Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co se sebou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
SracChcePomoci
8.12.23 21:48
Ahoj, já mám zkušenost odlišnou, ale v něčem podobnou… Jakmile jsem ve stresu, pod tlakem dlouhodobě, tak mozek hledá odreagování. A vymysli blbosti. Třeba jsem měla myšlenky, jaké by to bylo, kdyby mi umřeli blízcí, co by bylo pak, co by se změnilo. Nebo po prvním porodu, který byl předčasný a první týden jsem byla totálně mimo, tak jsem si představovala, že to dopadne blbě, malý bude postižený, manžel se rozvede. Myslím, že prostě hledá hlava odreagování. A přejídání je taky normální, v podstatě znám dvě varianty z okolí - jedna se v problémech prejida, druhá zas nemá chuť na nic. Přeji pevné nervy, potřebovala bys odreagování a oddych… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.23 21:51
Hmm, asi organismus chce ten voraz. Pět let už porazí i vola.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.12.23 22:21
Podle mne hledas únik ze současného stavu. Což je pochopitelné. Musíš byt úplně vycerpana. Dle mého nepotrebujes jiného chlapa, ale relax
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.23 06:57
Jedeš uz dlouho na autopilota. Když bylo mé mladší dítě malé, hodně marodilo a i když to byly běžné nemoci, z toho lítání po všech doktorech jsem byla úplně K. O. A to jsme na to byli dva, manželova práce to umožňovala a týkalo se to jen jednoho dítěte. Takže ty musíš být unavená 2× tolik. Chtělo by to hlídání a mít trochu času jenom pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.23 09:11
Taky je mi 40 a i když celkově (věkově) je to moje nejlepší období, mám teď taky hromadu starostí a necítím se ok… Říkám si, že je to jen období, že přijde jiný… že nic netrvá věčně.
No, máš to těžký a je to na palici a z těch myšlenek, co popisuješ je vidět, že Ti „hrabe“ (nemyslím to zle!!!) jen máš prostě v hlavě moc věcí a bordel.
Je toho hodně, ale neřeš to milencem… to je blbost a většinou to ničemu nepomůže.
Nemáš někoho, kdo by Ti s dětmi pomohl? S logistikou, s hlídáním, abys mohla z domu, dělat něco svého, vyjít si třeba sama do kavárny a pročíst knížku, prostě cokoliv…
to přejídání, to je další cesta k problému, časem přibereš a budeš nešťastná z toho, že jsi tlustá… co kdyby ses jen tak pro sebe zaměřila na lepší a zdravější stravování, kup si nějakou kuchařku, sestav si jídelníček… to by Tě nebavilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je mi 40,mám dvě malé děti, obě mají diagnózu a nemluví. Řešíme to jak se dá, pořád s nima lítám po doktorech, terapiich. Chlap věčně v práci. Já na mateřský pátý rok. Než se nam narodily děti, žila jsem si jak jsem chtela a vubec se v ničem neomezovala. Po první porodu deprese, úzkosti. Doteď jsem na AD. Celou dobu děti v podstatě jen kňučí nebo vydavaji skreky takze doma neustale na palici. Starší řekne pár slov ale je to bída. Ve školce ma asistentku. Ztratila sem všechny kamarádky. Nejdřív na ně nebyl čas. Pokud ani chuť a síla. Děti mi dávaly a pořád davaji dost zabrat a já melu už par let z posledního. A teď k věci. Jediný co mě momentálně uspokojí je přejídání se nebo myšlenky na cizí chlapy. S mym chlapem.je to ok, ale to víte, jak pořád řešíme děti a pořád jezdíme k doktorum a na ruzne terapiie a k logopedum, tak nás to taky trochu rozkládá. Sice spolu spíme ale připadám si prázdně. Toužím po jinym chlapovi. Představuju si že s jinym spím a mám s ním třeba poměr. Připadám si jako magor. Nevíte co s tím. Já si občas připadám jak pubertacka a úplně ztracene
nemá to někdo podobné? Co to jako má bejt tohle??