Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co se to sakra děje?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.10.23 20:43
Co se to sakra děje?
Ahoj holky,
Asi jen potřebuji vypsat svou „duši“..nebo asi potřebuji pár facek..sama nevím.. momentálně se cítím jako člověk z obrazu Výkřik od Edvarda Muncha.. abych začala popořadě..
6 a půl roku jsme snažili o dítě.. prošla jsem si mnohým jako každá z vás co se tak dlouho snaží o dítě.. potraty, neúspěšné IVF a o počtu IUI ani nemluvě.. konečně se syn povedl, velká radost..od jeho narození jsou to ale samé kopance od života v těžkém kalibru..
6 měsíců od narození synka mi umřela babička.. hrozně mě to zasáhlo a styl jakým byl pohřeb ze strany dětí veden mi nedovolil ani na pohřbu brečet..
Následně za dalšího půl roku umřela teta, sestra od tatínka které jsem z osobních důvodů nemohla jít na pohřeb..
Začala jsem mít myšlenky jako „bože, už se blíží konec mých rodičů snad?“.. proč mě to popadlo? Maminka doma kolaps a našli ji těžkou vadu srdce.. v Bratislavě jí řekli, že ji můžou operovat až v prosinci 23, leden 24.. to jí řekli v únoru 23 kde ji hned Mudr sdělil, že to srdce do té doby nemusí vydržet.. zmobilizovala jsem všechny síly, napsala do IKEMu, ale jelikož je maminka žijící na SVK tak ji poradili erudované pracoviště v Košicích..do třech týdnů ji operovali.. v průběhu operace mi volá slovenské číslo a tím, že můj otec dostal mrtvici ale je v pořádku.. psychicky mě to položilo..všichni se z toho dostali ale kolo neštěstí pokračovalo.. zažila jsem těžký bossing v práci, stalking a urážky.. dostávala jsem panické ataky jednu za druhou..musela jsem odejít, naštěstí do původní práce za lepší plat..ale začínám mít flashabacky.. psycholožka tvrdí, že jsem silně traumatizovana, pracujeme na tom ale zatím mé myšlenky bloudí „já smrt svých rodičů nedám, co ségra, bože já to nedám“.. začíná mi fóbie z lidí, já, kdysi člověk který byl extrovert se najednou proměnil v introverta, člověka co dostává úzkostné stavy jen při pohledu na lidi, vyhýbám se jim, jezdit MHD je pro mě nepředstavitelné..posledně když jsem jela MHD tak jsem musela vystoupit, protože jsem myslela že dostanu infarkt..do toho se mi odstěhovala moje velmi dobrá kamarádka do UK a teď se najednou cítím hrozně sama..
No a dnes mi píše maminka, že teta, její mladší sestra umírá má rakovinu.. měla to v životě těžké a rozjela se jí já SM tak i rakovina prsu a bohužel už jde do finální části života 
Ležím v posteli a nevím ani kolik je hodin, nemám chuť na jídlo, syna musel uspat partner protože já se úplně „check outla“.. čumím do mobilu a píšu vám tyto řádky a vlastně ani nevím proč.
Žádná radost ze života, doma máme navíc rekonstrukci už několik let která se absolutně nehýbe, čekám že se mi rozjede Crohn znovu..
Jsem prosím jen přecitlivělá nebo je toho fakt hodně a už jsem blíž ke dnu?
Omlouvám se za elaborát a chyby..jsem Slovenka..
Skai 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.10.23 20:48
Ani nevim, co napsat. Jasne, ze nejsi precitlivela a je toho moc za sebou, to by polozilo kazdyho. Nemam radu, jen bych ti doporucila si najit dobryho psychiatra a alespon nejakou dobu brat leky. My si prozili velmi tezky chvile 5 mesicu zpet a vlastne stale prozivame a dobrej doktor umi mnohdy opravdu pomoct.
Drz se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.23 21:01
@DandátkoP píše:
Ani nevim, co napsat. Jasne, ze nejsi precitlivela a je toho moc za sebou, to by polozilo kazdyho. Nemam radu, jen bych ti doporucila si najit dobryho psychiatra a alespon nejakou dobu brat leky. My si prozili velmi tezky chvile 5 mesicu zpet a vlastne stale prozivame a dobrej doktor umi mnohdy opravdu pomoct.Drz se.
Mockrát děkuji, uvažovala jsem právě nad psychiatrem který by byl ochotný vyslechnout, pomoct.. doma to taky není skvělé a na mnoho věcí se navalilo ještě vrácení adoptovaných dětí do ústavu mou ségrou.. tam. nastalo velké zklamání a teď dostávají miminko..
Mám dojem, že svět nefunguje.. absolutně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.23 21:16
Z vlastní zkušenosti může to být ještě horší… vše tu vypisovat nechci je to dost drsný…nakonec jsem se i přes trauma dala dokupy sama… jsem ale celoživotní bojovnice, takže co bych ti mohla poradit… život jde dál…máš tu dítě a je potřeba jít dál, ikdyz je toho moc… jiná varianta není…jo a mluvit a mluvit o tom s kýmkoliv..
- Citovat
- Upravit
29.10.23 21:29
To je život no, je normalni, ze starší generace vymírá. Mě třeba umřel někdo v každém těhotenství, z mých příbuzných už mám jenom mamku a segru. Najdi si psychiatra, nejde se hroutit neustále z přirozených životních etap, nikdo tu nebude věcně a čím dřív se s tím smiris, tím driv se ti uleví. Musíš žít pro syna, on je budoucnost a potřebuje mámu, co mu dopřejte hezky život a ne se hroutit z odchodu těch, jejichž čas nastal a táhnout celou rodinu ke dnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.23 22:48
Mockrát děkuji holky..snažím se bojovat, vždy jsem byla velká bojovnice za to co chci, potřebuji ale lekam se toho co nastane a moje přirozená síla na to stačit nebude.. vím, že umírání je součástí života a snažím se to brát tak, že ne vždy smrt znamená jen věc špatnou ale vždy se mi při té myšlence spouští slzy, nostalgie.. Život mi naservíroval spoustu s*acek - jako každému - ale. dokazala jsem že s tím popasovat ale toto je na mě už velké sousto..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.23 22:58
Zkus se chytnout toho, co máš. Manžel, vymodlené dítě- to je teď tvá rodina. Rodiče s velkou pravděpodobností zemřou dřív než my. Tvoji to zatím zvládli a žijí, děkuj za to. To, že umírá širší příbuzenstvo je smutné, ale postav to na tom, že ty, manžel a dítě jste zdraví, rodiče se z toho dostali a můžou tady být ještě dalších xxx let.
Rekonstrukce není nezbytná, máte kde bydlet. Pořád si opakuj tu mantru těch pozitivních věcí, které v životě máš. A jak píše někdo nade mnou - lidi umírají, to je koloběh života, ale zatím se to netýká nikoho z tvých nejbližších, tak se raduj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.23 01:49
Neboj se tech leku, fakt. Pokud se trefis a sednou ti, pretahne te to pres ty prusery a pak je zase vysadis.
Jinak pomaha smireni s tim, co neovlivnim, s kolobehem zivota, vypichnout pozitiva. Ale jde to ztuha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.23 04:03
moje babička říkala, že než se vzpamatuješ z jednoho kopance od života, tak dostaneš 2 další…
To je prostě život, drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tajemnadama
30.10.23 04:51
Lidi na svět přicházejí a odchazeji…To je prostě koloběh života. Jak jsou staří? 
Ja se se smrti setkavam téměř denně díky práci, tak uz to beru trochu jinak. Nejlépe kdybysis došla k psychologovi popovídat, určitě by ti to moc pomohlo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.10.23 08:52
Z některých komentářů je mi na 
Napsali byste tohle i matce co zemřelo dítě? Asi ne, co? Kdo jste vy, abyste rozhodovali o tom, jak má kdo truchlit a z či smrti se může hroutit? Mně minulý rok zemřeli oba rodiče a psychicky jsem se zhroutila, nebyla jsem schopná nic dělat, ani se starat o děti. Tak nějak jsem s pomocí psychiatričky z nejhoršího dostala, ale pořád to v sobě mám. Včera jsem několikrát brečela, kvůli Matthewovi, to jsem ho ani neznala.
- Citovat
- Upravit
30.10.23 08:56
Ještě mě napadá taková berlicka, predpokladam ze nejsi věřící, ale můžeš si vysnit nějaký posmrtný život, jako mají třeba křesťané nebe, kde se po smrti sejdou s blízkými a nikoho tam už nic netrápí. Kdybys nějakým způsobem věřila, ze se s nimi jednou setkas, bude to pro tebe možná snazší. Proto věřící třeba smrt celkove snáší lip. Já třeba rada věřím tomu, ze člověk po smrti přijde tam, kam si za života vysni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.23 09:00
@Anonymní píše:
Z některých komentářů je mi na
Když ti zemře dítě, tak je to tragédie a ne přirozený životní proces. Když ti umře babička, tak je to proste normální, s tím musí počítat každý a jasne, každý tu smrt snáší jinak, ale člověk musí jít dal a ne se hroutit z každé špatné zprávy a odchodu každého prarodiče, tety apod. Smrt vlastních rodičů a dítěte samozřejmě s člověkem zamavat musí, ale to se zakladatelky zatím netýká. A když se hrouti už teď, jak asi skončí, až odejdou ti rodiče, když se sebou něco neudělá? Ve velkých rodinách je běžné, ze někdo zemře každou chvíli, ale nejde cely život jen čekat kdo odejde a ležet v depresi v posteli a nezit svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.23 09:09
@Kriss Tina Mně se jen nelíbí ten styl jakým jsi to podala. To že někdo truchlí a druhý mu řekne, vždyť o nic nejde je to přirozené, musíš myslet na dítě, mu nijak nepomůže. Kamarádce takhle zemřel manžel, skoro každý jí říkal že musí myslet na dítě, že si brzy najde nového chlapa a bla bla. No skončilo to tak že fungovala jako robot a na výročí smrti manžela se rozhodla pro sebevraždu. Přežila, ale psychicky na tom není doteď dobře a o dítě se musí starat prarodiče.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
