Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Moje starší dcera také nemusela kolektiv, takže tě chápu..
V tomto věku jsou děti hodně hodně upřímné - bohužel až netaktně ( jako třeba když se mě synovec zeptá zda také čekám miminko, přičemž zahlídl můj špek
)- s klidem řeknou že smrdíš, jsi hnusná, že tě nemá rádo..Prostě co na srdci to na jazyku a člověk může vzít jed na to, že to tak i myslí..
Pokud je jí babička nepříjemná, je to jediná její obrana, bohužel.
Jednou naše dcera řekla babičce, že má hloupý obličej - to bylo také nepříjemné a vypadalo, to jakoby to snad slyšela doma
![]()
Nezbývá než netolerovat hrubé výrazy, ale určitě nenutit do chování, na které se necítí.. ![]()
Caroline81 píše: …Ona babička má ve zvyku, když ji Adélka nechce ji prostě obejmout a „vzít si ji i proti její vůli“, takže mám pocit, že tohle je její obrana. Trošku mi to vadí, ale zase já nevím, jestli se necítí v tu chvíli když to říká taková „znásilňovaná“. Říká to většinou těm tetám a babičkám, který se na ni sápou.
Tak podle mě by babičky/tetičky rozhodně měly respektovat, pokud se dítě zrovna nechce objímat či mazlit! Nenutit jí do toho, nabídnout náruč, ale když nechce, tak nechce a nechat ji, až chtít bude. (V mých očích to násilné objímání/mazlení, kdy dítě vříská a snaží se vykroutit skutečně hraničí se „znásilňováním“.)
Na druhou stranu bych dceřin slovní projev korigovala: „Nebuď ošklivá na babičku, řekni jí, že se teď mazlit nechceš a babička tě určitě nutit nebude.“ (A tím zkoriguješ obě dvě, dítko i babičku.
)
Jamajka00 píše: …babička ji miluje a to že jhi obejme násilím,no co ji asi zbývá když ji na tom záleží…
Počkej, to jako myslíš, že upřednostníš objímací potřebu babičky, před objímací nechutí dítěte? ![]()
Já dítko „nutím“ ke slušnému a zdvořílému chování: aby pozdravilo, babičku přivítalo atd. (případně navádím/podsouvám, aby šlo dát pusu, ale netrvám na tom). Ale pokud dítě nechce fyzický kontakt, tak mi přijde naprosto nepřijatelné ji k tomu „znásilňovat“, jen aby byla uspokojena babiččina potřeba. ![]()
Wiolla píše:Caroline81 píše: …Ona babička má ve zvyku, když ji Adélka nechce ji prostě obejmout a „vzít si ji i proti její vůli“, takže mám pocit, že tohle je její obrana. Trošku mi to vadí, ale zase já nevím, jestli se necítí v tu chvíli když to říká taková „znásilňovaná“. Říká to většinou těm tetám a babičkám, který se na ni sápou.Tak podle mě by babičky/tetičky rozhodně měly respektovat, pokud se dítě zrovna nechce objímat či mazlit! Nenutit jí do toho, nabídnout náruč, ale když nechce, tak nechce a nechat ji, až chtít bude. (V mých očích to násilné objímání/mazlení, kdy dítě vříská a snaží se vykroutit skutečně hraničí se „znásilňováním“.)
Na druhou stranu bych dceřin slovní projev korigovala: „Nebuď ošklivá na babičku, řekni jí, že se teď mazlit nechceš a babička tě určitě nutit nebude.“ (A tím zkoriguješ obě dvě, dítko i babičku.)
Přesně, souhlasím! ![]()
JInak mi to připomnělo mé vlastní zážitky z ranného dětství - strýc s bratrancem mě lechtali pod dekou, já jsem strašně lechtivá, tak jsem se samozřejmě smála a nedokázala se tím pádem bránit, že se děsím, že se udusím, dobře si pamatuju tu hrůzu, že nemůžu dýchat. Tak tu bezmoc, že se nemůžu dovolat maminky (nebyla jsem schopná ji volat, jen se musela smát). Mamka když jsem jí to později jako větší řekla byla nepříčetná a dodnes to strýcovi zazlívá, jak mohl být tak necitlivý (on bohužel byl v mnoha dalších situacích).
Důsledek bohužel je, že jsem těžce klaustrofobická, a nesnesu i takové blbosti, že když můj hodný manžel přijde do postele, já jsem pod peřinou a on mě „přes ni“ (tj. zvenčí, i s peřinou) obejme, že mi chce dát pusu, mě se zmocní panický stav, začnu křičet, ať mi vyndá ruce (a to mám samozřejmě hlavu venku a rozumově vím, že by mi nic neudělal). ![]()
Pipet píše:Jamajka00 píše:Jenže ona nechce být objímaná, babička to přesto udělá - tak jak jinak se má malá bránit?
Caroline zkus se na věc podívat i z pozice babičky,vnučka ji odmítá pošle ji do pekla a řekne ji že je hnusná?my máme dost ráznou babičku a vím že po těchto slovech by vnučku už neobejmula.a já bych ani nedopustila aby dcera tohle vypustila z ust.babička ji miluje a to že jhi obejme násilím,no co ji asi zbývá když ji na tom záleží.naše by neobjímala to vím…po tom jak by se děti takto chovaly tak určitě ne.
Já taky nenávidím, když mě někdo objímá (krom partnera a malé), jenže jsem už velká a umím to říct, případně to „vydržet“. Kdyby mi byly tři, tak bych asi taky říkala nějaké hnusné věci, když nemůže ublížit fyzicky, brání se aspoň takto.
Vidím to u malé… Babička, která ji neloví a násilím nepusinkuje, se nakonec vždycky toho pomazlení dočká, jiný příbuzný, který si projevy nákonnosti vynucuje, případně prostě dělá sám, k tomu má ten vztah úplně jiný… a v nejbližší době k němu sama nepůjde, to je mi jasné.
Pipet - přesně to si taky myslím a včera se mi to i potvrdilo, když jsem se na to zaměřila a sledovala na rodinné oslavě. Naše malá tam byla se mnou, s tátou, byly tam 2 tety, 2 strejdové, jedna 14-letá a 2 starší manželé, které neznala. Do hodiny už se střídala každýmu na klíně a hrála si s nima. Ale co bylo nejdůležitější? Nikdo na ni netlačil. Nechali ji se rozkoukat. Takže po zralé úvaze jsem došla k tomu, že je to jen její způsob obrany, který jí ponechám. I proto, že jsem se včera od jednoho člena rodiny dozvěděla, že babička o malé prohlašuje, že je to rozmazlenej fracek. A to už je teda moc i na mně.
Zuziky píše:
mladsi syn taky nemusi babicku, co se po nem spae a organizuje mu, co ma delat…a klidne ji rekne. ze je stara a oskliva (od nas urcite nikdy neslysel), proste vi, ze toto na ni plati a ona mu pak da pokoj…kdyz s babi neni rec, proste eliminuju setkavani…co se tyce skolky…nevim, no, pokud zvlada takhle „zmanipulovat“ pubertaky, budou ji deti asi pripadat nudneale skolku, pokud by tam vyslovene nebyl nejaky problem, bych postavila jako hotovou vec- a v jejim pripdae „povinnost, co maji jenom velke a sikovne holcicky“
Zuziky - já myslím, že tu školku nějak zvládne. Bude muset. Určitě tam od září nastupuje. Čekáme druhé miminko a v září jí už budou čtyři, tak to bude třeba brát jinak než před rokem. Určitě vím, že je to pro ni dobré. Teď už mi ji nevezmou, ale doufám, že od toho září začne chodit. Navíc ji bude ráno vodit manžel a tomu si odmlouvat nedovolí, tak snad to bude mít hladký průběh.
Jamajka00 píše:Pipet píše:jj já vím ,jen mi je celkem líto té babičky,ale je jasný, že jde na to prostě špatně a tím že si lásku vnučky vynucuje, tak ji spíš odrazuje…bohužel.ale pokud by babičce moje dcera řekla, jsi hnusná ,tak bych ji domluvila ,že babička ji má ráda a že se tohle babičce neříká…ale sama mám tříletou dceru a tak chápu že si ještě nic vysvětlit pořádně nedají.Jamajka00 píše:Jenže ona nechce být objímaná, babička to přesto udělá - tak jak jinak se má malá bránit?
Caroline zkus se na věc podívat i z pozice babičky,vnučka ji odmítá pošle ji do pekla a řekne ji že je hnusná?my máme dost ráznou babičku a vím že po těchto slovech by vnučku už neobejmula.a já bych ani nedopustila aby dcera tohle vypustila z ust.babička ji miluje a to že jhi obejme násilím,no co ji asi zbývá když ji na tom záleží.naše by neobjímala to vím…po tom jak by se děti takto chovaly tak určitě ne.
Já taky nenávidím, když mě někdo objímá (krom partnera a malé), jenže jsem už velká a umím to říct, případně to „vydržet“. Kdyby mi byly tři, tak bych asi taky říkala nějaké hnusné věci, když nemůže ublížit fyzicky, brání se aspoň takto.
Vidím to u malé… Babička, která ji neloví a násilím nepusinkuje, se nakonec vždycky toho pomazlení dočká, jiný příbuzný, který si projevy nákonnosti vynucuje, případně prostě dělá sám, k tomu má ten vztah úplně jiný… a v nejbližší době k němu sama nepůjde, to je mi jasné.
taky vždycky okřikuju a vysvětluju, že toto se neříká atd. Babička jí začala říkat, že si najde jinou holčičku za kterou bude chodit a Adélka? Je spokojená, že babička už chodit nebude a když se jí zeptám, jestli s ní chce jít na procházku, tak řekne, že ne, že ať jde s tou druhou holčičkou.
Kamča.dalmatinka píše:
To co dcera říká musela někde slyšet.Když se baví jen s váma tak nejspíš u vás.
Děti takové chování jedině někde odkoukaj,takže bych se nejdřív zamyslela jestli to samé nedělám já
Nikdy bych malého neuhodila,ale kdyby řekl babičce at jde do pekla,tak bych mu nařezala prdel a nepodporovala bych ho v tom.Tk když s ní nechce bejt at se zavře do pokojíčku.Udělali jste chybu že jí to tolerujete
Tak to si vůbec nemyslím. My před ní takto nemluvíme a za její obranu za chybu taky nepovažuju.
Betty03 píše:
ahoj,
tak trošku jsi mi připomněla synka v tomhle věku. S dětmi problém neměl, ty má rád, ale dospělých se stydí. Nereagoval na ně agresivně, když si ho nevšímaly, ale měl období, kdy taky těžce nesl narušení našeho soukromí a musel se na návštěvu adaptovat.
Podle mě: hrubou chybu dělá babička - ta je dospělá a měla by umět situaci posoudit. Násilné objetí a manipulace s dítětem, které je evidentně vůči ní v opozici věc jen zhorší. Naši přistoupili na Matyho hru, že je schovanej pod gaučem a jako si ho nevšímali, až on přišel, vzal je za ruku, pozdravil a nabídl jim formu komunikace, která mu vyhovuje - hru, čtení…
Další věc je, že každý máme jinak „širokou“ intimní zónu, a našemu synovi taky vadí, když na něj cizí lidi bez důvodu sahají. Je potřeba mu vysvětlit, že se nesmí „ohnat“, ale rodina obzvlášť by to měla respektovat. Někdo prostě je víc kontaktní a někdo méně, naopak to spíš ukazuje na citlivost, že ten dotyčný prostě se nenechá od někoho jen tak „osahávat“. A opět - pro život a ochranu dítěte je spíš důležité vysvětlit mu, že na to se ho dotýkat (mimo dětí při hře, učitelky apod.) nikdo cizí nemá právo! Babička je sice rodina, ale pokud dítě nechce, má to respektovat. Taky dětská věta typu, že babička půjde do pekla, může být výraz zoufalství dítěte, které si se situací neví rady, ne ukázka, jak je či není vychované. Spíš bych to probrala s babičkou, že si svým přístupem škodí. Samozřejmě souběžně dítě „sociálně otužovat“ - mluvit o tom, že babička ho má ráda atd. Ale zase - láska se nedá vynutit, pokud dítě babičku zrovna nemiluje, není to JEHO chyba.Babička si k němu zkrátka musí hledat cestu odpovídající jeho temperamentu.
Co se chování mezi vrstevníky týče - pokud dítě jiné nenapadá, neútočí, ale prostě si chce hrát samo, má na to plné právo, taky jsou různá vývojová období a časem se to změní, opět násilné zařazování je spíš na škodu věci. Může to být třeba tím, že dítě je zrovna na jiné mentální úrovni než vrstevníci (třeba napřed) a jejich hry mu připadají nezábavné, je zvyklé spíš na dospělé a jejich hru, jak píšeš, že vyhledává ty starší, kteří ho mazlí, to mi spíš připadá jako potřeba regrese, „být ten malý, mazel“. To se určitě samo srovná. Náš synek tím reagoval na narození dvojčat a změnu v rodině, že další lidi těžko přijímal, babičky ho nechaly a po čase se začal těšit, běžel vítat až k bráně, pusinkoval… Srovnej hlavně babičku.![]()
Betty - díky za názor a rady. taky si myslím, že to to není chyba výchovy, ale určité vývojové období.
To je super rozhodnutí ![]()
Betty, mám to podobné… ne teda klaustrofobii, ale když mě třeba někdo - a to opravdu kdokoli, i chlap, chytne tak, že nemám volné ruce, jsem schopná se rozbrečet. Nesnášín dotyk na nohou - milý tatínek mě s oblibou jako projev náklonnosti (asi), mačkal nad kolenem, jak na mě někdo sáhne, musím se opravdu intenzivně soustředit, ať ho nenakopnu
(sedíme a kecáme s dobrou kamarádkou, smějeme se něčemu, ona mimovolně mi položí ruku na stehno… to je konec.)
Taky na vás „klepali kosu“???
Dítku se přisednou nohy, roztáhnou ruce a bradou se ťuká do hrudníčku, mělo by to lechtat a být legrace… To je fakt příšerné toto.
Já s malou blbnu, lechtám, přidržuju=) ale jakmile postřehnu jen náznak, že už nechce, okamžitě pouštím, když chce pak ještě, nechám ji, ať sama začne.
Zakladatelko, zkus ještě s tou babičkou promluvit, je škoda, že ona sama si kazí vztah s vnučkou…
Wiolla píše:Wiolo - to jsem se jí snažila určitou dobu vysvětlovat, aby to řekla nějak taktně, ale na babičku neplatí. Tak jsem (uznávám měla bych asi víc naléhat) přestala. Malá ví, že když řekne něco hnusnýho, tak babička přestane.Caroline81 píše: …Ona babička má ve zvyku, když ji Adélka nechce ji prostě obejmout a „vzít si ji i proti její vůli“, takže mám pocit, že tohle je její obrana. Trošku mi to vadí, ale zase já nevím, jestli se necítí v tu chvíli když to říká taková „znásilňovaná“. Říká to většinou těm tetám a babičkám, který se na ni sápou.Tak podle mě by babičky/tetičky rozhodně měly respektovat, pokud se dítě zrovna nechce objímat či mazlit! Nenutit jí do toho, nabídnout náruč, ale když nechce, tak nechce a nechat ji, až chtít bude. (V mých očích to násilné objímání/mazlení, kdy dítě vříská a snaží se vykroutit skutečně hraničí se „znásilňováním“.)
Na druhou stranu bych dceřin slovní projev korigovala: „Nebuď ošklivá na babičku, řekni jí, že se teď mazlit nechceš a babička tě určitě nutit nebude.“ (A tím zkoriguješ obě dvě, dítko i babičku.)
Pipet píše:
To je super rozhodnutí![]()
Betty, mám to podobné… ne teda klaustrofobii, ale když mě třeba někdo - a to opravdu kdokoli, i chlap, chytne tak, že nemám volné ruce, jsem schopná se rozbrečet. Nesnášín dotyk na nohou - milý tatínek mě s oblibou jako projev náklonnosti (asi), mačkal nad kolenem, jak na mě někdo sáhne, musím se opravdu intenzivně soustředit, ať ho nenakopnu
(sedíme a kecáme s dobrou kamarádkou, smějeme se něčemu, ona mimovolně mi položí ruku na stehno… to je konec.)
Taky na vás „klepali kosu“???
Dítku se přisednou nohy, roztáhnou ruce a bradou se ťuká do hrudníčku, mělo by to lechtat a být legrace… To je fakt příšerné toto.Já s malou blbnu, lechtám, přidržuju=) ale jakmile postřehnu jen náznak, že už nechce, okamžitě pouštím, když chce pak ještě, nechám ji, ať sama začne.
Zakladatelko, zkus ještě s tou babičkou promluvit, je škoda, že ona sama si kazí vztah s vnučkou…
Pipet - a ostatní holky. Taky nesnáším, když někdo dělá dětem co něchtějí. Jako výše popsané případy. Ti drobečci se nemůžou pořádně bránit. Je to hnus. Taky jsem nesnášela jako malá lechtání, nebo to prskání - prdění na břicho a podobný násilný pseudovtipný trapárny. Malá je v tomhle dost po mně. Ona se mazlí hrozně ráda, ale jenom s námi rodiči nebo s dnou naší kamarádkou a kamarádem, kteří za ní chodí od té doby co se narodila. Prostě s lidma, kterým důvěřuje a pustí si je k tělu. Jinak fakt dotyky cizích lidí nesnáší.
Caroline81 píše: …a když se jí zeptám, jestli s ní chce jít na procházku, tak řekne, že ne, že ať jde s tou druhou holčičkou.
Jo jo, takové plané výhružky se na takto staré dítě už prostě používat nesmějí.
Jsou to chytré hlavičky, mají svůj rozum a vždycky se to obrátí proti tomu, kdo vyhrožuje.
Já to pořád říkám: nedělat z těch dětí blbce. ![]()
Caroline81 píše:Pipet píše:Pipet - a ostatní holky. Taky nesnáším, když někdo dělá dětem co něchtějí. Jako výše popsané případy. Ti drobečci se nemůžou pořádně bránit. Je to hnus. Taky jsem nesnášela jako malá lechtání, nebo to prskání - prdění na břicho a podobný násilný pseudovtipný trapárny. Malá je v tomhle dost po mně. Ona se mazlí hrozně ráda, ale jenom s námi rodiči nebo s dnou naší kamarádkou a kamarádem, kteří za ní chodí od té doby co se narodila. Prostě s lidma, kterým důvěřuje a pustí si je k tělu. Jinak fakt dotyky cizích lidí nesnáší.
To je super rozhodnutí![]()
Betty, mám to podobné… ne teda klaustrofobii, ale když mě třeba někdo - a to opravdu kdokoli, i chlap, chytne tak, že nemám volné ruce, jsem schopná se rozbrečet. Nesnášín dotyk na nohou - milý tatínek mě s oblibou jako projev náklonnosti (asi), mačkal nad kolenem, jak na mě někdo sáhne, musím se opravdu intenzivně soustředit, ať ho nenakopnu
(sedíme a kecáme s dobrou kamarádkou, smějeme se něčemu, ona mimovolně mi položí ruku na stehno… to je konec.)
Taky na vás „klepali kosu“???
Dítku se přisednou nohy, roztáhnou ruce a bradou se ťuká do hrudníčku, mělo by to lechtat a být legrace… To je fakt příšerné toto.Já s malou blbnu, lechtám, přidržuju=) ale jakmile postřehnu jen náznak, že už nechce, okamžitě pouštím, když chce pak ještě, nechám ji, ať sama začne.
Zakladatelko, zkus ještě s tou babičkou promluvit, je škoda, že ona sama si kazí vztah s vnučkou…
jinak babičku taky nechápu. Ona má svoje děti 2 extroverty, kteří se s ní ale nikdy nemazlili. Mažel říká, že ten fyzický kontakt tam nebyl a jeho sestra je doslova emocionálně nevyrovnaná a jako kus ledu. Takže možná vidí v čem dřív dělala chybu a snaží se teď si to mazlení užít, ale vlastně se to asi nenaučila ani se svýma dětma. Nevím. Na toto téma už proběhlo tisíc rozhovorů, ale nic nepomáhá. A komu není rady…
Wiolla píše:Caroline81 píše: …a když se jí zeptám, jestli s ní chce jít na procházku, tak řekne, že ne, že ať jde s tou druhou holčičkou.Jo jo, takové plané výhružky se na takto staré dítě už prostě používat nesmějí.Jsou to chytré hlavičky, mají svůj rozum a vždycky se to obrátí proti tomu, kdo vyhrožuje.
Já to pořád říkám: nedělat z těch dětí blbce.
Wiolo - přesně. Taky to s manžou říkáme. Oni nejsou blbí, jenom jsou malí a potřebujou spoustu věcí ukázat a naučit, ale jinak rovnocenní partneři.