Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ona se setkala s poradnym stresorem hned na zacatku zivota, umrela ji mama ve 4 tydnech! Rana socializace u mamy v podstate neprobehla a buhvi, jak probehla potom do tech cca 12 tydnu. Takovi psi mivaji nejaky problem casto po zbytek zivota, co se nepovede do tech 12 tydnu, to uz se casto nedozene nikdy. Mas jedinou moznost a to najit trenera, ktery se timhle zabyva, zadny bezny cvicak. A vazne varuju pred radama z internetu, muze se to jeste zhorsit a naprava pak trva mnohem dele a je drazsi.
Příspěvek upraven 08.01.22 v 23:36
Cvičák.
chce to pořádně vychovat, nejspíš s ní mlátí puberta a co nestopneš teď, pes ti přeroste přes hlavu.
Dobrý večer,4-5 týdnů je hodně brzy pro odstav, vím, že je to kvůli její mamince, která zemřela..Za normálních okolností je to kolem 8.týdne. Jinak já mám skoro roční fenu Jacka russela a je taky tedy dost divoká a když se jí něco nelíbí tak dokáže kousnout mě i mé děti. Ale ví, že něco udělala špatně a pak je zase milující. A také když se doma nudí, tak okusuje doma věci je to ještě štěně a vaše je navíc o dost mladší..Zajímá mě co máte za rasu? Měla jsem v životě už několik psů…od malých až po velké..
K tem trenerum, pokud mas zajem, napis mi SZ, muzu poslat tipy. Ja problemove psy resim taky, ale tohle nepujde na dalku a ja jsem daleko ![]()
Najít nějakého psychologa pro zvířata, ať štěněti pomůžou. Prostě se na někoho obrátit, kdo s nima umí pracovat.
@Kelsey Ano, presne moje slova. Zakladatelko, zavolej tomuto panovi (ma kazdy vsedni den mezi 9.-10. hodinou konzultacni cas na telefonu) a pozeptej se. Drzim pesti ![]()
@Kelsey píše:
Najít nějakého psychologa pro zvířata, ať štěněti pomůžou. Prostě se na někoho obrátit, kdo s nima umí pracovat.
Neco jako psycholog pro zvirata, potazmo pro psy, neexistuje. Ti, co si tak rikaji vetsinou za moc nestoji
V Cesku jsou znami samozvani psychologove dva a ani jednoho nedoporucuju.
@lékařka píše:
https://www.psycholog-psu.com/kontakty.html
Proboha Desenskýho ne!!! ![]()
@Anonymní píše:
Před půl rokem jsem se ujala fenečky. Štěňátko bylo dost malé, bylo jí kolem 4-5 týdnů, takže jsem se radila s veterinářem ohledně krmení a přístupu. Když se +- po týdnu trochu rozkoukala, začala být až agresivní.Nikdo jí nic nikdy neudělal, narodila se a zemřela ji maminka, u mě se také s žádným stresorem nesetkala. Když se jí něco nelíbilo, byla schopná vystartovat a pokousat.Takové chování měla pokaždé, když na ničlověk zvýšil hlas či zvedl prst, aby jí dal najevo, že něco nesmí (např kousat, škrábat,…) nikdy nebyla mlacena ani ji nebylo ublizovano, tudíž nemůže mít tyto činy spojeny s předešlých ubližováním jako někteří útulkoví pejsci. Na veterině mi bylo řečeno, že je to normální, jelikož neměla maminku fenu, co by ji,,vychovala,, a že to časem přejde. Nyní jí je 8 měsíců a stále má občas agresivní výkyvy například když se moc rozjede, něco se jí nelíbí, většinou však už jen vrčí. Kousne jen pokud je opravdu rozdováděná a někdo ji chytne, aby se uklidnila (opět žádné trestání, pouze odchycení a ihned se ožene). Ráda bych se zeptala na radu, jak postupovat. Nikdy jsem tohle nezažila, měla jsem již předtím adoptovaného psa také od 4 týdnů ze špatných podmínek a nikdy by si nic takového nedovolil.Fenečka je jinak velmi chytrá, učenlivá, živá (běháme energii z těla o sto šest, jinak dělá doma psí kusy), neměla by mít za sebou žádnou špatnou zkušenost, občas až vychytračelá(když se jí nechce do zimy, je rozespalá, klidně se počůrá doma,…).
Ráda bych se ještě zeptala na radu ohledně okusování zdí doma. Nic jí nechybí, krmení má perfektní, vše zkonzultováno, prý nuda. Hraček má spoustu… občas je podle mě na svůj věk až přespříliš divoká, přijde návštěva a neuklidní se do jejich odchodu. Moc děkuji za veškeré rady, moc mi pomohou.
Takto brzky odstav nese velike riziko v tom, ze kdyz se nasledna vychova uchopi byt jen trochu spatne, vede to casto k nevratnym defektum.
Z tveho textu mam pocit (vytucneno), ze prlis stavis na tom, ze pes „musi fungovat“, „nesmi si dovolit“ apod, proste jako bys mela strach o svou pozici sefa smecky a jednala zbytecne silove, zbytecne karave, proste ze to s tim, co pes smi a nesmi, od zacatku trochu prehanis, nebo spis to fence davas najevo nevhodnym zpusobem (zdvizeny prst, chytit aby se uklidnila).
Plus mi prijde, ze ji zbytecne polidstujes (vychytracela, rozespala, nechce ven). I to, ze v 6 tydnech veku popisujes „agresivni stene, ktere vystartuje a pokouse“ - no, fakt by me zajimalo, jak to presne vypadalo.
Shrnuto - nejspis nevedomky a bez zleho umyslu delas chyby, ktere chovani feny zhorsuji.
Velmi strucne - u takoveho psa se prvne buduje vzajemna duvera, to je alfa omega vztahu. Az z ni muze vychazet respekt psa vuci tobe a vyzadovani dodrzovani nejakych pravidel. Stejne tak je treba s temi pravidly zacit pozvolna, jak bude k tomu stene dozravat, opravdu v sesti tydnech neni uplne na miste ani to zvysovani hlasu.
Co s tim - najit si nekoho opravdu zkuseneho na individualni hodiny. Pres net to nepujde.
Bohužel velký problém je ztráta maminky, to je tady asi zásadní 😔 Rozhodně bych pořešila cvičák, co nejdříve s ní pravidelně někam choď. Zkus v okolí pohledat na webu nebo zkus požádat veterináře o tip na cvičák ![]()
Je hloupost si brát z altruismu takhle malý štěně. Měla se hledat jiná fena se štěňaty, která by ho vychovala. Člověk nikdy nedokáže nahradit přirozenou výchovu a z ten pes bude mít problémy už vždycky. Najdi zkušenýho cvičitele, ale zázraky moc nečekej.
Před půl rokem jsem se ujala fenečky. Štěňátko bylo dost malé, bylo jí kolem 4-5 týdnů, takže jsem se radila s veterinářem ohledně krmení a přístupu. Když se +- po týdnu trochu rozkoukala, začala být až agresivní. Nikdo jí nic nikdy neudělal, narodila se a zemřela ji maminka, u mě se také s žádným stresorem nesetkala. Když se jí něco nelíbilo, byla schopná vystartovat a pokousat. Takové chování měla pokaždé, když na ni člověk zvýšil hlas či zvedl prst, aby jí dal najevo, že něco nesmí (např kousat, škrábat,…) nikdy nebyla mlacena ani ji nebylo ublizovano, tudíž nemůže mít tyto činy spojeny s předešlých ubližováním jako někteří útulkoví pejsci. Na veterině mi bylo řečeno, že je to normální, jelikož neměla maminku fenu, co by ji,,vychovala,, a že to časem přejde. Nyní jí je 8 měsíců a stále má občas agresivní výkyvy například když se moc rozjede, něco se jí nelíbí, většinou však už jen vrčí. Kousne jen pokud je opravdu rozdováděná a někdo ji chytne, aby se uklidnila (opět žádné trestání, pouze odchycení a ihned se ožene). Ráda bych se zeptala na radu, jak postupovat. Nikdy jsem tohle nezažila, měla jsem již předtím adoptovaného psa také od 4 týdnů ze špatných podmínek a nikdy by si nic takového nedovolil. Fenečka je jinak velmi chytrá, učenlivá, živá (běháme energii z těla o sto šest, jinak dělá doma psí kusy), neměla by mít za sebou žádnou špatnou zkušenost, občas až vychytračelá (když se jí nechce do zimy, je rozespalá, klidně se počůrá doma,…).
Ráda bych se ještě zeptala na radu ohledně okusování zdí doma. Nic jí nechybí, krmení má perfektní, vše zkonzultováno, prý nuda. Hraček má spoustu… občas je podle mě na svůj věk až přespříliš divoká, přijde návštěva a neuklidní se do jejich odchodu. Moc děkuji za veškeré rady, moc mi pomohou.