15 letá puberťačka

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

9.2.18 17:26

načítám...

Je těžké rozlišit, co je puberta, co je povaha a co značí problém.

Já třeba byla podobná, rozuměla jsem si vždy se staršími lidmi, se spolužáky vůbec, nechápala jsem je, čas jsem trávila spíše sama, byla jsem vždy introvert a dost samostatná jednotka s rodiči jsem si též nerozuměla a měla jsem období, kdy to bylo všelijaké, ale já bych třeba tehdy pomoc psychologa ocenila. Neboť u mě se v době asi 12let začala rozjíždět porucha osobnosti, následně to v té pubertě gradovalo (ale v rámci možností jsem fungovala, nikdo to na mně nepoznal, bohužel), poruchu osobnosti jsem začala řešit až v 19 letech, kdy se mi to tragickou událostí neuvěřitelně rozjelo.

Takže, těžko říci, zda by nepomohlo si s ní promluvit, chce to asi nějak zjistit, zda se trápí, nebo je takhle spokojená, že kdyby se trápila, můžete s ní skočit k psychologovi, rozhodně by to nebylo na škodu.

Já mám třeba 14letého syna a takovouto pubertu u něj rozhodně nepozoruji, takže pokud by se to u něj objevilo, byla bych hodně na pozoru a řešila bych to, protože by to bylo z ničeho nic.

Citovat
Upravit

Anonymní

9.2.18 18:10

načítám...

@Anonymní píše:
Je těžké rozlišit, co je puberta, co je povaha a co značí problém.
Já třeba byla podobná, rozuměla jsem si vždy se staršími lidmi, se spolužáky vůbec, nechápala jsem je, čas jsem trávila spíše sama, byla jsem vždy introvert a dost samostatná jednotka s rodiči jsem si též nerozuměla a měla jsem období, kdy to bylo všelijaké, ale já bych třeba tehdy pomoc psychologa ocenila. Neboť u mě se v době asi 12let začala rozjíždět porucha osobnosti, následně to v té pubertě gradovalo (ale v rámci možností jsem fungovala, nikdo to na mně nepoznal, bohužel), poruchu osobnosti jsem začala řešit až v 19 letech, kdy se mi to tragickou událostí neuvěřitelně rozjelo.

Takže, těžko říci, zda by nepomohlo si s ní promluvit, chce to asi nějak zjistit, zda se trápí, nebo je takhle spokojená, že kdyby se trápila, můžete s ní skočit k psychologovi, rozhodně by to nebylo na škodu.
Já mám třeba 14letého syna a takovouto pubertu u něj rozhodně nepozoruji, takže pokud by se to u něj objevilo, byla bych hodně na pozoru a řešila bych to, protože by to bylo z ničeho nic.

Moc děkuji

Citovat
Upravit

24138

14977

9.2.18 19:37

načítám...

Neví si rady sama se sebou, necítí se doceńována, je zmatená a nejsitá, bojí se selhání a odmítnutí.

Ideální by bylo, kdyby ona a její otec našli nějakou společnou zálibu a jednu, dvě hodiny týdně se tomu věnovali - jenom oni dva, bez nikoho dalšího. Plus teda potřebuje v tomhle věku od svého otce chváli a ocenit - autenticky, ale co nejčastěji.

Je možné že už ty nejistoty, úzkosti a špatné nálady přerostly do nějaké poruchy - ale pak by to chtělo, aby si o tom promluvili její rodiče, podle toho co píšete, tak asi bude jednodušší aby se na to její matka zeptala její ošetřujícího pediatra a případně tedy ona ji namotivovala do vstupu do psychoterapie, kde by si mohla udělat pořádek sama v sobě.