Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Chování k jiným dětem
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.6.11 23:06
Chování k jiným dětem
Zdravím všechny maminky.
Najde se někdo se stejným problémem? Moje 3letá holčička, jindy zlatíčko,někdy zlobivka se k ostatním, přibližně stejně starým dětem, nechová moc pěkně - kamarádsky. Těšila jsem se, že si s ostatními dětmi bude na hřišti hrát, půjčovat si vzájemně hračky atd. Místo toho ji musím neustále hlídat, aby někomu něco nevzala z ruky nebo do někoho nestrčila (to si naštěstí dovolila zatím jen ke svým kamarádkám,nikoliv k cizím dětem - cizím maminkám bych to teda nechtěla vysvětlovat). Ona není zlá,vůbec ne,jen nevím,kdy konečně pochopí, že ostatní děti nejsou soupeři, ale kamarádi.. Horko těžko půjči svou hračku - občas svolí,že něco za něco. Ale jakmile se jí líbí hračka jiných, přivlastňuje si ji. To samé, že se rozbrečí,když se jde někdo houpat na houpačky, které byly doposud volné nebo točit na kolotoč, na kterém doteď nikdo nebyl…a to se slovy „já se chci TAKY houpat“ a brekot.. Neustále vysvětluju, ale je to stále prd platné. Maminky už se na mě dívají pomalu skrz prsty 
a mně už se mezi děti s dcerkou moc nechce chodit. Přejde to? Nebo to bude pořád taková žárlivka??? Chtěla bych,aby měla kamarády 
, takhle si ale každého znepřátelí 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.6.11 23:21
Asi jí opakovat, že jsou to kamarádi a že jí mají rádi. A věci si může půjčit, pokud ona půjčí, pokud ne, nemá právo si je brát. Bude to těžký, ale pořád jí to opakovat.
A neboj přejde to. (Nebo může být takový temperamentní vůdčí typ, co my víme) Dianka taky dlouho zastávala názor - co je moje, je moje, co je tvoje, je i moje 
až pak jsem jí doslova zakazovala brát si věci jiných, pokud jim nepůjčí svoje. Naučila se to a už chodí s lopatičkou na výměnu za tu hezkou bábovičku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.11 23:44
Děkuju za reakci. Kdybych tohle neřešila každou návštěvu mezi dětmi, zřejmě bych sem ani nepsala,ale při poslední potyčce s kolečkem,kdy ho bez ostychu Verunka vzala malému chlapečkovi z ruky, jsem si řekla a dost - když jsem viděla výraz té maminky,celá jsem zrudla ,jak jsem se za její chování styděla! Opakuju jí to pořád dokola a ještě než dojdeme na hřiště jí vysvětluju,že hračky bez zeptání brát nebude, strkat děti nesmí,atd. Ona mi všechno odkýve, ale pak se v ní něco zlomí a nevidí neslyší a děti jsou pro ní najednou soupeři…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
peka83
9.6.11 00:02
Ahoj muj syn (4roky) tohle začal dělat v době kdy začal chodit do školky. DŘÍV BYL VDĚČNÝ ZA KAŽDEHO KAMARÁDA CO KNÁM PŘIŠEL A PUJČOVAL HRAČKY.jAKMILE NASTOUPIL DO ŠKOLKY, TAK JE TO DĚSNEJ CHRT,žaluje.Pořád říká.MÁMÍÍ ONA DĚLÁ TOHLE, MAMÍÍ ONA BERE TAMTO a to mě nekdy až vytáčí už jen slyším to MAMÍÍ a už se mi kulí oči v sloup. Ale vždycky ho vyslechnu.Je škodolibej, jak užasně vyslovuje sprostá slova, někdo ho naštve a on ukáže zadek. Jako se kolikrát tak děsně stydím za tohle.A musím říct ž evětšinu opravdu donesl ze školky.Odmlouvá hrozně .Něco mu zakážu ale on si řekne sve poslední slovo a ještě je namě přidrzlej,Neplatí ani zvýšení hlasu ani plácnuti přez zadek.Jakmile už namě ale vidi že se vytočím a hodně zvyšim hlas a jdu kněmu pak mu sklapne. .Jako umí být uplně užasnej a zlatíčko a má i chvíle kdy sis dětma hezky vyhraje,ale jakmile na něj přijde tohle tak je na odstřel.To je taky pak ostuda sedět mezi jinýma matkama.-)Hračky nepujčuje má prostě pocit že každej si jeho hračku musí vzít domu.A já pak vysvětluji, pujč to neboj nechá ti to tady nevezme si to domu, pak pujči,ale kontroluje. a zachvili si raději stejně vezme zpět hračku.-) ale mylsím že je továžně hodne ste školky.je tam více dětí a méne hraček pak s easi o sve oblibene hračky perou.
- Citovat
- Upravit
9.6.11 07:35
Na tohle asi univerzální rada není, protože každé dítě je jiné. Já měla zase problém s tím, že dcera si nedokázala hrát s vrstevníky. Hodně se jim vyhýbala, nechtěla s nimi být na hřišti. Měla jsem pocit, že se jich bojí. Ale naopak vyhledávala děti o dva tři roky starší 
Srovnala se až ve školce, teď si hezky vyhraje i s mladšími dětmi. Ale zase začíná odmlouvat a zkouší na mě všechno možné. Na štěstí ji ještě dokáži srovnat.
Pokud je u vás více hřišťátek, tak bych zkusila chodit někam, kde je malý provoz, nebo v době, kdy se tam nevyskytují děti. Třeba to malou trkne, budou jí ty děti chybět a nechá si vysvětlit, že se k dětem nechová pěkně, tak tam musí být sama…
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 07:38
Podle mě děti v tomhle věku VĚTŠINOU spolu neumí kamarádit, hrát si spolu, ony si hrají VEDLE sebe. Tím, co popisuješ, si musí projít svým způsobem každé dítě. Musí pochopit, že o některé hračky musí poprosit, na houpačku počkat, na skluzavce si stoupnout do řady. Kašli na maminky, které se dívají na tebe skrz prsty, malá se musí nějak naučit chovat na hřištích, izolovaná doma ju to nenaučíš!
Tak zkus nejdřív chodit na hřiště se známými maminkami. Budeš tam mít podporu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 07:46
No, ve školce je samozřejmě více dětí, ale je už jenom na nich jak moc mají rozvinuté prosociální chování a to si nesou i z domova. Ikdyž vzor paní učitelky je také velice důležitý. Z mého pohledu doporučuji ho naopak v těchto věcech neposlouchat, nevyschlechnout. Poslouchat jenom zajímavé věci. Tyto negativní takto ani jinak nepodporovat. A chce to jenom trpělivost. Ale nejdůležtiější je to, jak to děláte doma. Těžší to mají jedináčci. Tam se to opravdu těžko nacvičuje. Nebo nám ještě radí místo negativního chování nacvičit pozitivní. Neopakovat co udělalo špatně, ale rovnou jen to dobré. NEchci vypadat jako chytrolín. ale trošičku praxe v tomdle mám. Tak třeba Vám to pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 07:47
Opravdu až děti od 4 let si začínají hrát spolu, ale je to velice individuální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 09:23
Díky moc všem maminkám za názory
Ještě když se zamyslím zpětně, tak tohle vlastně začalo,když jí jedna holka v herně dávala „kapky“. Kdykoliv se naše Verunka k ní přiblížila, slízla od ní jednu, ať už panenkou do hlavy nebo rukou, nebo strkance. Po každém zlomyslném šťouchanci od té holky ke mně běžela s pláčem. Mám takový pocit, že se těch dětí začla bát a teď si jen hlídá svůj osobní prostor. Protože kdykoliv se pak k ní někdo přiblížil, a to i malá kamarádka,kterou zná, nasadila bojový výraz a nepřipustí si nikoho k tělu. Do skákacího hradu nebo nafukovací skluzavky nešla,dokud tam byly děti (sama mi i řekla, „mami já se bojím tý holkišky“)a průser byl,když zjistila,že je nahoře na té nafukovací skluzavce chlapeček – začla brát zpátečku po provazovém žebříku,po kterém vylezla,tenkrát jsme na ní hulákali snad všichni „neboj se chlapečka!!!“ při tom slézání se jí zamotávaly nožky do provazu, no měla jsem fakt strach!!
Mimo jiné, když jsme na návštěvě,celou dobu řeším půjčování si hraček („TO JE MOJE!“) a strkání do kamarádky. To už mě taky nebaví.
Já už fakt nevím,snad to opravdu přejde a bude „normální“. Do školky bohužel nenastoupí,čekáme sourozence…
Najde se ještě někdo s podobným problémem? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 10:51
monamino,
já našemu 3-letému synovi, říkám, že ty hračky nejsou naše.Když si chce cizí hračky vzít, musí poprosit, jestli si může půjčit.Nemá zatím tedy problém s půjčováním svých hraček.
A jak už holky psaly, děti si hrají vedle sebe, ale ne spolu.I když, každé dítě je jiné a jsem zastánce vývojové etapy u dětí.
A s tím ubližováním.Náš syn, když ho někdo stčí, tak se tomu směje.Nám se stalo, že jeden chlapeček našemu synovi, chytl ruku a začal mu do ní plácat.A za chvilku, už si spolu hrály a proháněli svá(půjčená auta ).Záleží také na rodičích, jak se k tomu postaví.Vše se děti postupně naučí, jen to chce čas.A maminkám nic nevysvětluj, neponižuj se,také jejich ratolesti nejsou andílci…
My zase řešíme křik…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 11:24
Můj 3,5 letej synek si dokáže hrát jen s cca 6 letými dětmi. Které už mají dost rozumu, jak se chovat k takovému malému capartovi. Když přijdou na návštěvu stejně staré děti a my je „vypustíme“ v domnění, že bude klid, že si budou hrát, ani náhodou. Během dvou minut řev, ačkoli se mají rádi, těší se na sebe, atd. Počínaje shazováním čepic, přes braní míčů, hraček, až po jasné fyzické útoky (strkání, dokonce kousání). Bez dozoru a jakéhos takéhos usměrňování se to prostě neobejde.
Tohleto „omezování“ už má dost doma a těžce to nese. Jeho brácha si najde vkládačku pro batolata, zaleze si sám do kouta a hraje si. I kdyby starší brácha měl milion pozlacenejch autíček na dálková ovládání, okamžitě bráchovi krade tu vkládačku … vzhledem k tomu, že pak výtky jsou jaksi jednostranné (v drtivé většině případů je tím agresorem ten starší), chápu, že jakékoli hraní s kýmkoli pak nese těžce - je prostě ten „špatný“. Sám říká „já nejsem hodnej, já zlobím“. Což mi taky dalo ťafku přemýšlet hodně o tom, jak tohle řešit, aby ta věčná „kárání“ neublížila na dušičce … nemůže být jen ten hodný, co se sám nedokáže bránit a sám si vydobít to, co chce (pokud možno to, na co má nárok, t.j. jeho hračky … ) …
Je to dřina, i pro nás mámy, naučit se, jak je to naučit …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 11:31
Byli jsme teď na víkendu s maminama a dětma a můj syn (2 roky 8m) se s pár klukama podobného věku pořád požduchoval, občas někoho lehce kousl… přitom na hřišti to nedělá, ale tady se stačil otrkat a druhý den jen zlobil… ale nebyl sám, a přišlo nám všem, že si ty děti spíš v kolektivu hledají svoje místo, potřebujou se trošku prosadit…
Myslím, že s tím nic moc nenaděláš, že je to vývojová fáze, kterou musíte projít (to jsem si teda řekla i u nás)… zajímavé je, že s dětma, které dobře zná, to syn nedělá, takže i u vás by třeba pomohlo být spíš s dětma, co jsou „známé“…
A taky mne napadá, pokud to dělá až teď, že to může být i reakce na tvoje těhotenství, děti to vycítí (u nás byl konec těhotenství šílený - Jurča zlobil jak drak)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 13:24
Ha ha, jako by si mluvila o naší cácorce, zomilo se to když se nám narodilo druhé mimi. Jako když utne, najednou se dělí se vším. Příjde za mnou a zeptá se: mami můžu si půjčit Laurinčinu hračku? Víš musíme se rozdělit 
je to legrace
Tak se netrap, ono to přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 13:57
estrea píše:
Ha ha, jako by si mluvila o naší cácorce, zomilo se to když se nám narodilo druhé mimi. Jako když utne, najednou se dělí se vším. Příjde za mnou a zeptá se: mami můžu si půjčit Laurinčinu hračku? Víš musíme se rozdělit
Tak se netrap, ono to přejde
U nás je to naopak. Je to holt nátura od nátury, dítě od dítěte - každý je jiný …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.11 17:35
Asi to tedy nemá cenu nijak víc řešit, to je fakt. Jen jsem chtěla vědět,jestli někdo má to samé, protože na hřištích jsem se s tím ještě nesetkala, všechna dítka jsou družná,nebo alespoň nedělají humbuk okolo půjčování svých hraček. A ještě jsem kromě nás neviděla nikoho,že by se rozbrečel,když se někdo jiný šel houpat…Dnes jsme šly na hřiště,že se zkusíme kamarádit s dětmi bez pláče a strkání, cestou jsem jí domlouvala a ona vypadá,že všechno chápe,dokonce i sama říká „neboj maminko já nebudu brát chlapečkovi hračky, já nebudu strkat děti“ a jako na potvoru tam dnes nikdo nebyl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
