Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Já se potřebuju někde vypovídat, ted 1.2.2016 zemřel chlapeček skoro ve 36 tt ne preeklapsii
do te doby jsem nevedela ze tato nemoc ubec existuje v 33tt mě našel gynekolog na ++ bílkovinu v moči byla jsem oteklá přibrala jsem cca tři týdny 5kg když jsme mi řekla že mě tvrdne břicho předepsla mě magnezko
celé těhu jsem měla vyšší tlak ale on nic neřešil poslal mě domu že za 14 dní
týden na to jsem měla bolest do žaludku myslela jsem, že jsme se přejedla protože jsem šla na velkou dobry druhy den me začlo tvrdout břicho a jako slabe bolest jako ms ale neřešila jsem to kdyz jsme před pár dny byla u dr a říkal že to jsou poslíčci další den skoro žádně bohyby trvdnutí břicha a bolrst jako ms uz jsme jeli na pohotovost tam mě řekli že miminku uz se v bříšku nedaří že mě převezou naměřili mě tlak 200/144 že prý miminko jeste v bříšku vydrží ale chce ven tak me převezou jenže než mě převezli náš Matyášek umřel při příjezdu uz mu nebylo srdíčko
ta bolest byla strasna..musela jsem porodit spontálně…v té nemocnici mě řekli kdyby mě na pohotovosti v té druhe nemocnici udelali CS matyášek by mohl být s námi
přes 20 hodin jsem rodila mrtvé miminko
po propuštění jsem furt jen spala cca po týdnu doma jsem se doslova zbláznila dostala jsem horečky a já začala bláznit že umřu nespala jsem tři dny neslo to měla jsem až halucinace strašně jsem se o sebe bála až jsem skončila v psych. nemocnici ted jsem doma pod práškama…ale co dal? nic me nebaví z ničeho nemám radost jsem otrávená ven nemuzu když vidím kočárek nebo těhotnou maminku tak se mě zmocní pláč
chci druhé miminko ale mámděsný starch že se to bude opakovat to bych asi fakt uz skoncila v bohnicich
je to strasná bolest jeste toto léto měl přítel zástavu srdce že jsem ho musela oživovat byl 15 minut bez kyslíku nevedelo se jestli to přežije uz jsem si toho prošlo opravdu mnoho říkám si že sem snad prokletá
nevím co bude dál musím se dát ted hlavně do kupy aby jsme ubec mohli snažit o druhé? říkám si zvládnu to…?:( mám strasny strach že se ta preeklpasie bude opakovat že nikdy nebudu mit miminko
![]()
Na to moc rad neni - jen at se drzis, urcite bude lip. a s tim, co jsi prozila, asi bych silne doporucovala zustat v peci psychologa/psychiatra. Tohle jsou veci, na ktere by clovek nemel byt sam a partner asi taky proziva sve, takze pomoci mozna muze vic nekdo „zvenku“.
Ahoj… v první řadě, jsi hrozně moc statečná, že to tady vůbec píšeš… já si to vůbec neumím představit, čím procházíš. Každopádně bych ale myšlenku na miminko nezavrhovala, jen tomu dej čas, až se ta rána zahojí. Bohužel, takové věci se občas stávají, ale to přece neznamená, že se ti to příště stane znovu. Zvládneš to, ale v první řadě se dej do kupy, ač to hrozně bolí, musíš se s tím srovnat tak, abys celé to další těhotenství pak nebyla vystrašená, to by neprospělo ani tobě ani miminku… Drž se, opatruj se a do budoucna přeji krásného zdravého prcka, který tu tohle vše vynahradí
@nikola 22 Je mi tě moc líto, neumím si tu bolest představit
Drž se, holčičko zlatá!
Nedokážu poradit, jen popřeju hodně sil. Miminko na tebe jistě čeká, teď se zaměř na sebe, ať jsi v klidu. V příštím těhu si tě doktoři jistě pohlídají a bude to dobré. ![]()
Je mi to moc líto… posílám hrozně moc sil a pozitivní energie, držte se
![]()
@nikola 22 Je to hrozny, neumim si to predstavit.ja o mimi prisla 2×, ale jednou v 13.tt a jednou v 7.tt…A i z toho jsem byla sesypana, myslela jsem, ze je nikdy mit nebudu a jak rikas, nemohla videt tehotnou…rikas si, proc ja???Ale i na tebe ceka stesti, neboj. Musis to prekonat, priste te budou mnohem lepe sledovat, kdyz toto budou vedet. Rikej si, ze deti mit muzes (narozdil od jinych holek, kterych je taky spousty) a ze je mit budes!!! A neboj, budes!!!Strasne ti drzim palecky!!! A soucitim s tebou!!! Je to hrozny, ale kdyz to prekonas, budes hrozne silna! A to ty urcite jsi
![]()
Právě proto bojím se že se druhé tehu budu sledovat, že kvůli každému píchnutí poletím k doktoroj…v péči psychiatra určitě zustanu je to strasná bolest
nedovedu si představit, že bych za pár týdnu měla nastoupit z5 do práce
@nikola 22 Holčičko zlatá
to je mi tak strašně moc líto!!! Proč se tohle stává? Posílám hodně síly, drž se.
A miminko mít budeš!!!
Neboj! Příště tě už ohlídají pořádně.
Uplne te chapu jak ti asi je
. Ja to tez zazila. Prisla jsem o chlapecka ve 38 týdnu těhotenství. Ta bolest jakou clovek prochází se nedá popsat. Nebyt rodiny a přátel tak nevim jak bych se z toho dostala. Moc ti drzim pěsti- štěstí at se z toho smutku co nejdrive dostaneš. Me to trvalo rok. Dnes uz mam rocniho chlapečka a jsem zase stastna. A tak ver, ze zase bude lepe. Nelze zapomenout, ale lze se s tim naucit žit. Jeste dnes si popláču, ale pak se podivam na syna a vim, ze pro nej musim byt ta vesela maminka. Posilam hodne sily a moc me to mrzi
. Tohle by se stavat nemělo
@nikola 22 Říkej si, že i kdybys další těhu měla proležet v nemocnici, ten mimísek za to stojí. Ale vůbec to tak být nemusí, to špatné už jsi si jistě vybrala… Jsi silná, že o tom dokážeš takhle psát, jistě to brzy překonáš. Obdivuji tě, neumím si to představit.
Je mi to moc líto
přeji ti hodně sil
ale z toho co čtu mám pocit, že si tě doktor měl víc hlídat zvláště pokud našel bílkovinu v moči, já celé těhu taky měla vyšší tlak a hlídal si mě, týdně jsem chodila na přeměření a brala prášky, uvažovala bych možná i nad změnou doktora.
Zase bude dobre
Chce to cas…Drzim palecky at to zvladnes…Druhe mimi urcite bude…
![]()
@nikola 22
to je moc smutné a těžko se na to hledají slova útěchy…tohle chce čas a stejně na to nikdy nezapomeneš. Přišla jsem o mimi v 11. tt a s tvým příběhem je to nesrovnatelné. Věřím, že do práce tě nikdo nepožene, pokud se nebudeš na to cítit. Zkus si tady najít přímo diskusi kde jsou stejné osudy, tohle dokáže pochopit jen kdo si tím prošel. Pro mě jsi hrozně statečná. Posílám hodně sil a nezavírej si před sebou myšlenku, že i ty se miminka dočkáš. Tolik smůly se snad nemůže opakovat
drž se a ať je brzy líp a ty máš zase plno důvodů se smát
jistě máš v okolí lidi, co tě v tom nenechají…
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.