Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, potřebuji poradit, dcera chodí od září do školky, v listopadu jí budou tři. Do školky se těší od začátku, žádný problém nebyl, možná jen ten, že se se mnou ani nerozloučí a hned jde za dětma, ale člověk je rád, že nebrečí.. a kolikrát se jí ani nechtělo domů, ale spát tam nechce. Mě to nevadí, jsem doma. V prosinci se nám narodí druhé mimi. Teď je týden doma, má kašel, a je jak utržená ze řetězu, odmlouvá. Když jí řeknu, aď odpočívá, aby mohla do školky, tak řekne že nechce do školky. na všechno má odpověď. Všechno otáčí proti mě, když jí řeknu, že jí dám na zadek, tak ona že dá mě. Včera při koupeli mi odmlouvala se vším co se dalo… když jsem jí něco řekla, tak se div nerozbrečela, a pak běžela za tatínkem, a stěžovala si mu, že jsem jí něco řekla, tak on jí řekl, že musí maminku poslouchat a ona že nemusí, že mě nemá ráda (to bylo poprvé co to řekla). Den předtím řekla, že mě má ráda. A normálně mi to říká. Ale to mě zarazilo a bylo mi do breku (jsem teď víc přecitlivělá). Tak jsem šla do ložnice a za chvíli za mnou přišla a že nechtěla, že mě má ráda. nevím jak na takové věci reagovat? Co jí na to říct? Přítel ať jí dám na zadek (za to odmlouvání, ne za to, že řekne, že mě nemá ráda). nevím co s ní.. dnes ráno, že chce křupinky s mlékem, když jsem jí je dala, začla se rozčilovat, že toho má málo, a že tatínek jí všechno koupí (přítom jsem to já, kdo jí všechno kupuje). ještě včera odpoledne byla u mě kamarádka se 7 holkou, a dcera měla venku kamaráda, a tý holce řekla, že se s ní nebaví, že si s nima nemůže hrát. Koukala jsem na ní, kde se to v ní vzalo. den předtím si s holkou hrála a koukala na pohádky. nevím, co to s ní je…
Ahojky, u nas se urcitou dobu odehravalo to same… preslo to samo… jsou ji 4 roky… sem tam mame den kdy je to zase to same… ale to uz jen vyjimecne.
No prostě se mění, rozšiřujou se jí obzory, zkouší, co může, atd. Musíš vydržet.
Kromě školky taky jde o to, že se bojí, co bude, až přijde druhé miminko: chce, abys jí dokazovala, že ji máš ráda, i když zlobí, a abys jí říkala, že ji miluješ, i když ona říká, že ona Tebe ne.
Bude to teď náročné období a musíte ji s mužem oba hodně podporovat.
Dceři budou v lednu čtyři, od září taky chodí do školky (na dopoledne, jsem taky doma). Je tam nadšená, ze začátku vždy po návratu byla trochu rozběhaná, musela jsem jí napomínat ať se trochu ztiší, přičítala jsem to tomu, že prostě přišla do kolektivu, na který nebyla zvyklá a trochu neví co s emocemi. V poslední době se párkrát stalo, že prostě opakovaně neposlechne, což se sice taky stávalo, ale zřídka. Zrovna včera při koupání jak když mě neslyší co jí povídám a když jsem ji to řekla důrazněji, vyplázla na mě jazyk (!) což ještě nikdy neudělala a řekla, že jsem zlá a že ji nemám ráda. Řekla jsem jí, dobře, když jsem zlá, tak až budeš něco chtít, nedám ti to. Chvíli trucovala a za chvíli přišla, že ji to moc mrzí. Dělá to tak vždy, za chvíli přijde, pusinkuje mě, abych se už nezlobila. Samozřejmě mě tím odzbrojí, snažím se ji ale naučit, že je sice hezké se omluvit (umím se jí omluvit i já, když je potřeba), ale že je taky potřeba si příště pamatovat, že má poslechnout (a to jí dost povolím, opravdu zasáhnu nebo zakážu jen v nutných případech). Já myslím, že to teď mají těžké, poznávají „velký svět“, setkávají se s reakcemi dětí, které třeba u sebe neznají a musí se s tím nějak poprat. Jinak taky mi normálně říká, že mě má ráda, říkám jí to často i já, objímáme se všichni, včetně taťky. Myslím si, že pokud vypustí z úst něco ošklivého, nemyslí to vážně, je to jen přehnaná reakce a nechala bych to bez povšimnutí (ne to, že neposlechne, ale to co u toho říká…)
@Slečna Ferka píše:
No prostě se mění, rozšiřujou se jí obzory, zkouší, co může, atd. Musíš vydržet.Kromě školky taky jde o to, že se bojí, co bude, až přijde druhé miminko: chce, abys jí dokazovala, že ji máš ráda, i když zlobí, a abys jí říkala, že ji miluješ, i když ona říká, že ona Tebe ne.
Bude to teď náročné období a musíte ji s mužem oba hodně podporovat.
s timto si dovolim naprosto souhlasit.
Muj syn se jeste porad ujistuje (a to ma uz vetsi segru), ze ho mam rada i kdyz zlobi, i kdyz neposloucha a porad to chce opakovat… ze je moc miluji oba a ze je miluji i kdyz zlobi, neposlouchaji nebo nechteji uklizet hracky ![]()
A kdyz jsem na nej nastvana (to je pro nej ted nejvetsi trest), tak porad chodi a pta se, jestli ho miluju i kdyz jsem nastvana a jestli jsem jeste nastvana…
deti v tomto veku jsou hrozne citlive…
Ale zase na druhou stranu velmi jasne zkousi, co si mohou jeste dovolit, Takze moje rada (takovou jsem dostala a fakt se osvedcila) by byla, ze milovat az za hranice moznosti, ale vytycit hranice (a presne je pojmenovat), za ktere dcerka uz jit nesmi a v pripade, ze je prekroci, tak trest, ktery se opravdu vykonna, nejenom vyhruzky ![]()
Můj tříletý syn se chová podobně (a choval se tak i před nástupem do školky). Jednak si myslím, že testuje hranice a co si může dovolit (popř. jestli si může doma dovolit to, co ve školce ne) a jak zareaguju (samozřejmě, že asi vyždycky úplně blbě
). Ale taky se potřebuje, jak tady někdo psal, ujišťovat o tom, že ho mám ráda. A v případě, že zakladatelko čekáš miminko, tak je to asi o to víc.
Já se snažím vždycky dát najevo, že se zlobím a že se mi nelíbí, když mi ubližuje (ať slovně nebo fyzicky), někdo ho iplácnu po zadku a dám jasně najevo, že tohle ne. A taky se sanžím s ním na druhou stranu mazlit. Ale je to fakt těžké. Kdo se má v těch dětech vyznat ![]()
Tak s tou láskou, jí to dáváme najevo dost oba dva..říkáme jí to často..na mimi říká že se těší, každý večer mi hladí bříško a říká, že se těší na miminko…jo testujou co můžou, je to někdy náročné, dnes dopoledne byla zlatá..říkala, že nebude zlobit a že už poslouchá..roztomilé
, děkuji moc za názory..