Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Anti máma
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.10.13 15:47
(anti) máma
Ahoj holky.
Nevím jak začít. Docela s tím bojuji. O miminko jsme moc stáli. Ale když nám to nešlo, každý jsme se zaměřili na svou práci a své koníčky. A najednou se zadařilo. Když jsem to zjistila, byla jsem tím dost zaskočená, necítila jsem žádnou radost. První dva týdny byly pro mě peklo. Nechtěla jsem ani s partnerem mluvit. Minulý týden jsme to řekli našim, nejdřív nebyli moc nadšení ale pak se to nějak vybralo. Ale já furt žiju z té první reakce. A z obav které mi má matka nasypala na hlavu. Je mi furt zle, těhotenství vnímám dost negativně. Nic mě nebaví, o nic nemám zájem, všechno je pro mě problém. Všechno mi leze na nervy. Jsem nepříjemná na svá zvířata, která pro mě bývala vším.. teď mi vadí. Jsem radši, když je partner pryč a ne u mě. Před pár dny jsme byli pro fotku miminka.. mám skvělou paní doktorku, měla jsem z toho radost. Když mi ale ukazovala naše malé - čekala jsem, že se to zlomí. Všichni to říkali - počkej až ho uvidíš, až uvidíš jeho srdíčko. Já dostala fotku, viděla ho na monitoru. A reakce? Hm, super. Nic to se mnou neudělalo. Leda ještě více špatně. Chtělo se mi brečet. Přišlo mi to ošklivé, že vypadá jako Casper. Že je ve mě. Přijdu si jako hyena. Jako ta největší hyena, sobec. Vůbec nic necítím, leda to, že je mi zle. Dětské věci mi lezou na nervy.. nechci nic co dítě připomíná ani vidět. Otravuje mě všechno kolem. Nemám z toho radost. A bojím se, že se to nezmění. Jsem z toho opravdu zoufalá. Je mi špatně ze sebe samé… jsem odporná sama sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.10.13 15:50
Stava se to, dej tomu cas.
zkus na to jit zatim racionalne - najdi si duvody, proc zrovna ted je ten spravny cas na dite (soudim, ze to tak mate, kdyz jste se snazili). nic moc neres, detskyma vecma se neprobirej, stejne je moc brzo. proste to nech plynout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 15:53
Někdo to takhle jako ty vnímá, a má radost a pochopí až když se miminko narodí, a tím se to u nich změní, u každé je to jiné 
že moc neprožívají těhotenství, zvlášť když jim není dobře, jsou ženy že to berou jak to je a nejsou takové že se budou rozplývat nad vším co s mateřstvím souvisí
Příspěvek upraven 17.10.13 v 15:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 15:55
Já mám strach. Svěřila jsem se jedné známé a dostala jsem sprďára, že nevím jaké štěstí mám, co by za to druhé daly.. já to chápu. Ale prostě nedokážu se v tomto přetvařovat.. přemýšlím o tom, že bych vyhledala doktora. Psychiatra.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 15:56
Víš co, mám pocit, že ty chceš mít to miminko ráda, protože tak je to správné. Ale nech tomu čas. Jako embryo v břiše jsem taky nemilovala. Měla jsem radost, ale nějaké záchvaty lásky? Dokonce ani po porodu ne. Přišlo to hlavně péčí o miminko 
Myslím, že člověk nejvíc pozná, jak mu na tom záleží, když se něco podělá, nebo něco hrozí. To pak najednou kouká, co to s ním dělá 
Tak tomu dej čas, nenuť se do radosti a do lásky, věřím, že to prostě časem vyplyne. Mrkni třeba na diskuze typu - Milovaly jste své dítě hned po porodu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:00
Kolik ti je? jak dlouho jste to zkoušeli? nějak mi do toho nezapadá, to, že ti mamka navalila do hlavy obavy - proč a z čeho? Mít dítě je velký zlom, naprosto ti přehází priority, žití, peníze, práci… Je normální mít z toho strach. A že ho nemiluješ od začátku? Takových žen je… počkej až ucítíš pohyby a až ho budeš na sále držet v ruce a i kdyby ta nevýslovná láska (o které se neustále píše) nepřišla, věř, že ho budeš mít ráda a uděláš pro něj maximum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:02
To, že nejsi poprděná z ultrazvuku a dětských věcí, na tom není nic špatného, já projevila nějaké nadšení až s prvním pohybem, každý to má jinak. A ultrazvuk a dětské věci mě neberou do teď. Spíš bych řešila ten vztah s partnerem a ty rodiče. Musíš si uvědomit, že ti neudělali nic špatného.
Ale na psychiatra to není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
marlon123
17.10.13 16:05
Já měla úplně to stejné, dokonce jsem brečela, že ho nechci, těhotenství neprožívala, porod je děs a šestinedělí ještě větší. A pak doslova ZÁZRAK, city sílily každý den a dnes to říkám také, že je to zázrak, život bych za něj dala, ale znovu už to prožívat nechci. Každému jsem to říkala otevřeně, sice pár matek nedokázalo pochopit, ale pár se také přiznalo, že to nedokázaly říct, jelikož se cítily nepatřičně a bály se reakce okolí. Holt to nebyla láska na první pohled, ale postupně rostla a nestydím se za to.
- Citovat
- Upravit
17.10.13 16:05
Je mi 26, o prcka jsme se snažili dva roky. Mám problémy s plícemi a doktor mi doporučil co nejdříve otěhotnět, pokud někdy potomka chci.
Je pravda, že partner je o pár let starší a položila se mu firma s tím i finanční problémy a já se finančně tak nějak starám sama o sebe. Vím to, řeším to. Ale dítě jsem jednou chtěla. Měla a mám strach že se mi to v životě už nikdy nepodaří. Takže to pro mě nebylo zrovna jednoduché se rychle rozhodnout a nějak si určit co bych chtěla a nechtěla. Partner tvrdí, že to zvládneme. Ale je pořád pryč a já jsem doma sama. Matka mi do hlavy nalila věci a rizika o kterých vím, ale nepotřebuju to slyšet ještě od ostatních. Zvláště stylem „ty jsi pěkně pitomá, uvědomuješ se..“.. v životě mám jeden kotrmelec za druhým. Dětství námět na horor a tak nějak jsem doufala, že to s dospělostí zmizí.. ale přijde mi, že se to neustále táhne a všechno co udělám a cítím je prostě jedna velká chyba..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:12
Já mám strach, že díky tomu co cítím a jak se k tomu stavím - prostě nedokážu skrývat, že mě ty kecy neprudí - všechno zošklivý.. i partnera. Rozhodnutí v životě mám doslova všechno našlapáno a z nějaké strany mě to vždycky tlačí.. Partner říká, že kdybychom měli furt čekat, než to bude ideál.. jak zázemím, tak finančně, tak nebudeme mít rodinu nikdy.. hrozně mě mrzí, že jeho rodina to bere hrozně v pohodě a mají z toho radost. Moje máma si z toho sedla na zadek a furt opakovala, že je to vtip a že si děláme srandu. Pak mi to vyčítala, jestli si uvědomuju tohle a tamto.. moje babička to obrečela… a teď když mluvím s mámou, tak mi furt všechno vyčítá jak jsem si zkomplikovala život. Že nedostanu mateřskou a jak si to představuju když má partner finanční závazky.. a že jsem přes celou republiku a že jsou se mnou jen problémy… jestli se to miminko někdy narodí zdravé, v životě ho nebudu dusit tak jako moje máma mě. Myslí to dobře.. ale mě to hrozně dusí a bolí.. vím, že to nebude jednoduché.. ale tím jak se chová a co mi říká, jak se na mě kouká se mi to všechno hnusí a jen podtrhuje fakt, jak jsem neschopná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:17
@Proužek
Bud v klidu a urcite se nestresuj tim, co bys MELA citit. To ti preci nikdo nenakazuje a kazdy to vnima jinak. A cim vic bys na to myslela, tim vic budes v bludnem kruhu. Ja to mela podobne, jako Marlon, taky nic extra pocity a v sestinedeli depka, jak krava, ale pak to proste preslo a dcera je moje radost. Nicmene pokud pises spatne detstvi, tak to je celkem jasnacka-vraci se ti ty spatnevpocity+podvedome vis, ze na tobe lezi obri zodpovednost. To tesi malokoho, tak pokud chces, urco hledej odbornika, nasmeruje te. Zvladnes to, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 16:19
@Proužek proboha, nechapu jak ti tohle muze rikat Tvoje mamka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K-Black
17.10.13 16:20
@Proužek holka já ti nevím 
tak nějak mám pocit, že tvoje myšlenky pramení z toho jak se chová tvá matka možná ji podvědomě dáváš za pravdu. Píšeš že dětství je námět na horor, tak se třeba bojíš aby jsi svému dítěti nepřipravila něco podobného
Jsi nemocná s plícema, nevím co máš za zdravotní problém, ale doktor ti řekl že když dítě tak raději dřív, takže to asi žádná sranda nebude.
Nevím co říct na tvou mámu, když nechci být ošklivá 
- Citovat
- Upravit
17.10.13 16:22
Jinak pokud je to s maminkou tak zlé, že tě to opravdu deptá, tak jí to na rovinu řekni - že znáš její argumenty a chápeš je, ale že už jsi rozhodnutá a když to musíš furt poslouchat, nedělá ti to dobře… pokud bydlíš přes půl republiky, tak bych v případě, že to nebude respektovat, normálně natvrdo pokládala telefon, protože tvoje duševní zdraví je důležitější 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.13 16:23
Názory tvé matky pusť jedním uchem tam, druhým ven. Svoje dítě by měla podporovat a ne ho deptat. Snažila bych se v období těhotenství s ní komunikovat co nejmíň, jestli se takto chová. Nemáš zapotřebí, aby tě deprimovala…zvlášť teď. Za nějakou dobu budeš šťastná, že to dítě máš, i když to teď vidíš jinak…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
