Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak ani nás období A PLÓÓÓČ NEMINULO. Tady je ukázka z naší včerejší plodné debaty s 2,5letým synem.
Jak to probíhá u Vás? A kdy to asi tak skončí?
Proč mám takové neblahé tušení, že to jen tak nebude…
![]()
Včerejší rozhovor s mým synem po návratu z práce:
„Mami, ty si placuvala.“
„Ano.“ „A plóóóč?“
„Protože musím vydělávat korunky, abychom ti mohli kupovat hračky, něco dobrého na zub a jezdit na výlety.“
„A plóóóč?“
„Ty nemáš rád výlety a hračky?“
„Mám!“
„Tak vidíš, musím chodit do práce, abychom měli korunky a mohli si to všechno koupit.“
„Pudu taky placuvat?“
„To ne, to nemůžeš, u nás děti nepracují, děti si hrají ve školce, když rodiče pracují, a když jsou větší, chodí do školy a tam se učí spoustu nových věcí. Pracovat budeš dost, a vyrosteš, neboj.“
„Já už vylosteš! Sem velký kluk! A plóóóč?“
„Tak to prostě je.“
„A plóóóč?“
„Ty bys chtěl jít pracovat?“
„Ty pudeš do školky, já budu placuvat?“
„A co budeš dělat?“
„Sem doktol! Pomůžu ti“, a buch (dětským) kladívkem do mého kolena.
„Auuu! To bolí! To nesmíš! Doktor neubližuje, doktor léčí!“
„A plóóóč? Sem doktol a placuju.“
„Tohle se prostě nedělá! A dost! Už si nehraju, když mi ubližuješ!“
„Něchod. Budem si hlát.“
„A proč?“, pokouším se obrátit hru ve svůj prospěch.
„Plotože, plotože, plotože… (následuje dlouhá pauza s nádechem)… plotože musim placuvat.“
„A proč?“
„Plotože musime mít kolunky na výlet.“
„My jedeme na výlet?“
„Jo!“
„A kam?“
„Do pláce.“
„Do práce se přece na výlet nejezdí, tam se chodí pracovat. Na výlet se jezdí do lesa, k vodě, na hory, do ZOO a tak.“
„A plóóóč?“, kontruje syn dalším proč.
„Tak to prostě je.“
„Tak pojedem doktolovi, pak do place, pak do ZOO, jóóó?“
„Ne, to nejde. Doktorovi ani do práce se na výlet nejezdí, do ZOO ano, ale dnes už je pozdě. Doktorovi nepojedeme vůbec, protože tam (naštěstí) nepotřebujeme, do práce jdu zítra a do ZOO můžeme zajít příští týden. Chceš?“
„Jo! A pak pudu placuvat a ty do školky!“, zakončuje debatu syn a odchází se připravit na další, ještě výživnější. ;D
Příspěvek upraven 20.06.12 v 16:03
Mám taky stejně starýho syna, ale ještě nemluví, takže tyhle debaty u nás zatím nejsou, leč jeho pohledy občas mluví za vše.
Je to sranda, ale člověku to občas(na veřejnosti)přináší i vyšší tlak a zčervenání, když řekne někomu něco „hezkýho“ ![]()
Tak potom zase naskočíte do rozjetého vlaku… Kamarádčina dcera do 2,5 let nevydala skoro ani hlásku a pak najednou ve větách/souvětích. O červenání mi ani nemluv, skoro denně bych se propadla
, ale zase je to ta pravá dětská upřímnost a bezelsnost a to je na tom krásné! ![]()
@Petrajan píše:![]()
![]()
Mám taky stejně starýho syna, ale ještě nemluví, takže tyhle debaty u nás zatím nejsou, leč jeho pohledy občas mluví za vše.
Je to sranda, ale člověku to občas(na veřejnosti)přináší i vyšší tlak a zčervenání, když řekne někomu něco „hezkýho“
Příspěvek upraven 20.06.12 v 16:08
Mimochodem - já jsem byl údajně stejný případ jako synek zakladatelky… ![]()
Pokud bych byl v situaci, kdy bych nevěděl kudy kam, asi bych použil frázi z brněnštiny: : „Protože lopata“. No a začal bych rozebíral, co je to lopata…
Mimochodem mimochodem - Slováci mají ve své řeči podobný slovní obrat - „lebo medveď“…
A nebo to zkusit otočit ve svůj prospěch otázkou „a proč si myslíš, že to tak je?“ Občas to PRÝ zabere. Píšu prý, protože mám nemluvného tříleťáka, který zatím aproč období neprovozuje ![]()
Zkusím, díky, třeba to pomůže. Alespoň na chvíli… ![]()
@Kakika píše:
A nebo to zkusit otočit ve svůj prospěch otázkou „a proč si myslíš, že to tak je?“ Občas to PRÝ zabere. Píšu prý, protože mám nemluvného tříleťáka, který zatím aproč období neprovozuje
Trochu se bojím, že by i na toto našel odpověď nebo otázku. Třeba ho to jednou přejde… Ale prý je celý po měn. Chjo! ![]()
@Jura007 píše:
Mimochodem - já jsem byl údajně stejný případ jako synek zakladatelky…
Pokud bych byl v situaci, kdy bych nevěděl kudy kam, asi bych použil frázi z brněnštiny: : „Protože lopata“. No a začal bych rozebíral, co je to lopata…Mimochodem mimochodem - Slováci mají ve své řeči podobný slovní obrat - „lebo medveď“…
@Chawa píše:
Trochu se bojím, že by i na toto našel odpověď nebo otázku. Třeba ho to jednou přejde… Ale prý je celý po měn. Chjo!
Jako moji synovci. Jednou jsem jim přivezl z brněnského jarmarku „štramberské uši“. A to hned bylo:
„Strýcu, čí to máš uši?“
„Svoje.“
„A dáš nám ty svoje uši?“
„Aproč“ období (zatím) neproběhlo, zato už jsme měli období „maminkovské“ (Hele, Jájo, letadlo! - Jéé… A kde má maminku?) a teď aktuálně probíhá období, které neváhám nazývat „definiční“. Taktéž přidávám ukázku:
Obuj si prosím boty, Janičko. - Jaký boty? - Plátěnky. - Jaký plátěnky? - Přeci tvoje plátěnky. - Jaký moje plátěnky? - Kolik máš plátěnek? - (hluboké zamyšlení) Jedny. S kytičkama. - Správně. Taky si je obuj na nožičky. - Jaký nožičky? - Tyhle nožičky. - Jaký, tyhle? - Ano, tyhle tvoje nožičky. - To nejsou moje nožičky. - A čí to jsou nožičky? - Jaký nožičky? - No tyhle. - Jaký tyhle nožičky? - Šmarjápano, obuj se, PROSÍM, ať se na to hřiště dostaneme ještě dneska! - Na jaký hřiště?
@Bersaba píše:
„Aproč“ období (zatím) neproběhlo, zato už jsme měli období „maminkovské“ (Hele, Jájo, letadlo! - Jéé… A kde má maminku?) a teď aktuálně probíhá období, které neváhám nazývat „definiční“. Taktéž přidávám ukázku:
Obuj si prosím boty, Janičko. - Jaký boty? - Plátěnky. - Jaký plátěnky? - Přeci tvoje plátěnky. - Jaký moje plátěnky? - Kolik máš plátěnek? - (hluboké zamyšlení) Jedny. S kytičkama. - Správně. Taky si je obuj na nožičky. - Jaký nožičky? - Tyhle nožičky. - Jaký, tyhle? - Ano, tyhle tvoje nožičky. - To nejsou moje nožičky. - A čí to jsou nožičky? - Jaký nožičky? - No tyhle. - Jaký tyhle nožičky? - Šmarjápano, obuj se, PROSÍM, ať se na to hřiště dostaneme ještě dneska! - Na jaký hřiště?
Naše ještě nemluví, ale ukazuje na požádání oči, uši, nos a pusu, zatím teda u ostatních, a když jí to přestane bavit, zaměří se na jedno z toho a pak se nedá odtrhnout, aniž by došlo k poškození orgánu nebo dítěte… tak jsem zvědavá, jaký s ní budou debaty. ![]()