Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Umřela mi babička - nevím, jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
muffinka89
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.11.12 21:33
@muffinka89 
je mi to líto a upřímnou soustrast.
Úplně je cítit, s toho co jsi napsala, jak tě to mrzí a je tě smutno. Chce to čas, bude zase líp. Možná bych za dědou jela a řekla mu vše co cítíš, uleví se ti.
Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 21:37
@muffinka89 jak ti rozumím…mě umřela babička na konci září a pořád se s tím nemůžu srovnat, bylo to strašně náhle, nikdo to nečekal a nebyla ani nějak starší (66 let)…a vyčítám si přesně to samé co ty. Že svou pravnučku viděla jen párkrát, já měla přes léto tolik práce, že jsem prostě nestíhala tam jezdit a teď si pořád jen vyčítám, všichni mi říkají, že to nemám dělat ale nemůžu si pomoct…Myslím na ni denně, vždy si na ni vzpomenu při nějaké činnosti a brečím, prostě nějak nedokážu přejít, že už tu není 
Chce to čas, nic jiného nepomůže…a jak se chovat k dědovi, těžko říct, když ho neznáme, každý se s tou ztrátou srovnává jinak. Já dědovi nabídla pomoc, on je taky takovej, že řekne „hold se to stalo a nedá se nic dělat“ ale vím, jak ho to bolí…
Obejmi ho a řekni, že jsi tu vždy pro něj, víc snad není třeba říkat…
Upřímnou soustrast a hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
muffinka89
11.11.12 21:41
@Verca1989 Hovor trval celkem minutu a jediné co mi řekl je, že je to život a všichni tam musí. Vůbec sem nevěděla co mám říct akorád jsem mu brečela a omlouvala se že brečím
Ani nevím zda netrpěla:-(-jen doufám…
- Citovat
- Upravit
11.11.12 21:45
@muffinka89 Upřímnou soustrast. 
Za dědou jeď, řekni mu to, tak jak jsi to napsala sem. Myslím, že bude rád. Taky o babičce s někým potřebuje mluvit a Ty taky. To, že jsi se u nich nestavila, když jsi byla na výletě, to si nevyčítej. Zbytečně by jsi se trápila ještě víc. Držím palečky, čas rány trochu obrousí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 22:51
Moje maminka zemřela před třemi lety na krvácení do mozku - ze dne na den, bez varování. Večer šla spát, ráno se neprobudila - ještě jí nebylo 62 let.
Věř mi, že tohle je ta nejmilosrdnější smrt, jaká mohla babičku potkat - rozhodně netrpěla.
S dědou se chovej tak, jak to sama cítíš. Můj tatínek je taky velmi racionální člověk, vím přesně, o čem mluvíš. Nedělej žádné srdceryvné scény, nevrhej se mu do náručí, nevykládej mu, jak ho máš ráda… pokud sama nemáš pocit, že bez těchto projevů nemůžeš žít… Nesnaž se o žádné zásadní citové projevy, pokud jste nebyli zvyklí se takto chovat běžně - může mu to naopak být spíš nepříjemné.
Podobné projevy nejsou důležité - důležitější jsou činy. Pomoc s domácností, s řešením konkrétních problémů, návštěva s vnoučaty, atd. Sama vycítíš, co mu nejvíc pomůže, znáš ho nejlíp. Chápu, že se bojíš, že ho to změní - určitě ho to změní, tomu se nejde vyhnout. Tebe taky… všichni se s tou mezerou v životě musíte naučit žít.
Je mi to moc líto - opravdu moc. Čas Ti trošku pomůže, uvidíš.
Příspěvek upraven 11.11.12 v 22:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 22:53
Mě umřela babička v dubnu, měsíc po svatbě. Myslím na ní každý den před spaním. Také mě moc mrzí, že poslední půl rok byl moc hektický a že jsem se s ní nevídala tak, jako předtím… Myslím, že to nikdy nepřebolí. Snažím se o jediné - tak, jako se ona starala o nás, snažím se starat já o svoje blízké. Aby měla radost.
Pro dědečka je to veliká ztráta. Ještě se s tím nesrovnal. Co nejvíc ho navštěvujeme, voláme mu, pomáháme mu… A Tvůj dědeček se s tím neměl šanci srovnat, je ve fázi šoku, ještě mu to ani nedošlo. Můj dědeček nesl nejhůř fázi až po pohřbu. Nenechte ho tam a v tom samotného, ať říká co chce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.12 13:50
Babička mi umřela před třemi lety (30.12.) a dodnes mi moc chybí. Byla to ta nejúžasnější babčulka na světě. Bohužel…musela jsem se s tím srovnat. Žiju daleko a pokaždé, když přijedu za dědou, čekám, že babička vyjde ze dveří kuchyně. Je to těžké a pomůže Ti jen čas
Je mi moc líto, co prožíváš a přeji Ti, ať to brzy přebolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
muffinka89
15.11.12 22:22
Tam jsem se snažila z dědečkem nějak dohodnout, ale bylo mi od něj řečeno, že na mě nemá náladu a že se někdy ozve A když už jsem se z toho"začala dostávat" tak jsem našla dneska ve schránce parte takže sem se samozdřejmě složila 
Až mi přijde rodičák tak aspoň pošlu bráchovi plyšáka a čokoládu aby věděl, že na něj myslím a k tomu mě napadlo něco jako:Babičku ti to nenahradí, ale až ti bude smutno, obejmi tohoto plyšáka a vzpomeň si, že je někdo kdo ti tu zůstal a moc mu na tobě záleží".Nebo máte nějaký lepší nápad?
Děkuji
- Citovat
- Upravit
16.11.12 10:05
Zavolat bráchovi, pozvat ho na kafe a říct mu to osobně - nebo aspoň ústně.
Copak se s bráchou nestýkáte? 
Tyhle holywoodské výlevy citů přes plyšáky a písemné vzkazy v nejbližší rodině moc nechápu. Ale když Ti to pomůže… 
Dělej, jak to cítíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
muffinka89
16.11.12 17:11
@BohunkaP Ne moc ne. Já žila u mamky a bráška u babičky a dědečka.
První dva dny jsme si psali smsky, ale tohle by bylo jako že na něj myslím…
- Citovat
- Upravit
16.11.12 20:52
@muffinka89 píše:
Ne moc ne. Já žila u mamky a bráška u babičky a dědečka.
První dva dny jsme si psali smsky, ale tohle by bylo jako že na něj myslím…
Pokud Ti to nějak psychicky pomůže, do toho. S tímhle se nedá radit… třeba já podobné písemné výlevy pokládám za infantilní a plané řeči - důležité jsou pro mne konkrétní skutky. Tj. například stýkat se s nejbližšími lidmi a pěstovat s nimi osobní vztahy, pokud pro mne jsou důležití. Ale každý to má jinak, jiný by Ti řekl, že je to skvělý nápad. Hlavní je, aby Ty ses cítila líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
muffinka89
16.11.12 20:54
Taky jsem váhala ale jinaknevím jak dokázat že na ně myslím…Filip na sms odpoví, ale děda teď o mě moc nestojí(a hrozně mě to mrzí).Když sem mu volala tak mi řekl, že na mě nemá náladu a že se někdy ozve
- Citovat
- Upravit
16.11.12 21:07
A dříve jsi s dědečkem komunikovala? Stýkali jste se, navštěvovali? Nebo jste si čas od času napsali mail a viděli se jednou do roka??? Jste si skutečně tak blízcí???
Jsou chvíle, kdy druhý nepotřebuje zdvořilost, nepotřebuje ani soucit. Potřebuje lásku, blízkost člověka, který mu opravdu rozumí - ne člověka, kterého vídá jednou ročně, i když je to vlastní vnučka.
Je to celé skutečně o tom, že Ty teď bez dědečka nemůžeš být? Není to trošku o tom, že Ty bys chtěla mít pocit, že se o něj staráš, když je teď v krizi… aby ses tím sama cítila líp?
Víš, snad se na mne nezlobíš, já vím, že zním tvrdě - já opravdu nechci být zlá, snad to tak nevyznívá. Jsem jen racionální. Umřela mi maminka před téměř čtyřmi lety - můj tatínek je taky velmi citově nepřístupný člověk - i já sama jsem. Není to chlad, lhostejnost, necitlivost - jen nepřístupnost. Neochota sdílet bolest s někým, s kým jsem dříve nesdílel/-a radosti běžného života - s někým, kdo má pocit, že teď hned musí za každou cenu dohnat něco, co dřív zameškal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
muffinka89
16.11.12 21:22
@BohunkaP Je to drsný, ale asi máš v něčem pravdu .Ale není to o tom, že se chci cítit lépe to si nemyslím, ale o tom, že chci aby věděl, že ho mám opravdu ráda(i když se vidíme hrozně málo)…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
.Viděla akorád prvorozenýho syna když byl malej a Kristýnku nikdy a já si teď říkám, že by jí chtěla viodět osobně a že sem se na nějaké dědovo nemá rád měla vyprdnout a měla tam jed…kdybych věděla, že se tohle stane tak bych tam jela ale já to nevěděla a ani jsem to nemohla vědět i když byla stará paní a dalo se čekat že to NĚKDY přijde ale přoč zrovna teď? A zrobvna na tohle? Hrozně mě hlodá a bopjím se že babička než umřela trpěla že to není jako by v klidu usla a umřela ve spánku 
.Taky nevím jak se mám"bavit" z dědečkem, zda mu mám nabídnout pomoct v baráku aby na to všechno nebyl sám. Když sem mu volala tak mi přišel strašně chladný jako by se nic nestalo a přitom vím, že ho to strašně moc bolí. Bojím se toho že žalem umřenebo se změní. Na jednou mám strach že umře i můj tatínek protože on už je taky starý pán a já nebudu mít nikoho 
Vždycky když mi bylo smutno nebo sem měla nějaké trápení tak sem jí zavolala a bylo mi lépe, ale teď…teď tady neni a nikdy nebude. Už jí nebudu moct zavolat a říct jí jak moc jí mám ráda a jak moc mi bude chybět..Ani obřad nebude takže se s ní nemohu rozloučit
potřebuji se trochu vypsat…Dneska mi přišel od dědečka email, že babička začala odpoledne krvácet do mozku a řemřela. Byl to pro mě hodně veliký šok a o to větší bolest protože babičku moc miluju i když sem jí neviděla tak moc často, protože bydlí dost daleko. Poslední dobou jsem jí ani nezavolala protože sem měla pocit, že je na mě našštvaná a když jsem byla z rodinou na výletě kus od nich tak jsem se nestavila protože vím, že děda nemá rád nečekané návštěvy a těď si to strašně moc vyčítám
STRAŠNĚ MOC MĚ TO BOLÍ A NEVÍM JAK DÁL