Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky,
chci se jen zeptat, jestli některá z maminek měla podobný problém. Česky je to „syndrom vyhoření“. Praktička mi napsala nějaké antidepresiva, ale jaksi si nejsem jistá, že je to nutný. Mám jen pocit, že jsem už z toho věčnýho kolotoče prostě a jednoduše jen utahaná.......... Ď.
No je to divné, jako myslíš z pracovního kolotoče, nebo z kolotoče kolem dětí? Popravdě, já sy vyhoření znám (z okolí i z literatury) a jedná se o pracovní depresi, celkový smutek, pocit nenaplnění, zbytečnosti práce a povolání, úpná ztráta energi + vše navíc co vyplývá z depresí. Je běžný u pomáhajících profesí (zdravotník, pedagog,soc.prac…)
Myslím, že pokud se to týká tvých dětí tak to není Burnout sy. Může to být ale deprese jako taková, nebo vyčerpání… To musíš poznat jen ty. Myslím že nejjednodušeji to poznáš tak, že si dáš na nějakou dobu pauzu - třeba týden (děti na hlídání???) a uvidíš jestli se to zpraví. Myslím si, že seprese by se ti nespravily a naopak vyčerpání by bylo znatelně lepší. Já vím že jsem asi padlá na hlavu, že si mylsím, že je to jen tak dát si týden pauzu. Ale vem to zase tak, že je to třeba jen týden a pokud je to vyčerpání tak zase nabereš sílu a nebudeš se do té deprese nebo případných zdravotních potíží řítit (kdo ti bude děti hlídat pak?). No a pokud je to deprese ¨tak vždy je důležité začít se včas léčit a ani tak se bez pomoci neobejdeš. Aspoň tak, jak jsem to viděla u své nejbližší osoby já. Zavolej babičkám, tetičkám, nebo ať si manžel vezme na pár dnů volno … Myslím že se to vyplatí.
(omlouvám se za román, ale není to sranda)
ahoj,
možná by ses měla obrátit na nějakého odborníka (např. psycholog v manželské a rodinné poradně je zdarma), ten by případně mohl poradit, dle mě lépe než praktik. Anebo by mohl odeslat k psychiatrovi, pokud jsou to nějaké deprese, což už je vážnější. Určitě bych to neřešila sama a pokud si nejsi jistá, zda je to potřeba, tak zkus ještě někoho dalšího..
ahoj
iv-ka
ahojky,
vím, že syndrom vyhoření je u pracovních profesí hlavně u zdravotního personálu, ale není být matkou něco podobného???? Už jsem antidepresiva brala a úspěch byl nevalný, prostě jsem se cítila stejně. Myslím, že jsem jen unavená a potřebuji být den dva sama, ale je problém, že okolí to asi těžko pochopí. Snad jen moje máma, ale ta je 300km daleko. Tady v Krkonošších je to tak, udělala jsi si děti, tak se starej. Jsou drsnější než jsem zvyklá z Moravy a tak se i bojím požádát o pomoc. Psychiatr nebo psycholog by mi řekl to samé, co jste mi napsaly, takže až padnu na hubu, tak se to začne řešit. Já se ale snažím to řešit a vstávat s úsměvem a myslet na to, že mám dvě krásné děti a že je normální, že zlobí a že někdy na ně musím zakřičet...... Ale někdy na mě spadne splín a jsem podrážděná a zlá.
Mám toho moc. Kromě dětí ještě zahrádku vzdálenou 2 km a manžela, který raději věnuje čas sportu a pivu než nám.
Tak jsem se rozepsala a je mi líp. Ale nejvíce mě štve, že jsem zlá na děti, i když nechci, ale když jsem bez energie......tak nejsem ničeho schopná.
Nikdo nemá podobné pocity????
A dík Teri
Ahoj,
naprosto tě chápu, taky občas mívám stavy, kdy bych nejraději někam zalezla, nikoho nevidět, nikoho neslyšet. Ale já jsem si našla metodu, lék a docela to zabírá. Buď se sejdeme s kámoškou na zahradě, sedíme tam celé odpoledne, děti se vylítají, je od nich v podstatě klid
, my všechno prodrbeme, dáme kávičku a tak. Nebo nechám malého babičce a jedu pryč, do města, za velkoruchem, páč bydlíme na vesnici. Vím, že jsi psala, že máš maminku daleko. Tak odjeď s dětma k ní, to by nešlo?? Určitě by ti to prospělo. Hostinné znám, nejsem tak daleko od něho
.
Ahojky,
neukazujou se mi metříky, ale já mám dvě slečny ve věku 1 a 2,5 roku, což je řádná zabíračka i na zahrádce. Hlídat obě nikdo nechce jen moje máma a ta tu může jezdit, když dostane dovču. Před měsícem jsme u ní byly-paráda, ale jen týdennní. Byla jsem si zapařit i na Stodolní, v divadle i v loutkovém divadle........Ale jakmile jsme se vrátily, tak zase frmol a frmol. Asi si to špatně plánuji-myslím ty činnosti. A taky je problém si s nimi hrát dohromady. Jedna staví, druhá boří.....A odkud jsi ty???
Ahoj Teri
Mandicek , jsem z okolí Náchoda. No to věřím, že to je zabíračka. Moje sestřenka to má obdobné, holce je 2,5 roku a klukovi byl jeden rok. A ke všemu je sama, bez přítele
.
Jestli chceš, napiš mi SZ, pokecáme, dám ti svoji mailovou adresu a můžeme si psát, možná i to by ti mohlo pomoct.
Tak ahoj a kdyžtak napiš, když budeš chtít. Pa
Obnovuji toto téma.
Poslední dobou se v práci strašně nudím a cítím se vnitřně tak nějak vyhořelá. Práci měnit nechci, ale vůbec nevím, jak s tím bojovat. Nic mě nebaví, nemám energii a šťávu. K tomu se navíc přidaly problémy se spánkem, což způsobuje únavu a následně dělám chyby:-(
Nemáte někdo podobnou zkušenost s pozitivním vyřešením?