Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bít, či nebít?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.9.14 09:36
@anarki V tomto se opravdu neshodneme. Snad tedy jen na tom, že každý to vnímáme jinak 
.
Protože nemám pocit, že bych se nad dítě měla nadřazovat, fyzický trest pro mě je ponižujícím vždy. Kdyby toto udělala např. moje kamarádka mně, považovala bych i záhlavec nebo drobné plácnutí za ponižující. Vy ne? Nicméně, tady bude asi rozdíl v pojetí vztahu, který s dítětem budujete.
A ano, musím souhlasit s tím, že fyzické tresty vedou často rychle k výsledkům. Otázka potom je, čeho chceme dosáhnout. Já o tyto výsledky nestojím, stojím o uvědomělé dítě. Účel u mě nesvětí prostředky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:40
@anarki no přivřít mi prsty do šuplíku, tak bych nejen řvala…
do takového „ponaučení“ bych se fakt nepouštěla…u vás to asi zabralo, ale párkrát se mi to stalo a představa, že neodhadnu tu sílu přivření a dítěti třeba z toho sleze nehet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:43
@Malaga píše:
@batist Máš pravdu, že nápodoba funguje dost silně…ale - mám ve svém okolí pár případů, kdy „netrestání“ se rodičům dost vymklo z ruky, teď „trestají“ jejich děti je.
Něco jiného je trpělivá vysvětlující maminka a něco jiného maminka, která svoji pohodlnost skrývá za : „dítě je osobnost, nebudu ho omezovat“.
Prostě každá dobrá myšlenka se dá zneužít…
Určitě se dá každá myšlenka zneužít. Ale o tom se přece nebavíme. Bavíme se o modelech výchovy, které každý rodič používá s tím nejlepším vědomím, že je to takto správně.
Pokud někoho trestají jeho děti, je zde asi opět chyba v komunikaci, není to nedostatek trestů.
A pohodlný tento přístup skutečně není. Mnohem, ale opravdu mnohem jednodušší a rychlejší je na dítě zařvat a plácnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:55
@batist to jo, já jsem pro, že „vysvětlující“ metoda je mnohem mnohem náročnější, pokud je důsledně dodržována, což je nezbytné, aby to k něčemu bylo.Ale pokud se to povede, tak ten „výsledek“ za to stojí 
.
Spíš jsem chtěla poukázat na to, že si to některé maminky překládají po svém „dítě je osobnost“.
A taky už nejsem přesvěčená o tom, že každý rodič chce pro své dítě to nejlepší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 09:58
@Malaga To s tím „to nejlepší pro dítě“ jsem myslela zejména zde v teoretizujících diskuzích. V praxi to je vše trochu jinak, to je pravda. A samozřejmě, nic se nedá natolik zobecnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 10:03
Já taky nejsem pro vysvětlovací metodu. Mám 3 kluky, z toho jednoho ADHD, kdybych měla jen vysvětlovat dokola 1000* zkončím v blázinci dřív než kluci budou mít rok. Dítě musí znát hranici, pohlavek, přes zadek to není fyz. trest podle mého, jen ukázání té pomyslné hranice. Nesouhlasím s tresty výprask páskem, zavírání do temné místnosti…Taky mám známou, která jen vysvětlovala, a jak dopadla? Dcera ji venku skoro ani nepozdraví, fracek jeden.(po rozvodu žila s otcem-vybrala si ho)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 10:06
@cikcak píše:
Kdyby mi učitelka řekla, ře ji syn nazval. p***,tak mu ubalím takovou, že se nevzpamatuje.Ale omylem kopnout do šuplíku-z toho mě opravdu mrazí-dostal by facku, na zadek, ale přivřít mu ruce, to je opravdu surovost, brbr
Já docílil toho čeho jsem chtěl, rychle a efektivně a zároveň tím nijak neutrpěl náš vztah - což by se asi nedalo říci v případě, kdybych bych mu dal na zadek, křičel na něj nebo mu dal facku. Ani jednu z těchto tří technik ve výchově nepoužívám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 10:07
@cikcak Upřímně, ten příklad na závěr. Pochybuji, že je to výchovou, že ji dcera venku nepozdraví. To bude spíš vztahem k jednotlivým rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 11:16
Tak ono každé dítě je jiné a na každé platí něco jiného. Nejde to „naházet do jednoho koše“.Já byla taková, že na mě stačil jen přísný pohled matky, stahl se mi žaludek a pochopila jsem (což neznamená, že jsem sem tam jednu nechytla) a moje sestra pochpila vždy až po facce 
.Ani jedna z toho nemáme trauma, s rodiči i mezi sebou máme vztahy výborné. Teď je prostě trend nebít dítě, vysvětlovat, podporovat individualitu a děcka jsou čím dál drzejší, rozjívenější…před pár lety jsem učila na ZŠ, oba stupně a už co si dovolili sedmiletí(samozřejmě ne všichni), bylo neuvěřitelné. Takže za mě- ať si každý vychováva jak chce, ale hlavně ať je to ku prospěchu. A ne, že malý „smard“ je nezvladatelný, drzý a já, jelikož to není „moderní“ a nedej bože bych z toho měla trauma já i dítě, a díky tomu, že nechci opakovat „chyby“rodičů, neplácnu a budu mu donekonečna vysvětlovat stylem „ty ty ty,…to bys neměl(a), to nesmíš“ a bude to bez úspěchu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 11:34
@luca241 Tak ale delat/nedelat cokoliv jen proto, ze je to moderni a nezajimat se o sirsi souvislosti je blbe vzdycky a ve vsem 
Pokud nekdo povazuje za dostacujici jen hole Tytyty, nenene, nesmis… tak to uz je vazne pro decko srozumitelnejsi a jasnejsi to placnuti. Vychova a vysvetlovani je hlavne o vlastnim prikladu, trpelivosti, hranicich a respektu /oboustrannem!!! - na to taky spousta rodicu dojizdi/
Nezvladatelni a drzi /nepisu rozjiveni, to patri k veku/ „smradi“ jsou predevsim nevychovani a je uplne jedno, jestli jsou biti nebo nebiti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 12:03
Ahoj zakladatelko, nečetla jsem celou diskuzi, ale reaguju na úvodní příspěvek…co se týče bití, já byla jako dítě bita jako žito i za věci co jsem nemohla, něco provedl brácha, a já samozřejmě jako starší jsem měla mít rozum takže jsem to schytala…do dneška díky tomu s rodiči nemám dobré vztahy, protože nadržovali bráchovi, dneska mám 2,5 letého syna, než se narodil a než jsem byla vůbec těhotná, tak jsem byla v pohodě, ale od doby co je na světě, vše se mi to nějak v útžcích vrací, mám problémy s psychikou a musím docházet k psychologovi, trpím díky tomu na velký stres, rozjela se u mě neurogenní tetanie a panická porucha…vše způsobené tím, co jsem zažívala jako malá…ne nadarmo se říká jaký má člověk dětství, tak pak vypadá i dospělý život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 12:46
@batist píše:
V tomto se opravdu neshodneme. Snad tedy jen na tom, že každý to vnímáme jinak
Protože nemám pocit, že bych se nad dítě měla nadřazovat, fyzický trest pro mě je ponižujícím vždy. Kdyby toto udělala např. moje kamarádka mně, považovala bych i záhlavec nebo drobné plácnutí za ponižující. Vy ne? Nicméně, tady bude asi rozdíl v pojetí vztahu, který s dítětem budujete.
A ano, musím souhlasit s tím, že fyzické tresty vedou často rychle k výsledkům. Otázka potom je, čeho chceme dosáhnout. Já o tyto výsledky nestojím, stojím o uvědomělé dítě. Účel u mě nesvětí prostředky.
Mne přijde normální, že rodiče jsou nadřazeni svým dětem, už jen kvůli té obrovské zodpovědnosti za ně, že ano. Jsou zodpovědní i za řádnou výchovu a k té, alespoň v mém případě ten fyzický trest občas patří, pro pořádek zopakuji, že trest musí být výchovný, žádné ponižování ani pomsta.
Vztah s kamarádkou je přecijen trochu o něčem jiném než vztah rodiče a dítěte, takže ano, když ti dá kamarádka pohlavek tak to bez ohledu na okolnosti ponižující bude, mimo jiné
Fyzické tresty považuji za součást výchovy, efektivní, jsou-li užity účelně, to ale platí i např. pro to vysvětlování. Je třeba rozlišovat, snažit se dítěti za každou cenu vše vysvětlovat je stejný nesmysl jako je kvůli každé maličkosti mlátit. Mimochodem, své děti vychovávám především tak, že jim jdu příkladem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.14 13:03
@anarki Na příkladu se také shodneme . Tím pádem zastáváme „skoro“ stejné hodnoty.
Já chápu, že spousta lidí vidí dítě jako někoho podřadnějšího. Já to tak nemám. Zodpovědnost mám ve smyslu legislativním a z toho plyne nadřezenost, to samozřejmě ano.
S kamarádkou to nebyl asi nejlepší příklad. Ale co třeba pedagog a student. Je zde věkový rozdíl, je zde zodpovědnost (legislativně daná) atd. V takovém případě je ale fyzický trest zakázaný.
Každopádně, ať tady oba udáváme jakékoli případy, svůj názor měnit nehodláme. A to je podle mě dobře. Každý to má přesně tak, aby se to ztotožnilo s jeho představou, jak má svět fugnovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.14 00:16
Já jsem naprosto nenásilný typ. Nemám ráda násilí v jakékoliv podobě, ale v určité situaci svoje dítě plácnu. Je to právě v případě, že ona sama bije. Já nepraštím ani naše psi. A naše malá se teď rozhodla jim ubližovat. Hlavně tomu velkému. Po dvou dnech napomínání a vysvětlování dostala po ruce. A to hodně. A doplnila jsem to vysvětlením, že u nás se neubližuje a aby viděla jaké to je. Možná byla ponížená/dobře jí tak/,ale zabralo to.
První otázka této diskuse byla jestli někdo pociťuje následky bití. U nás v rodině se plácají pouze malé děti, kdy vysvětlování nemá účinek. Ne, nemáme následky, asi i proto, že si to nikdo nepamatujeme.
Další poznámka: děti nám nejsou rovni. Nechápu, jak může někdo vychovávat děti v rovnoprávnosti. Já jsem velice benevolentní rodič, ale já živím a starám se. Přesto, že jsem se vždy snažila mít hlavní slovo, tak jsem vysvětlovala. A to je špatně. Mám jednu dceru velkou a v poslední době /je čerstvě dospělá/jsem musela použít argument:protože to tak chci/nechci. Oni totiž po létech logických argumentů zapomenou, že se někomu prostě jenom nechce./např. odvezt z chalupy domů, když si vzpomenou/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.14 05:40
@VitHan píše:
Já jsem naprosto nenásilný typ. Nemám ráda násilí v jakékoliv podobě, ale v určité situaci svoje dítě plácnu. Je to právě v případě, že ona sama bije. Já nepraštím ani naše psi. A naše malá se teď rozhodla jim ubližovat. Hlavně tomu velkému. Po dvou dnech napomínání a vysvětlování dostala po ruce. A to hodně. A doplnila jsem to vysvětlením, že u nás se neubližuje a aby viděla jaké to je. Možná byla ponížená/dobře jí tak/,ale zabralo to.
Můžu se v tomto případě zeptat na jednu věc? Jak si sama pro sebe přeložíš to, že dítě plácneš (bolestivě, jak sama píšeš), a přitom mu říkáš, že se u vás neubližuje. Pro mě je to prostě nesmysl. Uděláš fyzicky něco, co slovně v tom samém okamžiku popíráš.
První otázka této diskuse byla jestli někdo pociťuje následky bití. U nás v rodině se plácají pouze malé děti, kdy vysvětlování nemá účinek. Ne, nemáme následky, asi i proto, že si to nikdo nepamatujeme.To, že si vědomě nedokážeme na tento věk vzpomenout neznamená, že si to nepamatujeme. Nicméně opravdu se tu (u takového plácání), nebavíme o následcích typu - třepu se pokaždé když uvidím rodiče.
Další poznámka: děti nám nejsou rovni. Nechápu, jak může někdo vychovávat děti v rovnoprávnosti. Já jsem velice benevolentní rodič, ale já živím a starám se. Přesto, že jsem se vždy snažila mít hlavní slovo, tak jsem vysvětlovala. A to je špatně. Mám jednu dceru velkou a v poslední době /je čerstvě dospělá/jsem musela použít argument:protože to tak chci/nechci. Oni totiž po létech logických argumentů zapomenou, že se někomu prostě jenom nechce./např. odvezt z chalupy domů, když si vzpomenou/
Určitě i ve výchově lidí, kteří vychovávají děti jako rovnoprávné by se dalo narazit na rozdíly mezi dětmi a dospělými. Zaráží mě spíš argument, že se nadřazuješ z toho důvodu, že živíš a staráš se. Až budeš pečovat o nemohoucí rodiče, také nepůjde o rovnocenný vztah? Nebo taková žena na mateřské na 4 roky (rodinu rozhodně v té chvíli neživí atd.).
K tvému příkladu, jestli to dobře chápu, dcera chtěla odvézt z chaty a ty jsi to odmítla, protože se ti nechtělo, ano? To pak ale přece není o tom, že bys k nějakému chování nutila dceru. To je prostě o tom, že vyjádříš své pocity a to je v pořádků kdykoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
