Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nenastala u vas nejaka zmena? Myslim treba i očkování. Chodi do skolky? Nema dcerka nejake potravinove alergie?
Neazacala chodit do školky? Oba kluci prave po nástupu do skolky zacali zlobit. Jinak co plati na me děti..pocitam do tří..vědí, ze kdyz uz počítám a nedej bože reknu tři, je zle ![]()
Na tříletého platí počítání do tří, případně teď při příchodu z venku, když se nechce svlékat, tak mu říkám, ať si jde teda zpátky ven, když má bundu.. na skoro šestiletého neplatí nic.. a připrav se na to, že většina názorů bude ve stylu „nevychovaný spratek“ „to by si moje dítě zkusilo jednou“ ![]()
Příspěvek upraven 22.11.17 v 19:45
To, co popisuješ, je opravdu silná káva. Já bych v tomto případě:
Něčím podobným jsem si prošla také. Napřed jsem zkoušela po dobrém - domluvou, pak přišly na řadu zákazy, a někdy jsem dala i facku. Ale nejvíc se osvědčily ty zákazy a hlavně NEPOLEVIT.
Mojí sousedce zase vždy zabralo odstrkování dětí od sebe stylem: Dobře, tak když neposloucháš, tak jdi ode mně pryč, nechci tě, nebudu se s tebou tulit, až se budeš zase chovat slušně. Vím, že je to drsné a nemá se to dělat, ale její holky jsou už dnes velké, slušně vychované a vztah s matkou mají naprosto bezproblémový.
Ach jo, to je fakt těžký, jen to čtu a stoupá mi tlak… U nás platí když vysvětlím, co sestane, když udělá to a to (v negativním i pozitivním smyslu), příp. pohrozím odebráním oblíbené hračky nebo odvedu do pokojíčku a nechám ho tam přemýšlet nad tím, jak se chová… Snažím se vše řešit v klidu stylem ok, děláš tohle, ale pak se stane tohle, fakt to chceš? A jsem důsledná.
Kdyz dite v tomhle veku neco provede a je rozjivene, zacnu tim „podivej se mi do oci“ a pak mluvim. Potom Vic vnima I posloucha. Tyhle naschvaly bych trestala, treba to musi uklidit, zavrit ji do pokoje, proste neco. Potrebuje dostat vedet, ze prekrocila hranici.
@yoshua píše:
Nenastala u vas nejaka zmena? Myslim treba i očkování. Chodi do skolky? Nema dcerka nejake potravinove alergie?
Ne vše je při starém. Žádná změna ani očkování. Do školky jde až příští rok a alergie taky ne. Nevím co se prostě stalo.
Ty jo po přečtení si říkám, že mám vlastně hodné dítě
Zkusila bych dát najevo, že jsem hodně smutná z jejího chování, že jí mám ráda a ona mi dělá takové ošklivé věci, na mojí dceru to platí víc než nějaké řvaní. Každopádně jestli dřív byla hodná a najednou se radikálně změnila, musí to mít příčinu ![]()
@KriJona píše:
Neazacala chodit do školky? Oba kluci prave po nástupu do skolky zacali zlobit. Jinak co plati na me děti..pocitam do tří..vědí, ze kdyz uz počítám a nedej bože reknu tři, je zle
Přesmě tak to funguje i u nás, nikdy nestihnu říct 3. Dcra ví co by následovalo, jen je třeba být důsledná a neustoupit pokud se dítě vzteká.
Vše co jste napsaly jsem už zkoušela. Od nechání uklidit - ne nechci, zabejčí se, začne se se mnou škubat a nehnu s ní, až po počítání, odebrání hraček a zavření do pokoje. Ani když se jí to snažím vysvětlit. Marný, marný, marný… Teď po mě začala pro změnu z ničeho nic házet věci… Jako já už nevím co s ní
bych jí musela tak naplácat, že by si nesedla. To samý s tím vyplazování jazyků. Už jsem měla kolikrát nutkání vzít solničku a ten jazyk jí osolit, ale zas nechci ať se jí udělá zle a pozvrací se. Opravdu se chová jako spratek. Přitom jí miluju nade všechno a toto jak se chová mě strašně bolí.
@Anonymní píše:
Vše co jste napsaly jsem už zkoušela. Od nechání uklidit - ne nechci, zabejčí se, začne se se mnou škubat a nehnu s ní, až po počítání, odebrání hraček a zavření do pokoje. Ani když se jí to snažím vysvětlit. Marný, marný, marný… Teď po mě začala pro změnu z ničeho nic házet věci… Jako já už nevím co s níbych jí musela tak naplácat, že by si nesedla. To samý s tím vyplazování jazyků. Už jsem měla kolikrát nutkání vzít solničku a ten jazyk jí osolit, ale zas nechci ať se jí udělá zle a pozvrací se. Opravdu se chová jako spratek. Přitom jí miluju nade všechno a toto jak se chová mě strašně bolí.
Jak „nehnu s ní“? To jako když s tebou začne škubat, tak to uklidit nemusí? Stála bych poblíž a dokud by to nebylo utřené, tak by se nikam ani nepohnula (jakmile by to udělala, důrazně bych ji vzala za ramena a zase posadila s tím, že ví, co má udělat).
@Anonymní píše:
Vše co jste napsaly jsem už zkoušela. Od nechání uklidit - ne nechci, zabejčí se, začne se se mnou škubat a nehnu s ní, až po počítání, odebrání hraček a zavření do pokoje. Ani když se jí to snažím vysvětlit. Marný, marný, marný… Teď po mě začala pro změnu z ničeho nic házet věci… Jako já už nevím co s níbych jí musela tak naplácat, že by si nesedla. To samý s tím vyplazování jazyků. Už jsem měla kolikrát nutkání vzít solničku a ten jazyk jí osolit, ale zas nechci ať se jí udělá zle a pozvrací se. Opravdu se chová jako spratek. Přitom jí miluju nade všechno a toto jak se chová mě strašně bolí.
No a když napočítáš do 3 následuje trest, nebo to přejdeš? Já jednou šla dceři balit věci, že se pojede do polepšovny, když se neumí chovat. Polepšovnu jsem jí vykreslila v dost otřesných barvách a řekla že tam bude, třeba i týden pokud se nesrovná. Než jsem stihla zabalit sama se mi přišla omluvit. Jasně že bych jí nikam neodvezla, ale v určitých situscích jsem to použila a fungovalo to spolehlivě. Teď už jen počítáme a je to v pohodě.
Já bych jí prostě dala na zadek a nechala jí uklízet co napáchala. Dvakrát, třikrát ono jí to přejde. No a taky je to o tom, že ona z tebe nesmí cítit tu bezradnost.Tzn. jdi se někam vyvětrat, hoď se do klidu a jak příjdeš a začne vyvádět, říct jí do očí ( podívej se na mě, když s tebou mluvím) v klidu a pevným hlasem (bez žádné pochyby, musíš si být jistá tím co děláš, oni to vycítí) co od ní chceš a proč. Zopakovala bych max třikrát, po čtvrté by dostala+zákaz něčeho. Testuje hranice a ty jí je musíš stanovit. Žádné utíkání do pokoje, doběhnout přivést zpět na místo, důrazně vysvětlit a nechat uklidit i kdyby měla vzteky zbořit barák. Good luck
![]()
Ahoj, už jsem normálně zralá na Opavu
Dcera tři roky… Vždycky byla hodná, pomáhala mi, u všeho asistovala, dalo se s ní na všem domluvit, poslouchala… Prostě pohoda, ale to co dělá poslední zhruba měsíc a půl to už je mazec. Vím, že každé dítě si musí zazlobit, ale ona už dělá vysloveně naschvály. Přitom nedostatek pozornosti to není, s manželem se jí věnujeme jak můžeme. A dneska už to je mazec. Jenže na ní lautr nic neplatí. Absolutně neposlechne, dělá si co chce a ještě dělá vyloženě naschvály. Když jí řeknu ať něco nedělá vyplázne na mě jazyk a stejně to udělá. Dneska jí podám čaj, ona se na mě podívá a jde a schválně ho vylije na ovladač od televize. Dostala vynadané tak na mě vyplázla jazyk a letěla rychle pro moje hodinky, které jsem si odložila na komodu a schválně mi urvala od nich kožený pásek. To už jsem jí prostě chytla a dostala na zadek. Pak chtěla šunku. Tak jsem jí naložila na talířek, posadila se stolu a sedla si kousek od ní. Tak ten salám zmuchlala v ruce a přišla ke mě a začala mi to patlat na mikinu. A to je výčet jen dneska. Nic na ní neplatí, ani já ani manžel, zákaz pohádek, odebrání hraček, ignorace, vysvětlování, prostě nic. Já už prostě nevím co s ní mám dělat. Ani do obchodu s ní nemůžu jít, protože pokud není po jejím je hysterák na celý obchod, venku se mi škube a řve ať jí nechám být… Už bych jí fakt musela přerazit. Jídlo hází po zemi, schválně po něm šlape, matlá to po nábytku.. Pití lije schválně v obýváku po koberci… Nevím co se s ní stalo, ví, že to nesmí… Já už nevím co s ní máme dělat, nic na ní neplatí ani po dobrém ani po zlém
prostě se chová jak rozmazlený nesnesitelný smrad. Babičky se taky nikdy nepřetrhly, nikdy jí nevzaly třeba na tři hodiny ať si odpočinu, jediný kdo mi pomůže je manžel, ale ten dělá na směny a když volají a já řeknu, že zlobí tak odpověď je ale to je tvoje vina, jak sis jí vychovala tak jí máš
