Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
9 měsíců a už chodí!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Jannn
2.12.13 06:59
- Citovat
- Upravit
Jannn
2.12.13 07:14
Janne, mohu se prosím zeptat na to, jakým způsobem se Vaše paní synovi věnovala, že začal chodit v 7 měsících? Měla jsem za to, že rozvoj pohybových dovedností závisí spíše na vrozené predispozici každého jedince. Samozřejmě výchovným přístupem lze vše do určité míry ovlivnit, jen si neumím představit, co tak na dnešní dobu netradičního Vaše paní se synem dělala, že začal tak brzy. Můj syn začal sám chodit v necelých 11 měsících a popravdě nedělala jsem s ním nic zvláštního, prostě jsem s ním byla. Dle mého názoru je ve srovnání se svými vrstevníky trošku šikovnější, ale ne o moc. Rád se ptá, co je co, takže mu hodně povídáme, pojmenováváme jednotlivé předměty, v kočárku vždy jezdil spíše čelem k nám…ale takový „superman“ jako ten Váš tedy není. Sestřenice je učitelka v MŠ, se svým synem trávila čas stoprocentně, věnovala se mu opravdu hodně a dalo by se říct i odborně…a je z něj šikovný, ale úplně normální kluk, který uměl vše +- jako všechny ostatní děti. Proto bych neřekla, že za úspěchem Vašich dětí je jen Váš výchovný přístup, ale spíše se u nich vzácně sešel talent, inteligence a vhodné výchovné prostředí…Jistě Vy i Vaše paní víte, že jsou děti méně inteligenčně zdatné a u těch je např. i přes 100% nasazení rodičů úspěchem to, že se vyučí a jsou šikovné v určitém řemeslu. Popravdě, nechce se mi věřit, že by se nejen v ČR věnovalo správně svým dětem jen tak málo rodičů (nevím přesně, kolik takto extrémně šikovných dětí u nás máme)…a zbytek jen vysedával po hospůdkách nebo doma u kávičky a svým dětem se nevěnoval. _________________________________________________________________________
Pořád reagujete uraženě, ale opravdu výchova v dnešní době klesá a nemohou za to mámy, jelikož jsou záměrně ve východních zemích málo informované a samozřejmě účelově.
Byli jsme na předním místě ve vzdělávání před pár lety a dnes se hrabeme na spodních poličkách.
Děti dnes rodiče neposlouchají - rodiče poslouchají je.
Mno nebudu vše vypisovat, ale toto přišlo nedávno v emailu a hovoří to za vše:
Stěžujte si na učitelky, poučíme je.
Dle zástupce ombudsmana je nepřípustné nutit děti ve školce k polednímu odpočinku. Taky si myslím, že bychom děti neměli nutit jíst to co nechtějí, neměli bychom je nutit chodit v bačkorách, nosit čepice, pít vodu, zdravit, chodit na záchod, smrkat, děkovat, hýbat se, čistit si zuby, uklízet, chodit spát večer…
Mám ve svém okolí pár roztomilých dětiček, které se projevují jako neskuteční smradi. Ty děti nejsou ani postižené, ani nemocné, netrpí ani žádnou poruchou. Poruchou trpí jejich rodiče a to POHODLNOSTÍ. Rodičovství je dřina. Naučit dítě chodit na nočník, jíst mrkev, zavázat si boty, utřít zadek, uklidit kostky, pozdravit když někam vejdu, respektovat autority, neskákat do silnice, netřískat kolem, nemlátit do dětí, učitelek, maminky…
Ano, vídám děti, které kopnou do své mámy. Řeknou né a hodí čepici na zem. Ještě si na ni dupnou. Potřebovali by pár na zadek. Ale ne ty děti, jejich rodiče.
Taky vídám děti v restauracích. Lítají po place, vrážejí do obsluhy, kradou brčka… Jejich rodiče sedí u stolu a nevšímají si jich, protože děti se vyvíjejí… Já osobně si myslím, že děti by se lépe rozvíjely v lese nebo dětském koutku a nebo tím, že by si k jídlu a pití v restauraci klidně sedly, ale nejspíš se mýlím…
Ne, nemýlím se. Dítě nejdřív potřebuje lásku a péči. První měsíce je nejdůležitější dítě mazlit, dotýkat se ho, krmit a přebalovat… Dítě se musí cítit bezpečně a milované. Postupně nastupuje řád a pravidla. Nemluvím o něčem striktním a neměnném. Mluvím o normálních pravidlech, které umožní dítěti rozvoj. Po obědě se odpočívá. Když venku prší, vezmeme si gumáky a pláštěnku. V gumácích můžem skákat do kaluží… V sandálech to dělat nesmíš… Často je jednodu&scaro n;ší dítěti vyhovět. Ustoupit mu. Naše ústupky obhajujeme řečmi o vyvíjení, o samostatnosti, o osobnostech… Z dětí, které nemají mantinely, které nic nemusí a všechno smějí, vyrostou nevyrovnané osobnosti. Nebudou si v dospělosti vědět rady. Ono je roztomilé, když po Vás dvouletý chlapeček hodí hrnek, protože se mu nelíbíte. Méně roztomilý je čtrnáctiletý kluk, který udělá to samé.
Setkala jsem se s názorem, že ve školce " ho" vychovají. A ve škole mu ukážou. To, co nezvládli rodiče, mají zvládnout učitelky. A já, jako rodič, půjdu na schůzku a budu jejich práci kritizovat, protože já bych to dělala přece lépe, no ne?
Co si pamatuju, ve školce se odpočívalo vždycky. Lehnout si do postýlky, poslechnout si pohádku a odpočinout si, žádnému dítěti neublíží. Ani neutrpí jeho individualita, nanejvíš ego rodičů. Pro ty rodiče, kteří mají s odpočinkem dětí problémy mám jedno ujištění: přijde doba, kdy vaše zlatíčka nebudete moct dostat z postele. Jejich individualitu nebude respektovat (například) učitel chemie, který bude vyžadovat, aby na odpoledním vyučování nespaly. A věřte mi, že když v sobotu budete budit roztomilého puberťáka k obědu a on nebude chtít vstávat, protože se vyvíjí a má ; nárok na individuální aktivitu, budete mít chuť poslat ho někam na vojenský výcvik.
Ale možná, že už bude pozdě a dřív pošle někam on vás…
- Citovat
- Upravit
Jannn
2.12.13 07:42
Ynax:
"
To Jannn – to si děláš srandu, ne?
Já ti na to můžu říct – nebylo vaše dítě přetěžované? Ono je věnovat se a věnovat se. Můžou to být pohádky a říkadla a může to být celodenní drezůra. A tvé hodnocení VŠ – asi jsi sám vyučený, když tohle říkáš o VŠ – stejně tak, jak jsou různé mateřské školy, základní školy, tak jsou různé i VŠ. Evidentně jsi tam ale nestudoval a jen globalizuješ.
To, že má tvůj syn několik titulů je fajn… je však použitelný i v životě? Potkala jsem dva podobné tomu tvému – od malička byli prý inteligentní, chodili, mluvili, byli nadaní snad na všechno… mají doktoráty… a co? No nic, ve škole bez kamarádů, po výšce sice vědátoři, ale absolutně nepoužitelní pro život…" _________________________________
Odpověď viz výš.
Vyučený jen nejsem - přesně popisujete to, co se dnes na školách děje - cituji:
„Potkala jsem dva podobné tomu tvému – od malička byli prý inteligentní, chodili, mluvili, byli nadaní snad na všechno… mají doktoráty… a co? No nic, ve škole bez kamarádů, po výšce sice vědátoři, ale absolutně nepoužitelní pro život…“
To je dnešní úpadek školství. Do středních a vysokých škol jsou přijímáni studenti „do počtu“, aby učitelé neztratili práci, aby školy nezanikly. Žákům a studentům jsou promíjeny zkoušky na další vyšší školy, nikdo v základních školách „nepropadá“. Zřizují se další a nepochopitelné obory s maturitami např. na kuchaře, chovatele atd. Odborná studia, vysokoškolská studia - brzy bude mít titul Bc. (a to již nepíši o titulech které jsou méně a téměř neznámy)i zedník a kdo bude hrabat parky? To se nedá vše vypsat.
Dámy, nenanavážejte se do mě a zamyslete se raději nad tím vším a přečtěte si o tom něco - ne v Blesku a podobných časopisech - nechci urážet, uznávám rovnoprávnost, ne fenimismus.
Nemáte přinejmenším chuť řešit problémy, jen se stavíte do opozice a hájíte své výchovné prostředky, aniž byste se snažily se alespoň zamyslet nad mými argumenty.
Znovu opakuji, že si nemyslím, že naše děti jsou výjimečné.
A přestává mě bavit argumentovat a bránit se, být v opozici.
Pokud chcete, dámy, diskutovat, tak se na diskuzi připravte a „nevytahujte jen levné obranné drápky“.
Zdravím.
- Citovat
- Upravit
2.12.13 07:43
@Jannn 
prosím, můžu se jen zeptat, jestli vaše děti mají nějaké neúspěchy nebo chyby
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jannn
2.12.13 07:45
"
to bude někdo podobný mému otci. Ten je taky skálopevně přesvědčen, že jsem chodila v šesti měsících (pravdou je, že jsem roku utekla o 14 dní)
A vy se tu necháte rozčílit 
" ___________________________________
Hmm, a kolik vína jste dnes vypila? Nějak vašemu příspěvku nerozumím.
- Citovat
- Upravit
Jannn
2.12.13 07:47
Jann
Něco na tom bude. Je potřeba si s dětmi povídat hodně a často. Nestydět se na ulici. v metru.
Občas vidím děti velké s dudlíkem v puse viditelně znuděné a znechucené…víc nebudu komentovat.Je to každého věc i to, jaké dítě jim vyroste.
Mnohdy se můžou rodiče rozkrájet a problémy přijdou i tak..viz logopedie aj… ____________________________________________________________________________
Konečně někdo rozumný.
Ano logopedie i problémy mohou přijít, ale ne zanedbáním výchovy a péče.
- Citovat
- Upravit
Jannn
2.12.13 08:00
Tento článek mi snad nahrál:
K učitelům si můžeme dovolit všechno, myslí si často rodiče
Stále více učitelů a ředitelů zejména základních škol začíná mít obavy z rodičů svých žáků. Ti v učitelích vidí nejslabší článek veřejné služby, ke kterému si můžou dovolit téměř všechno, a dobře vědí, že se pedagogů většinou nikdo nezastane.
Před zraky svých dětí jim často nadávají, sepisují petice za jejich odvolání a občas je i fyzicky napadnou.
„Desetiletý Petr nepřišel na sraz žáků před odjezdem na školní výlet. Po půlhodině čekání, kdy nikdo z rodiny nereagoval ani na telefon, jsme odjeli bez něj. Jeho matka ale autobus dostihla svým autem a za to, že jsem nepočkala déle, mi před dětmi nafackovala,“ svěřila se se svým příběhem Právu pětačtyřicetiletá pedagožka.
„Ano, rodiče nám tykají, křičí na nás. Na zprávu o tom, že jejich dítě je agresivní, reagují vůči nám hrubými výrazy nebo přímo fyzickým útokem,“ potvrdili Právu další učitelé.
Není výjimkou, že rodič dítěte, které má problémy s výukou či s kázní, vyhrožuje, že stáhne finanční podporu škole, když budou výtky na adresu jeho potomka pokračovat. V době napjatých rozpočtů je movitý rodič jako sponzor pro školu někdy poslední záchranou.
„Když děti vidí, že rodič napadá učitele, ať již slovně, nebo i fyzicky, je to dosti velký problém,“ potvrzuje psychiatrička Dana Kertézsová.
Děti ztrácejí pocit autority
„Děti ztrácejí pocit autority, učitelům tykají a neváhají je také napadnout. Příčina je doma – rodiče mluví o učitelích pohrdavě, bez úcty, kritizují je, činí je odpovědnými za prohřešky svých dětí. Rodič, který platí svému potomkovi soukromou školu, pak bere učitele jako svého podřízeného zaměstnance,“ dodala.
„Někdy se dokonce před dětmi posmívají tomu, jak máme ve srovnání s jejich statisícovými příjmy žebrácké platy. Že jsme tedy pěkné, blbky‘, když si neumíme vydělat jinak. Dítě si to jednoznačně vyloží – nemusí nás poslouchat,“ potvrzuje osmatřicetiletá učitelka Helena.
„Dítě ztrácí takovým jednáním rodičů úctu k učitelům,“ potvrzuje doktorka Václava Masáková z pedagogicko-psychologické poradny.
„Rodič je pro dítě autorita, která ho chrání, proto má, když rodič zasáhne, pocit satisfakce. Tak si zvykne na rodičovskou ochranu, i když samo ví, že něco dělá špatně. Ve společnosti se tak ale současně ztrácí úcta, respekt k druhému, slušnost,“ uvedla.
Učitel samozřejmě není nedotknutelný, ten, který má vždy pravdu, je ale možné vše řešit v poklidu, na úrovni. „Hlavní je společně s rodiči hledat řešení nějakého problému,“ říkají samotní učitelé.
Když si je platíme, tak ať jsou kvalitní
Podle pedagogů jsou konflikty mezi učitelem a rodiči časté v soukromých školách na prvním stupni, kde se za výuku platí.
Podle nich postupně mizí postoje, kdy se rodiče postavili za kantora. Teď zcela nekriticky hájí svoje děti. Ty jsou bez viny. Problém je vždy na straně učitele. On něco nezvládl, neumí, oni si přece platí za bezchybnou práci s velkou efektivitou. Rodiče zaplatí, učitelé mu jeho investici musí zhodnocenou vrátit.
Obraz rodiny
„Mizí pocit potřebné kooperace mezi školou a rodinou,“ potvrzují dále učitelé. To se projevuje například tehdy, když rodiče usilují o to, aby do první třídy šlo dítě, které ale není pro školu a první povinnosti zralé. Rodiče však na tom, aby do školy šlo, trvají. Když učitel navrhne vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, vysmějí se mu a odmítnou to.
Podle psychologů je chování dětí odrazem poměrů v rodině. Děti poznávají vliv a kouzlo peněz, za které si lze vše koupit.
Učitel může ze strachu z agrese rodičů, ze stížností ustoupit, nasází dítěti jedničky, přivře oči nad přestupky. Paradoxně to vždy odnese dítě a v dospělosti narazí.
Jak upozorňuje Kertézsová, svůj vliv má i současný životní styl rodiny. Rodiče často nemají na děti čas, řešením je nejdříve si koupit chůvu, aby se o děti starala, později školu, aby převzala roli vychovatele. Jakmile skončí vyučování, nahrazují roli rodiče zase různé placené kroužky a aktivity. „Když si je platíme,“ říkají rodiče, „tak ať jsou kvalitní.“
Vliv má i to, že současné děti sedí u počítače, mizí komunikace s vrstevníky, kamarádství. Děti spolu komunikují přes Skype. „To má vliv na mezilidské vztahy, není třeba pěstovat a kultivovat vztah, být ohleduplný, laskavý, snažit se domluvit, učit se žít v kolektivu,“ dodává Kertézsová.
Podle expertů to ani není tím, že by rodiče nechtěli být co nejvíce se svými dětmi. Intenzita práce se zvyšuje, prodlužuje se vzdálenost mezi prací a bydlištěm, na cestách trávíme dvě hodiny.
Odnese to dítě
„Učitel může ze strachu z agrese rodičů, ze stížností ustoupit, nasází dítěti jedničky, přivře oči nad přestupky. Nakonec to ale paradoxně vždy odnese dítě,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová.
„Začne brát život jako prostředí bez autorit, bez normativů, hranic, nepsaných pravidel, přirozených mantinelů, kde je nejlépe se prosadit silou či penězi. Jenže v dospělém věku narazí, společnost ho takového nepřijme, začne mu klást odpor, odsoudí jej,“ upozornila.
Jiří Vavroň, Právo
- Citovat
- Upravit
kateřina379
2.12.13 09:13
Pořád reagujete uraženě
Proč pořád a proč uraženě? Slušně jsem zeptala 
Úspěchy Vašich dětí Vám přeju, ale jak říkám, nevěřím tomu, že je to jen výchovným přístupem. To by to bylo moc jednoduché, jsem naprosto přesvědčena o tom, že stejně jako vy, se svým dětem věnuje spousta rodičů, ale nemají tak skvělé výsledky proto, že jejich děti nejsou neobyčejně talentované. Moje maminka údajně chodila v 9 měsících a mluvila v roce…a moje babička se ji zcela jistě nijak nadstandardně nevěnovala…kdyby jo, možná by podle Vaší teorie chodila už třeba 5 měsících a mluvila v 9 měsícíh Jinak co se učení chození týče, zde se s Vámi neztotožňuji, chodítka a hopsadla považuji za nezdravé a dle mého soudu je právě využívají rodiče, kteří si chtějí práci ulehčit Ono je mnohem jednodušší vrznout dítě do podobného krámu, než se mu věnovat na dece - nechat ho trénovat obrat, podávat mu hračky, povídat mu. Tak jsem to dělala já a syn se naprosto sám a svým tempem naučil chodit v necelých 11 měsících. Máme oproti Vám sice skoro 4 měsíce zpoždění, ale já věřím, že to jeho budoucí život nijak nepoznamená. A dokonce se tím naučil, že samostatnou snahou, vytrvalostí a pílí se k cíli vždy dojde..a že mu nebudu nic ulehčovat (viz. např. chodítko a hopsadlo).
- Citovat
- Upravit
2.12.13 09:29
No tak staci mi to vase choditko a hopsadlo. Myslim ze by nezaskodilo trochu studia i vam nielen vasim detom Jane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kateřina379
2.12.13 09:38
A že se plete otec do výchovy? Není snad rovnoprávnost? Koukněte kolem sebe a uvidíte, kolik tátů se stará o děti stejně jako máma. Umí je přebalit, obléci, navařit jim, nakrmit. Co je tady k divení? Vaši otcové to neuměli? Kde žijete, dámy? Snad jsou muži svéprávní?
Myslím, že jste kolegyni diskutující nepochopil správně. Myslím, že jí šlo spíše o to, že někteří rodiče dospělých dětí mají tendenci si jejich dětství tak trochu idealizovat..a to zejména muži, protože ti byli se svými dětmi přece jen méně. Můj tatínek nám taky pořád tvrdí, že jsme dobře jedli, dobře spali, nebolely nás zuby, když rostly…a vůbec, podle něj jsme byli taky strašně šikovní. A mně je celkem dost jasné, že si to prostě už jen všechno přesně nepamatuje. Můj syn je ještě malý a taky se občas přistihnu, že už úplně přesně nevím, jak moc a jak často jako malý plakal…vím že hodně, ale konkrétně si to už nevybavuju. Příroda a lidská paměť je prostě milostivá, špatné se zapomíná, hezké zůstane…ženy rychle zapomínají na neuvěřitelnou porodní bolest a rodiče na neuvěřitelnou náročnost výchovy dětí…možná proto, aby lidstvo i nadále mělo touhu ty děti mít. Kdyby se pořád jen tradovalo, jaká je to makačka (jako že opravdu je) vypiplat děti, tak by jich bylo méně a méně
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.12.13 09:54
Nebudu se vyjadrovat k vasi vychove, rekla bych, ze vase deti zrovna nemely detstvi plne her a zabavy, ale spis uceni…ted ke vzdelani- nechapu, kde berete to, ze vzdelani nade vse. Znam spoustu velice vzdelanych lidi, ale kdyz se jich zeptate na neco mimo jejich obor, tak jsou najednou v pasti, protoze o beznym zivote nemaji ani paru. Sama mam dva vysokoskolske tituly, takze vim o cem tohle vsechno je. A to, ze clovek bez titulu nema pomalu sanci, dovolte mi argumentovat. Mam manzela, ktery pracuje v nekolika firmach technickeho zamereni a verte mi, ze je v obou velice vazeny zamestnanec, lehce strci do kapsy lecktereho inzenyra, reditele techto firem nechavaji velka rozhodnuti na nem a proc? Protoze ma „pouze“ praxi a ucnovske vzdelani. On titul neni vsechno, jsem hrda na sveho muze, ze jen s ucnakem dokazal spoustu veci. To, ze ma nekdo nekolik titulu, zde nikoho neohromite…
- Citovat
- Upravit
2.12.13 12:55
@Jannn píše:
"Hmm, a kolik vína jste dnes vypila? Nějak vašemu příspěvku nerozumím.
A vy se tu necháte rozčílit
Víno piju výjimečně, ale díky za optání Nechápu, čemu na tom nerozumíte Prostě tomu, co jste napsal, nevěřím ani za mák a nenechám se Vámi ročílit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.13 13:11
Holky, mně přijde, že pan Jann si z této diskuze dělá dobrou zábavu 
Mít tři děti…všechny geniální, multilinguální, matematicky a hudebně nadané…to je statisticky nepravděpodobné.
Moc by mě zajímalo, jaké vzdělání a povolání má on. Také, zda už má vnoučata a jeho děti mají normální své fungující rodiny. Nemyslím, že na toto bude chtít odpovědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.13 13:14
@summersun Jistě že ti na to rád odpoví. Ale myslím si, že pan Jann trpí diagnozou bájné lhavosti, takže odpověď dopředu tuším Přesvědčená jsem ze stejného důvodu, z jakého ty pochybuješ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.13 13:24
Kakiko, a ještě by mě zajímaly jeho kritéria pro případné zetě nebo snachy. Minimálně absolventi Yale nebo Harvardu, nejlépe práva nebo medicína.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Tak to se rozvinula hezká diskuze.
.
Jak začal chodit? Škoda, že nemůžu vložit foto - v šesti měsících jezdil v chodítku, skákal v hopsadle - máme fota u stromečku, je červnový.
Od dvou měsíců jsme posilovali svaly na balónu podle tehdy vydávané „příručky“. Dnes to pediatři zavrhují - prý se deformuje páteř - skolióza atd., to jsem dosud nezaznamenal. Naopak jsou děti všestranně sportující - horolezectví, cyklosport, plavání, běh, pětiboj atd.
A že se plete otec do výchovy? Není snad rovnoprávnost? Koukněte kolem sebe a uvidíte, kolik tátů se stará o děti stejně jako máma. Umí je přebalit, obléci, navařit jim, nakrmit. Co je tady k divení? Vaši otcové to neuměli? Kde žijete, dámy? Snad jsou muži svéprávní?
Jestli je syn s tituly k „upotřebení“? Umí lepit cihly, spravovat elektriku, malovat byt, opravovat cokoliv…dámy to asi pochopíte, až vychováte ty svoje „muže“
Přeji hodně štěstí.