Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Al35 píše:
Tak já když jsem dítě strašně chtěla a neslo to byla jsem na zhroucení a teď mám děti 2 a když jsem si to vyzkoušela moc rada bych zůstala bezdětná..takže za mne nejvíc člověk chce to co nemůže mít.. lidský rozmar.. prostě přijmout jako fakt to co mate teď a nepitvat se v tom pokud vám to dělá problém..
Takto hloupý výrok už jsem tu dlouho nečetla… ![]()
@Al35 píše:
Tak já když jsem dítě strašně chtěla a neslo to byla jsem na zhroucení a teď mám děti 2 a když jsem si to vyzkoušela moc rada bych zůstala bezdětná..takže za mne nejvíc člověk chce to co nemůže mít.. lidský rozmar.. prostě přijmout jako fakt to co mate teď a nepitvat se v tom pokud vám to dělá problém..
Tyjo. Tady se nabizi stejny dotaz, jako tem zenam, ktere maji dve deti s magorem. Pokud zjistim, ze mateřství neni pro me, proc jit dobrovolně do druheho?
@Villanelle píše:
Tyjo. Tady se nabizi stejny dotaz, jako tem zenam, ktere maji dve deti s magorem. Pokud zjistim, ze mateřství neni pro me, proc jit dobrovolně do druheho?
Chtěla jsem obě dvě miluju je ale vzhledem k tomu ze je to tak náročné a zdlouhavé bych příště volila svobodný život, touha mít druhé byla podmíněna tím ze starší lehce postiženy bude mít v životě zázemí v sourozenci, milují se navzájem je to čistá Detska láska a jsem šťastná že můj úsudek v této věci byl správný, ale sobecky já za sebe mít možnost druhého života nemám ani jedno..tak to bylo myšleno
@Kfětoslava píše:
Lituješ, že máš děti?
Ne vůbec ne děti jsem chtěla, bylo to splnění mých biologických hodin ale pokud bych příště mohla mít možnost zvolím sobecky kariéru, cestování a žití třeba v různých zemích.. ale nelituji svých rozhodnutí a své děti miluju
@Anonymní píše:
Ahojky, je tu někdo kdo má bezdětný život? Dá se to zvládnout psychicky?
Záleží na důvodu. Ségra je bezdětná. Kdysi děti chtěla, nešlo a pak si to srovnala v hlavě a děti už mít nechce. Její partner je na tom stejně a žiji si fakt spokojeně ![]()
Znám bezdětnou kamarádku která děti nechtěla. Ted v 47 ji to mrzí že je nemá. Dalsi co znám nenašla potenciálního partnera a teď všechny naše známé pomlouvá co si pořídí děti protože závidí, sama přiznává že je to ze závisti.
Moje příbuzná je taky bezdětná, Bohužel ani prirozeny ani umělý oplodnění ji nevyšlo. Par let se trápila a teď se snaží věnovat mladším synovcům, oupila si mobilheim a chová kozy.
@Anonymní píše:
Ahojky, je tu někdo kdo má bezdětný život? Dá se to zvládnout psychicky?
Znám 2, obě děti nechtěli, jedna nechtěla ani chlapa a obě jsou happy. První si našla taky chlapa, co děti nikdy nechtěl už docela brzy, kolem 30 a tohle jich hodně spojilo. Věnuje se profesionálnímu sportu, se kterým by nejspíš musela seknout. Druhá je profesorka na univerzitě a věnuje se taky spřístupnění vyššího vzdělání dívkám z různých divných zemí, které by jinak neměli šanci. Moc ji tahle práce naplňuje, říká, že studenti jsou jako její děti, hodně jezdí po světě, je už starší a pořád vysmátá.
@jamik1416 píše:
Takto hloupý výrok už jsem tu dlouho nečetla…
Vůbec ne, i takové pocity jsou pro mnoho rodičů normální a je důležité o tom mluvit a nedělat z toho tabu.
@Anonymní píše:
Ahojky, je tu někdo kdo má bezdětný život? Dá se to zvládnout psychicky?
Záleží, jestli je bezdětný život dobrovolný nebo daný okolnostmi. Já jsem taky bezdětná, nemyslím si, že se na tom v budoucnu něco změní, a jsem spokojená, mám jiné zájmy a jiná naplnění života. Ale je to moje volba, vím, že ji můžu kdykoli změnit. I když nemám žádné mateřské touhy, tak upřímně napíšu, že kdybych děti mít nemohla, tak bych to nesla špatně.
Ja mám muže se dvěma dětmi v péči, tak nevím jestli se to úplně počítá ![]()
Uvažujeme ještě o tom, že bychom šli do vlastního, společného (nikde však není psáno že to půjde). Táhne nám na 40, děcka jsou na prvním stupni ZŠ.
Ale pořád váhám, uvažuji, žě budu fakt ráda až děti víc odrostou a budeme mít klid a čas, anebo jestli to celé absolvovat znovu a na dalších 20 let (takže až do důchodu) se „zasekat“ v současném módu děti, práce, škola, domácnost. Ale vlastní bydlení bez hypotéky, místa dost, finančně tak akorát, zdraví mi nijak extra neslouží, muži ano, musel by dost pomáhat a podílet se, problém s tím nemá, ale je třeba to brát v potaz.
Jedno z dětí je dost problémové a náročné, prý z toho vyroste, ale možná taky ne a bere to dost sil.
Takže vážně uvažuji o tom, že zůstanu bezdětná, pokud se tak rozhodnu, budu v tom stavu spokojená. Vždy je možnost to změnit a vychovávat například potřebné dítě formou pěstounské péče. S mužem o tom uvažujeme do budoucna, až děti odrostou, místa máme dost doma i v srdci.
@Al35 píše:
Ne vůbec ne děti jsem chtěla, bylo to splnění mých biologických hodin ale pokud bych příště mohla mít možnost zvolím sobecky kariéru, cestování a žití třeba v různých zemích.. ale nelituji svých rozhodnutí a své děti miluju
Ale co jiného to je, než litování toho, žes zvolila životní cestu a dětmi? Nehledala bych pro to žádné eufemismy. Že své děti miluješ, to nezpochybňuji.
@Santa Juana píše:
Ale co jiného to je, než litování toho, žes zvolila životní cestu a dětmi? Nehledala bych pro to žádné eufemismy. Že své děti miluješ, to nezpochybňuji.
Nelituju a nehledám okecy ničeho příště bych nevstoupila do stejně řeky toť vše
@Al35 píše:
Ne vůbec ne děti jsem chtěla, bylo to splnění mých biologických hodin ale pokud bych příště mohla mít možnost zvolím sobecky kariéru, cestování a žití třeba v různých zemích.. ale nelituji svých rozhodnutí a své děti miluju
Děkuji za tvoje příspěvky na tohle téma. Protože i mě občas napadne, jestli jednou nebudu litovat, že děti nemám a nesnažím se to změnit
Ale asi opravdu každý v sobě nemá ten klasický rozmnožovací pud a není třeba to v sobě lámat.
Já bych to nezvládla, proto jsme si po x potratech adoptovali dceru. Nejlepší rozhodnutí našeho života. Po dalších x letech se nám narodila druhá…
Ale dokážu i pochopit plnohodnotný život bez dětí u člověka, který je nechce. Každý to má prostě jinak…
Bezdětná jsem dobrovolně, vlastní děti mít už nemůžu. Spíše než pocity lítosti cítím úlevu, že děti nemám a už mít nebudu. Nic jako touhu po dětech, nebo biologické hodiny jsem nezažila. Manžel děti též nechce. Samozřejmě nevím, jak na to budu nahlížet do budoucna, to neví nikdo.