Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
4letý syn odmítá poslouchat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.2.17 20:54
4letý syn odmítá poslouchat
Chtěla bych Vás požádat o radu. Máme dva syny, starší - v květnu mu budou 4 a mladší 15 měsíců. Chci se však zeptat na toho staršího. Už to trvá více jak rok. Nejdříve jsme mysleli, že to bylo tím, že se mu narodil bráška. Ale snažíme se mu věnovat stále stejně jako pře tím. Na malého nedá dopustit. Hraje si s ním, stará se o něj, pomáhá mu se vším. Ale nás hodně trápí. Neposlouchá, nevydrží u žádné činnosti, dělá si co chce, například nákupy - utíká nám, neposlechne, když mu řeknu at se vrátí utíká ještě rychleji, at v klidu stojí u nás - skáče jak pometlo. Snažím se mu domlouvat, na třikrát čtyřikrát. Bohužel už jsem ho musela třepnout po zadku či tváři (za sprostá slova, která slýchá ve školce). Jenže mi přijde, že tím se to ještě zhoršilo. Navíc mi to ubližuje 
Přijde mi, že vyloženě „chce dostat“. Už nevím, co s ním. Jako bychom ztratili autoritu. Poradíte prosím, jak změnit přístup, aby k nám opět vzhlížel jako k rodičům, kteří se mají (by se měli) poslouchat? Jak omezit plácaní přes zadek? Jak ho prostě„naučit“ poslouchat. doufám jen, že už není pozdě. Co děláte vy maminky…ja už jsem úplně zoufalá…často po nocích pláčů, že je to mou vinou… strašně mě to bolí je miho strašně líto… ALe jak to mohu změnit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.2.17 21:02
Především je potřeba aby psycholog a neurolog vyloučili poruchy pozornosti. Pokud se tato prokáže, tak je pak potřeba proměnit režim a přístup, aby se postupně naučil nerovnoměrný vývoj a případnou neurologickou atypičnost kompenzovat.
V případě, že naštěstí nepůjde neurologicky podmíněné problémy, tak doporučuju třeba https://www.kosmas.cz/…uji-hranice/ a nebo pár setkání nad videotréningem interakcí. http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera
Neexistuje žádná jednoduchá rada, je potřeba pochopit v čem je zádrhel (a bude především v přístupu rodičů, ne v synovi) a hledat jak to proměnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 21:13
@xnops mám doma to stejný (syn 4.5 roku)…do krámu nebo restaurace ho raději neberu není li to nevyhnutelné, stejně tak se vyhýbám situacím při kterých většinou dojde k problemum… ve školce je zatim hodny diky bohu, po školce s nim ted skoro každý den chodím bruslit a chodí cvičit - tam take poslouchá a baví ho to… vrátíme se večer v 18 a to už je večeře, večernicek, spaní… jakoby na to zlobení nemá ted cas a je i hodnejsi - vybije si asi tu agresi při tom sportu…občas dostane na zadek ale u nas tudy cesta nevede… jeste nikdy se z toho nepoučil, maximalne se začal počuravat a mit noční mury když jsem ho řezala víc, takže všeho s mírou a hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 21:13
@xnops píše:
Chtěla bych Vás požádat o radu. Máme dva syny, starší - v květnu mu budou 4 a mladší 15 měsíců. Chci se však zeptat na toho staršího. Už to trvá více jak rok. Nejdříve jsme mysleli, že to bylo tím, že se mu narodil bráška. Ale snažíme se mu věnovat stále stejně jako pře tím. Na malého nedá dopustit. Hraje si s ním, stará se o něj, pomáhá mu se vším. Ale nás hodně trápí. Neposlouchá, nevydrží u žádné činnosti, dělá si co chce, například nákupy - utíká nám, neposlechne, když mu řeknu at se vrátí utíká ještě rychleji, at v klidu stojí u nás - skáče jak pometlo. Snažím se mu domlouvat, na třikrát čtyřikrát. Bohužel už jsem ho musela třepnout po zadku či tváři (za sprostá slova, která slýchá ve školce). Jenže mi přijde, že tím se to ještě zhoršilo. Navíc mi to ubližuje
Tohle je období. Můj syn (tehdy taky na 4letech) procházel podobným obdobím. Vygradovalo to. Ve školce jsem mu řekla snad 10krát že se má jít oblékat. Měla jsem už nervy v kýblu, on se pořád smál a utíkal. Až jsem ho popadla, oblíkla a venku jsem mu seřezala holou zadnici. Je to sice tvrdý, ale nelitovala jsem a nelituju. Od tédoby klid, spolupráce, bez rozjančení ve školce. A když doma opět kvůli něčemu zkoušel mojí trpělivost, stačilo připomenout a zklidnil se. Fakt to fungovalo. Ale nebylo to lísknutí přes oblečení, prostě pět dlaňopálivých přes holou.
Do obličeje (a hlavy) bych svý dítě nikdy neuhodila (možná až budou v pubertě, budu mluvit jinak 
), ale takhle malé dítě nikdy. Ani na zadek běžně nedostávají. Nejsem zastáncem fyzických trestů ani křičení, ale někdy to asi pomůže víc než deset vysvětlování.
Zkus navštívit psychologickou poradnu. Uklidní tě, vysvětlí ti že tvé dítě není nezvladatelné, ani špatné. A ani ty nejsi špatná, je normální že si někdy nevíš rady, nejsi vyjímka. Pozdě na výchovu není. Začni tím, že nastavíš pravidla. Buď důsledná ve všem a jednej v klidu, děti vycítí nejistotu ze strany rodiče a pak se chovají taky nejistě. Oni se své emoce teprve učí ovládat a ty by jsi měla jít příkladem, tím synovi pomůžeš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 21:16
Hyperaktivita by to klidne mohla byt.
Ja a bratr jsme byli za strasne zlobive deti. Doma nas rezali non stop, pak uz nas rezali i za malickosti, protoze sve udelala i frustrace. Vyprask nepomahal, ba dokonce bych rekla, ze se to zhorsilo.
Co si z detstvi pamatuju je, ze jsem poslouchat vlastne i chtela, ale ze to neslo. Proste to neslo. Mela jsem ta nejlepsi predsevzeti, jak budu poslouchat, jak nebudu zlobit a nakonec jsem se neovladla. Navic jsem byla i dost tvrdohlava a cim vic me doma rezali, tim vic jsem odmlouvala a zlobila.
Jak na syna by asi nejlepe poradil psycholog. Z me vlastni zkusenosti: kdyz jsem byla u babicky, zlobila jsem vyrazne mene a myslim, ze to bylo prave tim, ze mne babicka nebila a kdyz po mne neco chtela, tak mi vysvetlila v klidu a s laskou, proc je napr prave velmi nevhodne, abych nekontrolovane behala po okoli a kricela, nebo delala jine vylomeniny. Dost casto jsem se i u babicky neovladla, ale babicka mne netrestala a maximalne byla smutna, coz byl pro mne vetsi trest nez jakykoliv vyprask.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 21:28
Promiň, ale napíšu, co mě hned napadlo.
Spíš než brečet, že je ti ho líto, by ses na něj měla tak trochu nakrknout a jasně a rázně mu dát najevo, že TOHLE už je hranice, že už dost.
Nemusí to být plácání (ale ono jedno pěkné štípnutí na stehýnko není mlácení a někdy řekne více, než slova…), dceru třeba stačilo chytit za ruce, dřepnout k ní a pěkně do očí jí takovým tím výhružným syčivým hlasem říct, že toto už je přes čáru, ať to nedělá. - tady je zároveň nutné říct, co teda má správně dělat, jinak je to k prdu…
Plus samozřejmě je to „období“, zkouší, pak se asi zas na čas zklidní… ale zkusí to znova 
Ve chvílích klidu vysvětlovat, nacvičovat situace třeba , společně hledat řešení (Půjdeme do obchodu, já vím, že je tam moc věcí a chceš je všechny vidět, ale tam se nesmí běhat. Dovolím ti vybrat si jednu věc a ty zkusíš jít vedle vozíku. To jsem zvědavá, jestli se ti to povede! Co bys chtěl, abych ti koupila? - třeba)… ovšem když je „v akci“, domlouvání nejspíš už fungovat nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 22:02
@Borůvka1990 u nás je tohle období už třetí rok, scény s oblékáním jsou na denním pořádku.. nasekat na holou už jsem taky zkusila, ani to s ním nehnulo a scény pokračují..
Dneska například chtěl k večeři palačinky. Říkám, že klidně, ale že je tu velký nepořádek, tak že on bude uklízet v pokoji a já v kuchyni, aby se palačinky nepřipálily. Odsouhlasil, já začala vařit a uklízet, on si sedl na gauč a koukal, jak uklízím. Tak jsem mu řekla, že pokud nebude uklizeno, nedostane večeři. A on na mě začal ječet, že to je můj úkol, uklízet hračky, že on tu o víkendu nebyl a všechno jsem to vytahala já. Nakonec se ještě počůral na gauč. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 22:13
@Tamtama píše:
@Borůvka1990 u nás je tohle období už třetí rok, scény s oblékáním jsou na denním pořádku.. nasekat na holou už jsem taky zkusila, ani to s ním nehnulo a scény pokračují..
Dneska například chtěl k večeři palačinky. Říkám, že klidně, ale že je tu velký nepořádek, tak že on bude uklízet v pokoji a já v kuchyni, aby se palačinky nepřipálily. Odsouhlasil, já začala vařit a uklízet, on si sedl na gauč a koukal, jak uklízím. Tak jsem mu řekla, že pokud nebude uklizeno, nedostane večeři. A on na mě začal ječet, že to je můj úkol, uklízet hračky, že on tu o víkendu nebyl a všechno jsem to vytahala já. Nakonec se ještě počůral na gauč.
No a šel tedy spát bez večeře?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elot
12.2.17 22:13
@Tamtama tak to je síla 
.Tak to by ty palačinky nedostal a hračky bych zabalila na hodně dlouho.
- Citovat
- Upravit
12.2.17 22:17
@xnops píše:
Chtěla bych Vás požádat o radu. Máme dva syny, starší - v květnu mu budou 4 a mladší 15 měsíců. Chci se však zeptat na toho staršího. Už to trvá více jak rok. Nejdříve jsme mysleli, že to bylo tím, že se mu narodil bráška. Ale snažíme se mu věnovat stále stejně jako pře tím. Na malého nedá dopustit. Hraje si s ním, stará se o něj, pomáhá mu se vším. Ale nás hodně trápí. Neposlouchá, nevydrží u žádné činnosti, dělá si co chce, například nákupy - utíká nám, neposlechne, když mu řeknu at se vrátí utíká ještě rychleji, at v klidu stojí u nás - skáče jak pometlo. Snažím se mu domlouvat, na třikrát čtyřikrát. Bohužel už jsem ho musela třepnout po zadku či tváři (za sprostá slova, která slýchá ve školce). Jenže mi přijde, že tím se to ještě zhoršilo. Navíc mi to ubližuje
Mně hodně pomohla knížka Jak naučit děti pravidlům od Annette Kast-Zahn, je to od 1 do 14 let, mně to fakt pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 22:19
@elot @zrcadlo nakonec uklidil, dala jsem mu za počůraný gauč jednu na zadek, odvedla do pokoje s tím, že dokud nebude uklizeno, z pokoje nevyleze.. a že když bude uklízet, tak mu pomůžu, až dodělám večeři.. ale tohle máme doma několikrát denně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elot
12.2.17 22:27
@Tamtama Promiň, jsem asi tvrdá ale já bych mu ty palačinky nedala. Dostal by třeba chleba, a rekla bych mu že to prostě přehnal a palačinky prostě nebudou.
- Citovat
- Upravit
12.2.17 22:32
@Tamtama
Mám stejný názor jako @elot . Svoji povinnost (uklidit bez řečí a bez scén) nesplnil, takže se naučil, že i když se bude vztekat a neposlechne, tak nakonec mu máma stejně dá to, co chce. 
Můj syn takhle začal vyvádět při chození do školky (scény, zdržování apod.), stokrát jsem mu říkala, že to nestihneme, když bude zdržovat (musíme být ve školce do 8h, aby neodhlásili jídlo), ale bez efektu (upozorňuju, že ráno fakt nechvátáme, máme 1-1,5h času, takže to není o tom, že ho popoháním jen co vstane). Tak jeden den, kdy dělal velké scény i cestou (že nechce do školky, že chce jít po trávě, že nechce jít tak rychle apod.) a několikrát jsem upozornila, že opravdu musíme jít, jsem ho už skoro u školky sebrala a otočili jsme to domů. Řev byl neskutečný (ječel jako nikdy v životě, že chce do školky), hodila jsem ho přes rameno a donesla domů s tím, že to prostě prošvihnul a nestihli jsme to. Sice jsme probudili celou čtvrť a já byla za krkavčí matku, ale od té doby to neudělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 22:34
@xnops doporučuju sérii Supernanny, je to na YouTube. Je normálně nevychovaný, nic jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.17 22:39
@zrcadlo bez scén u nás není nic.. nakonec uklidil, tak palačinku dostal.. ranní scény máme taky, jen vytáhnout ho z postele mi trvá minimálně půl hodiny, pak mu silou vyčistím zuby, potom si sedne na gauč a kouká do prázdna.. já mezitím obléknu mladšího, pak chci obléknout staršího, ten ječí, že sám, já ječím, že sám se mohl oblíkat doteď.. kolikrát už jsme v těch velkých mrazech stáli před školkou a čekali, až půjde někdo ven a otevře nám, jemu je to jedno..
@elot v neděli večer chleba?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
