Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Miklis, nestíhám pročíst všechny reakce, ale musím říct, že já taky na hřišti očekávám, že chová-li se nějaké dítě agresivně a bere hračky, maminka zasáhne - nerada sama usměrňuju cizí dítě, to je strašně nepříjemné… Období nepůjčování mají všechny děti, taky jsme si tím prošli a až teď ve dvou letech to začíná být trošku lepší (už se dá leccos vysvětlit) - já jsem se vždycky snažila (a stále se snažím) zasahovat co nejmíň, nechat děti, ať si to vyřídí samy, ale někdy to nejde. Když byla dcerka menší, musela jsem za ní běhat a něco řešit skoro pořád (přesně jak píšeš), ale měsíc za měsícem se to zlepšuje. My jsme měly třeba od začátku stanovené pravidlo, že „z ruky se hračky neberou“ - když se snaží vyrvat něco jinému dítěti z ruky (třeba i něco jejího, co mu předtím půjčila), zasahuji ve smyslu „teď si s tím hraje chlapeček, až si dohraje, půjčí ti to (příp. vrátí ti to)“. Odloženou hračku si půjčit může (nevadí-li to druhému dítěti). Myslím, že jde spíš o to, stanovit určitá pravidla a na nich trvat, i když to ze začátku znamená neustálé lítání za dítětem, zasahování, vysvětlování, připomínání těch pravidel a třeba i trestání, je-li to nutné. Ale věř mi, že se to za pár měsíců zlepší, čím bude starší, tím rychleji to bude chápat… ![]()
Příspěvek upraven 25.05.17 v 08:46
BohunkaP, Matýsek se nechová agresivně, poprvé bjsem se asi špatně vyjádřila a pak jsem to dál vysvětlila, jen prostě bere ostatním ty hračky. Ale neřeže je, naštěstí ![]()
Všem moc dík, hned si rady půjdem ve čtvrtek vyzkoušet v praxo do MC. Papu, zvlášť ten 3. bod je užitečný, to bych si ani neuvědomila. A určitě zkusíme to s tím „chceš jeho hračku - dej mu svojí“ ![]()
Tak já se teda musím přiznat že když nějaké cizí dítě utlačuje mého mazánka tak do toho kolikrát také zasáhnu když vidim že maminka jen sedí na lavičce a má radost s toho jak má dítě co se dokáže pro:,–(it
.Neříkám když je to mladší dítě než náš skoro dvouleták,tak to je něco jiného to se spíše snažím matyho usměrnit a přemluvit at to miminku nechá,ale když je to to čtyřletá holčička která letí a rve matyáškovi odrážedlo když na něm sedí že by ho schodila tak to nevydržím a zasáhnu a zrovna nedávno se musím přiznat že to ve mě až trochu vřelo ![]()
matyášek jel po chodníku a přiběhla k nám holčička a hned začla scházet matyáška z motorky,ten samozřejmě brečel a bál se a šplhal se po mě tak jsem holčičce vysvětlila že to se teda nedělá a že by mu mohla ublížit a holčička hned na mě spustila -já tu motorku chci,to je tet moje motorka a ty mi jí dáš a já si jí vemu domu proto že jí chci!!!! říkala to dost spratkovskym tonem
že jsem jí vysvětlila že to teda nedám,že je to motorka Matyáška a že mi jedem na ní nakoupit a ona zas to teda nejedete proto že to je moje motorka a tak si jdi koupit jinou
tak už jsem měla co dělat abych se udržela proto že to kdyby udělal náš maty tak ho seřežu že to by něco viděl(normálně ho nebiju!!)
Takže ono je prostě dobrý si svoje dítě srovnat a někdy není na škodu trochu srovnat i cizí když se jeho maminka o něho nezajímá ![]()
jinak musím dodat že tohle je jen období.Náš Maty měl období kdy přišel na hřiště,všechny děti se na něj vrhly a vše mu vzali a on seděl v rohu pískoviště bez hraček a byl smutnej a já prostě byla nucena to vyřešit proto že si přece nenechám znechutit dítě
V tomhle období jsme se prostě museli kolektivu vyhýbat a nebo chodit mezi takové děti o měli milé maminky
pak přišlo období kdy on měl pocit že vše je jeho-to jsem musela zasahovat já
a tet je období kdy si dá už říct jak v pujčení(tam to trochu vázne) i v tom aby ostatním nic nebral ![]()
Kamčo tak tu spratkovskou holčičku bych teda taky pěkně voprdla, žádná psychologie. Jak s ejedná o moje dítě, tak se neznam
- pochopitelně v mezích, jak píšete, když je to malý dítě, tak je to jiný než takovej spratek ![]()
e.v.a. no Matějček je můj oblíbenec. Když to čtu, tak si říkám, jak je to jasné, jak se dá všechno rozumně vysvětlit, domluvit, že není třeba scén. No a pak je realita jiná ![]()
Ale to člověk musí zažít s tím děckem na vlastní kůži, dokud jsem dítě neměla, tak to byla hezké teorie, když jsem se pak učila na státnice a už měla malýho, tak jsem si říkala - ha, něco je špatně ![]()
Jo, jo, jak se jedná o moje dítě, tak se neznám, ale jinak ať si to děti srovnají, vždyť je to přeci normální…?-)))) Myslím, že jsi celkem hezky vyjádřila přístup mnohých matek.:-)
Já myslím, že v tomhle věku už dítě lecos chápe a proto je dobré mu vysvětlovat a u čit ho, co se může a co ne. Bez ohledu na to, že je to období, kterým prochází všechny děti a že to není záležitost jednoho vysvětlení. O tom přece výchova je, ne?