Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Panebože, to bude mela.
Tady se asi dočkáš jediné rady a nejsem si jistá, že je to ta rada, kterou hledáš. Vol dobře.
L.
Určitě se to dá zvládnou. navíc pokud manžel o potratu enchce ani slyšet tak by sis taky mohla rozbít manželství. jde mimo mě věta „když si vzpomenu na toho amlýho miláčka a zase se rozhodnu pro interupci“ já bych se anopak začla těšit an další mimčo
jinak proti potratum nic nemám, sama mám jeden za sebou ale musíš si to srovnat v sobě a s manželem. aby sis pak něco envyčítala
Tak je to tvoje rozhodnutí, ale manželovi bys lhát neměla
Jinak je tu někde diskuze o skorodvojčatech, tam ti holky vylíčí, jaké to je, mít děti rychle po sobě ![]()
Pokud jsi rozhodnutá dát dítě pryč, tak to udělej. Nechápu tě, ale neodsuzuju tě, je to jen tvé rozhodnutí, ne každá žena má takovou oporu v muži jako ty. Ale jestli se s tím dokážeš vyrovnat, jestli vám to nezničí vztah, když to uděláš za jeho zády, tak to už je hudba budoucnosti. Nemysli jen na sebe, uvažuj nad manželem, prvním dítětem, nenarozeným dítětem a rozhodni si jak nejlépe dokážeš, to ti nikdo nepomůže.
@eevcca nějak ti to nevyšlo anonymně. Já jsem na tom byla úplně stejně. Doma 8mi měsíční dítě a najednou bum, další těhotenství. ˇAle díky tomu mám vysněnou dcerku, bude mít za chvíli rok. Děti jsou od sebe 17 měsíců a jsou úžasná dvojka. Zvládnout se to určitě dá, ale pomoc jsem určitě neodmítala.
No nevím, jak dlouho bys to vydržela, lhát mu, že byl test vadnej. Ale chápu tě, také bych byla z těhu nešťastná… zkusila bych asu upřímnost vůči manželovi… Pokud si mimi necháš, to víš, že to zvládneš! Příroda je tak zařízená
. Ale tobě asi nejde o fyzickou, ale psychickou stránku věci, to si musíš promyslet sama. Hodně štěstí ![]()
Já být tebou tak si tady přečtu témata jakou jsou třeba IVF a čekání po ET a podobné.. tam uvidíš a dozvíš se, jaký je problém si později druhé miminko vymodlit.. jestli máš doma skvělého chlapa a tátu tak bych si ho nechala i když ted máš pocit že na něj v srdícku nemáš místo… protože později ho mít budeš..neboj se!! Vždyt mít dvě krásný zdravý děti a milujícího manžela a tátu.. co by za to každá ženská dala..
Přesně tak udělej jak myslíš, ale zatajit příteli interupci?
nevim no, si myslím že byste to měli probrat spolu co ti na tom vadí a tak, přeci jen mimi je i jeho
každopádně hodně štěstí. jo a musim si rejpnout ale kde je ta anonimita?
![]()
Nebuď srab.
A když to manžel chce, byla by to podpásovka.
@eevcca píše:
Ahoj, předem se omlouvám za anonymitu, ale chodí sem i moje kamarádky. První dítě jsme si moc přáli a také se to hned po 2 měsících povedlo, teď je mu 8 měsíců a já čekám další (nějak nám to!!! OPRAVDU JEN JEDNOU!! ujelo). Ale… cítím se fakt hrozně, že to musím říct, ale já ho nechci. Manžel je celej šťastnej a moc se těší až nám to těhotenský test potvrdí v úterý na gyndě. Ale já se objednala u pana doktora v ponděli na konzultaci, že bych šla na interupci. Nevím vůbec co mám dělat, co mám říct příteli? Že test byl nějaký vadný? Nebo že se mi splašily hormony?? Nemůžu mu říct pravdu, pořád říká jak sem šikovná, že to zvládnu a že mi bude hodně pomáhát. Ale mě jde hlavně o to abych si co nejvíc užila to moje první, přijde mi že to druhý v mém srdíčku nemá místo. Nechci ho ošizovat a trápit s pomocí s přebalováním místo abych si s ním naplno hrála. Ani nevím jak mám zvládat 2 děti, to se zase rok nikam nepodívám budu jen tvrdnout doma, dvojkočár je pro mě noční můra. Sem blbá a vidím to vše černě nebo je to s dvěma dětičkama navíc tak brzy po sobě zvládnutelny? Pořád se nějak nemůžu rozhodnout, jednou jsem přesvědčená že si ho necháme a najednou si vzpomenu na toho mého malého miláčka a zase se rozhodnu pro interupci. Nejde to se rozhodnout, manžel o potratu nechce ani slyšet.
No, nemáš se za co omlouvat, anonymní nejseš. A k dotazu, koukni na toho svýho malýho milovanýho a představ si, že by nebyl..tak jako ten druhý prcek. Navíc si za chvilku nebude chtít hrát s Tebou, ale ocení parťáka. Já mám dítě jedno,7 měs., ale teď jsem měla podezření na další…a docela mě ta myšlenka potěšila.
Kamarádka má dvě holky hodně brzy po sobě a říká, že stíhá se dvěma víc, než s jednou. No, a ať se rozhodneš jak chceš, z manžela blbce nedělej. Co když při dalším, už chtěném těhotenství, nakoukne do průkazky a třeba zahlédne údaj o prodělané interrupci, nerozhází Vám to trochu vztah?
Mimochodem, samozřejmě nechci nikoho strašit, ale i při interrupci může dojít k vážným komplikacím. Co bys mu pak řekla?
Ahoj, předem se omlouvám za anonymitu, ale chodí sem i moje kamarádky. První dítě jsme si moc přáli a také se to hned po 2 měsících povedlo, teď je mu 8 měsíců a já čekám další (nějak nám to!!! OPRAVDU JEN JEDNOU!! ujelo). Ale… cítím se fakt hrozně, že to musím říct, ale já ho nechci. Manžel je celej šťastnej a moc se těší až nám to těhotenský test potvrdí v úterý na gyndě. Ale já se objednala u pana doktora v ponděli na konzultaci, že bych šla na interupci. Nevím vůbec co mám dělat, co mám říct příteli? Že test byl nějaký vadný? Nebo že se mi splašily hormony?? Nemůžu mu říct pravdu, pořád říká jak sem šikovná, že to zvládnu a že mi bude hodně pomáhát. Ale mě jde hlavně o to abych si co nejvíc užila to moje první, přijde mi že to druhý v mém srdíčku nemá místo. Nechci ho ošizovat a trápit s pomocí s přebalováním místo abych si s ním naplno hrála. Ani nevím jak mám zvládat 2 děti, to se zase rok nikam nepodívám budu jen tvrdnout doma, dvojkočár je pro mě noční můra. Sem blbá a vidím to vše černě nebo je to s dvěma dětičkama navíc tak brzy po sobě zvládnutelny? Pořád se nějak nemůžu rozhodnout, jednou jsem přesvědčená že si ho necháme a najednou si vzpomenu na toho mého malého miláčka a zase se rozhodnu pro interupci. Nejde to se rozhodnout, manžel o potratu nechce ani slyšet.