Proč se tolik lidí ptá? "A kojíš"?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@kvaček píše:
Mě osobně to nijak nepřijde a přiznám se, že jsem se taky občas zeptala..
Ono totiš, když je miminko malé, tak moc otázek k dítěti a nebo okolo dítěte neni.. a většinou vidím, že když potkám maminku, tak uplně očekává, že se budu vyptávat na malé.. ale co se člověk může zeptat..
Na porod- to se někoho dotkne, jestli kojí - beru to jako ´, když se někdo zeptá, jestli dává příkrm, tak to se někdo urazí..a nedej bože, jestli to zvládá.. To se jednou zeptala známá, a pak se maminka urazila, že co si o nimyslí, že je nějaká..
Spíš by mě zajímalo na co se teda člověk novopečené maminky může zeptat
Tak normálně ne?Se u podívám do kočárku a vychválím očička,vlásky pokud jsou,svetříček případně peřinky,podobu s tatínkem,poptám se jak spinká…by mě nenapadlo se zeptat na kojení nebo jestli tatínkovi nevadí že je to „jen“ holka a kdy bude ten kluk a jestli dítko je přirozeně nebo z umělého a tak podobně.Protože takové dotazy opravdu padají a jsou neomalené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anna766 píše:
Tak normálně ne?Se u podívám do kočárku a vychválím očička,vlásky pokud jsou,svetříček případně peřinky,podobu s tatínkem,poptám se jak spinká…by mě nenapadlo se zeptat na kojení nebo jestli tatínkovi nevadí že je to „jen“ holka a kdy bude ten kluk a jestli dítko je přirozeně nebo z umělého a tak podobně.Protože takové dotazy opravdu padají a jsou neomalené.
Tak tento faux pas bych si zase nedovolila já. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@tininas píše:
Tak tento faux pas bych si zase nedovolila já.
Tak když stojí tatínek vedle,nebo ho znám…proč ne.Si ještě neviděla pyšnýho tatíka?Kolikrát jako by díťátko odnosil a porodil sám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Filzefina píše:
Ahoj holky.Od té doby co se narodila dcera se nestačím divit kolik lidí se mě ptá jestli malou kojim. Téměř každý koho potkám. A to dokonce i lidi, které neznám ale potkáme je třeba s manželem. Přijde mi to jako docela intimní otázka od cizího člověka. Co si o, tom myslíte? Jak to vnímáte vy? Taky se vám to děje? Je to vpodstatě hloupost, ale tak pro zajímavost…
Ahoj, nečtu diskusi, rovnou reaguju, protože jsem si s tím užila. Zkoušela jsem se rozkojit 7 týdnů. Nikdy jsem nenakojila snad víc než 40 ml. Někdy jsem vážila, někdy ne (spíš ne), ale soudím podle následně vypitých dokrmů. Nevím, co mělo vliv. Babička nekojila moji mamku, mě mamka jen první týdny. Syn byl kvůli infekci asi od 3. dne na týden v inkubátoru a kojení šlo normálně zkoušet až potom. Absolvovala jsem snad všechny rozumné rady (bylinky, tělo na tělo, nedokrmovat, kojit hodně v noci, nahřívat, blablabla…). Bavila jsem se se 4 laktačníma poradkyněma. Když jsem se ani po šestinedělí nerozkojila, ani se laktace nenavyšovala, s tím kolečkem „nakojit - dokrmit - odsát“ jsem sekla a dala jen flašku. Mrzelo mě to, ale ten volný čas za to stál. Ovšem těch dotazů „Kojíš? A proč ne? A kde je problém? A ty jsi nechtěla? A neměla bys to ještě zkusit? A vyzkoušela jsi tohlencto?“ bylo fakt až moc. Na jednu stranu jsem to chápala a do zblbnutí vyprávěla náš příběh, na druhou stranu od vzdálených kamarádů nebo skoro neznámých starších lidí bych to nečekala. A bylo mi to nepříjemné. Ale tak dobrý, lidi jsou zvědaví, určitě to nemysleli zle. Spolkla jsem odpovědi typu: „A co ty, jak chodíš na velkou?“ nebo falešné rozplakání se, že mi to nejde (to vůbec není můj styl, jen jsem se bavila tou představou, jsem trochu škodolibá, ehm). Mám to na stejné úrovni jako dotazy: „A vy plánujete druhé?“ … to je ještě fajn. Ale když jsem slyšela: „Hele, voni už mají druhý a vy ještě ne, tak šup, ne?“ a podobné, tak jsem si vzpomněla na svoji kamarádku, která mnohokrát za sebou potratila, další dítě moc chtěli a holt se to roky nedařilo (dobře to nakonec dopadlo). Tak jsem říkala jen: „Jé, ona je to soutěž, to jsem nevěděla, no tak to my si pospíšíme.“ a spolkla jsem: „A co bys dělala, kdybych ti řekla, že jsem před týdnem potřetí potratila?“ (Nepotratila, ale možná jsem to říct měla, aby se někteří trošku chytili za nos a třeba „nenapáchali škodu“ jinde.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jinak já se obecně tak nějak nerada ptám, co kde z koho teče. 
Kdo se urazí kvůli otázce na kojení, je asi přecitlivělý, ale u mě to prostě spadá do kategorie „TADY OPATRNĚ“ a jsou tam i otázky na porod, na některé věci ve vztazích, váhu, otěhotnění obecně a tak dále. A teda pro něco nemám pochopení vůbec. V kočárku krásné miminko, maminka nadšená, tatínek nadšený, přijde teta a řekne tatínkovi: „Jé, holka, no to je, škoda, že to není kluk, viď, Karle?“ Nebo se stane, že má někdo 3 kluky a narodí se další. A prej: „Jé, tak to zase nevyšlo.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Naštěstí mi byla tato otázka položena jen jednou, jelikož mám pořád někde po ruce nebo v kočárku, v boční kapse batůžku láhev, tak je to zbytečná otázka. Celkově co bych někomu vyprávěla, že pije UM a dokrmuje se mým, jelikož ho mám málo. Ať se každý stará o svoje konve. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Obcas se nekdo ptal, kamaradi medici vsichni. Mne to neva, odpovim, nic intimniho v tom nevidim. Spis jsem resivala,ze kdyz jsem v jine zemi, nejsem si moc jista tim, ze dobre odhadnu,co je vhodne…zkratka kojeni nekde venku,asi jsem byla zbytecne opatrna. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anna766 píše:
Tak normálně ne?Se u podívám do kočárku a vychválím očička,vlásky pokud jsou,svetříček případně peřinky,podobu s tatínkem,poptám se jak spinká…by mě nenapadlo se zeptat na kojení nebo jestli tatínkovi nevadí že je to „jen“ holka a kdy bude ten kluk a jestli dítko je přirozeně nebo z umělého a tak podobně.Protože takové dotazy opravdu padají a jsou neomalené.
Vidis, ja bych zase „vrazdila“ za dotazy na spanek. Podle me je citlive se ptat na veci, ktere moc „nejdou.“ Ja kojila v pohode, takze me dorazy moc netrapily, I kdyz obcas jsem byla tro hu prekvapena, ze se me pta I neznama pani v obchode Proste jsem rekla jo a byl.klid…ale umim si predstavit, ze kdyby to neslo, tak me ty otazky trapi vic. Zatim co po x prochozenych hodinach s brecicim miminem v naruci se mi druhy den zrovna o spanku bavit nechtelo 
Takze ja se kamaradek zeptam na cokoliv, ale „znamych“ nebo nahodnych spolumatek na hristi vetsinou jen na vek, prohodim neco o roztomilosti a pod. Nevyptavam se, kdyz tak reknu neco o nas, kdyz to vypada, ze by diskuse chtela pokracovat a z toh de pak neco vyvine, nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Me to taky hrozne prekvapilo, jak se mě na to ženský ptaly. Chlap se mě na to nezeptal žádnej, jen ženský sousedky, známý, ženský co se známe jen od vidění třeba z venčení…mě to nějak moc nepohorsuje, že se ptaly, od zensky mi to neva, kolikrat mi prislo ze to byla jen takova recnicka otázka, vetsinou doprovazena dotazem na miry decka, spíš mě to dost překvapilo ze to někoho cizího muže zajímat, protože mě samotný je úplně fuk jestli někdo kojí nebo ne a proc. Mnohem větší pecka mi prišlo, když se mě někdo ptal na konkrétní věci z průběhu porodu, to se ptali i chlapi. To už je proste moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle bylo vždycky, lidi jsou zvědaví, ale ve finále je to vlastně nezajímá, spíš to jsou takové ty automatické otázky.
Začíná to v pubertě - už máš kluka? Pak následuje - a kdy bude svatba? A pak podle situace přichází - kdy plánujete dítě? A kdy druhé? Hm, takže máte dvě holky, to chce ještě pokus o chlapečka, ne? No a po pár letech se to přesune - tak co, už máš dcery vdané? Už budeš bába /tohle slovo z duše nesnáším/… momentálně jsem ve fázi - pořád máš jen jedno vnouče? Kdy bude další? Co ta druhá dcera? Nechce? Nemůže? Už přece tolik času nemá, kolik jí vlastně je?
Někteří lidi jsou prostě neomalení, no. Takže se připravte, děvčata, nevhodné dotazy nikdy neskončí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No spíš otázky od 4m „a ještě kojis?“ 
A otázka kolik jsem přibrala v těhotenství se jeví taky normální… Přitom jsem teď v 7m a nejsem nijak obrovitanska, ale asi je to důležitá informace a je nutné se na ni zeptat u stolu kde je dalších 10 lidi a ne, fakt jsem na ni neodpověděla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mně to přijde jako velmi nevhodná otázka. Mám doma tři děti, chtěla jsem kojit všechny. U dcerky to vůbec nešlo, hodně jsem to obrečela, ale od šestinedělí skončila na um.
Proto jsem další děti chtěla kojit za každou cenu, ale ani dvojčata při kojení nespolupracovala. Nicméně už jsem byla moudřejší a brala to s větším nadhledem.
Když se mě někdo zeptal, jestli kojím, tak jsem s úsměvem odvětila, že je to moje věc a jim je do toho kulový. Jinak jsem dvojčatům odsávala mm 14 měsíců a když už jsem to někomu oznámila, taky velká debata, že proč nekojím a že odsáváním určitě neudržím laktaci, no dle všeho to není pravda.
Takže neřešit tyhle otázky, myslet si svoje a jestli kojíš nebo ne, je Tvoje věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Me to vadilo u prvniho kdy to neslo a byla jsem chytlava na kazdou otazku. Druhe ted v pohode kojim a budto to tak nevnimam a nebo se tolik lidi nepta. Horsi bylo predtim kdyz se ptali na druhe a my resily 5 let dokola umele. Mam kluka i holku tak toto tema je taky vycerpane, takze uz mam svaty klid.
- Citovat
- Upravit
@neila píše:
Kolik je dítěti? 4-5-6…12?
Napřesrok bude maturovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@tininas píše:
Tak tento faux pas bych si zase nedovolila já.
Taky nemam rada kdyz nekdo resi komu je dite podobny 
a dela to kazdej, vic nez otázky na kojeni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
