Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když se všichni rozvádějí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.12 11:35
Tak takovým myšlenkám nepodléhám. Vím, že jsem si muže brala, protože jsem chtěla a cítím to tak, že s ním chci být. Přijít může cokoli a kdykoli. A to že jsem byla poměrně mladá- zase jsem nebyla puberťačka, co by neměla ujasněné, co chce.
Je dobře, že vám to klape. Nemůže to všem vyjít a všem nevyjít, tak vy jste zrovna ten spokojený pár a netřeba myslet na to, jak ses uvázala v mládí. No tak by ses uvázala o pět let později, bylo by něco jinak? Myslím, že už ani ne, všechno to spěje jedním směrem 
Víme, co v životě chceme a směřujeme za tím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 11:36
Myslím, že částečně vím jak to myslíš, když se rozpadlo manželství švagrovi a ještě asi dvěma kamarádům navíc taky jsem o tom uvažovala. hrozně mi tu dobu vadilo že s nimi šel na pivo, protože když jsme s nimi byli naposledy poslouchala jsem jen: Jsem se jí konečně zbavil. Stálo to za houby! V životě už bych to neudělal!!! a podobně a já jsem si vsugerovala že by ho mohli nahlodat aby se mě taky zbavil 
No už jsem v klidu ale těch několik týdnů jsem byla pruda vystrašená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 11:37
Ahoj a právě proto se vdávat nechci. S partnerem jsme 11 let, máme 2 malé děti a vyhovuje nám to. I když plno lidí okolo se věčně vyptává kdy bude svatba atd. Občas bych byla pro a chtěla si vyzkoušet aspoň na chvíli ty krásný šaty, ale pak přijde něco, co mě utvrdí v tom, že se vdávat nechci a nebudu, protože když to jednou přijde, tak rozvod podstupovat nehodlám. Znám plno manželství a z nich je tak 1/4 šťastná, zbytek naopak a nebo už rozvedení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 11:40
@evick2 Já spíš naopak přemýšlím, jestli bychom nebyli „kompletní“ každej spíš s jiným partnerem, atd.
Je to asi hloupé a rozežrané takto uvažovat, já vím. Oproti jiným holkám tady bych měla být ráda, že máme na jídlo, zdravé dítě, nejsme si nevěrní, atd.
Ale stejně… když to člověk pořád vidí a slyší kolem sebe, tak ho to prostě nahlodává.
- Citovat
- Upravit
13.11.12 11:40
Ahoj, já jsem se vdávala po 7 letech chození / od 17 let / dneska jsme spolu 6 let a máme 5 měsíčního caparta 
nikdy jsem o tom takhle neuvažovala i když jsem vlastně žádného jiného chlapa nepoznala a manžel taky ne, takže asi proto nic jiného nehledáme 
. Hlavním odstrašujícím příkladem je moje máma, která od nás odešla, když mi bylo 16 a dneska se pořád s novým manželem hádají a moc spokojená není 
JAK ŘÍKÁ MOJE BABIČKA - TEN PRVNÍ JE VŽDYCKY NEJLEPŠÍ alespoň u nás to takhle funguje a neboj taky je plno kamarádů okolo, co se rozvádí, různě se podvádí… ale je to jejich věc a nic takového k nám do vztahu nepatří 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 11:41
@Pettulle píše:
Ahoj a právě proto se vdávat nechci. S partnerem jsme 11 let, máme 2 malé děti a vyhovuje nám to. I když plno lidí okolo se věčně vyptává kdy bude svatba atd. Občas bych byla pro a chtěla si vyzkoušet aspoň na chvíli ty krásný šaty, ale pak přijde něco, co mě utvrdí v tom, že se vdávat nechci a nebudu, protože když to jednou přijde, tak rozvod podstupovat nehodlám. Znám plno manželství a z nich je tak 1/4 šťastná, zbytek naopak a nebo už rozvedení.
Pro mě jsou právě největším úvazkem ty děti… u těch lidí co popisuji v hlavním příspěvku je asi největším problémem to, že se vzali hrozně mladí a dospěli…(většinou vysokoškoláci, velmi inteligentní).
- Citovat
- Upravit
13.11.12 11:41
Ahoj, já věřící nejsem, nicméně manželství je pro mě svatá věc. Mám inspiraci ve svých rodičích, kteří spolu jsou již 36 a i přes některé velké problémy spolu zůstali. Překonali to a oba dva se snažili. Nevím jestli kvůli nám dětem, ale spíš se domnívám že hlavně kvůli sobě, protože jsou to přátelé, kteří si rozumí a podpoří se v každé situaci.
Pro mě jsou tedy velkou inspirací, chci to mít stejně a ke svému vztahu i stejně přistupuju. Vážím si ho a pracuji na něm.
Dle mého je tedy zbytečné rozhlížet se okolo, protože každý si žije svůj život a svůj vztah. Ostatní ať to dělají stejně. Máš pravdu v tom, že v dnešní době se jakýkoliv problém v manželství řeší ihned rozchodem a rozvodem. Ale bohužel každý je svého štěstí strůjce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 11:43
@Alčák1 píše:
Ahoj, já jsem se vdávala po 7 letech chození / od 17 let / dneska jsme spolu 6 let a máme 5 měsíčního caparta
Snad má babička pravdu 
. Ale ti zmínění rozvádějící se, byli v naprosté většině svými prvními partnery… 
- Citovat
- Upravit
13.11.12 11:44
Možná spíš na tebe leze stereotyp. Třeba by to chtělo udělat zas něco co připomene ty romantický chvilky ze začátku vztahu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 11:47
@Anonymní píše: …Taky někdy koukáte kolem sebe a v tom množství nevěr, rozvodů a trápení v té instituci manželské, podléháte depresi, že je všechno na houby a že už není čemu věřit a na co spoléhat?…
Ne, nepodléhám. Ale taky jsme se brali, po 7 letech známosti a bylo nám okolo 30 let. Ale chápu, že tě to znervozňuje, že nad tím přemýšlíš. I já si připouštím možnost, že to třeba nemusí nakonec dopadnout (jsme spolu 15 let), nejsem žádná naivka…
Podle mě je potřeba se dívat na ty pozitivní příklady. Nekoukat, jak to jiným jde do kytek, ale zajímat se, jak to dělají ti, co jsou spolu 20-30-40 let… Ale hlavně, na vztahu se musí pracovat, komunikovat, nepůjde to samo. To máš jak se zahradou: pečuj o ni, plej, zalévej, sázej a bude krásná. A je to práce nafurt, pořád dokola. Vykašli se na to, že tam vždycky byla a vždycky bude a zaroste ti plevelem. A pak holt je kolikrát jediným řešením, to celé zrýt a začít znova, kolikrát i raději jinde…
Záleží jen na vás dvou, zda to ustojíte. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 11:47
Já bych řekla, že ta vyšší rozvodovost je tím, že společnost degradovala. Mrkni na diskuze - kolik ženských tu píše, že má milence a ještě jsou na to pyšné, kolik ženských tu brečí, že je partner opustil a ještě je vyhazuje z bytu, protože si našel milenku a chce být s ní. Lidi zapomněli, co to vůbec manželství je, zříkají se odpovědnosti - chlap si pořídí rodinu, děti…a za pár let chce změnu a z čeho bude rodina žít ho už nezajímá Je to i našima politikama - ukázali lidem, že nejlepší je být hnusný, nevěrný, v určitém věku vykopnout rodinu, která při něm stála když studoval (zaváděl podnik…) a pořídit si mladou zlatokopku, která teď bude sbírat to, co by mělo náležet jeho původní rodině. Záleží jakého máš doma chlapa. Bohužel - i okolo sebe vidím, že se spousta lidí rozvádí a pořizuje si nové rodiny - ti chlapi jsou ale už mnohem starší, takže u nich pak většinou nastane obava aby nebyli na stáří sami a proto víc frkají, pomáhají, víc pouští peníze… prostě aby si dotyčnou udrželi. A bohužel je tu i ego - který chlap je natolik férový, aby v 50ti letech, když okolo něj začne kroužit mladá, štíhlá, bez závazků dvacítka se udrží a nepodlehne. Ono je to faj moct jet kdykoli kamkoli, protože nejsou děti… ale i s ní pak časem přijdou děti, nemoci, kroužky… a už se veze na stejné vlně, jako byl dříve. A bohužel na to v 90% doplácí první ženy.
Příspěvek upraven 13.11.12 v 11:48
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 11:48
No ono taky asi hodně záleží, jak spolu ti lidé žili než se vzali . Ono je pak něco jiného, když se dva znají 3 měsíce, ona přijde do jiného stavu, na rychlo se berou a pak zjistí, že se k sobě nehodí protože najednou v tý domácnosti jim začíná ten protějšek vadit / naházené ponožky, bordel, nepomáhá s úklidem…/ a problém je tady. A co s takovým člověkem, kterého vlastně ani neznám??? no rozvedu se přece 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 11:49
@evick2 píše:
Možná spíš na tebe leze stereotyp. Třeba by to chtělo udělat zas něco co připomene ty romantický chvilky ze začátku vztahu
Evi, na mě nic neleze, jen depka z toho, že se mi rozvedlo do 28let už tak 70%kamarádů .
- Citovat
- Upravit
cher
13.11.12 11:49
Rozumím Ti, jak to myslíš a pokud jsi věřící, tak určitě víš, že- co se má stát, to se stane. Měla jsi potkat svého muže v ten daný čas a měli jste se možná nerozvážně rozběhnout do manželství. To všechno jsou kroky, kterých kdyby nebylo, byla by jsi jiná, né ta, co teď jsi s těmihle úvahami a s dozráním těchto myšlenek. Nemá cenu přemýšlet, co by kdyby, protože s jiným partnerem by jsi byla jiná a měli byste jiné děti a třeba by jsi byla méně šťastná, kdo ví. Každý máme směr cesty předurčen a my máme pouze možnosti se rozhodnout, po které stezce jít, ale směru, kterým nás to táhne, se nevyhnem.
Mně to napoprvé nevyšlo, z prvního manželství mám syna, s druhým mužem dceru. Nelituju ničeho, měla jsem potkat bývalého a měla jsem potkat i nynějšího. Všechny okolnosti nás formujou, proto jsem zrovna teď taková, jaká jsem. Jsem to já a jsem teď. Kdyby neexistuje. Pochybnosti jsou normální.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jen se stručně chci vykecat… a raději anonymně. Vdávala jsem se hodně mladá, ještě na VŠ, nemusela jsem, chtěli jsme, ale byli jsme do toho současně i dost tlačení manželovou silně věřící rodinou. Našla jsem si pár přátel ve stejné situaci, v reálu i na diskuzích o svatbách. Byli jsme všichni stejně suverénní a sebejistí, že nám to vyjde, že se přece milujeme, většinou se všichni brali v kostele.
Teď uplynulo pár let, trochu jsme asi všichni dospěli a začíná to. Jeden rozvod za druhým, nevěry, ostatní manželství jsou nešťastná a hodně lidí se trápí tím, zda odejít a nebo zůstat - kvůli zvyku, rodině, církvi, dětem. Nebo si dovolit novou životní cestu a nového partnera…
U nás zatím dobré, sem tam oblačno, ale myslím, že je naše manželství celkově fungující a šťastné.
Teď teprve vidím, jak jsme se v mladém věku strašně zaháčkovali, jak nepromyšlený a troufalý krok to vlasně byl a celkem se bojím, co bude dál…
Taky někdy koukáte kolem sebe a v tom množství nevěr, rozvodů a trápení v té instituci manželské, podléháte depresi, že je všechno na houby a že už není čemu věřit a na co spoléhat?
Nevím, jestli jsem se vyjádřila přesně, ale je to jedno, jen jsem se potřebovala vykecat, další manželství našich přátel (mimochodem silně věřících), je v kytkách a ona má nového partnera a čeká s ním dítě, tak jsme z toho vykulení…