Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
tak sa nam cas krasneho tehotenstva krati, pripravujeme sa na miminko a pravdupovediac, cim dalej viac zvazujem pristup. Nas 2 rocny Risko je prima, ale ma tiez svoje chvilky mrnkania az placu … a pomaly i jasneho vydierania… Rada by som si teda nechala poradit, ako to narocne obdobie prichodu maleho drobceka zvladnut co najkludnejsie…
Dakujem za kazdy podnet a inspiraciu, pekny vecer
Ahojky.Já bych se vůbec nebála toho začátku.První půlrok byl v pohodě.Normálně jsem se jim věnovala , při kojení jsme prohlíželi knížky…Náročnjší to bylo když malý začla lézt a začly třenice o hračky, vrcholil vzdor.Dvouletý to ještě nedokáže pochopoit ty změny.Jen se radí aby jich nebylo moc najednou.Třeba přestěhovaní do jiné postýlky, školka…Má být max jedna měsíčně.
Dakujem, no nas Risa na tie knizky velmi nie je… ale skusim to, diky. Kupovali ste napriklad i nejaky darcek, akoze to miminko prinieslo starsiemu?
U nás také první půl rok celkem v pohodě, na začátku mimčo většinu času prospalo, takže bylo dost času věnovat se staršímu a usnadnit mu vyrovnat se s novou situací. Krize nastává až nyní (4 a 2 roky), kdy malý si už nenechá nic líbít a brání si věci. Řev celý den ![]()
U náš mimčo z porodnice doneslo sourozenci na přivítanou nějakou hračku.
Hodně pak zapojuj staršího do péče o mimčo (utřít zadeček, odnést plínku, podat mastičku, dudlík …).
Občas jsem také na oko vyhubovala mimču - když třeba kopalo u přebalování - to z toho nemá rozum, ale starší neměla pocit, že mimčo je zlaté a zlobí jen ona.
Podruhé jsem rodila předčasně, takže doma nebylo připraveno pro mimi nic. To byla starost manžela a právě „velkého bráchy“ - společně připravovali pokojík, stěhovali (dosud spal s námi v ložnici - tu ale taky museli přestěhovat kvůli tomu že děcák je v 1. patře), připravovali postýlku, stavěli zátaras na schodišti …
A dopadlo to tak, že jsme nějak na střídačku spali v ložnici buď všichni čtyři, nebo oni dva a já s miminkem v jiné místnosti. Svůj pokojík vzal za svůj až když tam spal i bráška. Jo, a odmítal opustit svou miminkovskou postýlku - bráška musel spát v cestovní. Myslím si, že přítomnost miminka taky způsobila, že děsně dlouho se odmítal vzdát miminkovských věcí jako dudlíku, plín, flašky na pití …
Žárlivost přišla až ve chvíli, kdy se to škvrně začalo chovat jako … dítě. Když chtělo hračky, jíst. Když to neřvalo, když se do toho dloublo. Trvalo to dlouho, a zabíralo jen jediné - dávat staršímu najevo, jaké má výhody z toho, že je starší. Neplatí předkládat mu, že z toho ale plyne i zodpovědnost. On to ví, ale dělá, že neví. To je prostě marný. Třeba - úžasný výlet s chlapama, kam mimi nemůže proto, že je prostě ještě mimi. Rvačky začaly ve chvíli, kdy mladší bráška sáhl po hračce. Starší odmítal vzít na vědomí i to, že ta hračka je ale bráškova (dostal ji k svátku, atd.)
V současné době přichází žárlivost z druhé strany - od toho mladšího. Je to ale mamanek a těžce nese, když se máma věnuje bráchovi.
Dneska u večeře jsem málem brečela dojetím. Mladší už si začíná tykat se lžičkou. Odběhla jsem si do koupelny pro čistou plínu a co vidím. Mladší měl v ruce vidličku, čermoval s ní, trůnil ve své stoličce. Vedle něj na židli seděl starší brácha a vkládal mu do pusinky sýr v roličce a ještě mu trhal rohlík …
Někdy mám ale pocit, že tyhle chvilky si schovávají zásadně pro sebe, a před rodičema spíše hrají takové ty dramatičtější dialogy … ![]()
Tak trochu přeháním - že se má, že jde někam, a mimčo tam ještě nemůže. Že se má, může papat … (doplň oblíbené věci), mimčo nemůže. Jakoby vysvětlím mimču, že to nemůže, že nejdřív musí vyrůst jako sestřička. Taky občas před tou starší „vynadám“ mimču. Hodně chválím tu starší, zdůrazňuju, jaké jí z její šikovnosti plynou výhody. Do péče o mladší zapojuju jen, když ona chce. Ze začátku jsem navrhla, jestli by chtěla něco udělat, teď už přichází se svojí aktivitou sama - snažím se vyhovět, i když je to spíš horší, než kdyby neopmáhala vůbec. Taky se jí líbí, když může „rozhodovat“ - třeba sama ráno vybrat bodíčko a tepláky pro mimčo.
A zabezpečení mimča - nějakou dobu trvalo, než vzala na vědomí že tu mimčo je, byla by schopná si na mladší sednout nebo ji přejet na motorce (nechtěně, neuvědomovala si, že tu ještě NĚKDO je, mimčo bylo na úrovni pohozeného plyšáka), takže jsem je ani na chvilku nenechala v místnosti o samotě spolu, každou jsem umístila jinam. Brzo se to ale zlepšilo a musím přiznat, že teď tu starší využívám - jdu třeba na WC a mladší by řvala, že je sama, tak jsou spolu a ta starší jí dělá „klauna“.
A ještě k tomu kojení - dokud bylo mladší jedno, co se děje kolem, hlavně že teče mlíko, seděla ta starší vedle mě a četla jsem knížku nebo jsme společně vybarvovaly omalovánky.
zuz1 píše:
U nás také první půl rok celkem v pohodě, na začátku mimčo většinu času prospalo, takže bylo dost času věnovat se staršímu a usnadnit mu vyrovnat se s novou situací. Krize nastává až nyní (4 a 2 roky), kdy malý si už nenechá nic líbít a brání si věci. Řev celý den![]()
U náš mimčo z porodnice doneslo sourozenci na přivítanou nějakou hračku.
Hodně pak zapojuj staršího do péče o mimčo (utřít zadeček, odnést plínku, podat mastičku, dudlík …).
Občas jsem také na oko vyhubovala mimču - když třeba kopalo u přebalování - to z toho nemá rozum, ale starší neměla pocit, že mimčo je zlaté a zlobí jen ona.
Přesně tak u nás, rozdíl dva roky, miminko dostalo občas vynadáno, že musí počkat, že musím za bráškou, atd…
dáreček přineslo, nadšení veliké, hlavně měl ale syn radost z pidi věcí - autosedačka, vanička, lehátko, kam se sám cpal
a miminčí hračky ![]()
Kolem půlroka začala malá brát hračky, tak jsem ho naučila, že jí má dát něco jinýho, když mu bere třeba vláček. Kolem roka začaly boje, malá už se nenechala ošálit a věděla přesně co chce.
Teď - 4,5 a 2,5 jich mám nad hlavu, děnně boje a řev a mlátěj se…
Je fakt, že pak přijde nějaký pěkný okamžik a já se rozplývám ![]()
Zezačátku, když chodily návštěvy, tak jsem chtěla, aby donesly dárek i malýmu, aby nebyl odstrčenej, že všichni koukají na miminko.
Vyloženě nežárlil, že se dělí o mojí lásku, ale postupně začínal mít právě problém s tím, že mu malá něco bourá, ničí, že třeba nemůžeme ven, dokud se nevzbudí, atd…
ZTÍM MÁM KRÁTKOU ZKUŠENOst, ale je to zatím lepší, než jsem čekala.
1. před porodem jsem připravovala na příchod miminka, ale nevím, co z toho skutečně pobral ( rozdíl máme jen 22 m). šechno, co se mu zdálo malé, řikal, že je miminka, hladil, mazal a pusinkoval břicho, papouškoval všechno, co jsem řekla o miminu, ale kdo ví, jak to pochopil.
2 - žárlivost- zatím nic. Spíš mě komanduje, MIMI PLÁČE, DEJ MLÍKO, DEJ DUDLÍK, PLENKA EE… Uvidíme, co bude, až nebude miminko jen nová atrakce.
3. kojení je největší překvapení. Druhorozená se s kojením netrtá jako kluk. Je hotová za pět minut, takže si kluk skoro nestihne všimnout, že kojím. Plánovala jsem pohádky, čtení…, ale zatím na to nedošlo. Navíc jsem při kojení vcelku mobilní. S prvním jsem kojila jedině v leže. Teď jednou rukou držím mimino, druhou dělám cokoli je potřeba.
zabezpečení - zatím kluk cíleně neubližuje, takže je nijak extra neodděluji. Abych zabránila nějakému náhodnému „zašlápnutí, pádu…“ mám mimino v korbičce kočárku. ta je mobilnější, než postlka, nosím jí sebou podle potřeby po bytě. Jinak hodně pomáhá šátek, mimčo mám u sebe, spokojené a mám volné ruce pro obsluhu staršího
Ahoj, holky máme od sebe 20 měsíců a vše probíhalo naprosto hladce. Velká se starala od začátku o bříško a navíc mám ségru od ježíška, takže to pro ní byl ten největší dárek. Nežárlila vůbec, nechala jsem jí všechno dělat,přebalovala, krmila, u všeho byla se mnou. V době kojení řádila - využila, že na ní nemůžu a tak např. lezla na topení, kuch. linku apod. Jinak sedělas náma, hladila a „počítala“ minuty.
vůbec nelituju, že jsme si je naplánovali a udělali takhle brzo po sobě, tak se ani ty neboj. ![]()
No, my mame rozdil 16 mesicu
A kdyz to tak rychle schrnu, tak prvnich 6 mesicu to bylo v pohode. Na mimco jsem ho pripravovala, na mazleni, cteni, uceni byl cas, protoze druhej braska byl spavej a ve spani se do roka stridali. Po navratu z porodnice na nej sice koukal jako suva z nudli
, ale rychle si zvykl. Trochu mi trvalo, nez sem pochopila, ze se prvni musim postarat o starsimu i za cenu, ze mimi chvilku rve. Kdyz videl, ze ma stale prednost, byl spokojenej a nezarlil. Pri prebalovani pokadene pliny sem mimcu hezkym hlasem nadavala, ze je mimino, fuuuj, ze se pokadil do pliny, po kojeni jsem ho poplacavala po prcce na odbrknuti s tim, ze treba zlobil a dostane na prcku
a starsi to bral v klidu. O samote opravdu nechat nesli, takze mimi sem si dovolila dat do volneho prostoru az kdyz lezl, neexistovalo nechat ho lezet na gauci, protoze to byla dalsi pryma hracka. Boje o hracky zacali hned jak bylo mimi mobilni a byla to opravdu divocina - nebyl problem, aby mel mladsi po sobe i 5 modrin - dokonaly otisk chrupu starsiho, nezabiralo nic, az postupem casu sem ho naucila, strcit mensimu nejakou jinou hracku, na ktere mu tolik nezalezi
Samozrejme mu zkraje zalezelo na vsech
Ted jsme ve fazi, ze nez si zacnou rano hrat, tak se strasne milujou, delaji spolu blbiny, pak se porvou, ale porad to musim drzet v mezich, ze ma starsi vyhody pred mladsim. Coz ted nese spatne mladsi
Ale kazdopadne co dela starsi - dela mladsi, co dela mladsi, dela starsi (hlavne to, co nemaji delat) a tak mi jde casto hlava kolem, ale uz to beru sportovne ![]()
nebála bych se…já staršímu vyprávěla jaké to bylo když on byl miminko ,co všechno děla a pod…kdžy jsme kojili a on ěnco chtěl tak jsem mu říkala že ted bráška papá a že on taky tak papal protože sám neuměl..horší to je ted kdy mladší začal chodit a leze bráchovi do pokoje a bere mu hračky…starší ho už bere jako partáka a s tou žárlivostí je to u nás naopa jakmile se mazlím se starším dorazí okamžitě mladší a azčne se mezi nás cpát a často staršího vystrkovat aby mě měl pro sebe. ![]()
Nekupovali,ale ted už budeme:Ten mladší zatím fakt nechápe že bude nějaké mimi.Strší už jo takže oba dostanou něco hezkého od sestřičky.
Nekupovali,ale ted už budeme:Ten mladší zatím fakt nechápe že bude nějaké mimi.Strší už jo takže oba dostanou něco hezkého od sestřičky.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.