2,5 roku a strach z lekaře

Anonymní
2.1.20 23:56

2,5 roku a strach z lekaře

Ahoj, pardon za anonym, ale minule se mi tu vysmáli, tak se raději zeptám takto…
Naše dítě má tak od roka strach z našeho pediatra. Přitom je celkem hodný, ale asi zřejmě očkování atd.
Teď ve 2,5 letech chci nechat dítě očkovat proti meningokokovi, ale už teď mám z toho hrůzu. Vím, že to bude hrozná scéna už jen když vylezeme do čekárny, pak držet násilím atd.
Samozřejmě ho doma na to připravuji, máme doktorky set, vezmeme fonendoskop A ukazujeme si, co bude pan doktor dělat. Nebo že píchne včeličku, která trochu šťípne, ale nebude to trvat dlouho. Stejně ti nepomůže.
Máte nějaké tipy?

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

11699
3.1.20 00:00

Ne, moje dcera dělala brutální scény skoro do 4,vždycky jsme ji museli držet na očkování násilím..věkem to úplně přešlo, najednou jak mávnutím proutku si nechá vše.
Taky jsem připravovala, domlouvala, v čekárně dobry a pak konec.
Na prevenci se ani nezmerila, nezvazila..to jsem dodělávala doma :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3584
3.1.20 00:03

Ockovani na memingokoka pry hodne boli, syn ho dostal ve 4.5 letech a od te doby se chova, jak popisujes :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1166
3.1.20 00:09
@Anonymní píše:
Ahoj, pardon za anonym, ale minule se mi tu vysmáli, tak se raději zeptám takto…
Naše dítě má tak od roka strach z našeho pediatra. Přitom je celkem hodný, ale asi zřejmě očkování atd.
Teď ve 2,5 letech chci nechat dítě očkovat proti meningokokovi, ale už teď mám z toho hrůzu. Vím, že to bude hrozná scéna už jen když vylezeme do čekárny, pak držet násilím atd.
Samozřejmě ho doma na to připravuji, máme doktorky set, vezmeme fonendoskop A ukazujeme si, co bude pan doktor dělat. Nebo že píchne včeličku, která trochu šťípne, ale nebude to trvat dlouho. Stejně ti nepomůže.
Máte nějaké tipy?

Radu nemám, jen ti řeknu když máme jít na očkování tak jsem ve stresu už týden před, kvůli tomu pláči. Moc hezky to synovi vysvetlujes :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1468
3.1.20 01:26

Semnou to bylo pry jak zapas s bykem, jednou me musely podrzet dve maminky z cekarny i.. v bazene jsem chytla bradavice a kdyz se mi to kouarka snazila vypalit tak sem ji kopla do obliceje, ze nas vyhodila a dala nejaky roztok, bradavice se setrne vstrebaly…byla jsem hodne nemocna jako dite, takze to byly furt pendapony a nehorazny sceny, kdy na me musela sestricka s mamou lezet.. no preslo me to az asi v 7kdyz me mama zacala brat potom za odmenu do restaurace na colu a smazak, coz bylo jinak zakazano.. mam 6ti leteho brachu, tomu je injekce fuk, ikdyz pak ma horecku ale jen co uvidi drivko do pusy nebo poslouchatko tak ma hysterak…na nej zas plati, ze si muze dat s dedou uzenou makrelu, kterou jinak nesmi, takze povolit nejakoi vec co ma zakazanou, je za nas osvedcena metoda.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1353
3.1.20 06:49

U nas jak popisujes. Na 18 mesicni prohlídce ji ani nezvazila a nezmerila. Scena jak hrom. Loucila se s nama se slovy, ze snad se neuvidime driv, jak na trilety prohlidce :lol:. No a za 4 mesice se jí udělala vyrazka, myslela jsem, ze jsou to nestovice, tak jsme tam musely. No taky jsem jo na to pripravovala, od dobry den, jak ji bude prohlížet pupinky, no dokola porad a ze dostane od pani doktorky krem (rada se mate kremem). No tak naprosto bez breku a nakonec, kdyz rikam nashledanou, tak dcera rika krem, kde je? :lol: dostala pytlik testeru :D Takze u nas to vyslo. Jinak rikala sestricka, ze detem pomaha pohadka Doktorka plysakova. Drzim papce, je to stres…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
615
3.1.20 08:04

Moje dvouletá řve od malička. Řve u každého doktora, i u mého, který se na ni už radši ani nepodívá. Když jdem kolem ordinace, tak spustí, že k doktorce ona nejde a to tam byla naposledy před půl rokem. Máme opravdu hodnou doktorku, se kterou si zase starší od malička ráda chodí vykládat. Proč vadí malé fakt nevím. Čekám až z toho vyroste. Ale o nervy to teda je.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1278
3.1.20 08:08

Nas maly taky rve. uz od 12 mesicu. Je to tim, ze si pamatuje, ze ho doktorka vzdycky pichne. Casem se to snad zlepsi.
Meningokoka ma hotoveho, nic mu po nem nebylo, jen trochu teplota.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3.1.20 22:46

Ahoj, z toho, co jsi psala (a „pokročilému“ věku) bych možná naopak zkusila změnit styl, tj.

  • zase tak moc ho na to nepřipravovat a nelíčit, co se tam bude dít. naopak jen zkusit říct, že jdete k paní doktorce a ta ho zkontroluje, ale neříkat předem nic o nepříjemnostech stylu píchání (je podle mě jedno, že pak dodáš, že to bude jen krátké nebo bolet málo nebo nebolet - už se tím nabystří, navíc když to bolet bude nebo se mu bude zdát, že to trvá „věčnost“ tak si bude pamatovat, že jsi kecala :-D Někde jsem to před časem viděla v radách, co neříkat dítěti před návštěvou zubaře :-) ha tak jsem ti to našla, jsou to tři věty, které by člověk sám od sebe použil (nebo aspoň já) ačkoli asi moc přínosné nejsou :-D https://www.radno.cz/…ych-pacientu
  • naopak si připravit něco pro paní doktorku - to se osvědčilo u nás, psala jsem si tenkrát na papírek, jak se ta nemoc vyvíjela, a jak se o ten papírek doma zajímala, napadlo mě jí říct, že ho pak panu doktorovi může sama dát a cestou a v čekárně jsem jí to pak ještě jednou připomněla…byla pak hrozně důležitá, a když tenkrát vešla do ordinace, bylo vidět, že je nesvá, ale důležitost úkolu jí přemohla, k doktorovi došla, dala mu papírek, a když si ho důležitě vzal a poděkoval, sice šla od něj pryč, ale neprchala, nebrečela a začala se tam rozhlížet :-) A asi to funguje, v čekárně jsem to nedávno radila jiné mamce vyděšeného klučíka, který byl v nervech a prý vždycky hned brečel, a z čekárny jsem pak slyšela, jak doktorovi předává kartičku pojišťovny (to tu maminku napadlo jako první) a pláč slyšet nebyl, takže to možná fungovalo i jim :-)
  • taky nám pomohlo, když si začala hrát v čekárně s hračkama, co tam mají, kdyby u vás neměli, tak zkus něco vzít z domova - třeba knížku nebo autíčko, se kterým si tam po zemi bude jezdit nebo tak…
  • a taky myslím, že u nás hodně pomohlo, když jsem se přestala nervovat já - jednoho dne jsem si řekla, že je to sice hrozný, ale že nejsme určitě jediní, takže trapně si připadat nemusím, že to tak prostě holt je a snad se to časem zlepší, a taky možná hodně pomohlo to, že jsme přestaly jezdit na poslední chvíli - malá měla čas se chvíli rozkoukat v čekárně a pohrát si, a já nebyla nervní, že nestíháme…

jo a taky mluvím o svých doktorech - říkám jí, že jdu k doktorovi, a pak po návratu pochválím, že byl pan doktor hodný a že mi pomohl a je mi líp :-)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama