Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co se vzpurnými dětmi:o))
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.2.16 18:58
@Paradise píše:
@inkakřivák ne on si bundu svlékne, ale mrskne s ní na zem na místo, kde právě stojí a víc se o to nezajímá. Ráno když ho nepeskuju, tak nestíhá do školy a to že přijde pozdě a bude zle u učitelky neřeší, je mu to jedno.Co mi udělal dneska, nenabil si telefon, vykašlal se na to i když jsem mu to připomínala. Ráno mu říkám nemáš telefon, tak ze školy rovnou domů-žádná rampa s kamarády. Odkýval mi to. Končil v půl jedné, doma i s oběděm by byl nejpozději v půl druhé, no ve dvě nikde.Tak jsem ho jela hledat, nenašla v půl třetí si to přiloudal domů, že šel vyprovodit kamarádku a prošel se (vzal to domů oklikou).Dostal vynadáno, vysvětlila jsem, že jsem se o něho bála, že jsem ho hledala, že porušil naši úmluvu a za trest žádná televize, hodil rameny, odkýval mi to a šel si dělat úkoly. Já mu vše vysvětlila, ujistila se, že všemu rozumí, co má dělat. A šla s maldším ven, přišli jsme domů a mladý pán si maluje, jenže už byl čas jít na kroužek (když mu zakážu kroužek má z toho radost, nebo to alespoň dobře hraje-nevím),takže nic hotovo, protože jsem mu nestála za zadkem. Samozřejmě to bude dodělávat až přijde a jde spát společně s mladším (jinak chodí jako starší spát dýl-takové jeho privilegium).Ale takto to u nás chodí běžně.
Starší syn..,s ním se vždycky dalo domluvit, když věděl, proč to dělá. Ale ve 2.třídě, nechodil do družiny, jsem měla šok šoků. Bud ho vyzvedávala moje máma nebo já, v druhém pololetí už občas chodil sám. Tedy v tom prvním pololetí, mažu fofrem do školy. Jeho třída ještě na obědě a on? Nikde. Děti říkaly, že už na obědě byl. Volala jsem mu na mobil…Nezvedal. Máma-nevěděla, protože nevyzvedávala. Lítala jsem mezi školou a barákem mámy(bydlí kousek),slzy na krajíčku, protože jsem si už představovala všechno možné. Nakonec to bylo tak, že spolužákovi bylo blbě a on se nabídl, že ho doprovodí domů. U babičky si den předem něco zapoměl, tak to spojil.Jen mi to nevzal, protože si nezapnul melodii a neslyšel mě. Řekla jsem mu, jak mě bylo strašně a jemu vůbec nedošlo, že bych se mohla bát. Řekla jsem mu, že musí plnit, na čem se dohodnem a když nastane nějaká jiná situace, musim to vědět..jinak, budu muset bohužel udělat to, že zaplatím paní na hlídání a peníze, které půjdou hlídací paní na odvody domů, se strhnou z peněz na výlety. takže je fakt, že dodržel a dodrží co slíbí. Hlásí se i ted, jako velký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.16 20:42
@klafina123 problém je, že u nás je to opakující se chování. Už jsme mu několikrát vysvětlovali, že se když nedodrží na čem se domluvíme ohledně příchodu domů, tak máme strach. Že se prvně musíme domluvit, abysme věděli, kde je.Ale on si prostě dělá, co chce.To je to, co já řeším, že vysvětlovali a probírali jsme všechny ty věci už milionkrát, zkoušeli jsme, co se dalo, ale on na nic nereaguje pozitivně-snahou. Já po něm nechci, aby byl úplně samostatná jednotka a fungoval jako dospělý, aby všechno dělal sám od sebe, ale jistou samostatnost v základních věcech, trochu zodpovědnosti, abych se na něj mohla spolehnout.
Osobně mám ten pocit, že on si prostě myslí, že si může dělat, co chce, ale nevím kde k takovému přesvědčení došel. Kolikrát si radší protrpí trest než aby sjednal nápravu. Obviňuje nás, že jsme zlý, že mu věci zakazujeme, že mu nevěříme (těžko, když tak často lže).
No musíme vytrvat v tom, co děláme. Trochu ho přitáhnout a snad se nám podaří toto období překlenout. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.16 12:07
Kašle na příkazy, protože nakonec Se to nějak udělá, že jo? Takže třeba k té bundě - mrskne ji na zem? Upozornit kam patří a dokud to nebude, jsi v předsíni. A neřešila bych oběd, jídlo, nic. Prostě ty víš co se dělat má a proč, neděláš to, bude sankce. A klidně bych mi i zabavavila mobil s tím, že když ho nebere a nehlásí se, nepotřebuje ho. Prostě trvat pevně na svém. Ty ho musíš naučit dělat to, co dělat musí. Takže - tady je seznam a než se vrátím, bude to a to hotové. Není? tak já zas pro změnu neudělám večeři - ty neděláš své povinnosti, já nebudu dělat svoje. A neboj se, bez jednoho jídla přežije. nehádat se, nezuřit, vždycky se zhluboka nadechnout a v klidu reagovat. Nakonec takhle aspon pozná, že úkoly se plnit musí, když je nedělá, tak na to doplatí. Totéž kroužek - hezky bych šla s ním a trvala bych na tom, aby se sám omluvil s tím, že věděl že má jít, ale kašlal na to, protože mu to nikdo nepřipomínal jako malému děcku. Prostě pevně trvat na svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.16 11:57
@Paradise Víš,ono se to nezmění hned, půjde to pomalu, ale když budeš důsledná a budeš si stát za svým, tak se posunete.Sama píšeš, že je opakující se chování, tedy on Tvůj syn si tak nějak navykl, že i když nesplní, co slíbil nebo co měl udělat, přetrpí křičení, to, že neuvidí večerníček nebo jinou pohádku, přetrpí třeba i ten pleskanec na zadek a nakonec půjde do klidu, do postele s tím, že když už byla zmiňovaná ta bunda, tak jí stejně nebude muset uklízet..on sice zdlouhavě, ale přeci dosáhne toho, že to nemusí dělat. Takže když Ty začneš právě u toho, že Ty budeš v klidu nebo pro tu chvíli alespoň tak v jeho očích vypadej, pak si trvej na tom, že tu bundu uklidí, i kdyby se na hlavu stavěl a to, co nebude stíhat díky zdržování v předsíni, bude dodělávat potom. Fajn…nechceš večeřet, tak nebuideš, ale máš tu ještě úkoly, které uděláš..Zkus to třeba natrénovat v den, kdy nebude muset drhý den do školy…kdyby se to prostě povedlo v pátek, bylo by to nejlepší.
Jako dcera dokáže být hodně vzpurná, zasekne se, když má den, ale ví, že nakonec to, co má udělat, stejně udělá.
Vydíračky typu, že jí nemám ráda, když chci po ní to, to, to, jsem taky zažila…neboj. Ale věř mi, že je to opravdu jen vydírání. Dítě se zlobí, protože tu určitou činnost dělat nechce a když se tváříš v klidu, vadí mu to. Když člověk křičí, v očích vzpurňáka je alespoň na tom podobně, jako to dítě-zlobí se. Proto je ten klid u dospělého potřeba. Tvař se, že Tebe nevytáčí, ta bunda na zemi, ani to, že jemu se to nelíbí, jen je škoda, že už dávno mohl dělat něco příjemnějšího, než trucovat u bundy…
Mysli na to, že s 8 letým dítětem jde ještě pořád něco dělat, až mu bude o 4 roky víc, jsi s prominutím v háji.
A až bude kluk v klidu a třeba budete někde venku a budete si povídat, zkus lehce najet na tohle téma, tak, aby neměl pocit, že moralizuješ. Já to dělám taky tak, třeba jakoby náhodou vyprávím o holčičce známé, která prý nedávno udělala to a to a co ona by na to řekla nebo jak dcera by se chovala, co jí na tom připadá nedobré..apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
