Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Adopce - máme šanci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.8.15 21:47
Dle mých zkušeností je to v každém kraji jiné.
V našem kraji se neřeší, kdo je prvožadatel, druhožadatel, kolik mu je.
Na naší přípravce bylo 8 párů, nejmladšímu páru bylo 27, 30 a nejstarším přes 40 (ti chtěli ale starší dítě).
Starší děti moc nejsou. Dětské domovy jsou plné dětí, ale to nejsou děti k adopci. Je tam nějaký zájem rodičů, jiných příbuzných, takže jsou v DD. Miminek je u nás v kraji maličko, za letošní rok šlo do adopce zatím jedno dítě.
Vzdělání hraje roli maximálně v tom, že kdyby se do adopce dostalo dítě jadernýcho fyzika a nositelky nobelovy ceny za matematiku, tak by ho asi nedali vám, ale někomu s vyšším vzděláním.
Vlastní byt taky nemáme, problém nebyl.
U vás vidím problém ve věku vaší dcery. Je moc malá. Psychologové určitě doporučí nějaký odklad, třeba do doby, než ji budou třeba 3 roky.
V některých krajích vyžadují manželství 3 roky, někde nevyžadují tento svazek. Je to velmi různé.
Hledají se rodiče pro dítě. Takže ti, co u nás v kraji byli schváleni v roce 2012 stále čekají, protože pro našeho syna jsme se nejvíc hodili my, co jsme byli schváleni o 2 roky později a volali nám měsíc po schválení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 21:49
@Conulka před Maruškou. Byla to jedna z cest. Naštěstí jsme i my mohli uvolnit místo v pořadníku těm za námi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 21:53
@Izzz jedno jediný dítě, za letošek??? To musí být pro čekající strašný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 21:59
@ka2ka v jiných krajích to třeba frčí rychleji. Vím, že jeden rok bylo dětí k adopci 6, další rok třeba 20. Letos zatím jedno. No je to šílený při představě, kolik lidí je tam v těch seznamech. Třeba je jim už téměř 40 a vědí, že děti nejsou. (My jsme dostali syna, když mě bylo 30,manželovi 35). Takže my jsme důkazem, že neexistuje pořadník a že se neupřednostňují ti, co jsou starší (což jsem taky někde četla, aby se jakože dočkali dřív než ti, co mají ještě čas)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:00
@Capelucita tak to máme stejně, akorát my nemáme Marušku, ale Andrejku 
, adopci jsme nerušili, ale požádali o odklad na 3roky a pak se uvidí - když už jsme si tím martýriem prošli, zrušit úplně se to dá vždycky
jinak držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:02
K financím…člověk musí být zajištěn, což se u biodětí samozřejmě neřeší. Žádná insolvence, exekuce apod.
Musí doložit spoutu papírů, musí tedy spoustě lidem sdělovat, že chce adoptovat dítě - obvoďák, gynekolog, jiný specialista, zaměstnavatel. Dozví se o tom i městský úřad, protože si ospod vyžádá zprávu o tom, zda s vámi nejsou ve městě problémy, zda všeplatíte řádně atd. Takže s tím musí být člověk smířen, vyrovnán, neměl by ze sebe mít pocit nějakého selhání nebo dokonce studu. Musí se k tomu na spoustě míst postavit čelem a prohlásit, že žádá o dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:06
@Izzz pořadník opravdu neexistuje - když si nás naposledy pozval psycholog, aby nám sdělil, že jsme tady byli zařazeni do evidence, tak říkám: Tak a teď už jen čekat, tak 3roky aspoň, že? A on, že to vůbec není pravda, že záleží jaké bude dítě k dispozici a ke komu se bude hodit nejvíc k tomu půjde a že nám klidně může za půl roku zazvonit telefon
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:10
@Izzz přesně tak, a ještě výpis z trestního rejstříku, mě nikdy nevadilo říct, že chceme adoptovat, ale že jsem se musela všude zpovídat někdy i před cizími lidmi a dokazovat, že zvládnu vychovávat dítě, ze začátku to šlo, později, když už těch výslechů bylo víc, tak jsem se držela jen taktak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:10
@Izzz to je šílený a upřímně je mi těch lidí líto, musí to být hodně psychicky náročný, můžu se zeptat z jakého jsi kraje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.15 22:12
Já bych k tomu ještě s dovolením uvedla… Na webové stránce www.pestouni.cz je rubrika „Hledáme vás, mámo, táto“ a v ní jsou myslím 1× za 3 měsíce uváděny příběhy dětí, kterým je hledána nová rodina. Většina dětí může jít jen do pěstounské péče, ale objevují se tam i děti k adopci, občas i hodně malinké - pod 1 rok. Aby člověk mohl požádat o dané dítě, musí už mít všechna vyšetření a úřední náležitosti za sebou, musí být oficiální žadatel na OSPOD. Sestřenice s manželem se takto stali rodiči chlapečka (ročního) - v listopadu si o něm přečetli a po novém roce ho už měli doma. 
Anonym je doufám pochopitelný. Moc držím palce! 
- Citovat
- Upravit
15.8.15 22:23
Hledáme vás, mámo, táto je fajn spíš pro pěstouny. Když už se tam dostane nějaké bílé dítě do roka věku, bývá tam zpravidla nějaký zdravotní problém. Když to napíšu drsně, tak se dítě nepodařilo udat normální cestou, tak se to zkouší takhle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.15 22:26
@Conulka @ka2ka mě se to obíhalo celkem snadno. brala jsem to tak, že si zajišťuju zadní vrátka a že k adopci nedojde, protože samozřejmě otěhotnim takže jsem se s tím spíš tak zabavovala. ale já jsem psychicky odolná osoba. na přípravce byly holky, kterým to určitě dobře nedělalo. je to prostě divná cesta k dítěti taková překážkovitá. ale zase bez porodních bolestí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.15 00:00
Moc se nevyznám v tom jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí… 
.Asi takhle:
je mi jedno jakou barvu má dítě jestli je opožděné nebo ne. Chtěla bych jen dítě další k dceři. Sama jsem porodila předčasně, tak si netroufám to období zažít znovu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.15 08:02
@Krrys píše:
Moc se nevyznám v tom jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounskou péčí…
je mi jedno jakou barvu má dítě jestli je opožděné nebo ne. Chtěla bych jen dítě další k dceři. Sama jsem porodila předčasně, tak si netroufám to období zažít znovu…
Ono je to rozhodnutí na celý život a musí se člověk trošku poznat, aby věděl, na co má a na co ne. My jsme chtěli víceméně „dokonalé dítě“ - zdravé, bílé, do roka. Klasika. To chce každý. S barvou pleti jsem měla jasno hned. Jsem možná sobec, ale věděla jsem, že už takhle bude mít naše dítě handicap v podobě adopce (počítám, že jednou přijde a bude plakat, protože se mu někdo posmíval). Nechtěla jsem ještě k tomu vidět svoje dítě nešťastný proto, že mu někdo řekl, že je černej. A ti, co si vezmou děti jakoli zdravotně znevýhodněné, mají můj velký obdiv. Já jsem věděla, že chci „normální“ rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
