Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No co s tim…buď s nim, evidentně tě potřebuje. Je to jen vyvojová fáze a vyroste z toho. Má třeba aktualne strach ze tmy a potřebuje se cítit v noci v bezpečí. Proč by si za to mohla ty? Je to v celku normalni ![]()
Já jsem čekala, že se jedná o třeba 10 leté dítě. Vždyť je ještě strašně malý. Je na tebe zvyklý, si jeho jediná jistota. Ví, že tu pro něj si. Proto vyžaduje tvou pozornost. Mě se v klidu vysprchovat nenechají ani mnohem starší děti, natož takové miminko. Pokud ho budeš odmítat, může se to ještě zhoršit. Nedělá nic neobvyklého. V jeho věku je to normální.
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym. Stydím se. Potřebovala bych poradit. Ze syna se stal hrozný mamináč. Má 14 měsíců. Z ničeho nic v 9 měsících odmítal spát v postýlce, i když tam spal od 3 měsíců. Bylo to po prodělané 6. nemoci. No nic, tak jsem se smířila s tím, že bude spát s náma. Jenže teď usne a třeba za půl hodiny se probudí a řve dokud tam s ním nejsem. Nic nepomůže. Ani manžel. Už se nemůžu ani v klidu vysprchovat a to nemluvím o něčem jiném. Zajímavé je, že přes den je úplně v pohodě. Šel by i s cizím člověkem. Co s ním? Předem děkuji za odpovědi. A čekám i to, že si za to můžu sama.
Asi neřeknu nic nového: buď vděčná za chvíle, kdy o tebe stojí. Uteče to jako voda a je z toho puberťák a chtít tě u sebe nebude.
Já s dítětem (teď má necelých 13 měs) spím v posteli. A užívám si to. V tomhle věku je normální, že tě vyžaduje. V noci se budí i leckteré starší dítě (klidně i 6leté). tak roční snad má taky nárok bát se, zvlášť ve tmě, když nevidí mámu. ![]()
Já bych to asi smetla ze stolu, že asi nějaká specifická separační úzkost nebo „asizuby“.
Z mého pohledu k ročnímu dítěti nemusí člověk běhat na každé kviknuti, takže dítě bych svěřila muži s tím, že dokud dítě nekrvaci a dýchá, tak o něm ve sprše nechci vědět. Zachovat si plnění nějakých svých základních potřeb a jinak dítěti vyjít vstříc, je to nějaké období a zas to přejde.
@Martina84 Už jsem mu nechávala i lampičku, ale nepomáhá. Nejhorší je, že nemám ani chvilku peo sebe. V noci jen co jdu na záchod je vzhůru a řve dokud nepřijdu. Jsem si říkala, že je to období, ale už trvá 5 měsíců a je to čím dál horší. Je možné, že je to tím, že je furt se mnou. Nemám žádné hlídání. Ale mezi lidi chodíme a to se nebojí nebo tak. Zakl.
@Helileli Tak ono to není kviknutí, ale hysterický řev až by se u toho dusil a kolikrát ho z toho i natahuje. Zakl.
Je to separacni uzkost, doprej mu svou blizkost, trva to jen chvilku. Zazila jsem to u dvou ze tri deti, byla to otazka par tydnu
A co jsi cekala? Ze Ti v tomhle veku stravi bezproblemu vikend s prarodicema?
nase mala ma neco podobneho uz sedm mesicu a vyresila jsem to tim,ze spim s ni a pres den se ji opravdu hodne venuji a ne proto,ze musim,ale protoze chci
kdyby to dite uz umeli mluvit,tak Ti pravdepodobne rekne,ze mu nic neni,ze jen chce byt s Tebou a na tom prece neni nic spatneho
a co se tyce chvile pro sebe,tak to jde,ale musi chtit i chlap
sama jsem se o tom nedavno presvedcila,kdyz jsme na vikend odjela a manzel s dcerou to zvladli bez sebemensich problemu ![]()
Mě takhle v posteli hledá i 3,5 letý. O 2,5 létem vůbec nemluvím. To se jen pohnu a už je vzhůru a chce držet za ruku. Lezou mi do sprchy, na záchod. Také jsou nonstop se mnou. Když byli menší, také byli jako ocásci. Lepší se to. Jakmile starší nastoupil do školky, strašně „vyrostl“. Zmoudřel. Je mnohem samostatnější. Ale pořád se rád mazlí a vyžaduje pozornost. Ještě rok zpátky jsem musela vařit a uklízet po večerech, protože mě nenechali. Ale já si to užívám.
Jsem ráda, že jsem pořád pro ně ta nejdůležitější.
Mam dva mamanky 4 mesicni mimco a 6 letaka. Jezdim obcas do skoly a mam vyzkouseno kdyz jsem z baraku tak jsou v klidu, ale jak jsem na doslech treba v patre tak me nenechaji. A jakmile zase prijedu domu mezi dvere, tak se zmeni uplne to chovani, nez kdyz doma nejsem a jsou jenom s tatinkem.
@Terezxx Jenže já nemůžu ani uklízet po večerech. Musím s ním ležet v posteli jinak se za chvíli probudí a řve. Jak kdy, někdy si s manželem v klidu hraje a pak mu dojde, že tam nejsem a hledá mě a stojí u dveří a řve. Zakl.
Omlouvám se za anonym. Stydím se. Potřebovala bych poradit. Ze syna se stal hrozný mamináč. Má 14 měsíců. Z ničeho nic v 9 měsících odmítal spát v postýlce, i když tam spal od 3 měsíců. Bylo to po prodělané 6. nemoci. No nic, tak jsem se smířila s tím, že bude spát s náma. Jenže teď usne a třeba za půl hodiny se probudí a řve dokud tam s ním nejsem. Nic nepomůže. Ani manžel. Už se nemůžu ani v klidu vysprchovat a to nemluvím o něčem jiném. Zajímavé je, že přes den je úplně v pohodě. Šel by i s cizím člověkem. Co s ním? Předem děkuji za odpovědi. A čekám i to, že si za to můžu sama.