Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem přecitlivělá - jak se toho zbavit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.11.12 20:58
Taky mám občas takový problém…ale nevím jak ti pomoci, já si na to už zvykla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 20:59
zakladatelka
Ještě dodám, že když mám v práci nebo někde jinde řešit nějaký problém, tak se mi začnou klepat ruce a buší mi srdce, takže působím, jak kdybych měla trému, ale tréma to vyloženě asi není…přitom v práci jsem už přes rok, všechny kolegyně tam znám a i když myslím, že mě nemají tolik v oblibě, dokážu s nimi normálně vyjít a dělat jako že jsou fajn…nevím proč jde na mě pokaždé tenhle pocit (ta „tréma“), přitom se všechny problémy vždycky vyřešily (a ve skutečnosti to byly úplné hlouposti), takže nemám žádný důvod jednat tak jak jednám a hned se ze všeho hroutit…možná i díky té „trémě“ nezvládám své emoce…nevím zda to nazvat trémou, ale je to takový divný pocit, kdy mi jakoby v těle stoupne nějaký hormon a já pak nedokážu jednat s lidmi v klidu…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.12 21:02
@zoviad píše:
Taky mám občas takový problém…ale nevím jak ti pomoci, já si na to už zvykla
taky bych si ráda zvykla, mě osobně to na jednu stranu tolik nevadí, že jsem přecitlivělá, ale je to dost nepříjemné, obzvlášť v práci nebo jinde na veřejnosti, nechci před lidmi působit, že jsem troska a vzhledem k tomu, že v práci jednám s lidmi, tak se bojím, abych kvůli tomu pak nepřišla o místo. Aby mi třeba neřekli, že když neumím zvládat tyhle malé problémy, tak co budu dělat až se skutečně nějaký problém objeví…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.12 21:03
Teda!! Od rána zvažuju, že založím takovouhle diskusi, tak doufám, že někdo poradí! Já teda řvu permanentně. Během těhotenství se mi nic takovýho nedělo, ale po porodu jsem jak hysterka. Nemůžu si se synem ani hrát, i jeho úsměv mě rozbrečí a on pochopitelně neví co se děje. Stačí mi blbá reklama v telce a už jsem dojatá. Totéž běžné rozhovory, nedávno jsem si vybírala šaty a taky jsem ukápla slzu a nedejbože některý diskuse tady o problémech, to ani nedočtu zakladatelku, protože na to nevidím… Vím, že mám zvášenou empatii, to mi jeden odborník už sdělil, ale takhle strašný to nikdy nebylo. 
Jsem dojatá u každý krávoviny a připadám si jako blbka. 
HA neberu, tak nevím, jestli se mi tak zbláznily hormony po porodu. 
Není na to něco???
Anonymní hysterka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.12 21:04
Ahoj,
Promiň za anonym, ale nechci to ventilovat veřejně. Mám to podobně. Sice se nerozbrečím u úplně každé vyhrocenější situace, ale minimálně mi vyhrknou slzy a když je to moc, tak se prostě rozbulím. Umocňují to deprese, stresy, nevyspalost apod. Když jsem víc v pohodě, klesá tím i ta šance pro ostatní mě rozbrečet 
Úplně se toho asi nikdy nezbavím a bohužel ti nedokážu ani nijak poradit. Sama sobě v tu chvíli vždycky říkám v hlavě - nebul, vždyť jde o hovno, ale prostě to ne vždycky zabere.
Ale tobě se to třeba podaří časem líp ovládat, držím palce 
- Citovat
- Upravit
13.11.12 21:06
Každý je jinak citlivý. Je možné, že máš nějaký blok z dětství/dospívání, o kterém ani nevíš.
Já jsem zase do té doby, než jsem měla děti brečela jen nad příběhy cizích, u filmů, pohádek, ale když mě něco trápilo.. držela jsem to v sobě.
Bud ráda, že to v sobě nedusíš. 
Asi ti nezbývá nic jiného, než si zvyknout a plakat někde potichoučku o samotě at nejsi za hysterku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 21:09
zakladatelka
@Anonymní píše:
Ahoj,
Promiň za anonym, ale nechci to ventilovat veřejně. Mám to podobně. Sice se nerozbrečím u úplně každé vyhrocenější situace, ale minimálně mi vyhrknou slzy a když je to moc, tak se prostě rozbulím. Umocňují to deprese, stresy, nevyspalost apod. Když jsem víc v pohodě, klesá tím i ta šance pro ostatní mě rozbrečet
Ale tobě se to třeba podaří časem líp ovládat, držím palce
jo přesně tak, také si říkám nebul, o nic nejde, ale spíš mám pocit, že pokaždé co si tohle řeknu, tak je to akorát horší a rychlejš mi vyhrknou slzy…TV ani smutné příběhy mě nerozbrečí, ani čtení o něčí smrti (tedy pokud to není někdo známý), proto je divný, že takhle reaguji, jen když s někým jednám a řeším nějaký problém, který ve skutečnosti ani žádným velkým problémem není…pokud se to do budoucna nezlepší, vyhledám psychologa, ale bojim se, aby to nedopadlo tak, že za něj jen vyhodím peníze a on mi pak doporučí nějaký prášky, to bych vážně nerada
- Citovat
- Upravit
13.11.12 21:11
Já tohle taky mám, u mě to je dětsvím na h****,pomohly mi bachovky. jeden čas jsme byla na ad ale už to nechci ani vidět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 21:16
No mám to podobně a taky ti neporadím U mě to je teda trochu lepší, já brečím až u více vyhrocených situací, ale i to mě dost štve, vypadám pak jak desetiletá holka. Když je na mě někdo bezdůvodně nepříjemnej, když se se mnou má manžel potřebu hádat, tak prostě nejsem schopná normálně odpovídat, reagovat, už řeším jen to, že každou chvíli začnu brečet a jak to zastavit. Nezvládám, když se mám postavit sama za sebe a nějak se obhajovat a ještě třeba před nějakou „autoritou“, to už je úplně konec 
A jsem teda po porodu i mnohem víc uřvaná při opačných situacích, jak tu někdo psal, dojímá mě každá prkotina
Neporadím, soucítím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 21:59
Ahojky.
Jsem skoro to samé. A třeba zrovna teď HA neberu a nic to neovlivnilo.
Kolikrát mi jen stačí někomu něco vyprávět (něco trošičku bolestivého) a ty slzy se do očí tlačí úplně samy. Nebo třeba, když dojde k nějakému úrazu, tak se slzy tlačí taky ale není to bolestí. Kdyby nám někdo uměl poradit, bylo by to fajn.
- Citovat
- Upravit
13.11.12 22:04
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mám problém a dost se za něj stydím, tak omluvte moji anonymitu. Jde o to, že jsem dost přecitlivělá a hned mě všechno rozbrečí, i když nemám důvod. Dám příklad - je nějaký problém v práci a já za něj nemohu, ale i přesto když se snažím o tom problému mluvit a obhájit svoji pravdu, tak to nezvládám a hned se mi chce brečet. Většinou se neudržím a jdou mi slzy do očí, i když vím, že já jsem v tom problému 100% nevinně. Brečím, když mě rozčílí nějaká kravina, třeba když se hádám s prodavačkou…sice si svoji pravdu (třeba že mi špatně vrátila peníze) obhájím, ale jsem pak na měkko a opět spustím pláč. Brečím, když mě někdo/něco vytočí…prostě brečím kvůli každé kravině a nejsem schopna normálně v klidu reagovat a mluvit s lidma :'( Místo toho, abych jednala v klidu a obhájila si svoji pravdu, tak se neudržím a začnu jednat jakoby v afektu, působím na lidi nepříjemně a ve finále se hroutím. U TV se mi to nestává, jen když mluvím s lidmi a něco nevyjde tak jak má. Potřebuji se toho co nejrychleji zbavit, abych v práci nepůsobila jak troska a kvůli tomu pak nepřišla o místo (že neumím zvládat stres a řešit problému v klidu bez emocí). Jsem bezdětná, těhotná také ne, vlastně se takhle se chovám kdykoliv, takže jestli mám či nemám menses je úplně jedno. Beru HA, možná na tom svůj podíl bude mít i HA, ale co si vzpomínám, tak jsem byla stejná, i když jsem ji vůbec nebrala. Nízké sebevědomí nemám, příliš vysoké také ne, spíš tak něco mezi. dost mě to trápí, protože nedokážu jednat normálně a hroutím se kvůli každé kravině, přitom sama vím, že se jedná o hloupost, ale nic s tím bohužel nedokážu dělat. Máte nějaký tip jak se toho zbavit? Zkoušela jsem i počítat do deseti, a v klidu dýchat než něco řeknu, ale bohužel to nepomáhá..fakt si připadám jak malé dítě, co není schopné ustát nějakou nepříjemnostdoufám, že můj příspěvek není moc zmatený…blbě se mi to vysvětluje… prosím poraďte nebo asi brzo skončím v blázinci
já jsem úplně stejná…jako bys popisovala mě, já se toho ale nedokážu zbavit, jsem to prostě já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.12 22:05
@Anonymní píše:
Ještě dodám, že když mám v práci nebo někde jinde řešit nějaký problém, tak se mi začnou klepat ruce a buší mi srdce, takže působím, jak kdybych měla trému, ale tréma to vyloženě asi není…přitom v práci jsem už přes rok, všechny kolegyně tam znám a i když myslím, že mě nemají tolik v oblibě, dokážu s nimi normálně vyjít a dělat jako že jsou fajn…nevím proč jde na mě pokaždé tenhle pocit (ta „tréma“), přitom se všechny problémy vždycky vyřešily (a ve skutečnosti to byly úplné hlouposti), takže nemám žádný důvod jednat tak jak jednám a hned se ze všeho hroutit…možná i díky té „trémě“ nezvládám své emoce…nevím zda to nazvat trémou, ale je to takový divný pocit, kdy mi jakoby v těle stoupne nějaký hormon a já pak nedokážu jednat s lidmi v klidu…
fakt mám úplně stejné problémy, popisuješ 100% mě…zajímavý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.12 22:27
Raději anonymně… Zabere na to dobrý psychoterapeut.
Mně psycholožka říkala, že člověk jedná jakoby v pozici buď dítě, dospělý nebo rodič. Adekvátní reakce je reakce „dospělý“. To co popisuješ je reakce „dítěte“.
S psychologem můžeš i cvičně procvičovat situace (rozhovory), při kterých se ti to děje, a svoji reakci rozpitvat a učit se reagovat jako „dospělý“.
(mám to podobně, snažím se, ale ideál to není)
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, mám problém a dost se za něj stydím, tak omluvte moji anonymitu. Jde o to, že jsem dost přecitlivělá a hned mě všechno rozbrečí, i když nemám důvod. Dám příklad - je nějaký problém v práci a já za něj nemohu, ale i přesto když se snažím o tom problému mluvit a obhájit svoji pravdu, tak to nezvládám a hned se mi chce brečet. Většinou se neudržím a jdou mi slzy do očí, i když vím, že já jsem v tom problému 100% nevinně. Brečím, když mě rozčílí nějaká kravina, třeba když se hádám s prodavačkou…sice si svoji pravdu (třeba že mi špatně vrátila peníze) obhájím, ale jsem pak na měkko a opět spustím pláč. Brečím, když mě někdo/něco vytočí…prostě brečím kvůli každé kravině a nejsem schopna normálně v klidu reagovat a mluvit s lidma :'( Místo toho, abych jednala v klidu a obhájila si svoji pravdu, tak se neudržím a začnu jednat jakoby v afektu, působím na lidi nepříjemně a ve finále se hroutím. U TV se mi to nestává, jen když mluvím s lidmi a něco nevyjde tak jak má. Potřebuji se toho co nejrychleji zbavit, abych v práci nepůsobila jak troska a kvůli tomu pak nepřišla o místo (že neumím zvládat stres a řešit problému v klidu bez emocí). Jsem bezdětná, těhotná také ne, vlastně se takhle se chovám kdykoliv, takže jestli mám či nemám menses je úplně jedno. Beru HA, možná na tom svůj podíl bude mít i HA, ale co si vzpomínám, tak jsem byla stejná, i když jsem ji vůbec nebrala. Nízké sebevědomí nemám, příliš vysoké také ne, spíš tak něco mezi. dost mě to trápí, protože nedokážu jednat normálně a hroutím se kvůli každé kravině, přitom sama vím, že se jedná o hloupost, ale nic s tím bohužel nedokážu dělat. Máte nějaký tip jak se toho zbavit? Zkoušela jsem i počítat do deseti, a v klidu dýchat než něco řeknu, ale bohužel to nepomáhá..fakt si připadám jak malé dítě, co není schopné ustát nějakou nepříjemnost
doufám, že můj příspěvek není moc zmatený…blbě se mi to vysvětluje… prosím poraďte nebo asi brzo skončím v blázinci 