Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nic nejde na 100%. Já obětovala domácnost, takže vlastně k domovu nemám žádný vztah.
Udělám základ a zvelebovat smysl nemá, stejně to tady nikdy nebude vypadat jako v magazínu IKEA.
Ostatní čas je rozvržen mezi děti, manžela, zvířata, peče o sebe a nárazově nějaké vzdělání atd… Víc se stihnout nedá, ani když člověk ořeže spánek na 5h denně.
Já to sice jako cil nemám, ale kombinuji.
Jím zdravě, ale vařím i pro manžela.
Uklízím pravidelně 15 minut denně a tzv. udržuji stav, že kdyby někdo přišel, nemusím se stydět ho pustit dovnitř.
Jednou týdně vytirám, dělám prach, ale zapojím i manžela, takže si pomáháme.
Chci se hýbat, tak venčím dlouho psa, já mám pohyb a pes je šťastný.
Ale zároveň se nestydím si udělat kafe, když nepořádek ulítne
.
Stačí nad tím trochu popřemýšlet.
Nepotřebuju mít všechno stoprocentní. Nemám úplně běžnej život třicetiletý ženský, mám ale klid a žádný stresy a kašlu na nějaký teze o tom, že se člověk nemá ani vteřinu nudit nebo nic nedělat, protože je to mrhání časem.
@Azeretereza píše:
Nepotřebuju mít všechno stoprocentní. Nemám úplně běžnej život třicetiletý ženský, mám ale klid a žádný stresy a kašlu na nějaký teze o tom, že se člověk nemá ani vteřinu nudit nebo nic nedělat, protože je to mrhání časem.
Přesně, úplně nesnáším ty kecy že člověk MUSÍ v jednom kuse něco dělat co ho rozvíjí
jako pokud ho to baví tak budiž ale prostě bych se nikdy nenutila do něčeho jenom proto že „se to tak teď dělá“ ![]()
@kulíšek_s_bambulí píše:
Přesně, úplně nesnáším ty kecy že člověk MUSÍ v jednom kuse něco dělat co ho rozvíjíjako pokud ho to baví tak budiž ale prostě bych se nikdy nenutila do něčeho jenom proto že „se to tak teď dělá“
S tím, že mi děsně štve dělat něco, jen proto, že se něco má dělat, naprosto souhlas.
V jednom kuse něco dělat, to je krapet můj problém, já to prostě tak mam. Nějak se neumim zastavit. Jako nedle víkend jsem se rozhodla nic nendělat. A skoro jsemto dodržela. Ale byla jsem z toho uplně rozlámaná, dokonce jsem furt měla pocit, že mi něco je, jsem nemocná, je mi špatně, něco na mě leze. V podnělí ráno jsem dokonce vyhodnotila, že je mi tak zle, že nejedu tradičně do prác na kole a jedu sockou. Ale jak mile jsem se vykopala z postele a začla se hýbat, dorazila do práce, bylo po rázem po všech neduhách a po ptráci jsem šla už plavat.