Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Není chyba v tobě, ale ve tvém okolí, že tě nechá být s dětmi pořád sama!
Tvrdě bych si vybojovala jeden, dva večery v týdnu, kdy budeš mít hlídání a půjdeš si sama za svou zabavkou, na cvičení, do kina, na kosmetiku.
Pokud nebude ochoten hlídat manžel, zaplat si hlídání.
A neboj, starší zanedlouho nastoupí do školy, tak se ti uleví… školka asi nehrozí, co? Najděte si co nejvíc volného programu, chodte ven, na hřiště, do MC…
Neboj, bude líp
. A s tím bitím… zkus někdy napočítat do 10 /nebo do tří dětem/, zkus mlátit do polštáře, musíš-li, snaž se to vědomě omezovat… většinou to pak nemá žádný efekt, když to nejni vyjímečně a důvodně.
Ještě, nemáš děti nějak extrémně blízko sebe, já mám holky taky tak… Nebudou se pořád jen hádat… budou se i mlátit a jak se jim bude rozšiřovat slovní zásoba a svalová hmota, bude to častější
, ale budou už ve školce, školce, v kroužcích, takže to nebude tak koncentrované… ![]()
Příspěvek upraven 23.06.11 v 11:32
Najit si opravdu par minut pro sebe nemusi byt celej den.Staci napriklad dve hodky plavani.
A jinak nejake placnuti neuskodi.Lepsi placnuti nez histericka matka ktera rve.
V prvé řadě by se měl do výchovy zapojit i manžel.Co an to říká?Teda jestli ho to vůbec zajímá,že jsi s nervama v pejru.Na spaci chlapské siesty jsem alergická
Myslím,že tě děcka mají prostě na háku,vidí,že už si prostě v koncích,tak co,dostanou a jede se dál.A nějak zabavit je nejde?že by třeba pomáhali vařit,uklízet.Nebo vymyslet nějakou hru
Věřím,že musíš byt zralá na blázinec,já jsem někdy taky a to mám v podstatě zlaté děti
A chodí to starší do školky?Já třeba za poslední 4 roky nebyla nikde,nikdo mi nepohlídá,nikam nechodím,v podstatě nemám žádné kamarádky,teda pokud už ano,tak defakto všechny bezdětné,takže je moje kecy o posraných plinách neberou.Na dětské hřiště sama,na zmrku s dětma sama
No ale už jsem si zvykla
Kdyby manžel aspon sem tam přihlídnul,to by nešlo?
Zaměř se na sebe!!! Dvakrát, třikrát týdne si zajdi do nějakýho kroužku mezi zensky treba na zumbu. Jed si na vikedn na nejaky welness. Musis obcas vypnout pze tohle se proste stane!! Dbej na sebe a deti hod na chvilku manzelovi, treba je postavi do late ![]()
Jo a zapojit manzela.A pokud dojde muz z prace tak mu vrazit deti misto spaci siesty.A pokud si je nevezme dobrovolne tak parkrat bouchni dvermi a bez na dv ehodky nekam ven.
kattkka píše:
Najit si opravdu par minut pro sebe nemusi byt celej den.Staci napriklad dve hodky plavani.
A jinak nejake placnuti neuskodi.Lepsi placnuti nez histericka matka ktera rve.
Svatá pravda ![]()
Ahoj. No, já mám děti od sebe daleko ale věř, že i to bylo peklo. Když byla první dcera malá, tak si zase nevydržela hrát chvilenku sama a já ji měla pořád za zadkem ani na písku si bábovku neudělala bez mojí asistence.Chlap od rána do večera v práci a po práci se nezajímal, protože on makal a potřebuje odpočinek(to jsem byla vzteky bez sebe), pamatuju si, že jsem si ani v klidu vlasy nevyfoukala. Na druhou stranu jsem měla vedle v bytě babičku, která když přišla z práce mi pomohla-dřív jsem za to byla vděčná, teď bych si nejraději nafackovala. Babička vše řešila domluvou a asi i dost nevědomky dělala dceři ústupky,teď ji je 9 má nás všechny na háku, je totálně nesamostatná a já opravdu lituju, že než abych ji dala na prdel, tak jsem ji třeba poslala k babičce. Teď mám druhé dítko(teprve miminko) s dcerou jsou problémy ve škole ( je totiž tolik suveréní, že má na háku i pana učitele), chlapa pořád v práci. Takže dopoledne lítám kolem domácnosti a mimča, odpoledne když chci po dceři nějakou práci trochu pro školu tak poslouchám 2 hod pláč, vztek atd… do toho mi řve doma mimino. Občas se zastaví babička, která opět začne dceři dělat úlevy, takže to dopadne tak, že babičku slušně poprosím aby zavřela dveře od našeho bytu z druhé strany(pak je mi to líto) A nakonec přijde manžel a diví se, že ho nečekám s úsměvem u dveří ![]()
No, je hezky využij hřiště a nech tam dětičky totálně vyřádit, doma daj pokoj,snad.
PS: Sama jsem taky, vesměs jen já a děti a je to opravdu hodně těžký
Při první dceři jsem dopadla tak, že jsem si nekoupila nic na sebe nanamalovala. Po 3 letech izolace jsem byla úplně neschopná se zpátky včlenit do normální spol.
Drž se.
Já jsem zoufalá a to mám dítě jen jedno a proto vím, že žádné druhé nehrozí
protože to bych v tom blázinci fakt skončila. A je to dost podobné jako u tebe, manžel s malým nebyl venku zatím nikdy, nemůžu ani odejít, malý na něj není zvyklý, protože to s ním manžel neumí, jelikož je stále pracovně pryč a když je doma, tak malý s ním moc nefunguje. A já jsem si domluvila o 2 baráky dál lymfomasáže, 2× týdně na hodinku, je to v době, kdy už malej spí, krásně si tam odpočinu, ale taky to není úplně ončo. Kdyby mi ještě někdo pomohl během dne, tak bych nemusela být tak nervní, nervy mi praskaj jak špagáty, nejsi v tom sama a chápu tě a obdivuju, že zvládáš děti dvě!
A ten pětiletý třeba nechodí do školky?Jako tímhle si projde asi každý.Já mám 4 letýho kluka a taky mi přerůstá hlavu.Ale já se snažím uklidňovat že bude líp.Teď nám trochu pomohlo chodit sním na dětský hřiště,mězi děti občas.A chodí teda do školky,to je asi dost velká výhoda.
A co třeba sbalit si pět švestek a na oko se odstěhovat k hodnějším dětem?Znamých kluk byl otřesný,prostě neposlouchal vůbec,rodiče byli zralí na mašli,tak mu zabalili tašku a „odvezli“ ho do děcáku.Celou cestu autem prořval a prosil,takže dostal poslední šanci a od té doby je klid.Nedávno jsem dokonce u sousedu viděla dědu převlečeného za čarodejnici,co si přišel pro zlobivou vnučku
Joo když je člověk zoufalý,udělá cokoliv.
promin že se směju ale to je jak u nás,akorát že já víc křičím než plácám,začala jsem podnikat a ted končím nezvládám vše skloubit.Já mám 5letou a 3letou ted se snažíme o třetí,ale jde o to aby ty sama sis našla chvilku…je to jen na tobě jak si co uspořádáš,já taky musím vše sama.Je to těžké ale zvládneš si to skoordinovat.Držím palečky.
já radši anonym at tu někdo neřekne že jsem špatná máma ale ráda si pročtu rady ![]()
Katka86 píše:
A co třeba sbalit si pět švestek a na oko se odstěhovat k hodnějším dětem?Znamých kluk byl otřesný,prostě neposlouchal vůbec,rodiče byli zralí na mašli,tak mu zabalili tašku a „odvezli“ ho do děcáku.Celou cestu autem prořval a prosil,takže dostal poslední šanci a od té doby je klid.Nedávno jsem dokonce u sousedu viděla dědu převlečeného za čarodejnici,co si přišel pro zlobivou vnučkuJoo když je člověk zoufalý,udělá cokoliv.
tak to drsný! Tohle bych nedokázala. Ani bych nechtěla…
kattkka píše:
Najit si opravdu par minut pro sebe nemusi byt celej den.Staci napriklad dve hodky plavani.
A jinak nejake placnuti neuskodi.Lepsi placnuti nez histericka matka ktera rve.
makina píše:Katka86 píše:
A co třeba sbalit si pět švestek a na oko se odstěhovat k hodnějším dětem?Znamých kluk byl otřesný,prostě neposlouchal vůbec,rodiče byli zralí na mašli,tak mu zabalili tašku a „odvezli“ ho do děcáku.Celou cestu autem prořval a prosil,takže dostal poslední šanci a od té doby je klid.Nedávno jsem dokonce u sousedu viděla dědu převlečeného za čarodejnici,co si přišel pro zlobivou vnučkuJoo když je člověk zoufalý,udělá cokoliv.
![]()
![]()
tak to drsný! Tohle bych nedokázala. Ani bych nechtěla…
To my jsme jednou vezli děti na vepřín, protože jedly jak prasátka
Pomohlo to ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj maminky,
. Jsou hrozně upovídaní, pusu nezavřou a představte si, že celý den kolem vás někdo povídá, povídá a povídá, když nepovídá, tak na sebe děcka ječí!!!!
Poradí mi někdo?
jsem už naprosto zoufalá a nevím co mám dělat…
Mám dvě děti 5 a 2 roky. Nyní lituji toho, že jsem si druhé pořizovala tak brzy po prvním. Všichni mi vykládali, budeš to mít přijednom, děcka si spolu pohrají atd. VŮBEC NE!!!!
Děcka se pořád hádají, o něco se mlátí, perou, prostě nevydrží si v klidu hrát. Bohužel bydlíme v bytě, kde mají jen jeden dětský pokoj. Jsem z toho už zoufalá a nevím co dělat…Myslím si, že ve výchově jsem hodně tvrdá, když mě děcka neposlouchají, tak nechodím kolem dání na prdel obloukem. Spíš blízká rodina říká, že to jde všechno domluvou, že je nebusím bít. Jenže to prostě nejde. Sama nevím co dál…musela jsem si zajít i na psychiatrii pro nějaké léky na nervy. Možná jsem si říkala, že jsem nervózní já a pomůže mi to se sklidnit. Hledala jsem chybu ve mě…jenže chyba je jistě v dětech, možná ve výchově…
Chvíli pro sebe sama nemám, leda když je večer a děcka spí. Babička je jedna daleko, druhá věčně na hromadě. Když jí byť jen dceru dám, druhý den mi ji vrací, že jí není dobře (skrz dceřino povídání a babiččiny nervy). Manžel dopoledne v práci, odpoledne spací siesta. Když se doma strhne dětská bitka, málokdy manžel zasáhne, řeším to pořád já…a jak? Dám jim na prdel.
Dělám něco špatně? Jak je usměrnit. Není mi příjemné, že je fyzicky trestám. Kolikrát mám pocit, že ještě kapka a skončím v blázinci. Už sama na sobě pociťuji, že toho mám plné zuby a že děti nezvládám!!! Jen domluvou to nejde, většinou odejdu z místnosti a řvaní pokračuje. Přerůstají mě přes hlavu a nevím jak na ně! Hlavně jsem na ně sama a věčně s nimi.