19, 5 měsíce období vzdoru?

4707
18.5.20 11:56

19, 5 měsíce období vzdoru?

Ahoj maminky. Malá teď pomalu táhne na 20 měsíců a připadá mi že asi začíná toto období nebo nevím. Připomíná mi to období před rokem kdy se malá dtrašně vztekala protože ji nešlo se ještě plazit tak vždycky začala do 5 minut na podložce řvát a řvala teda dost často takový ten vztekavý pláč.
No tak teď je to podobný Jen malá chce všechno dělat sama což ji v mnohém nejde tak se začne vztekat a když ji chci pomoct tak začne řvát jeětě víc. Do toho nechce být v kočáře ale zároveň ještě neujde moc velkou štreku tak pak chce nést což jako super táhnout kočárek a dítě najednou.. Nebo naopak někdy když je rušný úsek tak ji raději chci vzít do náruče a ona začne ječet a mlátit do mě že chce na zem. Už přišla na takové ty klasické fígle když ji mám dát do kočáru prohýbá se do luku když chci aby se postavila hadrový panáček. Když ji potřebuju vzít do náručí a ona nechce jde mi po vlasech.
Já si s ní teda moc nefrfňám prostě to řvaní ignoruju a dělám že se nic neděje. Lidi neřeším. Už je mi ale naprosto jisté že je to ten typ dítěte který když ona si usmyslí a nekoupím ji bonbon hodí totální hysterák v obchodě.
Doma jsme vždycky max 2 hodiny ráno a pak ven pak 1,5 po probuzzení a pak asi 1,5 než usne jinak venku. Venku to jde když může být na pískovišti, nebo se hrabat v kaínkách trhat kytky zkoumat broučky, honit psa, jít se podívat na slepice, houpačka, skluzavka, procházka, podívat se na vláčky skočit pro rohlík do obchodu doma je těch zákazů povícero a je to tedy o dost složitější.
Má otázka tedy je je už to to období vzdoru a jsou nějaké fíglé maminek co už tím prošly a na co se popřípadě ještě připravit?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

19
18.5.20 12:20

Jo, to bude asi ono. Já si myslím, že období vzdoru je strašně dlouhé, jen se mění projevy :mrgreen: třeba u nás byl jednu dobu kamen úrazu oblékání. Dostat malého z pyžama do denního oblečení byl horor. Já tehdy ještě byla po úrazu prstu, celá ruka ovázaná, to bylo něco zvládat ho jednou rukou. Většinou mi ta akce prevlict dítě zabrala tak hodinu a půl, každý kousek jsem těžce vydýchávala. S tím, že nechtěl být v kočárku, jsme to měli taky, jak děti ochutnají svobodu, nechtějí jinak. Teď zase máme období „necu jít ven“, přitom pak nadšeně lítá a je venku šťastný, prostě se snaží si prosadit svou.

Já žádné triky nemám, osobně to dělám podle situace, někdy ty výlevy ignoruju, většinou se snažím se domluvit nebo vysvětlit (Ale zase tomu nevěnuju nějaké nepřiměřené množství energie, pokud mě prcek ignoruje). Snažím se se každý den obrnit trpělivostí, i když někdy mi nervy stejně ujedou. Prostě z toho nedělat vědu. Dost pomáhá, když se mu snažím jít příkladem - třeba si dávám pozor na to, že když něco slíbím, vždy to dodržím, a když to náhodou nejde dodržet, vysvětlím a nabídnu náhradu. Když už mi ujedou nervy, vždycky se co nejdřív uklidním, omluvím se, že jsem to třeba přehnala, vysvětlím mu, co mě tak naštvalo. Někteří rodiče na tohle nevěří, ale mně už se teď párkrát stalo, že se mi malý sám od sebe taky omluvil za nějaký svůj výlev.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4707
18.5.20 12:36

@Bára Be Oblíkání je kapitola sama pro sebe. někdy je to v klidu (výjimky) a spolupracuje krásně dává ruce nohy do správných otvoru snaží se oblíkat sama nechá si pompoct ale většinou je u toho menší větší drama. Stejné umývání špinavých rukou utírání pusy po jídle, mytí vlasů je kapitola sama pro sebe mám dojem že si myslí že se ji snažím utopit. Čistění zubů ráno pohoda to ji nechám si je pošudlat samotnou ale večer čistíme pořádně (já) a to je vraždění nevińátek. Ale to už beru bohužel jako standart. Od té doby co se začalo čistit to tak prostě máme :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
136
18.5.20 12:37

Mám stejně starého chlapečka a je to jak u nás. Vzteka se, když mu řeknu ne, tak řve jak kdybych ho mučila. Občas se nás snaží placnout. Nejde to s ním po dobrým ani po zlým. :D jen čekám, kdy na nás někdo pošle sociálku, jakej od nás jde kolikrát řev :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
277
18.5.20 15:49

Naše dcera 20,5 měsíce dělá všechno z toho, co píšeš. Já myslím, že to ještě není to klasické období vzdoru, ale prostě klasické batole, a že ten první vzdor přijde kolem těch 3 let. Taky si říkám, že to pravé období vzdoru bude u ní asi síla.

Dcera je uřvanější a vzdorovitější, když je unavená. Vím, že když to s ní přetáhnu, že bude průser. Například minulý týden se mi to stalo a z hřiště (asi 250m) jsme šly 40 minut.

Jinak m, když chce něco dělat sama, snažím se jí to umožnit. Takže se „sama“ obléká, obouvá, maže si chleba, vytírá, dává věci do pračky, uklízí myčku…

Chce mýt záchod štetkou, to jsem zatrhla, tak to se vzteká, ale už je to tedy lepší, už se smiřuje, že štětka nee. Problém je taky zalivani balkonu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19
20.5.20 08:23
@ludmilaadamkova píše:
@Bára Be Oblíkání je kapitola sama pro sebe. někdy je to v klidu (výjimky) a spolupracuje krásně dává ruce nohy do správných otvoru snaží se oblíkat sama nechá si pompoct ale většinou je u toho menší větší drama. Stejné umývání špinavých rukou utírání pusy po jídle, mytí vlasů je kapitola sama pro sebe mám dojem že si myslí že se ji snažím utopit. Čistění zubů ráno pohoda to ji nechám si je pošudlat samotnou ale večer čistíme pořádně (já) a to je vraždění nevińátek. Ale to už beru bohužel jako standart. Od té doby co se začalo čistit to tak prostě máme :(

Tak v tomhle mám štěstí, mytí rukou prcka baví, umývání pusy mu nevadí (já ho u toho většinou polechtám na krku, to má rád, tak se směje). S čištěním zubů jsme nějakou dobu taky bojovali, teď jsem ho naučila u toho dělat hlasité „áááá“, řvu s ním a jde to. I když co 5 vteřin zavře pusu a snaží se vycucat pastu z kartáčku :lol: Ale co, já prostě jedu zub za zubem a jakmile přejedu všechny, jsem spokojená. Víc v tomhle věku nechci. Zato s oblíkáním nepomáhá fakt nic, bezbřehá trpělivost, motivace, co můžeme dělat, až bude oblečený, oblíkání plyšáků… Sem tam zabere nějaká pěkná nová věc, ale to tak dvakrát třikrát a pak už se mu to okouká. No nebudu mu co 2 týdny obměňovat šatník že :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
29
22.5.20 08:04

U nas stejny a to ji jeste ani neni 18 mesicu. V anglictine se rika “terrible two”(prisernej dvouletak), tak holt to u nas prislo o pul roku driv. A jsou to teda nervy. Sem si myslela, ze buzeni 30× za noc kvuli kojeni bude to nejhorsi, co me s ditetem ceka.Tak asi ne :joy: :joy: :joy:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
227
27.5.20 12:51

Děkuji za tuto diskuzi :hug:. Už tady hodinu brečím a mám pocit, že naseho malého (17,5 měsíců) snad posedl ďábel :cert:. Dneska hrůza, ráno jsem mu vypla televizi, že jdeme ven, tak začal ječet, mlátit do televize tak, že ji málem shodil, tak jsem ho seřvala a on se přemístil ke gauči a začal mlátit do něj. Pak chtěl do kočárku..to jsem mu oznámila, ze hřiště máme za rohem, tak jdeme pěšky. Opět hysterák. Na chodbě klasika-hadrovy panák, prostě po svých nepujde a basta. Tak jsem ho na hřiště odnesla jak pytel mouky. Na hřišti ho to bavilo asi 5 minut, pak začal hučet a bezdůvodně se vztekat, tak jsem ho odnesla zpět domů. Doma jsem ho ani nevyzula, zalezla do obýváku a brečela :D a on zalezl do pokoje a tam řval. Fakt nechápu, kdy se z mojeho hodného miminka stal takový vztekloun :,(. Naštěstí to není kazdy den, ale je to teda psychicky náročné :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15
27.5.20 13:04

Můj má 20m a kočárek bereme pořád, jezdí rád :D třeba bys ho jízdou obměkčila a domů by šel po svých :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
19
28.5.20 13:57
@Haleyy píše:
Děkuji za tuto diskuzi :hug:. Už tady hodinu brečím a mám pocit, že naseho malého (17,5 měsíců) snad posedl ďábel :cert:. Dneska hrůza, ráno jsem mu vypla televizi, že jdeme ven, tak začal ječet, mlátit do televize tak, že ji málem shodil, tak jsem ho seřvala a on se přemístil ke gauči a začal mlátit do něj. Pak chtěl do kočárku..to jsem mu oznámila, ze hřiště máme za rohem, tak jdeme pěšky. Opět hysterák. Na chodbě klasika-hadrovy panák, prostě po svých nepujde a basta. Tak jsem ho na hřiště odnesla jak pytel mouky. Na hřišti ho to bavilo asi 5 minut, pak začal hučet a bezdůvodně se vztekat, tak jsem ho odnesla zpět domů. Doma jsem ho ani nevyzula, zalezla do obýváku a brečela :D a on zalezl do pokoje a tam řval. Fakt nechápu, kdy se z mojeho hodného miminka stal takový vztekloun :,(. Naštěstí to není kazdy den, ale je to teda psychicky náročné :roll:

Já si zas pamatuju na období, kdy už prcek po svých chodil obstojně, ale mně se občas hodilo, aby byl v kočárku - když jsme spěchali, šli do obchodu apod. No to byly někdy scény, kolikrát se v tom kočáru tak mlátil, div že nevypadl :lol: To jsou prostě děti no, mají silné prožívání emocí a jak je něco rozčílí (z našeho pohledu úplná blbost), tak jim fakt končí svět :lol: Náročné to je, některé dny hrozně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama