Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,
potřebovala bych poradit.Máme 3-letého synka.Chodíme pravidelně do knihovny, kde probíhá program.Děti si nejdříve hrají, zopakují své jména,poté je výtvarná činnost a pohádka.Většina dětí se do programu zapojuje bez problému.Můj syn,tam pobíhá a jakmile není po jeho začne křičet nebo mluvit nahlas ( chce si hrát ) a ruší ostatní děti.My odcházíme na chodbu, ale spustí ještě více, poněvadž tam chce být.Kříčí i v obchodě i doma ( ale to není tak časté ).Také se nezapojuje do výtvarných činností, ale hraje si.Což na ostatní děti také nepůsobí zrovna nejlépe, poněvadž pak také chtějí.Není mi z toho dobře.Myslíte, že z toho vyroste nebo si zvykne časem ? Paní knihovnice je super a říká, že vše je v klidu.Rodiče říkají, že je urputný a na vše jde silou.My jako rodiče si myslíme, že je naopak klidné povahy, ale zvenku působí asi úplně jinak.
Doma byste ho nepoznaly.Dětem, zatím nikdy neublížil, spíše děti ubližují jemu.Na svůj věk je veliký 1 metr a 18kg tak může působit i starší.
Umí poprosit, poděkovat pozdravit a k tomu říká jak se máš
,ale s tím křikem a zapojováním nevíme co s tím.Do školky zatím nepůjde(astma), až ve 4 letech tj.za rok.
Jedna maminka mi řekla, že ho děti nebudou mít rády, když je tak urputný, ale dětem opravdu neubližuje tak nevím proč by ho děti neměly mít rádi ![]()
Děkuji za pžípadné názory a rady.
Eliezer píše:
Ahoj holky,
potřebovala bych poradit.Máme 3-letého synka.Chodíme pravidelně do knihovny, kde probíhá program.Děti si nejdříve hrají, zopakují své jména,poté je výtvarná činnost a pohádka.Většina dětí se do programu zapojuje bez problému.Můj syn,tam pobíhá a jakmile není po jeho začne křičet nebo mluvit nahlas ( chce si hrát ) a ruší ostatní děti.My odcházíme na chodbu, ale spustí ještě více, poněvadž tam chce být.Kříčí i v obchodě i doma ( ale to není tak časté ).Také se nezapojuje do výtvarných činností, ale hraje si.Což na ostatní děti také nepůsobí zrovna nejlépe, poněvadž pak také chtějí.Není mi z toho dobře.Myslíte, že z toho vyroste nebo si zvykne časem ? Paní knihovnice je super a říká, že vše je v klidu.Rodiče říkají, že je urputný a na vše jde silou.My jako rodiče si myslíme, že je naopak klidné povahy, ale zvenku působí asi úplně jinak.
Doma byste ho nepoznaly.Dětem, zatím nikdy neublížil, spíše děti ubližují jemu.Na svůj věk je veliký 1 metr a 18kg tak může působit i starší.
Umí poprosit, poděkovat pozdravit a k tomu říká jak se máš,ale s tím křikem a zapojováním nevíme co s tím.Do školky zatím nepůjde(astma), až ve 4 letech tj.za rok.
Jedna maminka mi řekla, že ho děti nebudou mít rády, když je tak urputný, ale dětem opravdu neubližuje tak nevím proč by ho děti neměly mít rádi
Děkuji za pžípadné názory a rady.
deti prece nejsou naprogramovany roboti.. copak musi vsechny bavit tataz cinnost? pokud to je jediny problem co ma, tak bych to opravdu neresila, zajedno je jeste malej a peoste treba na skupinovy cinnosti neni, ma rad individualni hru, na tom neni nic spatneho, pokud jinak s detmi vychazi tak bych ho urcite do niceho nenutila ale vas program a zabavu prizpusobila jemu…
nema cenu to lamat pres koleno…
Ahoj, tak budu sledovat, co ti holky napíší, protože tohle je přesně náš případ. Sice je mladší ale taky si nechce hrát kolektivně, na svůj věk dost velký, takže když dojde na strkanici o hračku, tak vítězí, ale spíš si brání svoje, než že by okrádal jiné děti. Včera jsme byli po dlouhé době v MC a ostatní maminky hned, „no je to furt stejný raubíř, to s ním máte asi těžký, co“. Já vím, že to nemyslely zle, ale takové řeči prostě zamrzí
a to mi ani neřekly, že ho děti nebudou mít rády.
DO školky mi ho v tý naší prdeli asi nevezmou, je tu nával, ale mám pocit, že by ho stejnak brzo vyhodili.
Beruško,
individuální hra mě nenapadla,díky!
Giny,
my rodiče víme a známe své děti nejlépe, ale máš pravdu,že to člověka zamrzí a rozhodí.My v sobotu byly vyzkoušet autosedačku (syn nechtěl si sednout ) a paní hned, že mají ve skladě strašidlo.V druhém obchodě pan pokladní na něj štěkal jako pes
,poněvadž mu bral ty rozdělovače nákupu.A ve třetím jedna hysterická ženská na syna křičela, ať neřve
,to bylo něco.Stalo se o víkendu.A dnes i v knihovně.Nějak se to více a více kumuluje, tak Ti rozumím.Tak nějak stále o tom přemýšlím.
Eliezer píše:
Beruško,
individuální hra mě nenapadla,díky!Giny,
my rodiče víme a známe své děti nejlépe, ale máš pravdu,že to člověka zamrzí a rozhodí.My v sobotu byly vyzkoušet autosedačku (syn nechtěl si sednout ) a paní hned, že mají ve skladě strašidlo.V druhém obchodě pan pokladní na něj štěkal jako pes,poněvadž mu bral ty rozdělovače nákupu.A ve třetím jedna hysterická ženská na syna křičela, ať neřve
,to bylo něco.Stalo se o víkendu.A dnes i v knihovně.Nějak se to více a více kumuluje, tak Ti rozumím.Tak nějak stále o tom přemýšlím.
Jedna maminka mi řekla, že ho děti nebudou mít rády, když je tak urputný
mamince bych něco řekla… ![]()
podle mě je to třeba tím, že není zvyklý na kolektiv. Dala bych tomu čas, chodila tam s ním pořád, ať si zvyká a časem se určitš zlepší. Vždyť je ještě fakt malej. Občas hlídám kamarádce 4letýho syna a než začal chodit do školky, nebyl moc schopen se zapojit do nějakých aktivit. Teď je to úplně jinak.
ahoj,
s 2,5 letou dcerou máme taky podobný problém. Už mi z toho bylo dost na nic, hledala jsem chybu v naší výchově, až jsem narazila na knížku „jak společně s dětmi zvládat výchovné krize“, a tam jsem se dočetla, že tak od cca 2 do 4 let je to prý běžné u 2/3 dětí (u některých více jiných méně). Začala jsem si taky víc všímat dětí v okolí a zjistila jsem, že fakticky nejsme jediní, dost mě to uklidnilo. Takže čekám po jejím čtvrtém roce, snažím se vůči ní být trpělivá a samozřejmě ji napomínat a „trestat“ dále.
Beruško,
díky!
Sandro,
Také děkuji za příspěvek!
Máš pravdu, že není zvyklý na kolektiv a jak píšeš dám tomu tedy čas.Mamince jsem řekla něco ve chvíli, kdy začala syna neustále napomínat.Jsem taková, že nemám ráda, když syna někdo napomíná v mé přítomnosti.Něco jiného je, když bych tam nebyla.Mamince jsme řekla, že by se jí také nelíbilo, kdybych napomínala její dceru.Pak jsme si ještě povídaly, abychom si to vysvětlily, ale stejně jsem z toho vyšla s tím, že je problém v nás rodičích.
Aja,
děkuji za typ na knížku, podívám se.Problém je v tom, že všechny děti, spolupracují.Snad to příště bude lepší, zkusíme.Stále mi to šrotuje v hlavě.
Díky ![]()
No, já bych se na ten problém ale zkusila podívat také z druhé strany, očima okolí… Je samozřejmé, že v obchodech s dětskými věcmi by personál měl být připraven na všechny typy dětí a rozhodně na ně neměl křičet, to je na stížnost… Ale v té knihovně je to podle mne o něčem jiném - pokud chodím s dítětem na nějaký pravidelný program, něco od toho očekávám - a jestli tam jedno dítko neustále a setrvale vříská a ruší, těžko být neustále a setrvale vstřícná, trpělivá a mít pochopení… Upřímně, dost by mne překvapilo, kdyby ostatní maminky nezačaly po x-té provyrušované hodině být nakyslé.
Je to těžké - já bych se na Tvém místě asi snažila především být důsledná. Jedna věc je dítě respektovat a brát ohled na to, že „si zrovna nechce malovat“ a podobně - ale pak se musí chovat tiše a nerušit ostatní děti, které si malovat chtějí. Takže bych to řešila stylem „děti teď malují. Chceš taky? Nechceš, dobře, tak budeme dělat něco jiného, ale potichu. Jakmile začneš křičet, budeme muset odejít.“ A pak opravdu důsledně odejít, nepovolit. Není už tak malý, vztahu příčina-důsledek už moc dobře rozumí.
Možná by taky pomohlo prostě změnit aktivitu - vybrat místo výtvarného jiný kroužek, který ho víc chytne. I pro dospělého je těžké dělat věci, které ho nebaví - jenže dospělý už se dokáže ovládat a přizpůsobit. Učit tříleté dítě sociálním vztahům a chování v kolektivu při hrách, které ho nebaví, není zrovna efektivní.
Bohunko,
nás ty maminky viděly podruhé.Se synem jsme tam sice minulý rok docházely, ale málo, poněvadž byl často nemocný.A paní knihovnice nás právě přesvědčila ať chodíme,že je to v klidu.
Bohunko,
syn tam nevříská a neruší stále, tak jak ty popisuješ.Manžel je toho názoru, že je to hravý typ dítěte.Prostě chce ty hračky, které tam jsou a lákají ho.A samozřejmě, když se k nim nemůže dostat, poněvadž dotyčná maminka nechce ho pustit ( sedí na židli ), tak co udělá dítě, začne se bránit křikem.Ve chvíli, kdy si hraje o něm nevíš a to platí o hřišti, doma atd.Prostě si vystačí.Asi opravdu ta individuální hra, jak psala Beruška.A také, že není zvyklý na kolektiv, to je pravda.
Snažím se být důsledná, však jsem psala, odešly spolu se synem na chodbu, vysvětlila jsem i přes křik, poněvadž tam chtěl být.Když jsme se vrátily, už byl klidnější a poslouchal co se děje.
Ano, když děti vytváří a syn nechce, vezme si hračky a hraje si v klidu. Občas přijde za mnou, zase se vrátí k hračkám atd.
Není to jen výtvarný kroužek, ale právě knihovnický.Má přitáhnout děti k četbě a seznamovat se s ní v rámci věkových možností.
Psala jsem, že děti přijdou, hrají si, poté zazvoní zvoneček a vytváří se, poté pohádka krátká, hra, písnička ( když mohu doprovodím na kytaru ).Činnosti se střídají a to se nám moc líbí.Navíc paní knihovnice to má moc pěkně připravené.
Ale děkuji Ti za názor.Jsem ráda, že jsi napsala.
Také se situace těžko popisuje, když u toho člověk není a je to jen z druhé strany,chápu.
Elizer - do společných aktivit bych ho nenutila nikdy. Nechat ho, možná jen ukázat - hele tady se dá nakrestli tooohle, nechceš, ok. Tak se půjdem podívat mezi regály. S tím křikem - když by začal křičet, vzala bych ho na chodbu - tak jak to děláš - tam bych mu dala empatii - že chápu, chceš ještě si hrát a už se začalo dělat tohle. Jasně rozumím ti…až by se ti dítko uklidnilo, tak bych mu vysvětlila pravidla - že v knihovně je hodně dětí a když tam začne křičet, že si chce hrát, tak ostatní děti a rodiče to ruší…nemusí kreslit, ale když křičí, že si chce hrát, tak to ostatní ruší. Může ti svoje potřeby říct potichu a spolu něco vymyslíte.
Důležité je, aby jsi mu neříkala nějaké výtky nebo vysvlětení, když se ti na té chodbě nebo v té knihovně bude čertit. Ale až se uklidní…teprve pak je schopen vnímat. Když mu nebudeš „nutit“ svou představu o tom, co má dělat a několikrát takto „zkoriguješ“ jeho chování vysvětlením, že křikem děti ruší, tak s tím nejspíše přestane. Ale musí mít jistotu, že není problém, že si nechce krestlit, nebo dělat něco jiného..
Máme doma něco podobného - malý je klidný, děti nebije, hodně chápe a když ho nějaké dítko strčilo, tak se nebránil. Poslední dobou cca od toho 28M začal křičet, když se mu něco nelíbilo - začal kříčet třeba néééé, moje auto. Nedám…A fakt nahlas…beru to, že se učí bránit svoje věci, a prostě to ještě přehání s hlasitostí, prudkostí reakce - je to podle mě přechod z jekotu, kříku beze slov ke slovům a mám z toho radost.
Eliezer - ještě jsem chtěla dovysvětlit, jde o to, že jak se začne vztekat, tak to chce ho odnést pryč a počkat až se uklidní - můžeš mu říkat, že mu rozumíš, něco se mu nelíbilo (ale žádné VYSVĚTLOVÁNÍ, ŽÁDNÉ RACIO) a až se uklidní, pak mu to vysvětlit, proč jsi ho odnesla a nastavit pravidla -děti to ruší, když něco chceš, můžeš mi to pošeptat, říct klidným hlasem..Když začneš křičet, budeme muset jít na chodbu, abychom děti nerušili. A tohle dodržovat. Zůstat klidná a vysvětlovat až se uklidní.