Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bít, či nebít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.9.14 00:11
Já si taky myslím, že to není nedospělé - neopakovat chyby nebo některé výchovné metody vlastních rodičů, naopak to může být docela dospělé, přemýšlet o tom, co mi vadilo, co chci dělat trochu jinak a posunout se dál. Pokud to člověk nedělá natruc, ale jako poučení se z toho, co negativního to zanechalo na mě, tak to změnit u svých dětí.
Opakovat výchovu po svých rodičích nemusí být vždy to nejlepší a známka nějaké dospělosti, záleží na tom, jak moc chyb dělali. Navíc každý rodič dělá nějaké chyby.
Třeba když někdo používá nějaké psychické metody trestů, jako několikadenní mlčení, nebo sprchování studenou vodou, tak to přece taky nebudu dělat svým dětem a neznamená to, že jsem nedospělá, protože jsme se s tím nevyrovnala a nebudu v tom proto pokračovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 00:30
Ospalá myš
Konečně někdo kdo mi rozumí. Vim jak mi bylo, když jsem dostala neprávem, když mi nevěřili. Nebo když jsem chtěla vědět proč něco tak musí být, tak že jsem drzá a i za to kolikrát dostala.Ke svým dětem se takhle chovat nechci. Zajímavé je, že můj bratr byl od nevl.otce bit víc než já a své děti bije. Když jsem s ním o tom mluvila tak mi řekl, že jinak to prostě nejde, že mu to takhle nepříjde. Ale když se vidíme tak to je pořád -nedělej to jinak dostaneš na prd el. A ano jak už je tu napsáno k dětem se chovám jako k malým dospělím. Když už mluví tak se domluvíme jinak si ponesou následky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 00:30
Mimochodem, jestli vám teda třeba čtyřleté děti dupou do louží, tak si dovolím říct, že vám ta výchova moc nefunguje. Myslela jsem, ze v tomhle případě se bavíme maximálně o dvou až tříletých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 00:34
Do kaluží už dávno nešlape. Psala jsem, že to pochopil rychle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 00:35
@jdukolem jasně že je to rozdíl, bože, to byl příklad pro zlehčenï… Zapomněla jsem, ze znuděné matky na materske se pitvaji v každém slově…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 01:34
@zolycka píše:
Jsem zastánce přirozených důsledků jednání, dcerku (18měs) neplácáme ani nebijeme a taky to jde a půjde tak dálbyla jsem vychovávána klasicky s občasným plácnutím a pocit, který si pamatuju určitě není „že jsem si to zasloužila“ ikdyž to rodiče mysleli „dobře“. Když mě naštvě kolegyně v práci, kamarádka…občas bych ji nejradši jednu flákla a udělám to?..ne a proč?..protože „se to nedělá/by se taky mohla bránit a dostala bych facana já/mohla by na mě zavolat policii/jen bych se ztrapnila/člověk má emoce držet na uzdě..atd“..a svoje milované dítě, které se neumí bránit, plácnout mám a ještě s pocitem zadostiučinění, že to přece dělám z lásky pro něj, aby věděla co je „správné“ a co se nedělá?…no tak to pardon, to bych si připadala fakt padlá na hlavu
s manželem jsme si ve výchově vybrali tu těžší cestu nastavování hranic jinak než plácáním, planými výhružkami a ta cesta je o to těžší, že jsme ji sami na sobě nezažili
Moooc hezky řečeno! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 07:34
@anarki píše:
Fyzické tresty dle mého názoru mají ve výchově své opodstatnění - užívané v situaci kdy to má smysl a hlavně - fyzický trest má být výchovný, třeba i bolestivý (pochopitelně) ale ne ponižující.
To je ale jeden z hlavních problémů. Dle mého názoru je fyzický trest vždy ponižující (posuneš dítě na příčku pod tebou, protože ty si můžeš dovolit ho z pozice síly praštit, ono tebe samozřejmě ne).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 07:39
@kacz píše:
Mimochodem, jestli vám teda třeba čtyřleté děti dupou do louží, tak si dovolím říct, že vám ta výchova moc nefunguje. Myslela jsem, ze v tomhle případě se bavíme maximálně o dvou až tříletých.
Tak to asi nezafungovala ani výchova mých rodičů (kteří asi sem tam plácli), protože i já, vysoce nad 30, ráda do louží šlápnu 
. Mít gumáky, skáčeme tam všichni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 07:51
Jedna věc mi na celém tomto přístupu přijde zvláštní. A to je fakt, že většina těch, kteří byli v dětství trestáni fyzicky tvrdí, že to na nich nezanechalo žádné následky, že je to nepoškodilo. Ale já tu přitom vidím pravý opak. Protože pro většinu z nich je přirozené někoho udeřit, plácnout, bouchnout atd. Toto považuji za následek. Když člověk vyrůstá v rodině, kde matka dělá všechny domácí práce a otec se nehne z gauče, může to potom v dospělosti dětem připadat opět přirozené atd. Nápodoba je prostě proces učení, které funguje velmi silně .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 08:15
@majdula1 píše:
Ad kaluze - minuly tyden prselo, pred skolkou se nejakej chlapecek pta mamky: Muzu projit kaluzi? Odpoved: Budes mit mokry boty a dostanes na zadek!Tak nevim, treba by mu stacila ta prvni cast odpovedi a ne pridavat vyhruzky… pripadne je splnit. Proc? Co si z toho to dite vezme?
Mimochodem prirozeny dusledky se mi velice osvedcily
@Tečička Vysypalas orezavatko? Bezva, klidne se smej, ale taky to uklidis. Rada ti pomuzu. Curbes z orezavatka patri do kose, v posteli spime a tohle by te v noci asi docela pichaloklidne si to zkus
Jenže ona v poslední době po sobě prostě nebude uklízet. A můžu jí vyhrožovat čímkoliv. Nedostane svou sušenku, nejde na vláček, nedostane další hračky, nepustim jí pohádku. Je jí to jedno nebo stojí a řve, ale po sobě neuklidí už nevim jak jí donutit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:13
@Tečička píše:
Jenže ona v poslední době po sobě prostě nebude uklízet. A můžu jí vyhrožovat čímkoliv. Nedostane svou sušenku, nejde na vláček, nedostane další hračky, nepustim jí pohádku. Je jí to jedno nebo stojí a řve, ale po sobě neuklidí
Mně se nejvíc osvědčilo vysvětlit, že je opravdu potřeba to uklidit, sehnout se k dítěti a říct- pojď uklidíme to spolu, laskavě, ale jasně, já ukazuji co má dělat a pořád pobízím, když odchází, vracím zpátky a furt dokola. Ono řvát na dítě ukliď u nás opravdu nefunguje.
Jinak vkládám odkaz na výborné video od J. Duška - Čtyři dohody. Já si ho pouštím často abych si připomněla jak někdy nesmyslné věci po dětech chceme. Se pobavíte, je to krátké. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:25
@batist píše:
To je ale jeden z hlavních problémů. Dle mého názoru je fyzický trest vždy ponižující (posuneš dítě na příčku pod tebou, protože ty si můžeš dovolit ho z pozice síly praštit, ono tebe samozřejmě ne).
Každý to vnímá jinak. Například facku považuji za ponižující, ale záhlavec nebo vytahání za ucho už nikoliv, apod.. Samozřejmě platí to co jsem již psal - fyzický trest musí být úměrný „přečinu“ a musí přijít okamžitě, jinak to nemá cenu - příklad: když mi učitelka oznámí, že ji syn nazval pí*ou, tak jej dodatečně fyzicky trestat nebudu, pokud by jí to řekl přede mnou, potrestán bude hned atd.
Dále se mi ještě osvědčilo, třeba když byl kluk malý a vytahoval ze šuplíku oblečení které jsem si předtím žehlil a skládal - „omylem“ do toho šuplíku kopnout ve chvíli kdy tam má prsty, sice tehdy následoval neskutečný řev, ale už to pak nedělal. Podobný postup jsem volil i v jiných situacích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:26
@Tečička Jenze to nejsou prirozene dusledky. To jsou vyhruzky, ktere si na ni vymyslis ty podle svoji miry nastvanosti a momentalniho napadu. Nema to zadnou logiku. Navic to neni zrovna pozitivni motivace k uklidu i do budoucna - kolik z nas nesnasi uklid jen proto, ze se to doma proste muselo… Lepsi nez „musim uklidit, jinak mi mamka zabavi to a to“ je asi naucit pristup „uklidim si, chci to tu mit hezke“.
Taky zalezi, kolik male je? 
Starsi zacal takhle sam od sebe uklizet /mysleno vracet hracky sam od sebe zpet/ az ted mezi 4-5 rokem a hodne v tom ma i prsty skolka.
Jina vec je uklid po nejake nehode, to uklizi oba uz od malicka - misto kriceni a trestani jsem jen zavolala A jeje, rozlilo se to, nevadi, ale musime to honem utrit, podej mi prosim hadru nebo smetacek - uz jako mali pak uz automaticky privalili a zacali po sobe likvidovat skody.
Vzdycky - i ted - jim nabidnu, ze jim rada pomuzu - ted uz ani nechteji, ale i to byla myslim dobra motivace - uklidime to spolu.
Nevim, jsou jeste mali, zrovna tohle bych nehrotila a necepovala nasilne… Ale chapu, ze nervy tecou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:31
@anarki píše:
Každý to vnímá jinak. Například facku považuji za ponižující, ale záhlavec nebo vytahání za ucho už nikoliv, apod.. Samozřejmě platí to co jsem již psal - fyzický trest musí být úměrný „přečinu“ a musí přijít okamžitě, jinak to nemá cenu - příklad: když mi učitelka oznámí, že ji syn nazval pí*ou, tak jej dodatečně fyzicky trestat nebudu, pokud by jí to řekl přede mnou, potrestán bude hned atd.Dále se mi ještě osvědčilo, třeba když byl kluk malý a vytahoval ze šuplíku
oblečení které jsem si předtím žehlil a skládal - „omylem“ do toho šuplíku kopnout ve chvíli kdy tam má prsty, sice tehdy následoval neskutečný řev, ale už to pak nedělal. Podobný postup jsem volil i v jiných situacích.
Kdyby mi učitelka řekla, ře ji syn nazval. p***,tak mu ubalím takovou, že se nevzpamatuje.Ale omylem kopnout do šuplíku-z toho mě opravdu mrazí-dostal by facku, na zadek, ale přivřít mu ruce, to je opravdu surovost, brbr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:35
@batist Máš pravdu, že nápodoba funguje dost silně…
ale - mám ve svém okolí pár případů, kdy „netrestání“ se rodičům dost vymklo z ruky, teď „trestají“ jejich děti je.
Něco jiného je trpělivá vysvětlující maminka a něco jiného maminka, která svoji pohodlnost skrývá za : „dítě je osobnost, nebudu ho omezovat“.
Prostě každá dobrá myšlenka se dá zneužít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
