úplně stejné…
Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
3 leté dítě extrémně fixované na matku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.5.23 13:34
@Anonymní píše:
@Villanelle Nechci se hádat, přišla jsem si sem pro rady i s rizikem že se mi nebudou líbit. Takže stejně jako vy jen vyjádřím svůj názor. Přijde mi strašně směšné že dítě 3 roky musí být s matkou 24/7, není na školku připravené a najednou už mu jsou 4 a najednou pohodička všechno zvládá. Já myslím že je to všechno povahou, samozřejmě dceru miluji takovou jaka je. Ale jsou věci které se budu snažit vylepšit kvůli sobě a i ní samotné.
Ale tak to být může…prostě za ten rok dozraje…více se osamostatňuje…u nás to ve třech letech nešlo ani omylem, ve čtyřech to bylo daleko lepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 13:35
@ibis Mám tři děti se stejným chlapem. Každé je jiné, první hurá do světa už od malička, druhé bylo „maminčino“ až do páté třídy, pak hurá do světa a třetí - ok, půjdu se podívat do světa, ale jen chvilku a pak chci okamžitě domů!!! 
Tak nevím - vychovávám všechny stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tosidelassrandu
3.5.23 13:36
@Janli píše:
Experiment s dítětem…… ach jo.
Musela jsem být osm hodin denně ve školce i když jsem chtěla být doma s mámou. Ona mi extrémně chyběla, ten stesk byl k nevydržení. Přitom stačilo, abych dozrála, jenže tenkrát to nešlo. Dítě zlomíš, možná to budeš považovat za svou výhru, ale jen jí ublížíš.
Tohle hraní na emoce je šílený. Ty si vážně takhle podrobně pamatuješ, jak to v tvých třech letech probíhalo?
- Citovat
- Upravit
Anais Brno
3.5.23 13:41
Zakladatelkou, mám doma taky závisláka, o pár let starší, školou povinný..
Do miniskolky nastoupil ve dvou letech, bohudík tam byly skvělé tety a děti neměly na stýskání a probreceni pul dne, jak popisujes ty, čas. Tety ke vždy dokázaly zabavit, když bylo smutno, tak je pochovaly, vzaly si je na klín, pohladily.
Co si za ty dva roky pamatuju, tak žádné dítě nepřestalo chodit jen proto, že to nezvládalo… Takže výběr školky je první důležity parametr, kde s kym a jak ten čas tráví…
Za druhé, dítě je dost chytré a sakra rozlišuje, zda je ta máma nebo táta v práci a nebo ne…
Doma se mě pomalu držel za nohu, když jsem byla hospitalizovana, tak jsme si říkali jak to zvládne, v pohodě…jo mana je v nemocnici, nemám na výběr.
Letos 14 dní služební cesta, taky ok, volali jsme si každý den ve smluvenou hodinu…
Na tábor, školu v přírodě nechce, tak ho nenutím…
Příspěvek upraven 03.05.23 v 14:05
- Citovat
- Upravit
Janli
3.5.23 13:41
@Tosidelassrandu píše:
Tohle hraní na emoce je šílený. Ty si vážně takhle podrobně pamatuješ, jak to v tvých třech letech probíhalo?
Ano, pamatuju si zhruba od jednoho roku. Hraní na emoce je šílený? Vážně? Vždyť to formuje dítě na celý život.
- Citovat
- Upravit
3.5.23 13:52
Některé děti si opravdu zvykají těžce a dlouho. A některé ze školky domů nechtějí /což zrovna nemluví ve prospěch rodičů/. Chce to hlavně klid, pravidelnost, slíbit, že přijdu po obědě, po svačině, dodržet to. Pochválit za každý úspěch. Ty děti jsou úměrně věku schopný pochopit, že když není práce, nebudou korunky. Že máma musí do práce, ono musí do školky. Neumí si uvařit, nemělo by co jíst a doma by bylo samo bez kamarádů.
Prostě není jiná možnost. Ani tu matku by asi netěšilo obětovat práci a vlastní příjem, být doma za tu, co se od ní čeká, že nebude potřebovat s ničím pomoct. Dítě potřebuje vrstevníky, musí se naučit s lidmi komunikovat, snažit se zdokonalit v sebeobsluze, doma s ním máma nebude celý den zpívat, hrát si, číst si, protože musí uvařit atd. Když má dítě špatný start ve školce a máma povolí tlaku rodiny, přijde nástup do školy a začne to nanovo. Nelze jednoznačně říct, že dítě bude rozumnější. I když to není snadné pro nikoho, není namístě ani uvažovat, že bych zůstala doma. Rodina s jedním příjmem být nemůže. Chyběly by roky do důchodu, prostě mámu si dítě užilo na mateřské a přišel čas na změnu. Možná by bylo snazší, aby dítě do školky vodil někdo jiný než máma, od které se nemůže odtrhnout. Pro dítě a nakonec i pro všechny kolem je hrozé, když se loučí v šatně dvacet minut. Ještě pusinku, ještě jednu, opravdu pro mě přijdeš, já chci s tebou do práce, já chci domů, jak si jednou to dítě odvede / dneska nemusím do práce, tak to jde/, tak dítě to zítra bude vyžadovat zas. Za celý život jsem zažila jen jednoho chlapečka, který to prostě v září nedal a nastoupil až za půl roku. A taky na druhou stranu jedna dvojčata, jejichž matka nepracovala a po týdnu nebo dvou, kdy se absolutně nebyly ty děti schopné aklimatizovat, si je nechala doma. Přešly tři roky, děti dostaly tašku na záda a vykročily směr základka. Známí od ostatních prvňáčků mi potom vyprávěli, že dvojčata máma honila po chodbě, aby je vůbec do třídy dostala. Ony ji doma dětičky vyrostly, ale nezmoudřely, ona jim nechala takový ten přirozený vývoj, nechceš, nemusíš, takže nic nemusely, a ono to asi taky není dobře.
Kdyby člověk nic nemusel, k ničemu by se nedokopal. Nikam by se neposunul. Byl by doma a nedělal by nic
Což tedy by taky nikomu neprospělo. Ani jemu samotnému…
Vy jste někde přeskočili takové to pozvolné odpoutávání…a teď vás to holt doběhlo. Čím později se s něčím začne, tím víc to dá práce. Co s tím člověk nadělá. Budete se muset do toho pustit chtě nechtě. Nedávejte dítěti na výběr. Ono nemůže rozhodovat. Klid, důslednost, pochopení. K psychologovi bych malou netahala. Spíš bych si něco přečetla, zda někde nemám změnit přístup. Třeba zjistím, že jsem něco mohla udělat jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 14:12
Uplny souhlas s @Janli .
Je rozdil rozmazlene dite, co doma peruje mamu a ve skolce deti, a hodne citlive az uzkostne dite. Tam to chce fakt pomalu balancovat, sytit jistotu a bezpeci a postupne pridavat, jak dite dozrava.
Jo, zlomit ho jde taky. Ale je to koledovani o ruzne panicke ataky a uzkostne poruchy v dospelosti, podle me.
Chyba byla ho ve trech letech prdnout do skolky a nechat ho tam celou dobu brecet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 14:13
Pokud zvykat na skolku, tak pravidelne kazdy den. Par hodin tydne je k nicemu, dite potrebuje pravidelnost. A musis byt rozhodnuta i Ty, v tom vytrvat. Uz ted vymyslis, ze ji bude vyzvedavat babicka driv. A ze chytne hysterak, kdyz prijde do skolky tatinek me neprekvapuje, kdyz tam normalne chodis Ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.5.23 14:18
@blumen Dcera chodí od začátku do školky každý den. Já rozhodnuta jsem, babička jí jen bude vyzvedávat tak jak jí vyzvedávám já, dřív rozhodně ne.
- Citovat
- Upravit
3.5.23 14:53
@Anonymní píše:
@blumen Dcera chodí od začátku do školky každý den. Já rozhodnuta jsem, babička jí jen bude vyzvedávat tak jak jí vyzvedávám já, dřív rozhodně ne.
Aha, tak to jo, ja myslela par hodin tydne. My jak jsme v Nemecku, tak jsem prave postrehla, ze ta pravidelnost je to nejdulezitejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 15:03
@Tosidelassrandu píše:
Tohle hraní na emoce je šílený. Ty si vážně takhle podrobně pamatuješ, jak to v tvých třech letech probíhalo?
Zadne hrani na city. Je to presne. Samozrejme ve 3 letech to nevbima takto, ale jo pricina toho co se pak resi v dospelosti u psychologu - traumata, zraneni z detstvi… ltere nam komplikuji vlastni hodnotu, vztahy a tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 15:06
@Lucie_Sx píše:
Uplny souhlas s @Janli .
Je rozdil rozmazlene dite, co doma peruje mamu a ve skolce deti, a hodne citlive az uzkostne dite. Tam to chce fakt pomalu balancovat, sytit jistotu a bezpeci a postupne pridavat, jak dite dozrava.Jo, zlomit ho jde taky. Ale je to koledovani o ruzne panicke ataky a uzkostne poruchy v dospelosti, podle me.
Chyba byla ho ve trech letech prdnout do skolky a nechat ho tam celou dobu brecet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 15:09
@EEKK píše:
Některé děti si opravdu zvykají těžce a dlouho. A některé ze školky domů nechtějí /což zrovna nemluví ve prospěch rodičů/. Chce to hlavně klid, pravidelnost, slíbit, že přijdu po obědě, po svačině, dodržet to. Pochválit za každý úspěch. Ty děti jsou úměrně věku schopný pochopit, že když není práce, nebudou korunky. Že máma musí do práce, ono musí do školky. Neumí si uvařit, nemělo by co jíst a doma by bylo samo bez kamarádů.
Prostě není jiná možnost. Ani tu matku by asi netěšilo obětovat práci a vlastní příjem, být doma za tu, co se od ní čeká, že nebude potřebovat s ničím pomoct. Dítě potřebuje vrstevníky, musí se naučit s lidmi komunikovat, snažit se zdokonalit v sebeobsluze, doma s ním máma nebude celý den zpívat, hrát si, číst si, protože musí uvařit atd. Když má dítě špatný start ve školce a máma povolí tlaku rodiny, přijde nástup do školy a začne to nanovo. Nelze jednoznačně říct, že dítě bude rozumnější. I když to není snadné pro nikoho, není namístě ani uvažovat, že bych zůstala doma. Rodina s jedním příjmem být nemůže. Chyběly by roky do důchodu, prostě mámu si dítě užilo na mateřské a přišel čas na změnu. Možná by bylo snazší, aby dítě do školky vodil někdo jiný než máma, od které se nemůže odtrhnout. Pro dítě a nakonec i pro všechny kolem je hrozé, když se loučí v šatně dvacet minut. Ještě pusinku, ještě jednu, opravdu pro mě přijdeš, já chci s tebou do práce, já chci domů, jak si jednou to dítě odvede / dneska nemusím do práce, tak to jde/, tak dítě to zítra bude vyžadovat zas. Za celý život jsem zažila jen jednoho chlapečka, který to prostě v září nedal a nastoupil až za půl roku. A taky na druhou stranu jedna dvojčata, jejichž matka nepracovala a po týdnu nebo dvou, kdy se absolutně nebyly ty děti schopné aklimatizovat, si je nechala doma. Přešly tři roky, děti dostaly tašku na záda a vykročily směr základka. Známí od ostatních prvňáčků mi potom vyprávěli, že dvojčata máma honila po chodbě, aby je vůbec do třídy dostala. Ony ji doma dětičky vyrostly, ale nezmoudřely, ona jim nechala takový ten přirozený vývoj, nechceš, nemusíš, takže nic nemusely, a ono to asi taky není dobře.
Kdyby člověk nic nemusel, k ničemu by se nedokopal. Nikam by se neposunul. Byl by doma a nedělal by nic
Což tedy by taky nikomu neprospělo. Ani jemu samotnému…
Vy jste někde přeskočili takové to pozvolné odpoutávání…a teď vás to holt doběhlo. Čím později se s něčím začne, tím víc to dá práce. Co s tím člověk nadělá. Budete se muset do toho pustit chtě nechtě. Nedávejte dítěti na výběr. Ono nemůže rozhodovat. Klid, důslednost, pochopení. K psychologovi bych malou netahala. Spíš bych si něco přečetla, zda někde nemám změnit přístup. Třeba zjistím, že jsem něco mohla udělat jinak…
Jenze tady u tech deti to neni otom, jestli neco musi… nebo ne… je to o tom, ze sve dite se zlomenou nohou co chodi o berlich nutis skakat pres svihadlo a obvinujes ho, ze je spatne, protoze Pepicek od sousedu to umi… a ty jen nevidis, ze pepicek nema tu sadru 
Ato jestli si dane dite jen neco vymrcuje nebo ma tu sadru dokaze rozlisit jen ten primarni pecovatel, ktery dite zna.
Příspěvek upraven 03.05.23 v 17:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.23 15:10
@EEKK krásně napsané, ale s větou: „A některé ze školky domů nechtějí /což zrovna nemluví ve prospěch rodičů/.“ nesouhlasím. Já si to myslím přesně obráceně! Pokud vyzvedávám moje dítě, které nechce jít domů, tak to beru jako to nejlepší vysvědčení pro mě jako mámu, že jsem zvolila užasne místo k „odložení“. 
Ptotože tam bylo šťastné a spokojené. A i opačně, když jsou u nás jiné děti na hlídání nebo prázdninách a pak nechtějí domů, tak to znamená, že u nás byly šťastné a spokojené. A ne, že jim doma není dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
