Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@ontarova.stara ano..člověka to musí naplňovat.
Je to na dlouho.
Není to jen to malé roztomilé miminko.
Ale i vzdor..doktoři…čím víc děti tím méně klidných dní.
Ani ve 20 ještě není „hotovo“
Jen se ta péče mění.
Ideální je když má dítě fungující oba rodiče.
Ta péče se tak doplňuje.
A děti mohou být dětmi.
@Ernais to bude spíš typem člověka, než počtem dětí. Mám dceru introverta a nějaký hlubší vztah je scifi… tak jí dávám prostor který potřebuje a jsem k dispozici… třeba je to špatně, co já vím… čas ukáže. Druhá dcera je v pubertě a je v tomto ještě horší než ta starší - lidi nepotřebuje, stačí jí knihy. Syn úderem puberty zalezl do své nory a zatím vyleze jen kvůli kamarádům a hladu, rodinu nepotřebuje. Druhý syn je zatím mazlivé kontaktní sluníčko…
Jak se vlastně měří hluboký vztah? Jak poznáš že vztah s mámou (tátou, sourozenci…) je dost hluboký…? Proč a čemu se tvoje máma diví? Nechcete ji navštěvovat? Nemáte o ni zájem?
@kralicinka19 píše:
@ontarova.stara ano..člověka to musí naplňovat.
Je to na dlouho.
Není to jen to malé roztomilé miminko.
Ale i vzdor..doktoři…čím víc děti tím méně klidných dní.
Ani ve 20 ještě není „hotovo“
Jen se ta péče mění.
Ideální je když má dítě fungující oba rodiče.
Ta péče se tak doplňuje.
A děti mohou být dětmi.
To je asi dulezity poznatek. Abys me nepochopila spatne, beru jako naprosto normalni, ze v rodinach se vsichni clenove podili na jejim chodu, pomahaji si. Jen by nemely deti suplovat rodice, coz se obcas stava. Proto je fajn, ze to zminujes. Jeste pro jistotu, opravdu nejsem priznivcem vychovavani snehovych vlocek, ktere nic nemusi, jen by to prebirani povinnosti a zodpovednosti za druhe melo byt umerne jejich veku.
V kazdem pripade mi potvrzujes mou teorii, ze je zde hodne zen, ktere to maji v hlave srovnane, vychova deti je jejich poslanim a delaji to dobre a s laskou, ne aby si tim neco substituovaly.
Máme 3 děti 9, 12 a 14. Takže podobné rozdíly jako u zakladatelky, ale máme pár let náskok.
Do čtvrtého byste rozhodně nešli. Jsme unavení a to jsou všechny děti zdravé, chytré a v podstatě bezproblémové.
Naše babičky jsou nehlídací, oba pracujeme na celý úvazek. Bez toho, že muž může mít libovolně HO a já si mohu pracovní dobu flexibilně měnit bysme to nedali.
Je to emočně, logisticky, časově a finančně hodně náročné.
Asi je potřeba zamyslet se nad věcmi jako
Inko Vombat
@ontarova.stara je to o tom prostoru mámy táty.
My měli štěstí a musím říct že i když mám rodinu nehlídací…daleko.. taťka byl těžce nemocný tak vše ostatní nám hrálo do karet.
Slušné platy…koupili jsme levně veliký dům.
Já i táta děti v pohodě.
Oba práce z domu.
Děti chytré.. zdravé.
Mít to jinak tak i jedno je záhul.
Tím neříkám že jsem se nikdy necítila
@Anonymní píše:
Hele ono je to taky hodne o preferencich. Nekdo dava prednost klidne i velke skromnosti a mit radost z vice deti, ja treba ani ne, radsi to chci mit na pohodu a penize moc neresit. Ani jedno neni spatne, spatne si myslim ze pro ty deti je, kdyz je to v nervu. Bud neustale nervni rodice ze nestihaji a/nebo nemaji penize, nebo v nervu deti ze nemohou mit co ostatni. Ja jsem cele mladi byla furt bez penez, setrila jsem na jidle, hrozne bydlela, drela jak blazen i pri studiu a nic si neuzila, tak v tom nemam naladu pokracovat zbytek zivota. I kdyz dan je nemit vic deti. Jo, zvladlo by se to, umim setrit a makat a zvladnu hodne za malo penez. Ale uz tak zit nechci. Mam osypky jen si predstavim treba rozpocitavat prachy na porce jidla. Nechci se do te situace dostat ani hypoteticky kdyby treba manzel onemocnel a nemohl vydelavat tolik jako ted. A jako nervnich matek 2 deti, ktery sem pisou jak to nedavaji, ze je doma furt rev a jsou uhnane, je sakra hodne, takove exemplare vidim i kolem sebe, na hristich a tak. Na deti krici, stastne evidentne nejsou, no…kdo zvlada velikou rodinu v pohode, ma muj obdiv, kdo na to neni, at si ma v pohode tolik deti kolik zvladne v klidu. Prijde mi lepsi spokojeny jedinacek nez dite vecne stresovanych rodicu.
Všem děkuju za reakce, bylo jich vic a vsechny prinosne. A tohle je moc hezky napsane. Citim to stejne. Kazdy uvazi nejlip podle sveho. A jsem rada, ze jste me tu i uklidnili, ze i jedinacek je v poradku. A jak se rika nikdy nerikej nikdy. ![]()
@kralicinka19 píše:
Máš pravdu.
Chodím spát pozdě…mám hodnou rodinu ale nikdo mi nehlídá…nepomáhá.
Někdy je to náročné třeba když měli všichni třídní schůzky ve stejnou hodinu.
Atd.
Teď už některé věci vypouštím.
Občas prostě na všechny nejdu.Žiju skromě…my ani auto nemáme.
Ale žijeme na dobrém místě děti si dojedou autobusem na koníčky.
Když byly malý měly koníčky ve škole.
Mám děti šťastné a hodné a zdravé takže to jde.
Ale samozřejmě vždy to idylka není…člověk musí takový život chtít.
Určitě bych si pořídila tolik dětí na kolik se cítíš a ne kolik by chtěly druzí.Příspěvek upraven 08.01.24 v 12:51
Já na rodičáky nechodím vůbec, asi tak od 4. třídy všech 4 dětí. Je to zbytečná ztráta času. Vždy to bylo, jo všechno v pohodě, děkuji, na shledanou. Tak co bych tam lezla, hodinu a půl čekat na chodbě a pak být minutu s učitelkou.
![]()
@Zabatko 🤣 🤣
Joo…no já v září asi po 5 dnech školy s těhotenskou hlavou úplně popletla Datum. 😁
A teď jsou všechny 4 schůzky na mě.
Tak jdu kde je potřeba.
A prostě se nerozkrájím.
Tak už máme schůzku pro malého syna…a ty další dle možností zda se budou prolínat.
Ono třeba druhého syna třídní ho na nic nemá.
Tak to je zbytečné.
A je hodný odpovědný.
Tak tam asi ne.
Dcera je lajdák..tu furt naháním.
Tak tam zajdu.
A nejstarší na střední už je měl.
Ale ty schůzky v září a v červnu jsou o ničem. 😅
Bude líp;) My už chodíme pouze na ty dětem na střední škole;) a ještě jedna škola je má online stále
Takže fyzicky na 1 třídní schůzku, těžká pohoda už
. Ale tak doby kdy jsem měla všechny 4 děti na jedné ZŠ samozřejmě taky byla. Tak jsem šla tam, kde to bylo nejvíc potřeba a na zbytku si domluvila konzultace. Ale tak s tím měli problém i rodiče už od 2 dětí.
Jinak je jim 23,21,18 a 16,5.
To je hrozně individuální a z mého pohledu také hodně záleží na samotných dětech. S manželem máme pět dětí, všechny dospělé. Tři syny a dvě dcery. Nejstaršímu je 33, nejmladšímu 20. Všechny čtyři starší děti byly vždy hodné. Samozřejmě že nějaké těžší chvilky v pubertě byly, ale vždy se s nimi dalo domluvit. Hodně jsme s nimi komunikovali a měli jsme k nim z velké části kamarádský vztah. Mě to tak nepřišlo, ale zpětné vidím, že s nimi nebyly žádné problémy a já vždycky říkala, co ostatní matky pořád řeší, vždyť je to tak jednoduché. Stačí komunikace, vést je k zodpovědnosti, dát jim volnost. Nikdy nebylo potřeba se s nimi učit, zašli jsme s mužem jednou za pololetí na třídní schůzky, občas zafandit na zápas, uvařila jsem tři hrnce jídla, večer jsme si zahráli deskovou hru nebo si povídali absolutně to stačilo. Nejmladší dítě nás vytrhlo z ideálů. Přístup i genetika stejná, ale od miminka nám dával zabrat mnohem více, než čtyři starší dohromady. Bohužel je to tak do dneška. Starší vystudovali vysoké školy, mají partnery, nejstarší syn manželku, jsou spokojení a dělají nám jen radost. Nejmladší nám dal zabrat úplně ve všem, ve škole neustále kázeňské problémy, problémy s autoritami, v kolektivu. Byl snad u všech průšvihů v okolí, výlety, dovolené, kroužky, návštěvy přátel, vždy a všude nějaký konflikt, problém, ostuda. Litali jsme do školy, do kroužků řešit problémy. Chodili jsme k psychologům, do PPP. Ve čtvrťáku přestal chodit do školy, má základní vzdělání. Střídá děvčata, neumí se k nim chovat, v zaměstnání vydrží maximálně měsíc, kouří od 12, myslím že ne jen cigarety, nikoho nerespektuje, nic nedělá, nemá žádný zájem. Být nejmladší nejstarším, máme jen jeho a jsme na dně fyzických i psychických sil. Dával a dává nám hodně zabrat a určitě víc, než kdyby bylo starších bezproblémových dětí dvacet. Můj názor a mé zkušenosti říkají, že záleží na dětech. Někdy je jedno více, než čtyři.
Rodičáky vybírám dle potřeby. V situaci tři pololetí po sobě rodicak na třech různých školách ve stejný den i hodinu a plus dvě děti houslový koncert to jinak nejde. Plus mám práci kterou planuju několik měsíců dopředu, takže občas jsem holt na druhém konci republiky. A třídní schůzky fakt priorita nejsou
O prospěchu přehled mám.
Faakt? Tak to je hezke, ja bych na to odvahu nemela, byt jsem chtela vzdy tri, bohuzel, nebylo nam prano. V kazdem pripade ale musim konstatovat, ze prave na emiminu jsem virtualne potkala pomerne dost zen, u kterych si rikam, ze je fajn, ze zrovna ony maji vice deti. Maji to v hlave srovnane, jsou chytre, rodicovstvi je naplnuje a maji detem co predat.
.
Tak drzim palce