Tříleté dítě na mě křičí

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
315
2.1.20 00:18

Tříleté dítě na mě křičí

Ahoj,
Mám téměř tříletého syna(do školky zatim nechodí-nevzali ho z důvodu že pro tak malé deti nemají vybavení a neušel by dlouhé procházky, na soukromou nejsou finance),který prochází obdobim vzdoru.Je hodně tvrdohlavý, vzteklý ale zároveň citlivka a provokatér.
Jsem na něj sama (cca 9měsíců) a tak by mě zajímalo, jestli jste to taky některá z vás zažila, jak reagovat apod.
Chápu, že si chce prosadit svou, když není podle něj, tak se vzteká, snaží se mi často poroučet -samozřejmě bezúspěšně (např. že nesmim jist, mam si vzít jinou bundu, nesmim se obejmout se svoji mamkou. apod.) a když neni po jeho začne na mě křičet nebo se mě snaží i uhodit. Dělá to jen mě nebo predemnou.
Než se ex odstěhoval, tak buď se mnou(ex) nemluvil nebo na me taky kricel, tak mě napadlo, jestli to syn nemohl pochytit jako vzorec chovani ke mě. Párkrát to zkousel i na cizi lidi venku, jako že nesmí jit domů nebo do vytahu apod…Snazila jsem se mu to vysvetlit, ignorovat, jednou jsem to už nevydržela a dala mu za to na zadek :oops:… pár dní klid a pak zase znova. Slovo prosím, děkuji a promiň používá jen málo kdy, většinou musím pripominat. I kdyz se omluví a slíbí, ze uz na mě křičet nebude, tak to příště udělá stejně znovu. Nemůžu se s nikým bavit, před pár měsíci když jsem se bavila s prodavačem, tak začal natahovat, že pán vezme maminku, venku když jdeme a kolem mě nekdo projde, tak hned komentuje že jde dotyčný za mnou. Doma když se s někým bavim, tak dělá naschvaly destruktivniho charakteru, když byl o hodně mladší, tak schválně ječel, abych neslyšela vlastního slova a vším možným způsobem se snažil na sebe upoutat pozornost.
Jinak je v podstate strašně hodný, doma pomáhá, sám mi dá i pusu, ale mám pocit, že se mě snaží neustále v něčem omezovat.
Jsou dny, kdy bych ho musela umlatit a to taky přeci není řešení :think:
Je to jen obdobi které přejde nebo to mám řešit? začínám už být bezradná, mám pocit, že nic nezabírá a zároveň nechci aby se to v budoucnu stupňovalo, ale už nevím jak na něj.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9399
2.1.20 00:22

Klid a desivou duslednost. Za takovy chovani bych ho trestala. Ani nemusi byt fyzickej trest. Spis neco jako odeprit tv, dobroty nebo ho zavrit do pokoje samotnyho. Zkousi co si muze dovolit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43140
2.1.20 00:28
@Kitia1 píše:
Ahoj,
Mám téměř tříletého syna(do školky zatim nechodí-nevzali ho z důvodu že pro tak malé deti nemají vybavení a neušel by dlouhé procházky, na soukromou nejsou finance),který prochází obdobim vzdoru.Je hodně tvrdohlavý, vzteklý ale zároveň citlivka a provokatér.
Jsem na něj sama (cca 9měsíců) a tak by mě zajímalo, jestli jste to taky některá z vás zažila, jak reagovat apod.
Chápu, že si chce prosadit svou, když není podle něj, tak se vzteká, snaží se mi často poroučet -samozřejmě bezúspěšně (např. že nesmim jist, mam si vzít jinou bundu, nesmim se obejmout se svoji mamkou. apod.) a když neni po jeho začne na mě křičet nebo se mě snaží i uhodit. Dělá to jen mě nebo predemnou.
Než se ex odstěhoval, tak buď se mnou(ex) nemluvil nebo na me taky kricel, tak mě napadlo, jestli to syn nemohl pochytit jako vzorec chovani ke mě. Párkrát to zkousel i na cizi lidi venku, jako že nesmí jit domů nebo do vytahu apod…Snazila jsem se mu to vysvetlit, ignorovat, jednou jsem to už nevydržela a dala mu za to na zadek :oops:… pár dní klid a pak zase znova. Slovo prosím, děkuji a promiň používá jen málo kdy, většinou musím pripominat. I kdyz se omluví a slíbí, ze uz na mě křičet nebude, tak to příště udělá stejně znovu. Nemůžu se s nikým bavit, před pár měsíci když jsem se bavila s prodavačem, tak začal natahovat, že pán vezme maminku, venku když jdeme a kolem mě nekdo projde, tak hned komentuje že jde dotyčný za mnou. Doma když se s někým bavim, tak dělá naschvaly destruktivniho charakteru, když byl o hodně mladší, tak schválně ječel, abych neslyšela vlastního slova a vším možným způsobem se snažil na sebe upoutat pozornost.
Jinak je v podstate strašně hodný, doma pomáhá, sám mi dá i pusu, ale mám pocit, že se mě snaží neustále v něčem omezovat.
Jsou dny, kdy bych ho musela umlatit a to taky přeci není řešení :think:
Je to jen obdobi které přejde nebo to mám řešit? začínám už být bezradná, mám pocit, že nic nezabírá a zároveň nechci aby se to v budoucnu stupňovalo, ale už nevím jak na něj.

Já bych na něj šeptala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
315
2.1.20 00:36

@Tarjei
Když se ho snažím ode mne izolovat do jiné mistnosti, běhá opakovaně s řevem pořád za mnou s tím, že už se uklidnil ale pořád řve a pak už ani neví proč :zed: je hodně vytrvalý, klidně když si usmyslí vydrží u jedné věci třeba cely půl den. Neustupuji, co řeknu platí… ale stále pořád dokola zkouší. Když mě vzteky bouchne, vratim mu to (rada od psychologa) a reknu mu ať jde ode mě pryč, ať po me nic nechce a dokud se neomluví ať za mnou nechodi. To nevim jestli dělám dobře, protoze kolikrat se třeba omluví, ale u toho se směje, žádný výraz že by ho to třeba mrzelo… :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
315
2.1.20 00:37
@Russet píše:
Já bych na něj šeptala.

Zkousela jsem ale bez efektu :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9399
2.1.20 00:38

@Kitia1 to je zvlastni..mozna bych zkusila dobryho psychologa…edit koukam zes o nem psala, uz skoro spim. Tak pokud je dite ok, uvedom si ze Ty urcujes pravidla. Musis tomu malymu dokazat ze jsi drsnejsi nez on a veci budou podle Tebe.

Příspěvek upraven 02.01.20 v 00:42

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43140
2.1.20 00:41
@Kitia1 píše:
Zkousela jsem ale bez efektu :lol:

Tak klid, ono ho to přejde. Čeká tě puberta. To zas budeš ráda, že vůbec promluví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
315
2.1.20 01:48
@Tarjei píše:
@Kitia1 to je zvlastni..mozna bych zkusila dobryho psychologa…edit koukam zes o nem psala, uz skoro spim. Tak pokud je dite ok, uvedom si ze Ty urcujes pravidla. Musis tomu malymu dokazat ze jsi drsnejsi nez on a veci budou podle Tebe.Příspěvek upraven 02.01.20 v 00:42

Nad psychologem premyslim uz delší dobu, akorat si nejsem jista, jestli to nebude povazovat za „prkotinu“ Jeste jsme tam nebyli jen jsem mluvila se znamou, ktera tam chodi, tak jestli by se na to mohla zeptat.Dle doktorky prý může být opožděný. Až půjdeme na tříletou, tak se ji na to zeptám.
Jinak co se týká vývoje, chodit začal v roce a půl, má lagraci z toho když může plašit u mamky kočky, bouchat nebo kopnout do jejího psa(bohužel tresty od babičky nezabiraji)… Doma máme taky kočku a psa, ale tady si to nedovoli, říká ze se boji televize, na kolotoc, houpačky, klouzacky nejde, na pouť ho nedostanu, protoze se boji, bojí se i ohňostroje.
O kresleni nemá zájem, nechce spolupracovat, v herně si hraje spis sám, chce pořád strkat do dětí a nedej bože když se ke mě nějaké má. Vyuzije chvilky nestrezeneho okamziku, jde za nim a strci do něj, ostatnich dětí ktere si mě nevsimají, nevsimne si jich ani on teda pokud jim nechce něco sebrat. Kdyz jsme venku, pořád neco popisuje co kde je apod. a kdyz potkame nějaké ditko v jeho věku, tak začne popisovat co má na sobě, misto toho aby ho třeba pozdravil nebo mu zamaval. Minule jsme jeli za znamyma, mají cca o tri roky starsiho klucinu. Syn se na něj těšil, ale na posledni chvili rekl, ze se ho boji, že nikam nechce. Presto jsme šli a když ho ten klucina obejmul, tak tam stal jak tvrde Y - jak se říká (nemyslim to špatně, jen nevim, jak lepe to vyjadrit :mrgreen: )
Jo a ještě k tomu, že se „nemohu“ s nikym bavit…Když prijde večer na návštěvu kamaradka, neusne dokud je tu a nebo dokud vidi mě. Dokonce se kvuli tomu v noci vzbudi, aby si overil, jestli uz je návštěva pryc. Večer se me pak každý den ptá, jestli zas nekdo prijde
Je to normalni chování nebo by jste to řešili přes dr.? Nechci delat z komárka velblouda, ale někdy opravdu premyslim, zda jsou v tomto věku některé veci normalni nebo by bylo lepší to resit. :?
Jinak se omlouvám za hrubky a preklepy a další román :mrgreen:
zatim dekuji za nazory, pokud ještě někdo napíše budu ráda za každý nazor.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
43140
2.1.20 01:51
@Kitia1 píše:
Nad psychologem premyslim uz delší dobu, akorat si nejsem jista, jestli to nebude povazovat za „prkotinu“ Jeste jsme tam nebyli jen jsem mluvila se znamou, ktera tam chodi, tak jestli by se na to mohla zeptat.Dle doktorky prý může být opožděný. Až půjdeme na tříletou, tak se ji na to zeptám.
Jinak co se týká vývoje, chodit začal v roce a půl, má lagraci z toho když může plašit u mamky kočky, bouchat nebo kopnout do jejího psa(bohužel tresty od babičky nezabiraji)… Doma máme taky kočku a psa, ale tady si to nedovoli, říká ze se boji televize, na kolotoc, houpačky, klouzacky nejde, na pouť ho nedostanu, protoze se boji, bojí se i ohňostroje.
O kresleni nemá zájem, nechce spolupracovat, v herně si hraje spis sám, chce pořád strkat do dětí a nedej bože když se ke mě nějaké má. Vyuzije chvilky nestrezeneho okamziku, jde za nim a strci do něj, ostatnich dětí ktere si mě nevsimají, nevsimne si jich ani on teda pokud jim nechce něco sebrat. Kdyz jsme venku, pořád neco popisuje co kde je apod. a kdyz potkame nějaké ditko v jeho věku, tak začne popisovat co má na sobě, misto toho aby ho třeba pozdravil nebo mu zamaval. Minule jsme jeli za znamyma, mají cca o tri roky starsiho klucinu. Syn se na něj těšil, ale na posledni chvili rekl, ze se ho boji, že nikam nechce. Presto jsme šli a když ho ten klucina obejmul, tak tam stal jak tvrde Y - jak se říká (nemyslim to špatně, jen nevim, jak lepe to vyjadrit :mrgreen: )
Jo a ještě k tomu, že se „nemohu“ s nikym bavit…Když prijde večer na návštěvu kamaradka, neusne dokud je tu a nebo dokud vidi mě. Dokonce se kvuli tomu v noci vzbudi, aby si overil, jestli uz je návštěva pryc. Večer se me pak každý den ptá, jestli zas nekdo prijde
Je to normalni chování nebo by jste to řešili přes dr.? Nechci delat z komárka velblouda, ale někdy opravdu premyslim, zda jsou v tomto věku některé veci normalni nebo by bylo lepší to resit. :?
Jinak se omlouvám za hrubky a preklepy a další román :mrgreen:
zatim dekuji za nazory, pokud ještě někdo napíše budu ráda za každý nazor.

Mně přijde v normě. Učí se být mezi lidmi. Za půl roku může být úplně jinde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
138
2.1.20 06:28

Já bych to viděla jako normální. Uvědomuje si sám sebe, zkoumá, co si může dovolit, buduje si vlastní postoj ve společnosti. Jen je potřeba to dostat víc pod kontrolu :) Moje dcera (2 roky) už to taky zkouší. Sestřička u mého gynekologa to nazvala trefně - období první puberty :lol: U nás to teda není v takové míře, ale ještě nedávno to byla sladká holčička, co byla hrozně rozumná. Teď zkouší prosazovat sebe samu a testuje hranice naší trpělivosti :D Příbuzná se syny to má skoro stejné jako to máš doma ty (její syn bude mít 4 roky, druhý má 6,5 let) a nepodařilo se jí tomu nasadit hranice bohužel vůbec. Napíšu, co zabralo na vztekání konkrétně u nás - třeba to chce jen změnit strategii.
Asi 3 měsíce zpátky u nás doma bylo období, že když se jí něco nelíbilo, chtěla nás mlátit a kousat. Nejdřív jsem jí na radu okolí vždy plácla přes ruku, ale nemělo to žádný efekt, chtěla nás pak bouchnout o to víc. Šla jsem na to jinak. Vždy, když šla s napřaženou rukou, že bouchne, hned jsem ji za tu ruku vzala a odvedla ji do jiné místnosti. Tam jsem jí řekla, že počkám v obýváku na tu naši hodnou holčičku, protože tahle zlá se mi moc nelíbí. Pak jsem odešla pryč. Musím říct, že to zabralo. Vždy se po nějaké chvilce vrátila a říkala, že už je hodná. Tak jsem začala dělat na celý byt šaškárny typu: „Pocéém, kde jsi byla? Já se už bála, že jsi se nám někde ztratila!“ a letěla jsem k ní, že ji obejmu a opusinkuju na přivítanou. Ona se pak vždy smála, že byla v kuchyni nebo v pokoji a já řekla, že tam jsem byla taky, ale že jsem tam viděla jen nějakou zlou holčičku. Ještě párkrát jsme to takhle praktikovali a ona přestala s tím boucháním jak mávnutím proutku. Teď máme ale období vztekání - brekot s pištěním, sedne na zem a nespolupracuje atd. Nedávno jsme šli všichni z auta domů a ona se vztekala, že chtěla točit volantem jako tatínek. Spustila hroznej řev, sedla si na zem (pršelo) a pištěla, že chce zpátky do auta. Nejdřív jsem ji tahala nahoru, aby nebyla nemocná a špinavá od bláta, ale jsem v 7. měsíci těhotenství a už mi to dává docela zabrat. Rezignovala jsem, že radši budu prát věci od bahna a vařit čaj, než se tam při pokusu o zvednutí natáhnout vedle ní. Popřála jsem jí, ať se jí tam líbí, že snad jí nebude zima, a prohodila jsem vztekle, že jestli ji mohu poprosit, tak ať křičí ještě víc nahlas, protože ji sousedé a čerti (chodili týden před tím) špatně slyší. V ten moment bylo po řevu a běžela domů.
Bouchání jiných dětí a dospělých u nás neprobíhá a neprobíhalo, protože dětem se vyhýbá a cizím dospělým také. Ale syn té příbuzné běžně řve na okolí, snaží se, aby bylo po jeho, mámě nakazuje, kdo může na návštěvy atd. Pamatuji si, že ten starší, když mu byly 3 roky, řekla jsem mu, že ať netahá psa za ocas.. Přišel ke mně a vzteky mě kopl do nohy. Toho už to teda přešlo, ale jeho máma si s tím nevěděla rady - chování se pak zhoršovalo.
Držím pěsti, ať přijdeš na to, co zabírá na syna. Bude líp :) A jako povzbuzení - zrovna jsem byla 3 měsíce na praxi ve školce a to jsem zírala, jak se děti umí chovat :lol: Takže neboj, nejsi v tom sama :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9399
2.1.20 07:56

Ja bych zkusila dobryho diagnostika. Muze to bejt zacatek adhd nebo lehky formy autismu a muze to byt jen povaha. Ja bych chtela vedet o co jde abych vedela jak k diteti pristupovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.1.20 08:26

Mně se podobně chová pětiletý. Je to provokatér a když není podle jeho, tak na mě ječí. Občas i bouchne, něco hodí a tak. Ve 3 letech mě kousal a musela jsem ho vozit v kočárku, protože nechtěl za ruku a skákal pod auta.
U něj to byl opožděný vývoj řeči, kdy nemluvil a hůř rozuměl.
Hodně se zlepšil, ale musím byt klidná a ledově důsledná. Nesmím se nechat vytočit. No a netrvam na detailech. Pak taky předvídám.
U psycholožky jsme byli, řekla mi, že delam vše dobře, že má syn komplikovanou povahu.

  • Citovat
  • Nahlásit
2556
2.1.20 10:44

Když tě vzteky bouchne, tak mu to vrátíš a je to rada od psychologa? Přijde mi to s prominutím jako dost hloupá rada. Mě když syn kousal nebo bil, tak jsem mu řekla, že si nenechám ubližovat a podle situace jsem ho buď chytla a bránila se, anebo jsem šla pryč.
Bouchá ve vzteku, tj. v emocích, a nedá se to brát jako zralé a uvědomělé chování.

Jinak doporučuju hlavně trpělivost, trpělivost, trpělivost. Lehko se to řekne, těžko udělá, já vím. Ale neřvat na něj, nebít ho. V rámci možností stručně věci vysvětlit, trvat na nich, vyjádřit pochopení pro jeho emoce, popsat jeho emoce, ale neustupovat. Na druhou stranu, nezakazovat zbytečně, snažit se mu vycházet vstříc. Učí se vzorem a bude pak chtít více spolupracovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
315
8.1.20 22:07

@pet p
Fyzické tresty používám minimálně a to ho většinou varuji předem, ale když se vzteká, chce abych na něj koukala. Na to mu řeknu, ze se mi to nelíbí a že nebudu koukat na kluka, který se vzteká (šla jsem umýt talíř od oběda, takže jsem stála zády k němu). V tu chvíli začal sebou házet po zemi a když zjistil, že se na něj opravdu koukat nebudu (nebylo podle něj, neposlechla jsem ho),tak mi od něj přistála jedna docela velká rána. Přeci se nenechám mlátit od tříletého dítěte. Je dost chytrý, takže si myslím, že věděl co dělá. Bývalý manžel měl styl výchovy „škoda rány která padne vedle“ a když malý neposlechl, dostal od něj na zadek, že poskočil o pár centimetrů dopředu, se slovy kdy už konečně začne poslouchat (to malému nebyly ještě ani dva roky). Nedávno za mnou přišel s tím, že když mu dá na zadek, tak už to prý napomáhá, tak abych ho zacala posílat do kouta(řeším vždy dle svého uvážení a situace). Já když mu dám zaslouženě na zadek, tak to pomůže. Pak malý brečí a říká „máma dala zadek“,tak mu vysvetlim proč a většinou je pak chvíli klid. Když se malý vracel od táty (bere si ho na vikend jednou za čtrnáct dní nebo jednou za měsíc),tak dával na zadek plyšákům s tim, že prý zlobí.

Navíc se mi snaží malý i diktovat a když neni podle něj tak je z toho zase scéna a řev a křičí na mě.

Trpelivosti mám myslím někdy až moc(což si někdy rikam, jestli to opravdu neni na škodu), ale pokud to jde, snažím se vycházet vstříc nebo nějaká domluva, ale vše má své hranice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
315
8.1.20 23:08
@Teulina
Děkuji za podporu, alespoň vím že v tom nejsem sama. Můžu se zeptat, v jakem smyslu se zhoršilo chování synů tvé příbuzné?
@Anonymní píše:
Mně se podobně chová pětiletý. Je to provokatér a když není podle jeho, tak na mě ječí. Občas i bouchne, něco hodí a tak. Ve 3 letech mě kousal a musela jsem ho vozit v kočárku, protože nechtěl za ruku a skákal pod auta.
U něj to byl opožděný vývoj řeči, kdy nemluvil a hůř rozuměl.
Hodně se zlepšil, ale musím byt klidná a ledově důsledná. Nesmím se nechat vytočit. No a netrvam na detailech. Pak taky předvídám.
U psycholožky jsme byli, řekla mi, že delam vše dobře, že má syn komplikovanou povahu.

Já když zůstanu klidná, tak ho to naštve ještě víc :zed:
Takže ať udělám to a nebo to, vše je špatně, takže :pocitac:
Když staví auta do řady nebo kola na sebe a je to trochu nakřivo, tak začne nejdřív ječet, že je to nakřivo, vzápětí zacne být vzteklý, rukama do toho praští, že se to rozletí a někdy do toho začne i kopat nohama, ale to už vleže, protože se valí vzteky po zemi. Když mu chci pomoct, že to srovnáme spolu nebo já sama, tak taky nechce a říká že maminka nemůže (jako u hodně jiných věcí )S oblekanim neevo svlekanim taky problém, sám většinou nechce(nezvládá ještě vsechno),maminka nemůže :pocitac:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat