Absence empatie u dítěte

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.10.18 23:12
Absence empatie u ditete

Zeny,

Mam chlapecka, jsou mu skoro 3 roky a posledni dobou me zarazi jeho reakce na nektere situace. Vlastne absence jakehokoliv vciteni se. Neptam se na to, jestli to ma nekdo podobne, ale spis maminek starsich deti, zda to tak jejich deti mely a vyrostly z toho?

Priklad: s muzem jsme se pred ditetem pohadali, ale jemu je to naprosto jedno. Nerozhodilo ho to, nelekl se, proste nic, spokojene dite (bezne se pred nim nehadame, jednalo se o vyhrocenou situaci v aute).

Priklad2: mladsi bratr se osklive uhodi do hlavy, breci. Starsi chlapecek se tomu vylozene s radosti usmiva (pritom ma ale mladsiho moc rad) - toto se stalo uz po nekolikate.

Priklad3: Starsi uhodi naschval ci omylem mladsiho bratra, ten breci. Starsi si v klidu dal pokracuje v puvodni cinnosti, jako by se nic nestalo. Je mu naprosto jedno, co se stalo. Asi jako by omylem prastil do stolu. Naprosto bez emoci, bez jakekoliv reakce.

Dekuji

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.10.18 23:30

Mám zkušenosti jen s příkladem č. 2 - chlapeček(6 let) se radostně a nahlas směje vždy, když se jinému dítěti něco stane - upadne, bouchne se, dostane za něco vynadáno. Stejně jak píšeš ty, i u dětí, které má jinak velmi rád. Vím, že jednou byli u psychologa kvůli nějakým výchovným problémům, v PPP se byli poradit kvůli rozhodnutí o odkladu školní docházky, kde ho shledali velice inteligentním, ale poněkud „zaostalejším“ v emoční rovině, je infantilní. Zatím se to nijak dál neřeší. (prosím anonym, jde o rodinu)

AnastazieB
Echt Kelišová 8780 příspěvků 03.10.18 23:31

Je ještě moc malý, takovéhle věci často neumí ani dospělý člověk a ty bys je chtěla od batolete? Všechno se musí teprv naučit… Hlavně ho za to netrestej.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.10.18 23:37

Ja ho za to netrestam, jen kdyz uhodi mladsiho, tak se musi omluvit a pohladit ho s tim, ze mu musi koukat do oci (jinak si to odbyl tak, ze rekl promin a ani se na nej nepodival, aby to mel za sebou - takhle mam pocit, ze jak se na nej kouka, ze to ma alespon nejaky smysl).

Prave ze nevim, jestli je na to maly. Myslim, ze nejake elementarni vciteni se, aby se alespon zarazil, ze druhemu neco zpusobil, by uz mit mohl.

Masina
Kecalka 123 příspěvků 04.10.18 01:17

Mně to nijak divné nepřijde - na jeho věk. I když jste se pohádali třeba hodně, on může mít i tak ve vaší přítomnosti pocit bezpečí. A nevěnuje proto hádce žádnou pozornost. To je dobrý, ne?
A to, že se nedokáže vcítit do toho, že mladšího něco bolí, to mi přijde pořád ještě v tomto věku normální. My máme doma 2 děti podobného věku a ač se navzájem mají hodně rádi, tak když jeden druhému něco provede, tak je zajímá jen to, jestli jsme my - dospělí poblíž, jestli jsme to viděli a jestli už na ně jdem :-). Že by se druhému smáli, když se třeba uhodí, tak to nedělají. Ale to zas dělám já. Když se někdo přeřazí nebo mu něco upadne, tak já prostě vyprsknu smíchy.
Spousta dětí si třeba začíná s ostatními dětmi hrát až kolem 4. věku (tak to měl můj syn) a do té doby je vůbec jako samostatné osobnosti neberou, natož aby pochopily, že mají také nějaké pocity. Některé děti jsou samozřejmě sociálně vyspělejší, ale tvůj chlapeček má ještě dost času.

BohunkaP
Neúnavná pisatelka 15015 příspěvků 04.10.18 02:12

Myslím, že nesprávně chápeš pojmy.

„Absence vcítění se“… do koho by se to tříleté ditě propána jako mělo vciťovat?

Má dost starostí s chápáním světa jako takovým - prostě žije. Buď pro něj ta chvíle v autě nebyla nijak zásadní (třeba míváte mezi sebou s mužem situace, o nichž si myslíte, že jsou normální, ale dítě to vidí jinak, tj. tento styl komunikace pro něj není překvapivý, ač pro Tebe třeba zrovna ta chvíle může být důležitější než jindy)… nebo pro něj ta situace byla natolik nepříjemná, že ji prostě „zignorovalo“.

Je velký nesmysl očekávat od dětí „empatické“ projevy ve smyslu, jak je chápeme my dospělí. Ony nedovedou chápat věci z pohledu jiných - resp. z pohledu DOSPĚLÝCH.

beruska9
Extra třída :D 11257 příspěvků 04.10.18 05:39
@Anonymní píše:
Ja ho za to netrestam, jen kdyz uhodi mladsiho, tak se musi omluvit a pohladit ho s tim, ze mu musi koukat do oci (jinak si to odbyl tak, ze rekl promin a ani se na nej nepodival, aby to mel za sebou - takhle mam pocit, ze jak se na nej kouka, ze to ma alespon nejaky smysl).Prave ze nevim, jestli je na to maly. Myslim, ze nejake elementarni vciteni se, aby se alespon zarazil, ze druhemu neco zpusobil, by uz mit mohl.

Hele, ty deti se to musi taky naucit. Mluvis s nim o pocitech? Povidate si nekdy o tom, jak se citi? Jestli je smutny, vesely, nastvany? Co kdybys misto te omluvy rekla - podivej se, bracha breci, jakale myslis, ze se citi? Nevim, jestli v cestine vysla knizka The Whole Brain Child, psali to odbornici, neuropsychiatri, neni to zadna paveda ;) a tam to presne popisuji, I podobny pripad.
Druha moznost samozrejme je, ze je nekde na autistickem spektru, ale to bych z tehle jedne veci fakt posuzovat nechtela.

enny3
Extra třída :D 13657 příspěvků 04.10.18 07:28

Ještě je malý- mám taky tříleťáka, ten je zase emapatický až moc (po mě chudák, brečí nad tím, že jedno kachňátko je manší a tak..)no, ale zrovna u situace, kdy se někdo bouchne, tak se taky někdy směje- nechápou to ještě jsou malí, ta emoční rovina musí tevre dozrát, tak do nástuu do školy, pokud by to do těch šesti nebylo leší, nechala bych ho i jen proto vyšetřit v ppp- řesně emocionální zaostalost je sama o sobě důvodem k odkladu, takové dítě by pak mělo problémy s emocionálně zralejšími vrstevníky.

Uživatel je onlinelilith1
Ukecaná baba ;) 2185 příspěvků 04.10.18 07:39
@AnastazieB píše:
Je ještě moc malý, takovéhle věci často neumí ani dospělý člověk a ty bys je chtěla od batolete? Všechno se musí teprv naučit… Hlavně ho za to netrestej.

Nio nevím, učili jsme se ve vývoj.psychologii že i tříleták by měl pochopit třeba když plácá rodiče nebou bouchá ostatní děti, ubližuje zvířátku, že se to nesmí, že to bolí a normální dítě by to poté dělat už nemělo, protože už chápe jaké je to dělat bolest.. Vcitovat se do hádek rodičů ne, ale když někdo ublíží jinému dítěti smát se? to se mi moc nezdá..ono to „vyroste z toho“ může pak vyústit v problémy chování nebo v poruchy chování..

Uživatel je onlinelilith1
Ukecaná baba ;) 2185 příspěvků 04.10.18 07:40
@lilith1 píše:
Nio nevím, učili jsme se ve vývoj.psychologii že i tříleták by měl pochopit třeba když plácá rodiče nebou bouchá ostatní děti, ubližuje zvířátku, že se to nesmí, že to bolí a normální dítě by to poté dělat už nemělo, protože už chápe jaké je to dělat bolest.. Vcitovat se do hádek rodičů ne, ale když někdo ublíží jinému dítěti smát se? to se mi moc nezdá..ono to „vyroste z toho“ může pak vyústit v problémy chování nebo v poruchy chování..

Jinak řečeno, jeho mozek už je to schopný pochopit, že co bolí se nedělá.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.10.18 08:35
@lilith1 píše:
Nio nevím, učili jsme se ve vývoj.psychologii že i tříleták by měl pochopit třeba když plácá rodiče nebou bouchá ostatní děti, ubližuje zvířátku, že se to nesmí, že to bolí a normální dítě by to poté dělat už nemělo, protože už chápe jaké je to dělat bolest.. Vcitovat se do hádek rodičů ne, ale když někdo ublíží jinému dítěti smát se? to se mi moc nezdá..ono to „vyroste z toho“ může pak vyústit v problémy chování nebo v poruchy chování..

Ahoj, dekuji za reakce…

@beruska9 o pocitech se snazim mluvit, ale jeho to nejak nezajima. Knizku si nekde stahnu, dekuji za doporuceni.

@lilith1 On chape, ze nema ublizovat, vicemene to nedela… Jen se smeje cizimu nestesti. A take dekuji za reakci

BaMaK
Závislačka 3039 příspěvků 18 inzerátů 04.10.18 08:52

Je ještě malý. Na jeho chování není nic špatného. Příklad myšlení dětí:
1. Buď ráda, nebere vaši hádku jako tragedii, protože se necítí ohrožený, cítí se s vámi bezpečně.
2. není to jeho bolest,nechápe, že si brácha ublížil. 90% dospělých se směje nehodám, úrazům a nešikovnosti jiných lidí-je na tom založený šoubyznys-od klaunů v cirkuse až po „natoč to“.
3.takové hašteření dětí je běžné-on mu neubližoval, buď se to stalo omylem-takže proč by měl cítit vinu, nebo ho trestal zanějaký „prohřešek“ který na něm brácha napáchal.
A proč to tak je? Příroda, jeho instinkty, přirodní výběr, evoluce (prostě cokoliv) ho nutí být nejsilnějším jedincem aby přežil-to znamená silný, rychlý, agresivní, nelítostný…a to, že v naší „civilizované“ společnosti toto považujeme zanevhodné a není to nutnost pro přežití se musí naučit. A na to musí být dostatečně zralý mozek. Teď jedná z velké části instinktivně.
Co z toho vyplývá? Máš zdravého, silného a do života perfektně vybaveného syna, který v životě zvládně všechno co bude potřeba. A na tobě je, abys ho trošku „uhladila“ v chování, aby byl i „společensky“ přijatelný.

Aristolochia
Kecalka 236 příspěvků 07.01.19 11:48

Jsem nemocná a chvílema mi je tak špatně, že nemůžu ani vstát z postele. Ráno jsem ani dceru nezvládla odvést do školky, kterou máme za rohem. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je mi dnes hodně špatně, aby mě nechala ležet. Co to jde, tak se jí snažila aspoň trochu věnovat, ale když se mi udělalo špatně, tak jsem jí pustila pohádku a čekala jsem, že mě chvilku nechá se vyspat. Ale asi během dvou minut začala otravovat s kravinama. Prosila jsem jí, že mi je opravdu hodně špatně, že se potřebuju vyspat, abych se uzdravila, ať chvíli počká, ale jí to vůbec nezajímalo a čekat odmítala. Nakonec jsem ji radši nechala odvézt k prarodičům. Prosila jsem jí, ať se aspoň sama oblíkne, ale i to odmítala. To je bohužel i moje vina a vím že velká moje ostuda, že přestože se oblíkat umí, tak to odmítá dělat. Nakonec jí ráno do školky vždycky oblíknu, jinak bych nestihla práci. Když přjdeme domů, zase se odmítá svlíkat. Je schopná zůstat půl hodiny na chodbě v zimní bundě, v čepici a v botách. Nakonec to nevydržím a svlíknu jí, ale kdbych to neudělala, tak v tom snad jde klidně i spát. A to se snažím vysvětlovat, nedovolit to co chce, dokud se nevslíkne, ale jej jí to jedno. Pak taky vyžaduje, abych jí krmila. Příklad: Když není ve školce, tak se ráno trohu nasnídá (např. pár lžic kaše) pak se jí snažím nechat vyhladovět a marně čekám, až si sama řekne o jídlo třeba až do půl třetí. to už nevydržím jídlo jí dám, ale stejně o něj nemá zájem. Když je to její oblíbené jídlo, sní aspoň dvě sousta a řekne, že je najednená. Tak jí vždycky raději nakrmím, aby vůbec něco snědla, protože už takhle je hodně drbounká a ještě k tomu chudokrevná (v necelých 4 letech má 13 kg.). Ve školce jí sama, ale už jsem tam taky jednou viděla, když jsem pro ni přišla po o, jak ji dokrmovali.
To oblíkání vím, že je částečně moje chyba, že jsem asi moc měkká, ale s tím otravováním (skoro bych řekla až úmyslným) myslíte, že je v tomhle věku normální, že to dítě nechápe? Pokud ano, kdy myslíte, že by to měla začít chápat? Za dva měsíce jí budou 4.
Myslíte, že je to všechno špatnou výchovou, nebo povahou dítěte?
Jinak je docela citlivá, např. jí už párkrát bylo do pláče, když jsem jí vysvětlovala původ masa (sama se dožadovala vysvětlení).
Jo a když se na ni ptám učitelek, tak mi říkají, že jediný problém, který s ní mají, je ten, že neposlouchá hromadné rozkazy typu „Uklidíme si hračky a seřeadíme se“. Všechny děti si uklidí, seřadí se, jen ona si hraje dál. Jinak je prý moc hodná, šikovná a přispůsobivá. A že prý má takový svůj svět. Nehraje si s ostatníma dětma. Když jdou na zahradu, je schopná si celé dvě hodiny hrát sama s jednou věcí nebo se celou dobu houpe na houpačce. Když jsem si pro ni jednou přišla a byla ve třídě poslední ještě s jednou předškolačkou, tak holčička si kreslila a ta naše seděla u ní a dívala se, takže si myslím, že až tak vyloženě se dětem nevyhýbá. A když k nám přijde pětiletá kamarádka na návštěvu, tak si s ní bez probémů hraje, a i se staršíma synovcema. Když jsem s ní chodila na hřiště nebo do herniček, tak si tam bez problémů hrála mezi ostatníma dětma (pravda že zřídka kdy s nima).
Nakonec píšu o věcech úplně mimo téma, o kterých jsem ani psát nechtěla, ale třeba to všechno nějak souvisí.

Ou
Echt Kelišová 8189 příspěvků 07.01.19 12:00

To že tříleté dítě nezvládá pochopit, že je matce špatně je v pořádku a je to naprosto běžné a odpovídá to možnostem dětského mozku.

To že je schované ve svém světě docela ukazuje na to, že rezignovala na to, že by dospělí v jejím okolí skutečně poslouchali a vnímali to co ona chce a potřebuje. Je možné, že je pro tebe klíčovější jaká tvoje dcera má být, než jaká skutečně je? Je možné že ji od skutečného porozumění odřezáváš výčitkami, neustálým peskováním a snahou aby naplňovala tvoje představy?

Má dostatek jiné pozitivní, otevřené a přijímající pozornosti, má dostatek tělesného kontaktu? Není to krmení a oblékání nejsilnější projev péče, která od tebe dostává? A pokud ano - není divu, že se toho nechce vzdát…

Zkus si pořídit tuhle knížku a přípdně se vydat na některý ze seminářů - myslím že se vám pak společně bude žít mnohem spokojeněji. A zákldní principy dost pomáhají i s komunikací v partnerském životě.

http://www.vychovabezporazenych.cz/…-rodice.html

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/

Aristolochia
Kecalka 236 příspěvků 07.01.19 12:16

@Ou Děkuji za odpověď (mám tvé odpovědi vždy ráda) a tip na knihu. Bohužel nejsem schopná to sama posoudit, ale neřekla bych že bych ji skutečně neposlouchala a nevnímala, co potřebuje a chce, ani že bych ji nějak více peskovala. Ale spíš by to musel posoudit někdo jiný objektivně.
Jinak myslím, že jsem na ní docela milá, mazlím se s ní denně, do tří a půl let byla dokonce na požádání kojená, dodnes jí kojím na uspání a v noci na požádání. Její otec (který s námi tak úplně nežije, ale tráví s námi dost času - možná stejně jako otec z úplné rodiny) tvrdí, že ji rozmazluju. On by jí nedal najíst klidně celý den. A to kojení je prý taky špatně. Ale já to odříznout neumím, než abych poslouchala několik nocí hysterický řev, raději počkám, až se sama odstaví (hranici mám do pěti let, kdy už si myslím, že se s ní půjde lépe dohodout - i já jsem si v tom věku po dohodě přestala cucat palec. Přiznávám, že možná je to celé (kojení, krmení oblíkání), jen moje pohodlnost…
Jinak četla jem Koncept kontinua a Vychováváme děti a rosteme s nimi (rady z druhé knihy jsem měla probém aplikovat).

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama