Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Šarlota4 píše:
@vejilka proč by měl někdo vykrást zrovna vás? nemáte plot a vstupní dveře? Nebo čím je to lákavější?
Máme všechno, přesto se párkrát do roka stane, že sousedy vykradou. Nevím proč, zřejmě je někdo vytipoval. My když jedeme jen na víkend, nikomu to nehlásíme. Poprosíme třeba kamarády, nebo rodinu, aby nám barák přijeli večer zkontrolovat pro náš lepší pocit. Přesto je to jiné, než v bytě.
@vejilka aha tak to jo. Upřímně? když už by mě měli vykrást budu raději, že nejsem doma
. Někdy se krade i když lidi v tom objektu jsou a to bych se zbláznila při zjištění.
Ahoj, vyrostla jsem v domku na vesnici, a zdrhla jsem odtamtud hnedka v 19 letech. Do města, do bytu, pohodička. Bydlím v bytě doposud, a míním v něm i zemřít
Ale teďka na stará kolena, jakože lehce přes 40, se mi to trošku vrací, a kupuju chalupu/chatu, na víkendy, dovolenou. I kvůli dceři, aby zažila to, že si utrhne jabko ze stromu, třeba. Že si něco zasadí a ono to vyroste. Nejsem na kytičky, spíš plánuju brambory, jahody, ovocné keře a stromy. Ale ne, aby nás to uživilo, jen tak pro zábavu, takže když se neurodí, tak se prostě neurodí (ale doufám, že se urodí:-). Nebude to prostě ale ta nutnost a buzerace, jako když jsme to potřebovali k obživě, bude to legrace ![]()
Kombinace bytu plus chalupy/chaty mi přijde ideální, a nemusí to nutně stát velký peníze. A že někdo není kutil, to myslím nevadí. Já jsem sama, bez chlapa, a jdu do toho, nebude to celoroční bydlení, tak to nemusí být tip ťop, samozřejmě spadnout na hlavu mi to taky nemusí.
Ahoj,
děkuji za vaše komentáře a zkušenosti. I když tedy moc nepomůže přečíst si, jak jste odešli z bytu a jste šťastnější v domě - to já bych byla také
… Ale u nás to tak nevypadá a těžko říct, jestli třeba někdy manžel změní názor. Jak jsem řekla, největší smysl to má, dokud jsou děti malé, takže potom už by to bylo spíš o mně a té zahrádce, kytičkách atd…ale i to bych brala. Zrovna nám tady sousedi celý den vrtají nad hlavou, tak jsem z toho už skoro na mrtvici. Možná se můj pohled na bydlení zlepší, až půjdu zase do práce.- třeba pak budu ráda, že je doma méně starostí a méně práce. Ale asi nikdy to nebudu brát jako tu nejlepší plnohodnotnou možnost bydlení.
Zakladatelka
@Anonymní píše:
Ahoj,děkuji za vaše komentáře a zkušenosti. I když tedy moc nepomůže přečíst si, jak jste odešli z bytu a jste šťastnější v domě - to já bych byla také
Zakladatelka… Ale u nás to tak nevypadá a těžko říct, jestli třeba někdy manžel změní názor. Jak jsem řekla, největší smysl to má, dokud jsou děti malé, takže potom už by to bylo spíš o mně a té zahrádce, kytičkách atd…ale i to bych brala. Zrovna nám tady sousedi celý den vrtají nad hlavou, tak jsem z toho už skoro na mrtvici. Možná se můj pohled na bydlení zlepší, až půjdu zase do práce.- třeba pak budu ráda, že je doma méně starostí a méně práce. Ale asi nikdy to nebudu brát jako tu nejlepší plnohodnotnou možnost bydlení.
Hele vrtání nad hlavou je minimum a věř, že na vsi je to horší…u nás v paneláku plus minusbklid a dneska jsem byla na chate, a jeden soused sekal, druhý podivnou muziku na terase a když jsme odjížděli tak kousek vedle začali řezat dřevo…já vždycky říkám že svatej klid večer ve městě (ale jasně nebydlim v Praze)
Tak ještě popřemýšlej nad tou chatou. Když ji budeš mít rozumně dojezdově, můžete tam přes léto i bydlet. A když ne teď hned, tak až děti odrostou, budou jedině vděční, když budou mít byt občas pro sebe… Ideálně to mít na vlaku, ať se vyhneš víkendové dopravě, pokud jsi z většího města. Mám něco podobného v plánu ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,jak jste se smířili s bydlením v bytě? Myslím v případě, že to máte na celý život? Já vždy toužila po domečku, jsem takový typ, miluju zahradu, květiny, zvířata - ideálně bych měla statek… ale reálné to není. Manžel kvuli práci často cestuje a když necestuje, potřebuje být blízko práci, co má tady v Praze. Tedy dojíždění nepřipadá v úvahu, navíc, když je často pryč, neměl by čas starat se o dům. Nemá o to ani zájem - on není vůbec kutilský typ a za každou cenu upřednostňuje pohodlí bytu a bydlení ve městě. A navíc, finančně je to s bydlením v Praze a okolí čím dál tím náročnější, takže takhle ještě dosplácíme hypotéku, potom si ještě plánujeme pořídit nový kvalitnější nábytek a tak si to vše vyladit ke svým potřebám a žádné stěhování se nechystá. Jenže mně to tak v koutku pořád mrzí. I kvuli dětem - myslím si, že dětství v domečku a mimo město je hezčí. A tedy místo velké zahrady si pěstuju něco nmálo na balkóně a místo statku si až děti malinko povyrostou pořídíme pejska. Dá se takhle šťastně žít celoživotně? Smířili jste se s tím a máte svoje bydlení rádi? Nebo vám to taky je líto a berete to tak, že si prostě baráček nemůžete dovolit, tak je třeba být vděčný za to, co člověk má?
Nesmířila jsem se s tím, v bytech jsem fakt trpěla, ač velkých a moderních se vším všudy. Jsem člověk do domu se zahradou, vidím to stejně jako ty. Hra osudu nám nakonec ten domek dopřála, přímo v centru města, takže jsme štastní oba
Jinak když jsme mysleli, že to opravdu nepůjde, přítel mi chtěl koupit chatičku. To by pro tebe nebylo řešení? Ty a děti tak budete mít přístup k přírodě, zahrádce, můžete pěstovat… je to práce, ale pro někoho je to práce, která přináší radost ![]()
@Anonymní píše:
Ano, je to hezký upřímný názor. Ale také mi z toho jasné, jestli pracuješ, nebo jsi doma a staráš se o baráček a vydělává manžel. Protože to je také jiná situace - já si neumím představit být žena v domácnosti v bytě. V domě, kde je více právce a třeba se dají chovat zvířata atp si to asi představit umím, ale zase by mi bylo hloupé nutit manžela dojíždět do práce, kdybych já sama pak nedojížděla.
Chodím normálně do práce na 8,5 hodiny pondělí až pátek ![]()