Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Anti máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
K-Black
17.10.13 16:49
@Proužek píše:
Děkuju holky.. hrozně se mi ulevilo, že je normální necukrovat nad malými hadříky a nekrafat jen o tom jak se na miminko těší.. já se samozřejmě budu snažit dát mu první poslední. Zatím to cítím jenom jako povinnost, ale třeba se to časem opravdu zlomí.
Také jsme se s partnerem jednou pohádali, když jsem lezla doma po čtyřech, že je mi zle a že si nejsem vůbec jistá, zda mi tohle všechno za to stojí. A že znova už tohle prožívat nechci. Tenkrát mi řekl „tak to dej pryč“… v životě jsem tak na něj neřvala.. třískla jsem dveřma a snad prvně v životě jsem mu v duchu dala takových jmen, že by se za to nemusel stydět ani dlaždič.
Mela bys mu odpustit a to doopravdy, v sobe, aby tam nezustala horkost… On musi byt take bezradny, protoze ted musi zit se svymi pocity plus s tvym navalem hormonu plus te „drzet“… ono je toho na nej take moc, i kdyz se ti muze zdat, ze vse vyziras jen ty… Ale take jsem tak chytra az zpetne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:50
Co se týče partnera.. má z předchozího manželství dceru… trvalo to několik let, několik potratů a nakonec „ředěné“ IVF. Teď má teprve prvně jistotu, že je dítě jeho. Bojí se, nedává nic najevo. Jen občas jde miminu „vynadat“, že mi dělá zle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 16:51
ASi se to stává a každému může pomoct něco jiného. Zkus se tak nezaměřovat na pocity, kdo staví život jen na pocitech, nikdy neprožije pohodu a jistotu ale pořád bude lítat na houpačce. Podívej se na to racionálně a VZPAMATUJ SE! Vím že to zní strašně a že byste mě tady mnohé možná za to nakopaly, ale z mé vlastní zkušenosti to pomáhá nejlépe. Nechci tu psát co mám za sebou, ale od dětství to nebylo jednoduché a dlouho jsem se z těch nočních můr hrabala. Nepomohlo nic jiného než si vrazit facku a přestat se tak prožívat. Těšila ses na dítě? Tak nebuď do větru a těš se z toho dál 
- Citovat
- Upravit
K-Black
17.10.13 16:53
@Proužek máš něco co tě baví? něco co tě dokáže pohltit tak že myslíš jen na tu věc? 
- Citovat
- Upravit
17.10.13 16:54
@Proužek píše:
Co se týče partnera.. má z předchozího manželství dceru… trvalo to několik let, několik potratů a nakonec „ředěné“ IVF. Teď má teprve prvně jistotu, že je dítě jeho. Bojí se, nedává nic najevo. Jen občas jde miminu „vynadat“, že mi dělá zle.
vidis - je zlaty! klid, jsi v pasti hormonu a sve matky… sver se priteli se svymi pocity, cizim slepicim nic nerikej, matce neber telefon… na mimco vse nakup z druhe ruky - udela to stejnou sluzbu a rozmazluj se, hlavne psychicky, zacni mit sebe rada uz jen proto, ze jsi tak skvela, ze jsi domovem pro novy zivot, ktery k vam zrejme hodne chtel, kdyz jsi otehotnela prirozene a prave v tu dobu, ktera je pro vas nejlepsi… ono priroda je moudrejsi… tahle doba se tobe muze jevit jako horsi kvuli krachu firmy, ale ver, ze to je jen jednostranny pohled na vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:55
U me se to zlomilo 3.-4. Mesici, nekdo je happy hned na zacatku a nekdo pozdejsi, je to normalni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:12
@Proužek píše:
Já mám strach, že díky tomu co cítím a jak se k tomu stavím - prostě nedokážu skrývat, že mě ty kecy neprudí - všechno zošklivý.. i partnera. Rozhodnutí v životě mám doslova všechno našlapáno a z nějaké strany mě to vždycky tlačí.. Partner říká, že kdybychom měli furt čekat, než to bude ideál.. jak zázemím, tak finančně, tak nebudeme mít rodinu nikdy.. hrozně mě mrzí, že jeho rodina to bere hrozně v pohodě a mají z toho radost. Moje máma si z toho sedla na zadek a furt opakovala, že je to vtip a že si děláme srandu. Pak mi to vyčítala, jestli si uvědomuju tohle a tamto.. moje babička to obrečela… a teď když mluvím s mámou, tak mi furt všechno vyčítá jak jsem si zkomplikovala život. Že nedostanu mateřskou a jak si to představuju když má partner finanční závazky.. a že jsem přes celou republiku a že jsou se mnou jen problémy… jestli se to miminko někdy narodí zdravé, v životě ho nebudu dusit tak jako moje máma mě. Myslí to dobře.. ale mě to hrozně dusí a bolí.. vím, že to nebude jednoduché.. ale tím jak se chová a co mi říká, jak se na mě kouká se mi to všechno hnusí a jen podtrhuje fakt, jak jsem neschopná
Ahoj, je mi moc líto, že místo radosti a štěstí prožíváš takové pocity 
Tvoje matka je neuvěřitelná a jednou sklidí, co zasela, tomu věř 
Odstřihni se od ní - vím, že je to těžké, týrané děti (i psychicky) většinou svoje mámy milují, nejspíš je to neustálé čekání na lásku z jejich strany 
Máš svůj život a líbí se mi, že takové dětství nechceš udělat svému dítěti 
A o tom to celé je, že jsi se z toho hnusného chování poučila 
Ten tvůj malý človíček ti přinese do života všechno, co ti chybělo Budeš mít parťáka nebo parťačku a budeš ho milovat nade vše , přeji ti, aby se ti s prvními pohyby všechno otočilo a zaplavily tě hormony radosti a štěstí , stýkej se s lidmi, kteří tě mají rádi a těší se s tebou, ti druzí ti pomocnou ruku nikdy nepodají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:19
@Proužek píše:
Ona tvrdí, že jen nechce abych byla nešťastná.. že měla mě a bráchu a ví jaká to je dřina. Jenže právě tím, jak mi furt říká jak to je a bude těžký mi to čím dál tím více zohavuje. Od mala do mě hustili, že dítě ne (moje máma měla moc brzo děti v nácti)a s tímto jsem vyrůstala. K dětem jsem měla odpor. pak po dvacítce do mě zase začali prát, že bych neměla zůstat sama a že by chtěli abych jednou děti měla. Už tehdy jsem to brala jako nějakou povinnost.. nedávno jsem však dítě chtěla sama. Myslela jsem, že jsem nějak k tomu dospěla - i vzhledem k mému zdraví. Máma vše staví na finanční situaci.. že nechce slyšet, že nemáme co jíst a že nemám pro děcko na plenky.. prostě mi už teď dává dost najevo, že jsem totálně neschopná. Nemyslí to zle. Asi vychází z vlastní zkušenosti. Ale tím mi zrovna dvakrát nepomáhá. Každopádně to neřeší můj problém, že k dítěti nic zatím necítím. Napadlo mě už i to, zda je vhodné abych s ním pak byla sama. Jestli mám už teď takovou depku, zda mi nepřeskočí. Nemůžu kvůli tomu spát.. nemůžu na nic jiného myselet, pracovat, uklízet.. vůbec nic..
To je fakt síla 
Tohle dokáže vyslovit snad jenom ženská, která má pocit, že se „obětovala“ pro děti na úkor svého pohodlí Říct svému dítěti, že vlastně byla nešťastná 
Otřes
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:22
@Michelangelo píše:
To je fakt síla
a takovych je.. pak se clovek divi, co to rostou za generace 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:22
@K-Black píše:
no tak to teda promiň, ale ty máš opravdu problém! a dost velký.
Tvoje matka si zkazila život sama, nikdo ji k tomu nenutil, holka tobě je 26, máš nejvyšší čas mít děti. A ona je ta která by tě měla podporovat, ne tě srážet! Ty to prostě nevidíš, protože jsi tím hrozně ovlivněná, ale my co jsme tady cizí a čtem co píšeš, to vidíme. Chyba opravdu není na tvém přijímačiedit: jo a mám tři děti, a žádný mazec nikdy nebyl, prostě krásné roky na MD, tak si vem příklad ze mě
souhlas se vším ,taky mám (měla jsem ) 3 děti a byla jsem šťastná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:24
@AniNevim píše:
@Proužek urcite potrebujes odbornika, ktery te zbavi pocitu dluhu vuci matce, prestrihne pupecni snuru a roztahne tve plice dosiroka pro svobodny zivot bez tihy JEJI karmy!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 17:26
@Michelangelo píše:
nj, jenze zkusenost je neprenosna a k tomu musi dojit sama… dokud pise „ona to nemysli zle a chce pro me to nejlepsi“… tak ji ma dobre minena rada ponecha celkem chladnou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:44
@Proužek Ahoj, nevím kolik ti je, že jste se snažili o mimi..? Mě je necelých 21 a mám 2 měsíční holčičku. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem rozjetou kariéru v jedné firmě, takže jsem jen brečela, že si zničím život a že to je průser. Chtěla jsem jít na potrat, byla jsem na všech vyšetřeních a i v nemocnici jsem se objednala, přítel mě podporoval, když jsem to tak chtěla. Den před potratem jsme se s přítelem rozhodli, že si ji necháme a já potrat zrušila. Na vyšetřeních jsem ráda koukala na monitor, ale necítila jsem žádné vzrůšo. Kamarádky byly strašně mým těhotenstvím nadšené a dávaly to hodně znát, ja tak nadšená nebyla, ikdyž jsem dítě chtěla a přišla jsem si jako sobec, pocity zoufalství jestli budu dobraá máma tak mladá a jestli to nebylo špatné rozhodnutí, to mě provázelo v podstatě celé těhotenství i pláč se někdy přidal a ani u mě nefungovalo, že když jsem mimi viděla tak nějaký zvrat se nedostavil ani na porodním sále (jelikož to byl jen mžik co jsem ji tam viděla). Prvních 14 dní po porodu jsem i nerada kojila, otravovalo mě to, omezovalo protože jsem byla zvyklá mít svůj čas, být nezávislá apod… cítíla jsem se straně… ALE počkej až se tvoje ratolest na tebe poprvé usměje, to mi úplně vyhrkli slzy štěstím!!! je to zvláštní, ale to byl okamžik, kdy jsem ji začala bezmezně milovat. Ano měla jsem ji ráda i předtím, ale pořád jsem měla obavy, ale tohle je opravdu kouzelný okamžik! Radila bych ti se tím nestresovat, asi jsme skupina žen, které to tak neprožívají a nehrnou se hned pro nákup dětských oblečků po prvním ultrazvuku (já nakupovala až v 8 měsíci těhu). Ale pokud jsi s partnerem, který stojí za to s ním založit rodinu a aspoň tušíš, že to zvládnete po všech stránkách (finance, zázemí apod.) tak se neboj, že se nedostaví láska k miminku a hlavně jsi těhotná, to je normální, že máš změny nálad a není ti dobře to ti poví i doktor. Držím palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 23:49
Neboj se, Prouzek, ono je to opravdu náročný období a plný hormonálních změn, člověk se někdy cítí pod psa…a ta láska k miminku opravdu přijde dřív nebo později, pamatuju si u prvního, jak mi bylo po porodu fest blbě, že mi bylo celkem jedno, že mám někde na patře miminko, které mě potřebuje a měla bych ho začít kojit a nebo se na něj aspoň jít podívat…ale všechno brzy „naskočilo“ a samozřejmě na něj teď nedám vůbec dopustit
Přeju pěkné těhotenství a na mamčiny řeči se vykašli, uvidíš, že se vše srovná 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
