Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojky, je tu někdo kdo má bezdětný život? Dá se to zvládnout psychicky?
no tak ono bude diametrální rozdíl, když je někdo bezdětný cíleně a když je bezdětný nechtěně,
děti se dají i adoptovat i když je to běh na dlouhou trať
Tak zásadní asi je, zda je člověk bezdětný dobrovolně nebo nedobrovolně 🤷♀️
Záleží na nastavení každého.
Pokud se celý život těšíš na dítě a pak na poslední chvíli zjistíš, že to nepůjde, je jiné než když víš dlouho dopředu, že mít děti nebude možné nebo když je prostě jenom nechceš.
Já ti můžu říct za sebe, že jsem s tím ok, ale vypovídající hodnota je nulová, to se prostě nedá generalizovat.
Mamka má kamarádku cíleně bezdětnou. Jestli to dobře chápu mají v rodině diagnózu, kterou by nerada předala.
Je šťastná našla si muže, který děti má. Má s nima krásný vztah a je už i “babička”. Vnoučata si moc užívá.
Takže ano lze prožít šťastný bezdětný život. Život přináší různé příběhy. Ale pokud děti chceš a můžeš je mít. Tak proto udělej maximum.
No ten dotaz zní dost smutně, předpokládám že je myšlen tak, že když se touha po dítěti nenaplní jak se s tím naučit žít…
Podobně se na to dá hledět i opačně. Většinou je tedy dítě chtěné, ale jsou i případy, kdy je nechtěné a pak v těch lepších případech končí v dětských domovech. Pravda, odebrání dítěte nemusí být během na dlouhou trať.
@stinga píše:
no tak ono bude diametrální rozdíl, když je někdo bezdětný cíleně a když je bezdětný nechtěně,
děti se dají i adoptovat i když je to běh na dlouhou trať
Tak já když jsem dítě strašně chtěla a neslo to byla jsem na zhroucení a teď mám děti 2 a když jsem si to vyzkoušela moc rada bych zůstala bezdětná..takže za mne nejvíc člověk chce to co nemůže mít.. lidský rozmar.. prostě přijmout jako fakt to co mate teď a nepitvat se v tom pokud vám to dělá problém..
Znám dve zeny 40 plus bez deti a ani je nechteji, jedna si hodne uziva zivota porad jede party a druha zase je spise leniva a ma rada svoje pohodlicko. Nevim co by mohlo byt psychicky na tom nemit dite narocne, proste ho nemas a misto toho venujes cas necemu jinemu.
Taky cítím v dotazu smutek. Nemůžeš mít děti nebo nechceš? Nebo prostě balancuješ nad svým životem, jakym směrem ho poslat?
Tak na hlubší úrovni pro mě mít děti znamená něco po sobě zanechat, pokračování života..Pokud bych děti neměla, asi bych se snažila tuto potřebu naplnit nějak jinak. Smysluplnou prací, která bude „žít“, i když já už tady nebudu. Na úrovni takové každodenní, praktické pro mě děti znamenají čistou nezměrnou lásku a radost, ale i velkou práci a často sebezapření a únavu. Jako bezdětná jsem si pocity matky nebyla schopná představit, takže toužit po dětech, dokud jsem ten prožitek neměla by pro mě bylo asi jako teď toužit odstěhovat se na Bali a živit se jako pěstitelka kokosových palem. Nejde si to dopředu představit a nikdy nevíte, jestli to bude skutečně ono. Snažila bych se asi věřit v nějaký smysl věcí tak jak jsou s tím, že zázraky se někdy dějí ![]()
@Al35 píše:
Tak já když jsem dítě strašně chtěla a neslo to byla jsem na zhroucení a teď mám děti 2 a když jsem si to vyzkoušela moc rada bych zůstala bezdětná..takže za mne nejvíc člověk chce to co nemůže mít.. lidský rozmar.. prostě přijmout jako fakt to co mate teď a nepitvat se v tom pokud vám to dělá problém..
Lituješ, že máš děti?
Ahojky, je tu někdo kdo má bezdětný život? Dá se to zvládnout psychicky?