5 týdenní miminko - nemůžu...poraďte

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
AnnieLennox
Kecalka 112 příspěvků 30.11.17 09:34
5týdenní miminko - nemůžu...poraďte

Ahoj, potřebovala bych se vypsat a budu ráda za vaše rady a zkušenosti. Před 5 týdny jsem se stala maminkou holčičky, s manželem jsme si ji přáli, byla plánovaná, docela brzo se zadařilo. Jsme starší rodiče. Já jsem doma, manžel v práci. Co je můj problém? Nevím konkrétně. Prostě to všechno. Nemůžu si zvyknout na tu změnu, že jsem doma. Nepkak se neraduju, nebaví mě kolem malé skákat, nejhorší je, když brečí, tak mě to po chvíli začne vytáčet, když je nevrlá, nedaří se mi ji dlouho uspat, skoro nespím, malá nechce být sama v postýlce, hned se rozpláče, ale já nemám sílu a ani chuť ji pořád nosit. Bolí mě celé tělo, hlavně záda. Nejhorší jsou noci, to na mě přichází úzkosti, co v noci bude, jestli bude hodná nebo bude brečet, jak dlouho ji zase budu uspávat. Já se nestihnu vůbec vyspat. Mám pocit, že se jí nic nelíbí, pořád musím měnit polohy, jak ji držet. Já se snažím, aby ze mě necítila nervozitu, mluvím má ni klidně, opravdu se ovládám. Ale strašně mě to unavuje a zmáhá. Když začne řvát, tak mě jakoby polije horko, přijde ta úzkost. Nevím, jak si na ten pláč zvyknout, aby mi to nic nedělalo. Jsme ma UM, mlíko jsem vůbec neměla přes dvoutýdenní snahu to změnit. Možná kdybych ji kojila, tak bych to všechno cítila jinak, že bychom si jako byly blíže. Nevím no. Manžel mi pomáhá, snaží se to jo. Já mám strach být s ní sama, nedělá mi to dobře. Asi musím napsat i to, že před těhotenstvím jsem užívala antidepresiva na úzkostnou poruchu, tu mám už od dospívání. Zatím k psychiatrovi jít nechci, pro prášky, říkám si, že bych to chtěla zvládnout sama, už se k lékům nejraději nevracet. Omlouvám se za ten román, píšu, co mám na srdci, nevím, jak se s tím vším poprat, co dělat, abych si malou normálně užívala, aby mě těšilo se o mi starat, aby mi nedělal zle její pláč. Když tak někdy někomu řeknu něco z toho, tak všichni, že to bude po šestinedělí lepší, někdo říká, že po třech měsících. Ale co bude jiné? Já mám strach, že nic a že se utrápím. :,(

Přečtěte si článek: Šestinedělí po porodu

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
martina.se
Hvězda diskuse 56898 příspěvků 30.11.17 09:43

@AnnieLennox poporodní deprese, vyhledej odbornou pomoc co nejdříve :hug: :hug: :hug:

 
Včelička992
Závislačka 3309 příspěvků 30.11.17 09:44

Podle me to chce cas. Je to mimi a neni spokojene, protoze ma bud hlad, chce byt stebpu, je mu zima nebo teplo. Musis najit priciny, i kdyz nektere deti jsou proste urvanci. Ja mela urvanka uz z porodnice a ted mu bude skoro rok a porad je to takovy vzteklounek.
Co muzu poradit na zprijemneni dne a co muzes vyzkouset je: skakat sni na mici, poridit hraci deku, poridit hacku, nositko, satek, muzete spat spolu…no je toho spousta. Ja kdybych mela mit 3ti dite, tak verim si az tak moc po dvojcatech, ze by ani nemelo cas plakat, jak uz bych vedela co na neho plati. Nekdy je to narocne, ale ver, ze tohle jednou skonci. Mej vidinu lepsich casu. Udelej si medunkovy caj, horcik a hlavne bud v klidu, protoze mimino to vyciti z tebe a to je mozna ten kamen urazu.

 
řeřicha
Kecalka 264 příspěvků 30.11.17 09:47

Myslím, že toto není nejlepší období na „praní se sama“ s úzkostí. Asi bych pro prášky šla. A dítě je velká změna, nic najednou nejde podle „plánu“, vše se přizpůsobuje miminu. Zkus to tak brát - neplánuj si, kdy bude spát (protože pak jsi nervózní, že ještě nespí), ber to tak, že den bude prostě podle mimina, jakmile usne, lehni si taky a odpočívej. Na nošení si kup šátek nebo nosítko, budeš mít volné ruce. Mě hodně pomáhalo ji zpívat - jednak jsem nevěděla, co pořád říkat a druhá věc, i mě ten zpěv uklidnil, soustředila jsem se na slova a přitom jsem ji nosila a kolébala… A bude líp, budou přicházet různá období, lepší a horší, ale nic netrvá věčně, tím se taky uklidňuj, třeba už zítra bude líp :-)

 
dickys
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 30.11.17 09:54

Já myslim, že tohle je normální, měla jsem to taky tak a podle mě to není důvod letět na psychiatrii. Pomáhá kontakt s lidmi, pozvi si na návštěvu členy rodiny, kamarádky, nebo ještě lépe sver jim na pár hodin mimi a běžte se s mužem vyvětrat. Pro mě bylo blahodárné i jít sama nakoupit :D Prostě nebýt furt zavřená s miminkem na krku :) A opravdu to přejde :kytka:

 
Lelie
Kecalka 418 příspěvků 30.11.17 09:55

@AnnieLennox nám dost usnadnila život houpačka. Obě děti ukřičený a docela to na ně platilo. Pustit houpání, hudbu k tomu a alespoň chvíli spali..

 
kotýsek
Ukecaná baba ;) 1993 příspěvků 30.11.17 09:58

Ono to opravdu po šestinedělí bývá o hodně lepší. Já měla a defakto mám taky náročnější dítko. Táhne se to sní od miminka, stále plakala, byla nespokojená, jen nošení pomáhalo, ale to bylo hodně ubíjejíci…člověk pak nemá ani chvilku pro sebe. Potřebovala, abych ji stále něčím bavila…sama si nepohrála a já jsem byla hotová a vyštavená. Pak jsem začala mít i uzkosti, protože jsem nic nestíhala ani kolem domácnosti a natož uvařit. Hodně mi pomohlo braní magnézia s B6 ráno i večer…magnézko uvolňuje psychické a svalové napětí, takže pak jsem se začala cítit líp. Moje malá má už ted 4 roky a je to pořád takový ufnukánek…vždy si něco najde :lol: Ale úplně ti rozumím, jak se cítíš. Ale neboj bude líp…jak miminko poroste zajedete si určitý režim a to se ledacos poddá. Ted nedávno mi říkala kamarádka, že byla nucená si koupit špunty do uší a že tak chodí stím doma. Že když je dítko najezený a přebalený a řve jen z rozmrzelosti, že by se nejraději jen nosilo…tak že si vrazí špunty do uší a tak doma funguje…jinak že ji to dělá hrozně zle to řvaní. :lol:

 
BlaZenkaB
Ukecaná baba ;) 1186 příspěvků 30.11.17 10:00

Když nekojíš a máš sklony k úzkostné poruše, nečekala bych na nic a nechala si dát prášky. Můžeš klidně nějaké slabší a jen dočasně.
Nenech to zajít dál a zničit si vztah k dceři nebo ji nějak psychicky poznamenat.

 
vulpes
Závislačka 4837 příspěvků 30.11.17 10:01

Jaký že je ten váš problém? Šestinedělí ;)
To, co popisujete, je naprosto normální. Prožije si to tak většina žen, liší se jen tím, zda ty pocity sdílí nebo ne, a naopak postují na Instagram rozesmáté fotky načančané maminky s roztomilým miminkem s komentářem „teď jsem nejvíc šťastná“.

Pochopitelně, pokud má někdo už predispozice k nějakým poruchám a úzkostem, tak by neměl ztratit kontakt s nějakou odbornou pomocí, aby se to nedostalo někam na hranu, ale i zcela „normální“ ženy často nemají daleko k tomu skončit na psychiatri ;-)

Mimochodem, před dětmi jsem se nepotila vůbec, po porodu ano, ale jak začne dítě vřískat, v tu chvíli jsem úplně propocená :lol:

 
Lelie
Kecalka 418 příspěvků 30.11.17 10:10

@AnnieLennox a ještě nám hodně pomáhalo hodně pevné zavinutí ;)
a pak kočár.. raději jsem tlačila venku kočárek, než doma řešit řev. Někdy i po 10h večer se vyráželo před barák. Chvíli jsme se projeli, pak domů a tak ještě chvíli dospí a já mám chvíli čas.

 
Heivka
Závislačka 2894 příspěvků 30.11.17 10:13

Co se týče pláče, zkuste ergo nosítko nebo šátek, mě to zachránilo záda, navázala jsem synka a za chvilku spinkal. Potom na spaní miminka je hodně dobré pořádně zavinovat.

Pokud jste měla psychické problémy už před těhotenstvím, tak je hloupost nepokračovat v léčbě, není za co se stydět, chemickou nerovnováhu v mozku pozitivním přístupem opravdu nespravíte.

 
Black Cat
Kelišová 6497 příspěvků 30.11.17 10:20

Nekojíš, tak si pro prášky dojdi. Jestli tě to uklidní, tak unavených v tomhle období, ale i v období následujícím je 99% maminek. Nejsi sama, kdo se s tím potýká.
Já nevím… Ale v předporodním kurzu by snad, kromě průběhu porodu a základní péče o dítě měli lidem sdělit, že mimino není jen ten krásný obrázek spícího miminka v načinčaném oblečení nebo to ťuťumuťu miminko v čepičce na obrázcích od Anne Geddes. Ale tvoreček, který neumí mluvit a sdělit co potřebuje a tak jen pláče a pláče a pláče, dokud se jeho požadavky prostě nesplní…
Tvoje dítko teď potřebuje silnou mámou. Klidně si pro ta antidepresiva dojdi, doktor líp zhodnotí, jestli je potřebuješ nebo ne. Drž se! :hug:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.11.17 10:25

Prožívám něco hodně hodně podobného :(
Ale já jsem po porodu rok :(

 
admin
Extra třída :D 10763 příspěvků 30.11.17 10:33

Dobrý den,

nezoufejte, nejste v tom sama! Kdybyste potřebovala radu někoho osvíceného, doporučuji poptat se v Psychologické poradně pro maminky na eMiminu.

Držíme palce, ať je brzy líp! :kytka:
adminka Eliška

 
Hedvikaaa
Kecalka 132 příspěvků 30.11.17 10:36

Měla jsem to podobné 8o malá věčně brečela. Drásalo mi to nervy! Hlavně si dávej pozor na syndrom třeseného dítěte. Je to náročný, ale určitě to zvladneš :palec: mimčo tě potřebuje! Buď silná a neboj se vyhledat odbornou pomoc. Jestli ti vydrží v kočarku choď s ni ven! Nebo su pořiď šátek na nošení.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství,... číst dále >

Do první třídy jedině s kvalitní aktovkou. Víte, na co si dát při výběru pozor?

Prázdniny pomalu končí a blíží se začátek školního roku, pro mnohé děti... číst dále >

Články z Expres.cz

Angela se našla! Po deseti dnech se objevila ve Španělsku, manželská krize se nekoná

Celé Německo minulý týden spekulovalo, kde se nachází kancléřka Angela... číst dále >

Vondráčková přestává být poslušnou ženou a Plekancovi to vrací!

Když Tomáš Plekanec informoval o rozpadu manželství s Lucií Vondráčkovou,... číst dále >

Články z Ona Dnes

Svět mě dřív štval, dospěla jsem teprve nedávno, říká Simona Babčáková

Proměna herečky Simony Babčákové na blondýnu se promítla i do chování lidí... číst dále >

Dress code nemusí být v létě peklo. Pět tipů, jak na něj vyzrát

Formální oblečení může být pro někoho v parném horku jako noční můra. Dlouhé... číst dále >


Reklama