Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi bych jí už řekla, že pokud neni schopná dohlédnout alespoň na hygienu a nenechá takto velké dítě jít na wc, oblékat se apod., tak je bohužel pobyt dítěte spíš ke škodě a nebude tam jezdit. Toto už snad ani neni rozmazlování.
To je jednoduché, na pobyt s tvým dítětem o samotě nemají navzdory populárnímu přesvědčení babičky žádný zákonný ani mravní nárok.
Prarodiče nemají objektivně povinnost hlídat ani respektovat tvoje základní pravidla. Ty zas ale nemáš povinnost odevzdat dítě na víkend komukoliv, kdo mu prasí výchovu, a pak ho z toho týden napravovat ![]()
Pokud se s prarodiče nedá rozumně domluvit, musí holt návštěvy probíhat po kratší dobu a pod dohledem tebe nebo manžela. Vztah s dítětem tak mít dále můžou. Nemají ale v důsledku vlastního chování dost důvěry, aby za dítě převzali zodpovědnost zcela. To je naprosto v pořádku, protože ze zákona jsi jako rodič zodpovědná za výchovu ty, ne oni, a je proto zvela v tvojí kompetenci takovéhle opatření učinit. Líbit se jim to nebude, bude z toho asi mnoho naříkání na všech stranách, ale pokud to s nimi jinak nejde, nic jiného ti jako zodpovědnému rodiči ani nezbývá.
Nedávej jí tam. Vztah si můžou budovat i na návštěvách za tvé přítomnosti.
Tak ji tam nedávej, ať babi přijede za vámi
osobně bych řešila hlavně tu základní hygienu
Co je pro tebe cennější, vztah dítěte s babičkou, i když ho rozmazluje, jako to už babičky dělají, nebo to, aby babička tvé dítě vychovávala a suplovala tak školku/rodiče?
Buď ráda, že babička má o dítě zájem, jednou na ni bude s láskou vzpomínat, a neřeš takové s prominutím blbosti…
Ty příspěvky tady jsou zajímavé. Jedna babička pořád vnouče peskuje a vychovává. Druhá mu zase extrémně dovolí všechno dělat. Abych řekla pravdu, mně by vadilo víc to rozmazlování, než to peskování a vychovávání. S babičkou bych si rázně promluvila, aby alespoň dbala na dceřinu hygienu, aby si vyčistila zuby, učesala se a umyla.
Babička za odměnu, fakt. Dala bych jim oběma od sebe pauzu, protože česání, mytí zubů atd je rutina a je celkem skandální, že ji tvá matka takto kazí! Rozmazlovani ok, ale má to mít své hranice. Matka jsi ty, rozhodujes a máš odpovednost. Až ti bude dítě poroucet v 8 letech, nebude se chtít mýt, uz nic nenadelas.
@Da12 píše:
Ty příspěvky tady jsou zajímavé. Jedna babička pořád vnouče peskuje a vychovává. Druhá mu zase extrémně dovolí všechno dělat. Abych řekla pravdu, mně by vadilo víc to rozmazlování, než to peskování a vychovávání. S babičkou bych si rázně promluvila, aby alespoň dbala na dceřinu hygienu, aby si vyčistila zuby, učesala se a umyla.
Tak každý extrém logicky není dobrý.
Řešení je ale vždy stejné - uvědomit si, že tzv povinnosti k rodině jsou většinou jen zvyk, ne železné okovy zákona. A zvyky se dají změnit, i když je to těžké.
Na vztahu musí pracovat a snažit se obě strany, pokud toho jedna z jakéhokoliv důvodu (i ne svojí vinou) není schopná, pak je zcela v pořádku přizpůsobit tomu frekvenci, intenzitu a typ vzájemného stýkání.
Nás babička jen buzerovala, co bych dala za rozmazlovaci. Buď rada za hodnou babičku a jestli je dcera vzpurná, ze není ochotna babičku poslechnout v zaklladnich činnostech, tak tam jezdí s ní.
Dite moc dobre rozlisi, ze u babicky plati jina pravidla nez doma.
Takze tvoji vychovu to zkazit nemuze.
Na druhou stranu, prijde doba, kdy ji dcera zacne skakat po hlave a babicka si bude stezovat u tebe, ze je blbe vychovana. A nebude vubec pobirat, ze tobe to nedela a poradek si musi umet zjednat ona sama.
Já ti na to odpovím z pohledu babičky. Když jsem měla malé dítě, tak moje mamka byla klasická rozmazlovací babička. Holce věčně za zadkem, všechno dovolila, však to znáš. No a mému manželovi to strašně vadilo a moc se mu nelíbilo, když mamka hlídala. Mě to vadilo tak napůl, byla jsem ráda za hlídání, mamka zase byla ochotná kdykoliv a jak jsem potřebovala. Na druhou stranu jsem věděla, že pak budu muset holku doma srovnat. Takhle to bylo dokud byla malá, pak se to rozmazlování změnilo na to, že se jí fakt maximálně věnovala a měly spolu krásný vztah. Teď už jsem babička a protože hlídám (školkáčky) prakticky denně celé odpoledne a někdy i přes noc a víkendy a v létě přes prázdniny na chatě, tak si nemůžu dovolit ten luxus rozmazlovat, to by se mnou brzo zametli. Ale řeknu ti, že někdy bych jim taky nejraději povolila, protože na to kňourání někdy nemám nervy. A raději bych je oblíkla, protože jsou hrozně pomalí a blbnou u toho. A to je asi problém tvojí maminky. Jestli ještě chodí do práce, může být jen unavená a nemá sílu se s vnučkou dohadovat, tak zkrátka povolí. Vím, že jsem se tu rozepsala až až, ale jenom abys viděla, že to nezanechá následky. Buď ráda za hlídání a moc neřeš, co se tam děje. Ono se to časem dostane do normálu, pochybuju, že by jí ještě v šesti letech doprovázela i na záchod. ![]()
Já nechápu, co babička dělá špatně. Připadá mi, že o ni pečuje s láskou.
Jestli ty ji doma drezuruješ, tak se nedivím babičce, že ona nechce.
Ony ty děti taky nejsou žádní malí blbečci, ale přesně vědí, co si ke komu mohou dovolit. Bez e na mne zkouší vnučka scénky, co platí na druhou babičku třeba. Tak se zasmeju, řeknu ji, ať se pořádně podívá, s kým mluví. Totéž třeba zkouší na rodiče - divadýlko, které zabere na mne. A odpověď? Já nejsem babička, jdi a poslechni. Takže stačí dceru doma upozornit, že co platí u babičky, rozhodně neplatí doma a nazdar.
@Dollorres píše:
Já nechápu, co babička dělá špatně. Připadá mi, že o ni pečuje s láskou.
Jestli ty ji doma drezuruješ, tak se nedivím babičce, že ona nechce.
no jestli vám dodržování základní hygieny a to že nemá nikomu ublížovat a ničit věci připadá jako drezura tak asi nejste normální a nechtěla bych vidět chování vašich dětí…
Zdravím a zároveň se omlouvám za anonym. Ráda bych znala vaše názory, popřípadě rady, co dělat s babičkou, která nepřiměřeně rozmazluje vnouče. Jsem už v koncích a nevím jak to řešit. Jsem naštvaná a psychicky mě to opravdu deptá. Moje máma totiž razí názor, že babička má vnouče rozmazlovat. Já s tím vlastně i souhlasím, jenže ono to není jen rozmazlování. Chápu, že má dítě u prarodičů volnější režim a může si dovolit víc než doma, ale i tak by to podle mého mělo mít nějaké hranice. Babička se totiž za každou cenu snaží být ta nejlepší na světě a tak malé všechno dovolí. Nejhorší je, že to dovoluje stylem, že nejdříve řekne třeba i několikrát ne, ale když se malá začne vztekat atd. tak jí dovolí v podstatě cokoli. Doma pak malá nebere ne jako ne ale vlastně jako ano. Dřív jsem s dcerou jezdila k babičce taky, ale teď tam jezdí sama, protože to vždy dopadlo tak, že babička na mě přehodila řešení všeho co malá nechtěla udělat a já pak byla vždy za tu zlou co jí do toho chudáka nutí. Babička pak vypadala vždycky ještě líp, protože ona to po ní nechtěla. Dnes je to tak extrémní, že když je malá třeba na víkend u babičky a nechce se česat tak se nečeše, protože babička jí přece nebude nutit. Stejně je to třeba s oblékáním, mytím vlasů, jídlem, čištěním zubů a podobně. Myslím si, že to jsou základní věci a ne nic hrozného co by dcera nemohla dělat i když je u babičky a dědy. Navíc je babička s malou 24 hodin denně a nehne se od ní ani na krok. Když si potřebuje odskočit na záchod nebo tak něco malá dostane záchvat vzteku a jde s ní i na záchod. Stejně tak jí babička doprovází například na čůrání i když to normálně dcera zvládá sama, protože jí budou brzo již čtyři roky. Vždy když přijede od babičky domů tak se neumí sama ani obléknout, protože babička za ní dělá všechno. Přitom dcera je opravdu šikovná a zvládá spoustu věcí sama. Je vnímavá, zvídavá a docela rychle se učí, jenže když jen i vidí babičku tak je to obrat o 180 stupňů a je z ní malý rozmazlený spratek co jen rozkazuje, poroučí a vzteká se. Mámě jsem samozřejmě už mnohokrát říkala, že se mi to nelíbí, protože se dcera pak chová hrozně. Jediné co na to řekne je, že ona je babička a má to prostě jinak nebo že to dělají všechny děti. Když něco udělá dcera špatně tak na to řekne akorát, že já jsem to jako malá dělala taky, jako kdyby tím to bylo v pořádku. Nechci tam dceru nepouštět vůbec, protože se tam vždycky samozřejmě hrozně těší. Nechci jí připravit o prarodiče a taky nechci být zase za tu zlou, která jí pořád jen něco zakazuje a přikazuje na rozdíl od skvělé a hodné babičky.