ADHD na VŠ?

@cecetka píše:
@beata84 Asi budu ukamenovana, ale kdo nezvlada studium na VS bez vyhod a bez vyjimek, nema tam co delat
Vyjimkou jsou studenti s fyzickym postizenim, treba nedoslychavi nebo nevidomi. Tam ten individualni pristup je nezbytny

Souhlas. Nám bylo teda řečeno, že tady ty to většinou semele. Náročnost studia vyvolá snadno úzkosti, panicke ataky, sociální fobie. Někoho zachrání ten jeden bezplatný rok navíc, může si svým způsobem rozložit ročník(stejné právo má i běžný student), ale taky musí nasbírat určitý počet kreditů za semestr u denních a akademický rok u dalkařů. Toto jim není odpuštěno.

Zpřístupnění studia studentům z kategorií, které uvadíš je fajn. Je to obohacujicí a tito lidé vědí, jak se mají chovat, nikomu nevadí. Už na intru na střední jsem bydlela s neslysicimi studenty(oni byli na jiném oddělení, ale potkávali jsme se v jídelně, společných prostorách, volnočasových aktivitách). Jezdili na učiliště pro neslyšící, takže žádná bezhlava inkluze. Z mého pohledu si dost vážili toho, že mohou studovat. Přijde mi to daleko víc smysluplné než inkluze v nižších stupních, která se často mění ve snahu integrovat kohokoliv kamkoliv 

Sama mam dite s ADHD a SPP a mam na to takovy nazor, ze podpora ano, ale jen ze zacatku - MS, ZS. A pak na to bud ma i bez pomoci a nebo ne. Bohuzel ma znevyhodneni, tak bude muset makat vic nez ostatni, aby vystudoval a kdyz ne, tak bude mit treba ucnak. Proste to tak je. Me treba nesla vubec anglictina, tak jsem musela drit 3krat tolik nez ostatni. Mozna se to zda drsne, ale to by fakt kazdy mohl chtit nejake vyhody a pak by ta uroven studia byla hodne spatna.

@Anonymní píše:
Já mám ADHD v dospělosti a měla jsem ho i na VŠ. Beru léky a budu je asi brát celoživotně. Já jsem teda nepochopila na co se ptáš, ale potkat bych tě jako pedagoga na VŠ nechtěla. Žádné výhody jsem neměla ani nechtěla. Dokončit školu mi pomohla hlavně terapie a empatie, pochopení a víra ve mě mojí terapeutky. Jen blízcí vědí, co m někdy stojí běžné životní úkony. V období zhoršení ani nevyjdu z bytu a logicky pak mám PN jako kdyby mě doma poutala angína. Moc nechápu, co tě na ADHD tak dráždí.

Jak nevyjdete ani z bytu??? To je ale jiná porucha, než ADHD, ne?

@lipoooo píše:
Jak nevyjdete ani z bytu??? To je ale jiná porucha, než ADHD, ne?

Není to jiná porucha. Třeba v případě, že se mění poměr délky denního světla mívám období, kdy přestabu spát, nesoustředěnost se zhorší tak, že hrozí fatálnější chyby, nedokážu filtrovat vnější impulsy a z toho bytu nakonec nevyjdu, protože se vyčerpám pouhou přípravou na odchod z bytu. Ostatně ani obvykle neodejdu na poprvé, vždycky se vracím minimálně jednou. No a pak je to samozřejmě obrovský vnitřní neklid a pak následují výkyvy nálad z vyčerpání. Speciálně ženy a dívky jsou špatně diagnostikovány většinou právě jako bipolární porucha atd. ovšem stabilizují se až po ADHD medikaci, které ovlivňuje chemii mozku jinak nez antidepresiva přes serotonin. Emoční nestabilita je jedno z diagnostických kritérií. Já jsem naopak při studiu měla výhodu IQ vysoko v nadprůměru, zvýšené kreativity a senzitivity, jen je potřeba to umět vytěžit, takže mě zas přijdou přes čáru a sociálně nepřizpůsobivé zakladatelčiny řeči o schizofrenicích pod medikací, já jsem zase ADHD pod medikací a co? Nijak mě to neomezuje.

@Anonymní píše:
Já mám pocit, ze neumí komunikovat VŠ přístupem. To se bohužel neměla kde a kdy naučit, respektive to zjistit. Mně je přes 40 let, dálkově studuji VŠ v této době a rozhodně to nikoho nezajímá co řeším, každý chce to své. Co chtějí po 25 lete, chtějí i po mně jako 40 lete, s jinou paměti, dětmi, prací, péčí o domácnost. 25 leta sedí doma a nic neřeší. V životě by mě nenapadlo řešit výjimku. Nevím jestli mi rozumíš co tím chci říct.

Poradila bych se na patřičných místech a chápu, že tě to zaskočilo. Taky můžeš být ta první „zlá“, která ji ukáže své místo na akademické půdě. Nám to dali pocítit i jako dalkařům hned v prváku v zimním semestru. Prudili mladí, přesně jak píšeš a odnesli to i stáří. Asi víc debilně jsem se necítila a to jsem nic neprovedla. Já souhlasim, že na obdobné úlevy by nemělo být na VŠ místo a pokud, tak bys o tom měla vědět. Ovšem by ti taky někdo měl poradit co s tím, abys neměla průšvih. Profesora by asi nikdo neřešil, ale tebe si myslím by někdo rád řešil. Například rodiče té studentky, že bys mohla mít nepříjemnosti.

Každopádně, dala bys mi prosím radu, pokud je to možné? Mně se totiž zase nelíbí jak komunikují někteří doktoři, či magistri, co vzdělávají nás. Obyčejne jsou z jiné fakulty, ekonomické, jazykové, atd.. Chovají se jak hovada. Neučí nás, pouze hodí doporučenou literaturu, jakože informace bez vysvětlení a výuky, žádný didaktický proces se nekoná, z přednášky, že nebude se ani neomluví a když potřebuješ konzultaci, tak ti narovinu řeknou, že nemají čas, že mají, své studenty. V okamžiku, kdy se jedna studentka ozvala, byla zasypána výčitkami a o průběhu zkoušky vůči ní se ani nebavim. Takže… co s tím? A mohla bych pokračovat dál a dál, někteří opravdu nejsou ochotni k ničemu. Takže… taky to s vámi nemáme úplně snadné a věř nebo ne, cokoliv se náznakem pokusilo řešit, končilo totálním vyhlazenim u zkoušky jako hrozba. Já nikomu nic zlého nepřeji, ale ani VŠ učitelé se nechovají tak, jak by měli… a řeknu ti, tento akademický rok se docela urodilo. Absolutně žádna zpětná vazba ani k seminární práci. Datum zkoušky zapíší bez domluvy. Atd atd…Vůbec nejsem spokojená, není v to v pořádku a cítím se věčně pod tlakem vydírání. Budete to řešit? Ok, těš se na zkoušku.

Ty se musíš smířit s tím, že senzititivní fáze vývoje pro snadné učení je na konci puberty a v rané adolescenci, ne ve 40 letech. My jsme na toto téma zavedli řeč s jedním docentem, vsichni, kdo učí dospělé studenty, musí mít zkoušku z andragogiky. To ale neznamená, že se osekají výstupy a skripta tak, že to bude jednoduché pro dospělého s jinou pamětí, dětmi a prací. Je v pořádku, že není. U nás vypadne během studia skoro třetina studentů a další procento neudělá státnice napoprvé, někdo vůbec. Ten diplom by měl být zárukou, že fakulta vychovala odborníka, který v praxi obstojí a až nastoupí do oboru, neudělá univerzitě ostudu. Oni vědí, že většina z nás v oboru nějakým způsobem pracuje a že studujeme proto, že se chceme posunout. Že v akademii věd sedět nebudeme. To ale neznamená, že budou požadovat jen bazální znalosti.

Třeba konkrétně naše speciální pedagogika je masakr. Protože je to obor rozvinutý v univerzitním městě i v sousedním městě. Každý, kdo chce, v oboru práci najde, většinou už během studia i v dospělosti. Pojímají to tak, že se za nás nechtějí stydět. V lednu bylo od bakalářských státnic vyhozeno 6 lidí z konkrétního oboru.

Nemůžeš operovat s tím že máš 40 let, děti, práci. Buď to zvládneš nebo ne a o tom to je. Co vím konkrétně u nás, máme více zpristupnených studijních opor než denní, ti musí více hledat v knihách, protože občas nás někdo kontaktuje, jestli nemáme nějaká skripta k určitému tématu. Máme více předepsané praxe než oni. Oni mají predepsana cvičení přímo s profesory. Ten styl výuky je jiný. My behem jedné nebo dvou přednášek musíme zvládnout učivo celého semestru. Někdy na nějaké téma taky nedojde, ale součástí zkoušky je.

V komunikaci s doktory, docenty a profesory mám jinou zkušenost. Od začátku, i bez bakalářského titulu, nás brali jako kolegy, což by podle mě vůbec nemuseli Na osobní konzultace navíc myslím nárok nemáme, ale pokud někoho nějaké téma zaujalo, neodmítli prodloužit přednášku, případně si o tom napsat v mailu, odkázali na další zdroje. My si nemůžeme volit časy přednášek(správně se jim říká u nás konzultace, je to tak ve vyhláškach), zároveň je ale nemáme povinné. Kdo nemůže přijít, má stejné podmínky k uzavření předmětu jako ten, kdo tam byl. No ale přesto někteří po kontaktování, když jsem dopředu věděla, že nemůžu přijít, nabízeli účast s jinou studijní skupinou, i s denními. Někteří poskytují osobní konzultace po neúspěšných pokusech o zkoušku.

Přeji hodně úspěchů, ať to zvládneš. Jednoduché to není. Výjimku můžeš žádat jen pokud máš nějaké speciální potřeby co se týče zdravotního, smysloveho nebo tělesného omezení, ale ne na fyziologické změny v organismu. Pokud máš dítě do 3 let, můžeš žádat uznání doby rodičovství. Ale i tam jsou úlevy po dobu standartni mateřské dovolené(i když není a je rodicak). Zbytek té doby je výhoda k bezplatnému prodloužení studia.

@Anonymní píše:
Já mám ADHD v dospělosti a měla jsem ho i na VŠ. Beru léky a budu je asi brát celoživotně. Já jsem teda nepochopila na co se ptáš, ale potkat bych tě jako pedagoga na VŠ nechtěla. Žádné výhody jsem neměla ani nechtěla. Dokončit školu mi pomohla hlavně terapie a empatie, pochopení a víra ve mě mojí terapeutky. Jen blízcí vědí, co m někdy stojí běžné životní úkony. V období zhoršení ani nevyjdu z bytu a logicky pak mám PN jako kdyby mě doma poutala angína. Moc nechápu, co tě na ADHD tak dráždí.

Pokud jsi neměla a nechtěla vyhody, tak bych si tě asi ani nevšimla, tak asi není důvod se mě bát potkat. Zarazilo mě na dotyčné to, že mě nikdo z fakulty nekontaktoval, že by studentka měla speciální požadavky a ona na mě v pálila, že se nemohla kvůli ADHD plně účastnit a že ji mám poskytnou konzultaci. Hned po první přednášce. A jěště takový slovník a vyjadřování… Chápu, že s distanční výkukou mají problém se „aklimatizovat“ a nikdo jim nežekl, jak se píše slušný e-mail, ale výrazy jako „chtělo se mi spát“? nebo „bez konzultace budu rozhozená celý semetr“? Navíc (to už jsem nepsala), když slušně napíšu, že pred přednáškou nemám čas, ať si napřed prostudujue záznam z přednášky, tak mi do hodiny přistál e-mail, jestli náhodou nemám čas teď hned
Tak mi jde o to, jestli budu moc hrubá, když budu její diagnózu v podsatě ingonorovat a chovat se k ní jako k ostatním. Mám určitou volnost v tom, jak se zachovám. Nemá (asi) „papír“, takže nemusím nic, ale můžu být schovívavější, když budu chtít…

Dle mého soudu dosud žila v přesvědčení, že se s diagnózou proškrábe kamkoli a může se chovat jako buran. Ale třeba se pletu. Nepopírám, že s ADHD nelze studovat a nikomu neházím klacky pod nohy, to jsme se nepochopopily.

Předchozí studenti, co měli speciální plán a asitenta, který za ně toto oznamoval, měli třeba nějaký typ autismu nebo vázné psychické problémy, s ADHD mám nula zkušeností a pořádně aní nevím, kde to má nějakou hranici od roztržitosti, se kterou sama bojuju. Popravdě to nění můj obor a nejsem povinna tyto znalosti mít.

@Pears206 píše:
Ty se musíš smířit s tím, že senzititivní fáze vývoje pro snadné učení je na konci puberty a v rané adolescenci, ne ve 40 letech. My jsme na toto téma zavedli řeč s jedním docentem, vsichni, kdo učí dospělé studenty, musí mít zkoušku z andragogiky. To ale neznamená, že se osekají výstupy a skripta tak, že to bude jednoduché pro dospělého s jinou pamětí, dětmi a prací. Je v pořádku, že není. U nás vypadne během studia skoro třetina studentů a další procento neudělá státnice napoprvé, někdo vůbec. Ten diplom by měl být zárukou, že fakulta vychovala odborníka, který v praxi obstojí a až nastoupí do oboru, neudělá univerzitě ostudu. Oni vědí, že většina z nás v oboru nějakým způsobem pracuje a že studujeme proto, že se chceme posunout. Že v akademii věd sedět nebudeme. To ale neznamená, že budou požadovat jen bazální znalosti.

Třeba konkrétně naše speciální pedagogika je masakr. Protože je to obor rozvinutý v univerzitním městě i v sousedním městě. Každý, kdo chce, v oboru práci najde, většinou už během studia i v dospělosti. Pojímají to tak, že se za nás nechtějí stydět. V lednu bylo od bakalářských státnic vyhozeno 6 lidí z konkrétního oboru.

Nemůžeš operovat s tím že máš 40 let, děti, práci. Buď to zvládneš nebo ne a o tom to je. Co vím konkrétně u nás, máme více zpristupnených studijních opor než denní, ti musí více hledat v knihách, protože občas nás někdo kontaktuje, jestli nemáme nějaká skripta k určitému tématu. Máme více předepsané praxe než oni. Oni mají predepsana cvičení přímo s profesory. Ten styl výuky je jiný. My behem jedné nebo dvou přednášek musíme zvládnout učivo celého semestru. Někdy na nějaké téma taky nedojde, ale součástí zkoušky je.

V komunikaci s doktory, docenty a profesory mám jinou zkušenost. Od začátku, i bez bakalářského titulu, nás brali jako kolegy, což by podle mě vůbec nemuseli Na osobní konzultace navíc myslím nárok nemáme, ale pokud někoho nějaké téma zaujalo, neodmítli prodloužit přednášku, případně si o tom napsat v mailu, odkázali na další zdroje. My si nemůžeme volit časy přednášek(správně se jim říká u nás konzultace, je to tak ve vyhláškach), zároveň je ale nemáme povinné. Kdo nemůže přijít, má stejné podmínky k uzavření předmětu jako ten, kdo tam byl. No ale přesto někteří po kontaktování, když jsem dopředu věděla, že nemůžu přijít, nabízeli účast s jinou studijní skupinou, i s denními. Někteří poskytují osobní konzultace po neúspěšných pokusech o zkoušku.

Přeji hodně úspěchů, ať to zvládneš. Jednoduché to není. Výjimku můžeš žádat jen pokud máš nějaké speciální potřeby co se týče zdravotního, smysloveho nebo tělesného omezení, ale ne na fyziologické změny v organismu. Pokud máš dítě do 3 let, můžeš žádat uznání doby rodičovství. Ale i tam jsou úlevy po dobu standartni mateřské dovolené(i když není a je rodicak). Zbytek té doby je výhoda k bezplatnému prodloužení studia.

Ty jsi mi, ale špatně rozuměla. Já to napsala, že neočekávám ústupky a ani by mě nenapadlo je chtít. S první polovinou tedy souhlasím.

Co mi vadí je přístup z jiných fakult. Vlastní učitelé nás tak neberou. Vlna arogance a nadřazenosti přichází z nehumanitnich oborů. Jako je veřejná správa, ekonomika třeba. Jakože souhlasis s tím, že se připojí pozdě nebo vůbec? Já tedy očekávám, že se připojí všichni a bude výklad. Pokud se něco nestihne, tak se sdělí literatura a okruh u zkoušky. Popřípadě se nabídne konzultace. O to mi jde. Jakože je v pořádku, ze nedají ke konzultaci termín zkoušky? Ale mi jsme schopní se dohodnou. Nicméně pokud jaksi oni ji hodí na konec zkouškového a mezi tím nereagují na žádný dotaz, tak to necítím jako rovné možnosti. Takže se klidně stalo, že se dělaly 4 zkoušky ve dvou po sobě jdoucích dnech, pátek, sobota. Nemyslím, že je to nutné. Dá se to dělat i jinak a o to mi jde.