Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Iffka píše:
@terinka4444 HM to je možné, já napr nemám logické myšlení vůbec, možná mas pravdu, ze by to bylo pro ni ještě horší
fakt jo, ten její spolužák to nevyřeší logicky. Třeba A a B stojí na čáře. A udělá 5 kroků dopředu, 7 kroků dozadu. B udělá 4 kroky dozadu, kolik musí udělat kroků dopředu, aby stáli vedle sebe. Terka přimhouří oko a plive výsledek, tomu klučinovi to všichni vysvětlujeme horem dolem, kreslíme čáry, krokujeme, vymýšlíme rovnice a prostě ne ne ne. Je mi ho až líto.
@terinka4444 jo ten typ příkladu jsem zrovna videla, sama nad tím musím hluboce přemýšlet
@Inam píše:
To peklo, o kterým mluvíš máme doma. Kluk je v podstatě v té matematice chudák. Co mu ní vysvětleno, jak má postupovat, tak nechápe. Přemýšlela jsem i na přestupu do jiné školy, kde se učí klasická matematika
jo, oni taky přemýší. jemu už dělalo problémy třeba to rozlož. Jak měli desítku, pod tím dva čtverečky, v jednom dvojak, v druhém nic. On to nemohl pochopit. Takže se chudál učila, že rozlož je odečítání a musí tvořit odečítací příklad. Složité je to pro něj strašně. Bylo by pro něj jednodušší klasická biflovací matematika. Pro Terku ne, ta řeší složité příklady bez mrknutí, pro ti je škola hrou, pro toho kamaráda je to fakt očistec. Plán stavby, to jsme stavěli kostky horem dolem, jen u toho plakal a nepochopil.
Tterka promin nechtěla jsem ti lizt na profil, píšu na tabletu, tak jsem se preklikla..chtěla jsem ti říct, ze prave ten typ příkladu 7+kolik=15? Je hodně dulezity, aby si uvědomili to " a kolik" dcera dnes přinesla pololetku z matiky a na tohle tam taky měli jedno dlouhé cviceni
@terinka4444 píše:
jo, oni taky přemýší. jemu už dělalo problémy třeba to rozlož. Jak měli desítku, pod tím dva čtverečky, v jednom dvojak, v druhém nic. On to nemohl pochopit. Takže se chudál učila, že rozlož je odečítání a musí tvořit odečítací příklad. Složité je to pro něj strašně. Bylo by pro něj jednodušší klasická biflovací matematika. Pro Terku ne, ta řeší složité příklady bez mrknutí, pro ti je škola hrou, pro toho kamaráda je to fakt očistec. Plán stavby, to jsme stavěli kostky horem dolem, jen u toho plakal a nepochopil.
Tak formulace a kolik je je matoucí.
My vždy říkali 4 a kolik chybí do 7 třeba
5 a kolik chybí do 9
@kacz píše: Žádná změna znaménka, znaménko měníte vy, formulace „a kolik“ evokuje sčítání (pět A šest). Přitom tady se odčítá, tak proč normálně neodčítáte?
Bože bože. Protože tak funguje tento algoritmus (algoritmus = postup, který nemusím ani chápat, ale vždy, když ho aplikuji, dojdu k cíli). Dítě jen tupě aplikuje „a kolik je“, v případě přechodu přes desítku přidá „x jde dále“ a je hotovo. Rychle, jednoduše, v podstatě bezmyšlenkovitě, takže nanejvýš efektivně. Samozřejmě druhá strana mince je, že bez pochopení problematiky jsem v pytli, pokud algoritmus zapomenu.
Proto Hejný takové postupy nepoužívá a učí-li se děti podle něj, nehustí se do nich žádné algoritmy, ale musí na všechno přijít sami nějakou svou vlastní metodou (není mi třeba jasné, jakým způsobem děti nahradí „dělení s ocáskem“, zatím mám děti jen v nižších ročnících, nechám se překvapit).
@Iffka píše:
Tterka promin nechtěla jsem ti lizt na profil, píšu na tabletu, tak jsem se preklikla..chtěla jsem ti říct, ze prave ten typ příkladu 7+kolik=15? Je hodně dulezity, aby si uvědomili to " a kolik" dcera dnes přinesla pololetku z matiky a na tohle tam taky měli jedno dlouhé cviceni
V pohodě, se mi na profil klidně mrkni. Já ani nevím, co tam mám
. Také se sem tam občas ukliknu na mobilu nebo tabletu, technika je prevít
.
O to mi právě šlo, aby pochopila to „a kolik…“, protože to určitě bude potřebovat
@Len-til-kah my jsme tohle na ZŠ opravdu nepoužívali a jsem za to ráda, protože v dalším postupu, jak se matematika učí, mi to připadá jako slepá ulička. Nedáváte požadovaný výsledek na konec celé otázky, ale někam doprostřed (6 A KOLIK je
. Z jednoduchého odečítacího příkladu uděláte obrácenou rovnici se sčítáním.
Děti sice dojdou k výsledku, ale podle mě vůbec nemůžou chápat, o co se vlastně jedná.
Jinak se teda budu modlit, aby se moje dítě učilo podle toho Hejného či jak se jmenuje, protože učit matematiku drilovacími postupy mi připadá dost šílený… není divu, že se čeští žáci v matematice tak zhoršují. Vždyť ta je má hlavně naučit přemýšlet.
Příspěvek upraven 08.01.15 v 16:52
@kacz píše:
@tterka k čemu to bude potřebovat?
K další matematice. Budou dělat složitější příklady v tisících, desetitisících. Pod sebou se to počítá mnohem jednodušeji, než vedle sebe. Já to občas používám dodnes, když potřebuji něco spočítat. Nesnáším kalkulačku ![]()
@tterka a taky si říkáš 5 a kolik je 9? Anebo si říkáš 9 - 5 = 4?
@kacz Já to vidím, neříkám si ani jedno. Ale jinak se to opravdu učí a kolik. Už prvňáci mají rámečkové příklady, kde chybí druhý sčítanec a říkají si a kolik. I dokonce mají pár cvičení pod sebou. Zatím bez přechodu přes 10. Druháci to mají stejně.
@vokishka dobře, ale proč? Proč to rovnou neodčítají? U prvňáků chápu, když ještě odčítat neumí a tímto se to naučí. Ale druháci už odčítat umí.
Zatím tu nikdo uspokojivě nevysvětlil smysl této operace kromě toho, že oni se to tak taky učili a že to je dril.
@kacz píše:
@Len-til-kah my jsme tohle na ZŠ opravdu nepoužívali a jsem za to ráda, protože v dalším postupu, jak se matematika učí, mi to připadá jako slepá ulička. Nedáváte požadovaný výsledek na konec celé otázky, ale někam doprostřed (6 A KOLIK je. Z jednoduchého odečítacího příkladu uděláte obrácenou rovnici se sčítáním.
Děti sice dojdou k výsledku, ale podle mě vůbec nemůžou chápat, o co se vlastně jedná.
Jinak se teda budu modlit, aby se moje dítě učilo podle toho Hejného či jak se jmenuje, protože učit matematiku drilovacími postupy mi připadá dost šílený… není divu, že se čeští žáci v matematice tak zhoršují. Vždyť ta je má hlavně naučit přemýšlet.
Příspěvek upraven 08.01.15 v 16:52
Jenže Ty si vlastně protiřečíš. Protože na jednu stranu Ti vadí dril, ale na druhou stranu nechceš, aby se dítě zamyslelo (já jsem s Hejným max. spokojená, ale trocha drilu fakt neškodí, když mi dítě počítalo 8×9, to máme vlastně 10×9 mínus 2×9, to je 90 mínus, eeeee, kolik to bylo, tak jsem řekla dost a naučila ho násobilku, ačkoliv mě samozřejmě velmi těší, že dítě samo intuitivně ví, že 8×9=(10-2)x9=10×9-2×9). Otázka „a kolik“ je právě logická. Dítě, které neumí spočítat „a kolik“, tu logiku nemá. Příklad z Hejného - opisuji z pracovního sešitu pro 3. ročník, hned strana 7:
Myslím si číslo. Když k němu přidám dvojnásobek číslo 7, vyjde mi 20. Myslím si…
„A kolik“ je přesně taková úloha, jen daleko jednodušší. Ty děti zvládají ekvivalentní úpravy jedné rovnice, aniž by to samozřejmě věděly. To je právě ten vtip. Že to pro ně NENÍ těžší, je jim to jedno, protože vidí ty vnitřní souvislosti, nemusejí se je učit uměle.
Nicméně ten algoritmus má samozřejmě úskalí, a to je to „jde dále“. Co jde dále, kdo jde dále, proč jde dále, na co to je? Proč to číslo beru odzadu a ne odpředu, atd. Ale ne a kolik.