Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtěla bych se zeptat na vaše zkušenosti s bydlením daleko od babiček. Po škole jsme s manželem zůstali kvůli práci bydlet v Praze, vychováváme tu předškolní děti. Právě s dětmi jsem ale začala nejvíce pociťovat, že tu nemáme prarodiče ani jiné příbuzné. Babičky bydlí 1,5 a 2 hodiny jízdy autem. Není to tedy na druhém konci republiky, ale není to bohužel ani vzdálenost na zajetí na oběd, na odpolední návštěvu, na pohlídání dětí večer apod. Vše z toho mi hodně chybí a kolikrát mne už napadlo (i kvůli jiným důvodům - pražské dopravní zácpy, smog, kvanta lidí…), zda jsme bývali neměli zůstat bydlet v jednom z našich rodných měst
Ale máme už v Praze hodně kamarádů a manžel tu má velmi dobře placenou práci, takže tyto důvody zase mluví proti.
Proč píšu - chci se zeptat na vaše praktické zkušenosti, jak fungovat, když jsou babičky takhle daleko.
Jezdíte k prarodičům na celý víkend, nebo upřednostňujete jet jen na 1 den „na otočku“ -
ráno tam, a večer zpět? Mne ty celovíkendové návštěvy (které jsou při těchto vzdálenostech ale asi nutností) dost vyčerpávají, člověk tím má zaplněný celý víkend, obnáší to balení a následné vybalování spousty tašek (u babiček nemáme kde si trvale nechat věci), prarodiče se musí omezit ve svém fungování v domácnosti po celý víkend (uvolňují nám místnost na spaní, upravují svůj program).
Máte nějaké fígle, jak si přesuny k prarodičům usnadnit? (videopohádky do auta dětem, načasování cesty na odpolední nebo noční spánek dětí apod.)?
Jak řešíte hlídání dětí u babiček na víkend, vozíte je tam i zpátky, tj. celkem 4 cesty? Častokrát mám pocit, že je pak člověk více zničený, než kdyby děti nikam nevezl a nechal si je doma
Napadlo mne jedině koupit si s manželem na dobu hlídání dětí nějaký wellness víkend v okolí babiček, a nevracet se do Prahy.
Kdy jste babičky nejvíce využily na hlídání dětí? Zlepší se potřeba hlídání s nástupem dětí do školy, nebo by se vám v téhle době babičky naopak hodily ještě více, např. na hlídání při nemocech a při odvádění na kroužky?
Jak jste řešily nemoci a stáří vašich rodičů, bydlících takhle daleko? Postarali se sourozenci, nebo jste jezdili často zpět do rodného města, najímali jste pečovatelky, stěhovali jste si rodiče do vaší blízkosti? Upřímně mám z tohoto hodně strach, jak jednou zvládneme pečovat o staré rodiče, kteří budou příliš „z ruky“ na dennodenní péči.
Možná to vše moc řeším, ale stále v sobě nemám rozseknuté to, zda se nevrátit do rodného města, tak mně i tohle pomůže se zamyslet. Díky.
Máme to podobné. Mi rodiče daleko cca 2h a manžela asi jen hodku, ale zase jsou na tom blbě se zdravím. Manžel se doma vyskytuje minimálně a máme 2 malé děti 1 a 2r. Takže občas to řeším paní na hlídání a nebo jezdivam na pár dnů k našim kde máme dobré zázemí a muž má třeba více práce než obvykle.
Popravdě 1,5 až 2 hod mi nepřijde jako nějaká strašná dálka. Moc nechápu tu hromadu tašek, co potřebujete. K čemu videopohadky do auta? Nebo vy běžně nejezdíte s dětmi na delší výlety, že nejsou zvyklé cestovat a potřebují v autě zabavit?
Hodku a pul a dve hodky? To mi prijde uplne v pohode cas. Mam hlidaci babicku v centru Prahy, bydlime par km za Prahou a kdyz vychytam nejakou zacpu v Praze, coz je podsledni dobou nejak skoro porad kdyz zrovna jedu v blby cas, strihnu si klidne hodinku cesty. Plus zastavka v cukrarne pro dortik a je z toho hodinka a pul jak vysita
cili kdybych mela mamu napr. v Liberci nebo v Hradci Kralove, jedu tam pomalu stejne dlouho..
Takze bych to zase tolik nestresovala, ty dve hodiny jsou pro me hranicni doba dostupnosti autem. Resim podobnou situaci s babickou (prababickou meho ditete) z hlediska starani se, tu mam asi 50 km od bydliste bohuzel s projetim pres Prahu a da se to normalne na otocku kazdy vikend. Dite nijak nezabavuju ani nejezdim na nejaky predem urceny cas, proste se jede a hotovo, ale ja jsem v tomhle hrozna matka, dite vycepovany cestovatel.
@modro-ocko Jak fungujeme bez babiček? Normálně, prostě si poradíme sami, počítala jsem s tím a přijde mi to normální. Máme babičky 2,5 hodiny od nás. Jedna je v důchodu, ale nehlídá a nepomáhá nám a nevyužívala bych její pomoc, ani kdyby bydlela za rohem. Už na děti fyzicky a psychicky nemá. Druhá babička pracuje a stará se o svého příbuzného, takže ta je taky ze hry o pomoc tak jako tak. Nestěžuju si, jen konstatuju. Jak píšu, počítala jsem s tím a zařizuju se podle toho. Hlídání nemám (pokud nepočítám školku). Když jsou děti nemocné, musím to zvládnout sama s partnerem. K babičkám jezdíme na víkendy, balím, vybaluji peru. Prarodiče se o víkendu přizpůsobí, oni se přizpůsobí rádi, když se jim dovezou vnoučata. Kdyby náhodou ne, pořád mají možnost si dojet sami, že. Tablety s pohádkami nevedeme, ani v autě, prostě se jede, tečka. Neřeším prkotiny.
Co se týká nemohoucnosti prarodičů, zatím to nenastalo, ale jednou asi nastane, ale to budu řešit, až to bude. Nejspíš to vyřešíme nějakou pečovatelkou, ev. domovem důchodců. I když to není ideální varianta, k nám domů by se stejně nevešli a nevím, kolik péče bychom jim byli schopni poskytnout, když chodíme oba do práce, staráme se o děti a zmíněné hlídání nemáme.
1,5 hodiny a dve hodiny mi neprijde jako strasna vzdalenost, to bych klidne jela i jen na obed a zpatky.
My vzdycky jezdili a jezdime na cely vikend, kdyz byla dcera mimino, tak veci bylo vic, ale cim je vetsi, tim mene toho mame, sbaleno mam za par minut a vybaleno snad jeste rychleji.
Dceru k babicce vozime i na vikend, ze ji manzel v patek odveze a v nedeli po obede pro ni jede.
Je zvykla od mala cestovat autem, takze dve hodiny v aute zvladne v klidu, diva se z okna, vyklada a nebo proste usne.
Babicky na hlidani vyuzivame hlavne v pripadech, kdy se to hodi jim a ne nam, aby mi babicka hlidala nemocne dite, kdyz sama chodi do prace, to nevim teda jak by se tvarila ![]()
Ale pises, ze jsi z Prahy, tak nechapu, ze te rozhodi hodinu a pul cestovat, vzdyt jen dostat se z Prahy nekam za mesto na vylet zabere spousty casu.
Babicky mame hodinu a 4 hodiny cesty. Vypomoc s vyzvedavanim jsem resila chuvami. Babicky hlidaji hlavne o prazdninach. Nemocne dite bych jim nedala, babicka by to odstonala mnohem hur. Obcas vozime deti na doleceni k babicce. Spis ve fazi rekonvalescence. Ale jinak to zvladame s manzelem sami. A v Praze je spousta moznosti najit si vypomoc.
Mám rodiče na druhém konci republiky a prostě se to zvládnout musí. Na nedělní obědy a kafe nejezdíme a děti si hlídáme sami, neboť do babyboxu už se nevejdou. Když už jedeme, tak na delší dobu (prodloužený víkend nebo týden prázdnin).
edit: jo a mít to k babičce jen dvě hodiny, tak bych si pískala. Hromady tašek jsem nevozila nikdy, videopohádky ani náhodou - mé děti jsou cestovní, takže těch 5 hodin (s přestávkou na svačinu) sedí, koukají z okna nebo si povídají.
@modro-ocko Babicky mam 5 min a 45 min (nebo 1,5 kdyz je na chate) autem a stejne nehlidaji. Deti si na vikendy neberou.
Zařídili jsme se tak, abychom fungovalo samostatne.
Kdyz jedeme k te vzdalejsi, tak vetsinou i s prespanim. Idealne casovat presun na odpoledni spani, v aute mame audiopohadky a detske pisnicky. Pripadne hledame cestou zviratka, traktory, letadla apod. Tablet nevedem.
@modro-ocko
Aby neslo o clanek „babicky daleko, co s tim?“ ![]()
Ja to mela stejne, jen bez deti.. ty pocity. Vratila jsem se zpet, nyni trochu lituji. Dite je, hlidani stejne neni, jedni chodi do prace, druzi ne, ale proste maji svuj zivot a vnoucata jim staci jednou za ctvrt roku na odpoledne ![]()
Takze rozhodovat se ve tve situaci, zustala bych v Praze. Treba se tam take jednou vratime, kvuli lepe placene praci.
Odpovědět umím jen napůl. Moji a manželovi rodiče od sebe bydlí přes 200km. 10 let jsme žili v mém rodném městě, teď pátým rokem žijeme v jeho. Takže k jedněm rodičům to máme 2-6 hodin cesty (dvě dálnice a průjezd po městském okruhu v Praze-člověk nikdy neví, kde to zrovna tentokrát bude stát
).
Jezdili jsme vždy na víkend (v pátek večer vyjet, v neděli po obědě se vracet) případně na jakýkoliv prodloužený víkend. Když byli děti malé, bylo těch věcí víc, ale v podstatě ani u jedněch rodičů jsme neměli žádné velké zázemí a to jezdíme většinou každý měsíc. Manželovi rodiče jezdili i za námi (takže do bytu 1+1 jsme se vešli 4 dospělí a dvě děti a také to šlo), moji rodiče necestují (a to teď máme podstatně víc místa).
Ale je pravda, že mě nikdy návštěvy nevyčerpávali. Těším se na každou další, je to fajn se s nimi vidět. Děti jsou na hlídání jednou ročně 14 dní…to je my dovezeme a oni nám je pak vrátí, takže jedeme jen jednu cestu ![]()
@modro-ocko My měli jednu babičku hodinu od Prahy a druhou čtyři. (Dědečky nepočítám, ti jsou na baterky; teď v šesti letech dcery snad jeden o třídenním ředitelském volnu zafunguje, resp. spíš jeho manželka
.)
K té, co byla blíž (moje máti), jsme jezdili podle jejích dispozic (na den nebo na víc, záleželo, co zvládla) - ale teda bylo to snazší, měla pro nás extra pokoj.
Od roka a čtvrt mělo dítě tablet s pohádkami typu Timmy Time, pomáhalo i na tu hodinovou cestu (když jsem řídila sama), a samozřejmě na tu půldenní byl dokonce nezbytný.
Hlídání na víkend u nás nefungovalo. Tchyni dítě nesvěřím (a s tou cestou by to ani nemělo smysl) a moje máti se na to necítila, mít dítě „jen tak“ na víkend – bývala jsem tam s ní.
Babičky se při školní docházce hodí ještě víc: je potřeba vyzvedávání ze školy (ve školce může být do pěti a v pohodě) a vodění do kroužků, a samozřejmě hlídání při nemoci i u školáka – ale nebylo to u nás reálné (domácí zvířata obou atd.). Navíc ne každý prarodič je na tom tak, aby zvládl hlídat nemocné dítě (oslabená imunita apod.). Čili bychom to bývali užili, ale nebylo a není.
S péčí v době, kdy byla nezbytná, naštěstí u nás nastoupil můj bratr (svobodný, bezdětný), vzal si „babičku“ do Prahy a věnoval jí přes půl roku života 24/7.
Na Tvém místě bych asi řešila především to, jaký by byl život ve městě, kde máte rodiče. (Nikdy nevíš, jestli za rok ještě budou schopní/ochotní hlídat. Stejně tak se může stát, že odejdou ze dne na den a žádná „denodenní péče“, které se obáváš, nebude potřeba.) Najdete tam práci? Jaká bude vaše celková finanční bilance? Budou mít děti stejné možnosti vyžití, vzdělávání atd. jako v Praze?
Ty věci, které budou aktuální teď a tady, bych řešila spíš než potenciální potíže s rodiči za x let, na které vůbec nemusí dojít.
Příspěvek upraven 25.09.17 v 06:55
Babičky mame blízko, ale za prababi i dojizdime neco pres hodinku, ale vzdy jen na jeden den, ráno tam vecer zpět. Dele bych to nedala hlavne ja
a na tahové cesty mame v autě tablet pro deti. Pustíme jim pohádku a je klídek. (Tedy ten mladší to jeste nevnímá). Nedovedu si představit hodinový cirkus nebo brblani kdyz potrebuju řídit…takže ano, my jsme po dřívějších zkušenostech jednoznačně protabletovi
jinak na hlídání bych tak daleko určit nevozila, deti mate dost velké a radši bych zaplatila paní na hlídání. Cenově te to snad vyjde i lépe nez to cestování…nehledě na ušetřeny cas…
Příspěvek upraven 25.09.17 v 07:44
Tak nějak mi přijde, že hledas problém tam kde není, veliká vzdálenost do 2 hodin cesty?? V Praze stravis na cestě i podobný čas. A tedy pokud máš predskolni děti, tak nevidím důvod jim dávat na cestu tablet s pohadkama, ale to už zase záleží na celkové výchově. Moje 3letá a 8měsíční vydrzely 8mi hodinovou cestu na dovolenou s tím, že si zpíváme a povídáme. Asi je to o zvyku.
Nějak nechápu z čeho jste rozbití když vezete děti jen na víkend.
No, ale tak to na mě dělá dojem, že by jsi se ráda vrátila zpátky a hledas důvody proč ano.
Já mám jednu babičku, mou mamku, naštěstí kousek, ale k druhé jedeme 300 km. to je teprve dálka. 1 nebo 2 hodiny mi přijde nic. My občas jedeme i 5 hodin, když jsou zácpy
a jezdíme vždy na dýl. Klidně na měsíc
vyjíždíme v poledne, kdy děti chodí spát. Na případ nouze pouštím pohádky, ale z toho jim je většinou špatně, takže ty fakt jen když brečí a my někde trčíme. Jinak se zabaví sami.
A nechápu, proč by rodičům mělo vadit, že se na ty dva dny musí uskromnit a přizpůsobit, tak snad vás rádi vidí, ne? Hlídání se hodí pořád. Obzvlášť při té nemoci, když padneme na hromádku všichni. Ale normálně nám mamka hlídá každý víkend a i v týdnu, když potřebuju. Druhá babička by hlídala stejně, jen ta dálka. Být vámi popřemýšlím o tom, přistěhovat se blíž, je to opravdu velké +. My teď bydlíme v Praze, ale do budoucna tu zůstat nechceme a jako jediná možnost, kam jít je zase poblíž druhé babičce i za cenu ztráty práce, přátel a absolutně jinému životu. Nechci kluky obrat o to bohatství rodiny o které jsem přišla bohužel já.