Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Asi jsem tak trochu magor :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.6.11 21:47
Já si myslím, že jsou to hormony, časem to přejde a ještě ráda přijmeš pomoc 
Nejsi psychicky nemocná..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 21:49
Já bych řekla, že je to normální a že tě to přejde 
Já to teda tak silný nemám, synovi je 8 měsíců a taky nemám touhy ho nechat někomu hlídat… Byla jsem venku (večer) jen jednou, asi 5 hodin, hlídal můj muž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 21:50
Já to nesnáším dodnes - ňuňání do kočárků byl masakr, protože ona hned při pohledu na ně spustila křik - takže fakt blbý..
Nikomu to tedy neříkám a rodina mi nevadí..
Nemyslím, že jsi divná..Ale myslím ,že se to změní. zvlášt až mimi začnou objevovat svět a ty si řekneš, že by nebylo marné mít někoho k ruce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 21:51
Měla jsem to tak pár týdnů po porodu-určitě jsou to hormony jak píšou holky a přejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.11 21:51
Jana206 píše:
Já si myslím, že jsou to hormony, časem to přejde a ještě ráda přijmeš pomoc
Nejsi psychicky nemocná..
Hormony? Po čtyřech měsících? No nazdar, tak doufám, že už to bude jen lepší…
- Citovat
- Upravit
10.6.11 21:52
extrém nejsi,já zase měla opačný problém-hned jak se narodila bych ji nejraději nosila nad hlavou aby každý viděl,jak je nádherná a úžasná.Vyhledávala jsem známe aby mě viděli a chtěli nakouknout 
Ale aby někdo vezl kočárek-krom manžela to se mi taky moc nechtělo…
a teď jsem ráda,když tchýně veme kočárek a jdou spolu do parku-malá má teď 18m
Neboj to přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 21:52
Já to taky nesnášela, co mi mají sahat na moje dítě. 
Vadil mi i můj, když muchlal miminko. Se mi zdáli všichni špatně umytí a kdoví jestli vůbec. U staršího jsem i desinfikovala hračky po návštěvách. Vyrostla jsem z toho. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.11 21:54
miriskaw píše:
extrém nejsi,já zase měla opačný problém-hned jak se narodila bych ji nejraději nosila nad hlavou aby každý viděl,jak je nádherná a úžasná.Vyhledávala jsem známe aby mě viděli a chtěli nakouknout
Ale aby někdo vezl kočárek-krom manžela to se mi taky moc nechtělo…
a teď jsem ráda,když tchýně veme kočárek a jdou spolu do parku-malá má teď 18m
Doufám… však já se ale taky chlubím kde můžu, posílám fotky, vystavuju na fb… aby mi je lidi chválili. Ale naživo - to bych nejradši bydlela na samotě u lesa, aby tam nikdo nemohl.
- Citovat
- Upravit
10.6.11 21:54
Myslím, že jsem na tom byla stejně, mělo by se to lepšit, ale některé věci nesnáším dodnes např. to zmiňované ňuňuňu do kočáru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.6.11 21:55
Teodora píše:
Já to taky nesnášela, co mi mají sahat na moje dítě.
To zas ne - jakmile k nám někdo přijde, hned ho natvrdo posílám umýt ruce… však přišli z venku… zatím se nikdo neurazil
- Citovat
- Upravit
10.6.11 21:55
Já to taky nesnášela.Uplně mi běhal mráz po zádech když mi někdo řekl mužu si ho pochovat 
.členové mé rodiny mi nevadili,ale všichni ostatní ano
O babkách na ulici, v obchodě atd.. raději ani nepíšu.
Jednou sem byl s malim v obchodě.Přilítla asi 4 letá cizí holčička a začla se mi věšet na kočár.začla malému šahat bez jediné věty na hlavu a tahat ho za ruce s kočárku.Bylo mu tak měsíc.Uplně se mi udělalo s toho zle.Vim že to je jen dítě,ale strašně mě to rozhodilo.Řekla sem slušně holčičce že ho nemuže tahat za ručičky.V tom přilítla jeho matka a začla na mě řvát proč s miminem lezu ven když na něj nesmí nikdo šahat,no scéna strašná .Od té doby sem začla mít strach i že mu něco udělá nějaké cizí dítě .Bylo to zvláštní období,ale myslim že normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 22:10
Jana206 píše:
Já si myslím, že jsou to hormony, časem to přejde a ještě ráda přijmeš pomoc
Nejsi psychicky nemocná..
Musím přiznat, že jsem to měla podobné (a to mám jen jedno dítě), ale už to přešlo trvalo to skoro půl roku To přejde, já jsem to překonala, až když byla malá naočkovaná. Asi nějaký dočasný blok Hlavu vzhůru, za chvíli budete přikrmovat a bude víc práce s dětmi, bez pomoci to brzy nepůjde. Držím pěsti mimochodem náhodné kolemjdoucí nemusím doposud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 22:14
Neboj, jsi naprosto v poradku Ja mela u prvniho syna to same a trvalo to pul roku, pak to odeznelo. Vubec jsem k nemu nechtela nikoho pustit, desne mi to vadilo, maly v noci strasne kricel, mel problemy s briskem a tchyne mi ho kolikrat prisla pochovat, at se aspon na dve hodky prospim a sama nespala, i kdyz sla rano do prace. A ja cele dve hodiny nespala, kolikrat i brecela, at mi ho vrati zpet, ze place a nechci aby byl u ciziho, ale u me, budila jsem pritele, at ji neco rekne a byla jsem strasne bezradna. Nastesti jsem se stejne jako ty udrzela a nikdy nikomu nic nerekla a ani pritel ne, za to jsem fakt rada, protoze az tohle odeznelo, tak mi doslo, jak jsem vsechny kolem tyranizovala Mam i jednu znamou, ktera mela dvojcata a kdyz ji je vozila maminka, tak za nimi chodila par metru pozadu, proste nesnesla ten pocit, ze je ma z dohledu pryc. Vsichni to v rodine tolerovali, proste to patri k hormonalni nerovnovaze a proste to postupne prejde. Neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.11 22:16
Hmm, nejsi magor a nebo nás je magorů víc
Já nemám jediný problém s rodinou a kamarádkama, nevadí mi ani známý člověk, cizí nesnesu a hlídat bych ho jen tak nedala a to mu je víc jak 8 měsíců. U mě je to možná tím, že mi nikdy nikdo nehlídal, tak jsem si asi na malým tu závislost vybudovala sama 
U mě o hormony asi už nepůjde Když někam jdu, tak hlídá manžel, to jsem v klidu. Ale jednak nemá kdo hlídat a když už se nedávno ozvala kamarádka, tak jsem se vymluvila, ač na druhou stranu bych to brala všema deseti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Pomalu začínám uvažovat o tom, jestli nejsem nějak psychicky nemocná. Mám ca. 4-měsíční dvojčátka, opravdu je zbožňuju, ale problém je v tom, že nesnesu, když na ně sahá - nebo nedejbože je chová - kdokoli jiný než já sama nebo můj chlap. Nevím proč, vadí mi už i když na ně někdo do kočárku dělá ťuťuťu - a pozor, nejde o náhodné kolemjdoucí. Vadí mi to i u mých rodičů, sourozenců, nejlepší kamarádky…
Všichni se na ně moc těšili, a já jsem se těšila, že mám tolik lidí kolem sebe, kteří mi chtějí pomáhat. Ona ta pomoc vlastně ani není potřeba, moje děti jsou naprosto zlatý, skoro o nich nevíme. A od chvíle, kdy se narodili, i když jsem neskutečně hrdá, jak nádherné máme děti, bych s nima nejradši byla zalezlá doma, aby je lidi nechali na pokoji. Neumím si představit, že bych je měla s někým pustit ven v kočárku! To radši budu dřít doma do noci, ale všechno si zvládnu sama.
Dodám, že jsem nedošla ještě tak daleko, že bych někomu narovinu řekla, že si nepřeju, aby na ně sahal nebo je choval, a snažím se nedívat se na ně u toho nějak moc hnusně
nechci někoho urazit, především členy manželovy rodiny.
Přitom já sama se snažím je nerozmazlovat, moc je nechovat - samozřejmě že se s nima taky pomazlím, a moc ráda, ale se dvěma to, uznejte, zas tak nejde.
Jsem extrém, nebo to tak někdo taky má?