Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@mamo A jaký máš z toho pocit? Já tam jdu 9.10., zatím pouze na pohovor, bez syna…
Napřed jsem se lekla, že nějakej mladej ušak ma poslouchat jak fnukam No a pak sem si řekla, že pokud mi ma pomoct tak bych mu měla řic všechno co vim a co si myslim, že dělam špatně prostě i blbosti.Ja si nevim rady nakonec bych mu bud něco zakazala což nezabira nebo bych mu vyhrožovala to taky nezabira a pak bych ho mohla i zbit, ale to je divny. Nebij děti nebo tě zbiju.
jsem sama hodně zvědava a fakt nevim jaky čas na vyřešeni mi daji ve školce.
Tak to jseš dobrá, že už si tam šla. Neboj, ono to bude dobrý. Určitě se to vyřeší a ten psychlog malýmu pomůže. Drž se.
Seš dobrá, že to chceš řešit
Některé maminky tomu nevěří a tvrdí, že ten jejich kvíteček by to určitě neudělal. Ale fakt je, že klidně ho může provokovat ten druhej chlapeček a tvůj se jen brání. Snad se ukáže, jak to je, protože někdy ani učitelky neví, že se to třeba vůbec děje. (pamatuju si, jak jsem chodila do školky já, učitelka vůbec netušila, že tam jedna holka všechny šikanuje
)
Ja jsem nedavno v televizi poslouchala nějakou pani
asi psycholožku ktera řikala, že k ni chodi rodiče aby se naučili vychovavat svoje děti, protože sami vy, že oni byli špatně. tak to zkusim třeba to jde bez boje.
No, mě jednou učitelka i řekla, že ho mám zkusit víc řezat, tak to jsem teda nevěděla, co na to říct…neříkám, že ho občas nenaplácam, ale když to řekne zrovna učitelka…mě se nějaký bití nezdá jako moc výchovná metoda. My třeba spolu firt mluvíme, rozmlouváme, třeba, když jsme na procházce, tak tu hubu nemužu zastavit, jinak okamžitě začne utíkat…
A já třeba přiznávám, že můj syn je „agresivní“, ale co s tím dělat jiného, než rady psychologů? ![]()
@mamo A ty jsi byla u normálního psychologa? A vzal tě hned? Já syna objednala do speciální pedagogicko-psychologické poradny a na konzultaci už čekám od června…
Ja jsem šla k dětske doktorce sama a poprosila jsem ji o nějakeho psychologa. všechno jsem ji řekla. taky jsem se ji ptala jestli se něco plati, protože jsem na mateřske. byla jse rozhodnuta, že bych si i popřipadě pujčila samo sebou .jen abych tam nešla bez peněz. potom protože to bylo kousek tak jsem se šla obědnat. no a vylezl ze dveři ten mladoch a řika ja mam zrovna čas tak podte. podle toho co ma na dveřich napsano tak by tam snad dnes ani neměl byt.ja se ti take přiznam nejsem si jista jestli muj syn je až agresivni, ale ja jsem občas rapl.no a muj syn byl neustale semnou a tak to asi dopadlo…
Jako připrav se že to nebude ani tak o synovi ale tvém přístupu a výchově. Kamarádka také byla u psychologa a ten jí zdrbnul celou její výchovu (já s jejím stylem výchovy taky nesouhlasím) jenže ona si z toho nevzala nic a řekla, že na nějaké domlouvání není. Takže na kluka dál huláká, řeže ho a rozčiluje se, nemá pevné hranice a nějak přežívají dál - konkrétně taky řešila bití děti - jenže on to dělal bezdůvodně a upoutával pozornost. Prostě přišel a jednu fláknu a ještě se otočil co na to máma. ![]()
Jako mě osobně se osvědčila knížka respektovat a být respektován, nebo jak mluvit aby děti naslouchaly - obojí je podobné. Neříkám že je to dogma ale je tam hodně příkladů a už jen to jak to řekneš udělá strašně moc. A nám ve spoustě věcí pomohlo aby se dcera nevztekala a neodmlouvala. ale taky cítím že bojuju s tím, jakjsem byla vychovávaná já, mám to prostě zajeté. takže někdy to jde a někdy ne.
![]()
Na druhou stranu je potřeba aby s ním pracovala i paní učitelka, ptala bych se jak to ve školce řeší ona, i v jakých situacích to syn dělá (to že jen řekne že pořád bije děti je strašně jednoduché) ale komunikuje s ním? ptá se dětí co se talo, proč je bije atd. atd.
Jinak bych ho ze školky rozhodně nebrala, je tam krátce a prostě se potřebuje vyrovnat i s touto změnou. Ale obrň se nervama, důležitý je i přístup učitelky, jestli ho za něco chválí a nebo na něj jen celý den „huláká“ že to nemá dělat apod.
A to samé bych být tebou se snažila abys se synem neřešila jen to bití dětí ale i jiné pozitivní věci, které ve školce jsou.
Budu se snažit. myslim, že jde taky o jeho brašku kterymu se věnuju hodně ma 11 měsicu a dava mi zabrat.na staršiho už moc času nemam. nějak nevim, ale ve školce jsem byla a pani učitelky mi řekly, že moje domluva nezabrala, že se syn choval stejně, že ho nemam nechavat doma, že se to určitě za nějaky čas nauči jak chovat k dětem. takže rano mi řeknou, že bije děti a odpoledne jim to vlastně nevadi.
už to necham byt počkam do čtvrtka co dal něco změnit musime. zatim budu domlouvat. ![]()
Ony to paní učitelky taky někdy zkouší, na mě v červnu zkoušeli, jestli si nechci nechat malou domaprotože je smutná celý den a ráno hodně pláče, že si akorát zvykne a pak budou prázdniny a v září znovou. Tenkrát jsem jim řekla že musím do práce a byl klid nikdy už nic neřekly (nemusela jsem ale nechtěla jsem mluvit o čerstvém těhotenství) A malá byla po 4 dnech v pohodě.
Důležité je že máš snahu to řešit ono to nepůjde ze dne na den a to musí vědět i učitelky pokud jsou rozumné. A pokud o jeho chování ví tak by se taky měly snažit tomu předcházet a víc ho „hlídat“. Bude to lepší uvidíš.
@mamo Já dávala synka do školky v době, kdy jsem měla těsně před porodem, takže ta péče a věnování se, o to byl v té době také ochuzen. Ale zezačátku jsem poslouchala furt, jak je malej hroznej, a pak si asi už „nějak“ učitelka zvykla a brala ho úplně jinak. Dokonce ho pak i chválila, protože i když je velmi hyperaktivní, tak je také nadprůměrně inteligentní, takže neboj…jednou řekne učitelka něco horší, jindy zase to bude lepší…alespon tak je to u nás.
Dobrý den maminky,
já mám podobný problém a nevím si s tím už rady. Synovi jsou 4roky a od září začal chodit do školky. Moc se mu tam líbí a moc se do ní těší. Od malička je čiperné dítě a domluva nikdy nepomohla. Nedávno si začal pan učitel stěžovat, že bije děti. Domlouvala jsem synovi ale i tak to nepomohlo, sliboval, že nebude mlátit děti a že bude hodný. Na třídní schůzce ho paní ředitelka chválila, že je na vše šikovný ale že je vidět, že neni zvyklý na děti, ať to zatím neřešíme, že si s ním poradí. Dnes jsem ale přišla do školky a pan učitel si opět stěžoval, že prý brutálně mlátí děti a rozbijí hračky, že prý mu domlouvá ale syn že ho vůbec nevnímá…a čekal co mu na to povím. No, byla jsem v šoku a šla domů s brekem. Říkala jsem p. učitelovi, že je syn hyper a že uvažujeme o návštěvě k psychologovi, ale to jsem pořád brala jako tu poslední pomoc. Připadám si, jak kdybych měla doma s prominutím rozmazleného zmetka, dle toho, jak se mnou učitel mluvil…