Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co mám dělat, poraďte prosím.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.7.24 05:43
No, to je hezké. My tady můžeme psát co chceme, ale všechno je na vás. Myslím, že by bylo dobré trochu zapracovat na sebevědomí, zkusit změnit účes, poradit se s odborníky na líčení… Pracovat na tom více si věřit.
Ale všechno je ve vašich rukách.
Jen mě tak napadá, jak se tady v poslední době roztrhl pytel s anonymy. Vždyť i ten vlastní nick je anonymní, tak proč ještě anonym? Ono o diskutujícím třeba také něco napoví to, zda je nový, nebo zda je zde už déle atd..
Každopádně hezký den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 06:00
Tohle k tvému věku prostě tak nějak patří, ano i moji kolegové, kterým je 22 a 24 let se chovají jak puberťáci… asi to chce zapracovat na tvé stydlivosti…
Zaujalo mě, že jsou rodiče právníci, věřící a nevěří v evoluci, nějak mi to nejde dohromady a netušila jsem, že i u nás jsou lidi, co popírají evoluci…a nikdo se mu za to nesměje?
Začala bych v rámci práce na sobě tím, že zmáckuu tlačítko follow, maximálně tě nebude sledovat zpět, nic horšího se nestane…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ledová káva
26.7.24 10:27
@welovefashion píše: Více
Nechápu, proč by se mu za to někdo měl smát. Víra není nic k smíchu.
Anonymní zakladatelko, nevím, jestli příběhu věřím, protože anonymní „budeme mu říkat xxx“ mi něco připomíná. Nicméně bez ohledu na to, co si o tobě myslí tvoji spolužáci, nejsi o nic míň než ostatní a nikde není psáno, že by ses nemohla bavit s kým bys chtěla. Zkus se trénovat v navazování kontaktu, překonat ten strach na někoho promluvit. Kolektiv je někdy krutý, ale kdyby ses měla možnost bavit s každým spolužákem zvlášť, nejspíš bys zjistila, že ani oni si nejsou sebou tak jistí a třeba by si i s tebou rozuměli.
- Citovat
- Upravit
26.7.24 12:47
@Ledová káva píše: Více
Ne kvůli víře, ikdyž věřím, že i kvůli tomu se mu můžou děti smát, myslela jsem kvůli tomu, že nevěří v evoluci, to je jako kdyby hlásal, že země je placatá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.7.24 13:16
Ahoj zakladatelko, taky jsem byla v takove situaci na gymplu, cela trida se mi za zady i do obliceje posmivala, ucitele to neresili a ja si neumela rict o pomoc. Ani jsem presne nevedela, za co se posmivaji. Taky byl ve vedlejsi tride jeden normalni kluk, katolik, moc se mi libil, ale po maturite se cesty rozesly a uz jsme se nevideli.
Clovel by si myslel, ze vyberovy gympl a sikana nebude, ale je to stejne ted jako pted 20 lety, achjo.
Jestli te to povzbudi, tak na VS jsem uplne rozkvetla, byli tam lidi podobneho razeni jako ja, mohla jsem se otevrit a mluvot o vecech a zadna sikana a posmivani se nekonalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.24 09:01
Mám jednu cennou radu do života, o kterou jsi nežádala - nebyla jsi zamilovaná, ale zakoukaná. Láska je něco daleko hlubšího. Něco, čím si budeš jistá i třeba až měsíce/roky po tom, co s daným člověkem budeš. Když se to naučíš rozlišovat, budeš to mít v budoucnu jednodušší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.24 12:17
Nick470Fifinka750
Ahojky anonimko je vidět že to máš takový jako jsem to měla před 32 roky já jenže já nežila úplně jako ty ve virtuálním světě. Já to měla jiný ale pamatují si první rozjezd internetu. Teď půjdeme k tvému problémů. Stydlivé holky jsou po určitou dobu přitažlivé ale jak mile odhodíš stud tak už je to nová historie tak jednoducha ráda řekni mu co cítíš jinak ti ho klofne jiná. Víš co se říká o čekání na prince. Že koně už nemá tak chodí po vsi pro dívky. Ve velkém stylůparty. Tak ho oslov a když ti navrhne něco jiné svět se nezboří pro jednoho motýla vždy kvete i jiná květina a že motýlů je jak včel tomu věř tedy pro jednoho kluka se netrap kdyby ti dal košem pořád jich je stále mnoho. Jj a důležitá věc i kočky komunikují tak komunikuj i ty s oči do očí face to face
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.24 14:17
@Nick141Fifinka750 píše: Více
Víš co se říká o čekání na prince. Že koně už nemá tak chodí po vsi pro dívky. Ve velkém stylůparty.
Co to je???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.24 09:25
Zaměř se na to, abys byla pro kluky zajímavá. To znamená vědět, proč studuju, co chci dělat, mít koníčky, pracovat i na svém vzhledu, v tomhle věku máš dnes plno možností. Sedět, čekat a snít sice může být hezké, ale jen chvíli a užitek z toho žádný. To, že si sednete jako spolužáci, vůbec nic neznamená. A že lidi ve škole umějí člověku znepříjemnit život, je fakt. Znám plno fajn lidí, kteří byli šikanováni, opomíjeni, a nikomu nic neudělali. Žij svůj život, neupinej se na jednoho spolužáka. Čekají té další studia, práce, další adepti na seznámení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
Tak a teď druhej problém se kterým už nevím co dál. V tom zasedání většinou sedím s nějakým klukem co nic neví a je to prostě blbec ale letos jsem seděla vedle jednoho kluka, budeme mu říkat třeba Tom. Řeknu to od začátku, když se vyhlásil zasedák, on se dozvěděl že bude sedět se MNOU a měl ruce v dlaních, tenkrát mě to moc nezasáhlo (samozřejmě že ano ale zas tak moc jsem si to nebrala abych to hrotila). Řekla jsem si že hraje divadýlko protože je samozřejmě asi nejvíc populární ve třídě. Asi to zní hloupě ale 18letí lidi to u nás ještě furt takhle deb..ne řeší. No pak prostě musel ke mně jít si sednout co měl asi dělat. Nikdy jsem si o něm nemyslela něco víc, jen že je to šprt co dostane všechno když má rodiče právníky a že je nesmyslně populární. Ale nějak se to začalo lámat, nechtěla jsem si to připouštět několik měsíců ale pak jsem si to už musela uvědomit že jsem se do něj zamilovala 
. Jak jsem řekla tak byl stejnej zasedák půl roku a pak se měnil a já si to začala užívat, to že tam je, sledovala jsem co dělá a bohužel se musela smát snad všemu co řekl většinou ne mě ale klukovi co seděl vepředu. Mimochodem jsme spolu nikdy nemluvili něco jako jak se máš a takhle většinou to bylo kvůli společné práci nebo výsledku v matice. Pak bylo po pololetí a já byla smutná že už s ním nebudu protože nejen že jsem ho milovala ale taky byl chytrý a mohla jsem kupodivu lehce opisovat různé pracovní listy a společné práce byly pro mě jednoduché. Vychutnávala jsem si doslova každou hodinu s ním. To první pololetí bylo prostě to nutné co dělají sousedi v lavici, nic speciálního. Pak učitelka přišla s tím že se jí nechce dělat nový zasedák a tak se ptala kdo je spokojený tak jsem se dost neochotně (introverti snad pochopí) přihlásila. A pak přišel boom, on se přihlásil taky, asi si nedokážete představit co to se mnou udělalo (zpětně si uvedumuji že to mohlo být že seděl blízko jedné holky se kterou chce jít na maturitní ples, ale jen teorie )A tak jsme spolu seděli až do konce školního roku. Všechno tak nějak stejné, ale už se ke mně začal tak nějak přibližovat, maloval Palackému knírek, komentoval účesy a já se strašně chechtala snažila jsem se to skrýt ale nešlo to. Ale snad nikdy jsem ho neoslovila, je pro mě strašně hezký a sympatický. Je ale hodně silně věřící, nevěří v evoluci ani nic, a ta moje láska začala trošku mizet. I o prázdninách na to myslím. Bydlí daleko, několikrát jsem ho chtěla sledovat na instagramu, ale nikdy jsem neměla koule na to pitomý tlačítko macknout. Už ho tak silně nemiluju jak dřív, vím že bych ho nikdy nedostala a uvědomila jsem si to, ale chtěla bych abychom byli kamarádi nebo se aspoň normálně bavili, nevím co dělat, strašně se stydím mu něco říct, abych to nepokazila, nevím co dělat až se vrátím do školy ale už musím nějak vyřešit tohle, alespoň si každý den něco říct, normálně fungovat, to by mi stačilo, ale nevím jak toho docílit. To je asi všechno, děkuji. 
Je to trošku složitější, ale pokusím se to tu nějak popsat, předem upozorňuji že mi je 17 a chodím na gympl. Každý půlrok nás ve škole na určité hodiny rozsazuji stylem holka a kluk v lavici abychom „nekecali“. Každý půlrok se vymýšlí jiné a nejdříve s tím začala jedna učitelka a pak se to přeneslo na další učitele a minimálně půlka našich hodin je takhle. Nikdy jsem nebyla nijak oblíbená, vlastně mě i několikrát šikanovali (řekla nebo udělala jsem něco špatně a oni to všichni opakovali strašně moc a bylo to jasné že to je mířené na mě), já si to strašně beru a tak nějak se to řešilo přes psycholožku. Ve třídě mám jednu kamarádku a další asi 4 holky co se mnou tak nějak mluví, prostě bída. Začala jsem ve třídě blbě, přišla jsem z vesnice do velkého města a tak nějak ten první rok nezvládla a tak se to teď veze, školu mám ráda a nechci ji opustit ale těším se až vypadnu. To je asi ta jedna věc ze který jsem se chtěla tak nějak vykecat a trošku se optat co mám sakra dělat aby si ze mě aspoň neutahovali jsou pomalu jak nějaké děti, asi si budete myslet že lžu, jsem troll a je mi ve skutečnosti 10, ale fakt máme hodně špatnej ročník a lidi jsou zlí tak aspoň tady zlí nebuďte, prosím vás