Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@vejilka píše:
Mám stále tyhle myšlenky, spíš si o sobě myslím, že nejsem moc dobrá máma:( Synovi budou 3, miluji ho, často ho mazlím, pusinkuji, ale nejsem třeba vůbec na nějaké hraní s hračkami:( Většinou si hraje sám, mě ani tak nepotřebuje. A když, tak skládáme puzzle, lego, hrajeme si s albi tužkou. Ale nebaví mě to věnovat se mu třeba 2 hodiny v kuse, přestože by to on bral :/ Jako dobrá máma se cítím, když jedeme na výlet, já vidím, jak je šťastný, jak si hraje s dětmi, je spokojený…
Mam to úplně stejně, nebaví mě hodinu dělat s autíčka brmbrm, to ho radši vezmu ven na procházku a hazime kamínky do vody, to miluje a mě to nevadí ![]()
Často nad tím přemýšlím. Když třeba dcera přijde, že má hlad a já zrovna něco dělám a řeknu počkej dvě minutky a dám ti. Ona se odejde dívat na pohádky a já zapomenu a vzpomenu si třeba za půl hodiny. To pak mám dva dny výčitky co jsem to za matku. Ale úplně největší strach mám z toho, že se stane, že jí nedokážu zabezpečit. Že jí prostě nebudu schopná dopřát to co si bude přát. Nemyslím tím drahé dárky, ale přání k narozeninám, koupit jí hezké oblečení nebo školku v přírodě nebo že do života jí pošlu s holým zadkem. Nevím proč, občas mě ta myšlenka napadne a sevře se mi hrdlo a cítím hroznou úzkost a paniku. Ale na druhou stranu vím, že se snažím vše dělat jak nejlépe umím i když ne vše je dobře. A dokud za mnou chodí a obejme mě a řekne mám tě láda nejvíč švětě tak snad tak strašná nejsem.
Často. Racionálně si myslím, že jsem dobrá máma, ale ten strach tam je pořád ![]()
Nikdy jsem se nebala, ze bych byla špatná máma pro me deti. Z nějakého duvodu ony přišli ke me, a verim ze pro me deti jsem ta nejlepší na svete, i s těmi chybami a nedostatky. Bala jsem se jen organizačních věci jako zda budu mit dost obleceni, zda odhadnu velikost plen atd ![]()
@Anonymní píše:
Mám otázku. Bály jste se někdy, že budete špatná máma? Že budete špatně vychovávat? Že to jakýmkoli způsobem nezvládnete? Selžete? Kdy? V kolikati?
Ano od prvního dne kdy jsem věděla že čekáme miminko. Bojím se neustále zodpovědnost za druhého tvorečka už nikdy nevymizí, v noci mi kolikrát hlavou běží tisíce otázek, ale stačí obětí od dcerky a vím že dělám vše tak jak nejlépe umím
![]()
@vejilka píše:
Mám stále tyhle myšlenky, spíš si o sobě myslím, že nejsem moc dobrá máma:( Synovi budou 3, miluji ho, často ho mazlím, pusinkuji, ale nejsem třeba vůbec na nějaké hraní s hračkami:( Většinou si hraje sám, mě ani tak nepotřebuje. A když, tak skládáme puzzle, lego, hrajeme si s albi tužkou. Ale nebaví mě to věnovat se mu třeba 2 hodiny v kuse, přestože by to on bral :/ Jako dobrá máma se cítím, když jedeme na výlet, já vidím, jak je šťastný, jak si hraje s dětmi, je spokojený…
Moje (nejlepsi, uzasna) mamka si s nami nikdy moc nehrala. Ale jezdili jsme na vylety, varila s nami, chodili jsme ven (kde ji to pry na hristi desne nebavilo). Jezdili jsme k babicce, na zmrzku, na tury, na piskovny… a hrali si sami. Takze dobra mama se asi nepozna podle toho, jestli sedi na koberci a sklada kostky.
I kdyz tohole vim, mam obcas spatny pocit z toho, ze m nebavi sedet na koberci a skladat kostky. ![]()
@Danulinka16 píše:
Mam to úplně stejně, nebaví mě hodinu dělat s autíčka brmbrm, to ho radši vezmu ven na procházku a hazime kamínky do vody, to miluje a mě to nevadí
Jo úplně stejně to mám já. Raději s ním něco upeču, nebo s nějakým úklidem mi pomáhá. Venku na zahradě taky spíš pracuje
Ale hrát si s ním mě nebaví
A kolikrát, je jak samorost když si vystačí sám, hraje si v pokoji a já se mu nevěnuji
Mě to nebavilo ani když byl miminko. Oproti jiným kamarádkám ![]()
Ja mam teda dost velke obavy, jaka budu matka. Bohuzel mam z domu ne zrovna dobre vzory. Moje detstvi stalo za velke HO.VNO, doma bylo fyzicke nasili na dennim poradku a mela jsem citove chladnou az narcistickou matku, ktera si dodnes mysli, jaka nebyla dobra matka a je schopna rict, to ze mi tata zlomil na 11 letech ruku prece nebylo tak spatne a vubec, zaslouzila jsem si to.
Nekdy, kdyz se se svymi obavami sverim nekomu a reknu, ze se bojim, abych nesklouzla do stejnych koleji, tak me lide ujistuji, ze to se URCITE nestane, protoze vim jake to je v tomto vyrustat a ze bych memu diteti tohle nikdy neudelala.
Jenze, veci nejsou tak jednoduche. Po tatovi jsem zdedila cholerickou povahu a nervy mam vseobecne v haji a kdyz me mala moc nervuje, zacinam citit, jak to ve mne vselijak cuka. Bojim se, ze to treba jednou nezvladnu a stane se ze mne muj tata nebo nedejboze mama. A to bych fakt nechtela…
Nikdy jsem se nebála, že budu špatná matka. A neymslím si to ani teď, přestože samozřejmě občas vybouchnu, občas mu dám na zadek.
@warita Jo dětství jsem měla podobné. Taky jsem výbušná. Spíš mi dělalo problém, sžít se s miminkem. Nevěděla jsem, proč pláče. Kolikrát jsem nervama šla radši jinam, když brečel.
Jak rost, bylo to lepší a lepší a ze mě je citlivá matka. Mámě třeba nedělalo problém, dát nás už od roka na týden k babičce do jiného města. Mě to dělá problém i teď a takhle dlouho nikde nebyl. Max na víkend. Budou mu 3. A celkově když zlobí, umím už vypnout. Nebiju ho, ale kolikrát řvu ![]()
@vejilka píše:
@warita Jo dětství jsem měla podobné. Taky jsem výbušná. Spíš mi dělalo problém, sžít se s miminkem. Nevěděla jsem, proč pláče. Kolikrát jsem nervama šla radši jinam, když brečel.Jak rost, bylo to lepší a lepší a ze mě je citlivá matka. Mámě třeba nedělalo problém, dát nás už od roka na týden k babičce do jiného města. Mě to dělá problém i teď a takhle dlouho nikde nebyl. Max na víkend. Budou mu 3. A celkově když zlobí, umím už vypnout. Nebiju ho, ale kolikrát řvu
ahoj, mam to podobne. Kdyz se mala narodila, mela 3 mesicni koliku. Byl to des bes. Plakala klidne od 6 rana do pulnoci, ja uplne silela. A i potom, co presla kolika to bylo HODNE narocne. Mala je drazdiva, neustala knourala, poplakavala, nemohla jsem se ani otocit, vyzadovala si moji non stop pozornost. Z te doby jsem alergicka na detsky plac. Musim se priznat, ze z toho vecneho revu jsem kvetla jako sad na jare a obcas mi ijizdely nervy ve velkem stylu. Stalo se mi par krat, ze jsem to proste nezvladla a na malou i kricela, at je konecne ticho. Pak jsem byla uplne na sracky z toho, ze jsem selhala.
Ale fakt jsem se snazila a ted je moje mala takova spokojena holcicka. Nosila jsem ji na rukou, uspavala v naruci az do roka a teprve zanet v rameno tomu vecnemu noseni ucinil konec. Reagovala jsem a stale reaguju na kazde zaknourani a ted je to naprosto pohodove, mile, nenarocne dite. A snad me ma rada!
Ted s velkymi obavami vyhlizim obdobi vzdoru a psychicky se pripravuju na ten napor. Musim to nejak v dobrem zvladnout.
@warita Zvládneš to, pak už to není tak hrozný. Já jsem taky v p. rdeli z mimin. Přeji si druhé, ale kvůli tomu to oddaluji. Já už brečela v porodnici, neuměla jsem dítě ani přebalit, nakojit, když brečel, brečela jsem taky. Prostě to s miminkama neumím. Čím je dítě větší, tím je to lepší. Milovala jsem akorát kočárkování. Časem jsem se naučila vypnout sama. Třeba se vzteká a já to nevnímám. Teď mu budou 3 a je s ním sranda. Už si řekne… Takže to není tak, že když si ty měla špatnou výchovu, že budeš stejná. Máma už mi kolikrát říkala, jak by ho hodila za vztekání do vany a osprchovala ledovou vodou jako s námi
Pravda je, že hlídací babička naštěstí není. Nemá zájem. Takže když byla jako máma na prd, tak je i jako babička na nic. Syn jí nezná
Neustále mám výčitky, že jsem špatná máma. Pak mi stačí se podívat na Výměnu manželek a hned je mi líp.
@The_Assassin píše:
Neustále mám výčitky, že jsem špatná máma. Pak mi stačí se podívat na Výměnu manželek a hned je mi líp.
tak to zrovna neni nejaka latka, podle ktere cokoliv merim. Vzdyt ty konflikty jsou nascenovane. Kandidati jsou peclive vybirani, aby to byli jedndussi a co nejkonfliktnejsi lide, kteri se nechaji popichovat k tomu, aby si navzajem vymenovali nazory na sebe a pokud se brani, tak do nich produkcni stab tak dlouho huci, ze jsou napruzeni uz jenom z toho a hadky pak jedou uz sami od sebe. Pokud se nekdy nejakou nahodou stane, ze to rodina preci jenom prokoukne, o co tam doopravdy jde a rozhodne se nataceni na miste ukoncit, tak se vymysli pikantni zduvodneni pro divaky, ze rodina X ukoncila nataceni, protoze se snazila zabranit tomu, aby na kameru byl zachycen jejich rozvraceny rodinny zivot. A o ostudu pred znamymi a sousedy maji dozivotne postarano. Vubec nechapu, te tech par kacek tem lidem stoji za to, aby se do tohoto poradu vubec prihlasili.
@warita píše:
tak to zrovna neni nejaka latka, podle ktere cokoliv merim. Vzdyt ty konflikty jsou nascenovane. Kandidati jsou peclive vybirani, aby to byli jedndussi a co nejkonfliktnejsi lide, kteri se nechaji popichovat k tomu, aby si navzajem vymenovali nazory na sebe a pokud se brani, tak do nich produkcni stab tak dlouho huci, ze jsou napruzeni uz jenom z toho a hadky pak jedou uz sami od sebe. Pokud se nekdy nejakou nahodou stane, ze to rodina preci jenom prokoukne, o co tam doopravdy jde a rozhodne se nataceni na miste ukoncit, tak se vymysli pikantni zduvodneni pro divaky, ze rodina X ukoncila nataceni, protoze se snazila zabranit tomu, aby na kameru byl zachycen jejich rozvraceny rodinny zivot. A o ostudu pred znamymi a sousedy maji dozivotne postarano. Vubec nechapu, te tech par kacek tem lidem stoji za to, aby se do tohoto poradu vubec prihlasili.
To byl vtip
Jasně, že tam se hlásí hlavně asociálové, pro které je 100k dostatečný důvod exhibovat v televizi. Těch dětí je mi zhusta dost líto.