Co se životem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Chce to hlavně klid, nedělat ukvapená rozhodnutí. Taky jsem neudělala maturitu na poprví, nepovedla se mi angličtina tak jsem to dělala v září. Pak jsem měla pocit, že vlastně nic nedělám, nic nejsem. Tak jsem se rozhodla odjet do Prahy… Jsem původně z malé vesničky a najednou jsem byla ve velkoměstě. Jsem hodně velký introvert a nemohla jsem si tam zvyknout. Nikam jsem nechodila protože jsem neměla náladu se s někým bavit… Asi chápeš 
Bylo to ukvapene rozhodnutí a já jsem najednou nevěděla co dál.
Nejdřív si v klidu dodelej školu, choď třeba na doučování a do toho si třeba sežen brigádu. Ono se to všechno vyřeší neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Život stojí za nic
Zdravím všechny, nemůžu založit diskuzi jako nováček, tak alespoň oživuji.
Jsem totálně k ničemu. Vždycky jsem byla divná a hodně bojácná, bála jsem se všeho. Rodiče se rozvedli, když jsem byla ve 2.třídě,màma jednu dobu hodně pila a věděla to celý nase malý město. Děti se mi za to ve škole smály. Nešel mi sport, byla jsem zakřiknutá. Je mi 25 a pořádně jsem nikdy nepracovala, děsím se toho. Mám problém ,,žít" jako všichni. Trpím navíc panickou poruchou, pomalu mám problém vyjít z domu. Jsou lepší dny a horší. Nevím jak dál, nic mě netěší, nejradši bych nebyla. Štvu sama sebe a jsem nešťastná. Závidím vsem co jsou normální. Navíc jsem silný introvert. Prosím zažívá někdo něco stejného?
- Citovat
- Upravit
@Lana25 píše:
Zdravím všechny, nemůžu založit diskuzi jako nováček, tak alespoň oživuji.
Jsem totálně k ničemu. Vždycky jsem byla divná a hodně bojácná, bála jsem se všeho. Rodiče se rozvedli, když jsem byla ve 2.třídě,màma jednu dobu hodně pila a věděla to celý nase malý město. Děti se mi za to ve škole smály. Nešel mi sport, byla jsem zakřiknutá. Je mi 25 a pořádně jsem nikdy nepracovala, děsím se toho. Mám problém ,,žít" jako všichni. Trpím navíc panickou poruchou, pomalu mám problém vyjít z domu. Jsou lepší dny a horší. Nevím jak dál, nic mě netěší, nejradši bych nebyla. Štvu sama sebe a jsem nešťastná. Závidím vsem co jsou normální. Navíc jsem silný introvert. Prosím zažívá někdo něco stejného?
a chodíš na terapii? to by ti pomohlo si myslím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25 Ahoj,
myslím, že každý člověk si takové období prožil, nebo prožije.
Doporučil bych ti přestat závidět. Toje zbytečné. Tvůj život to nijak nezmění, a jen ti to spouští negativní nastavení tebe samé.
Jako druhou věc bych ti doporučil začít se sebou pracovat. Určitě je něco, co by ti udělalo radost. Tak překonej lennost, ostych a ty věci dělej. protože co v životě nestihneš, to už nikdy nedoženeš.
Věř mi, že jsme poznal dost lidí, kteří si mysleli, že jsou kničemu, ale pak přišla chvíle, kdy se ukázalo, že jejich přítmnost na světě dává velký smysl. Každý můžeme být lepší, než jsme. Stačí chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj kočko,
To je mi moc líto, myslím, že se nemáš vůbec za co stydět a objednat se třeba k psychiatrovi, lehčí antidepresiva by tě nakopla a zvládla by si začít znovu svůj život!
Pokud je ti tohle nepříjemné, jako brání léků, zajdi do nějakého psychologického centra 
Vypiš se, vymluv se, dej to ven!
Klidně napiš SZ.
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25
Ahoj já úplně vím o čem mluvíš. Ve zkratce: mám uzkostnou poruchu a panické ataky. Měla jsem problém chodit do školy a měla hodně absenci, naštěstí mi ve škole hodně pomohli, když jsem třídní vysvětlila svůj problém. Nechodila jsem ani s kamarádama se bavit, protože jsem se bála mezi lidi. Díky tomu jsem o hodně kamarádů přišla. Začala jsem chodit k psycholozce. Teď si v klidu dojdu nakoupit, chodim do práce, navštěvuju kamarady a chodím na plesy. Nějaký věci mi ještě dělají problém, ale vidím že jsem toho už hodně Překonala a jsem na sebe pyšná. Zkus to po malých kouscích a uvidíš že to půjde. Přeci jen je to jenom v tvoji hlavě, fyzicky jsi úplně v pořádku. Moje psycholožka mi řekla větu, kterou si pořád připomínám, když mám pocit že určitou situaci nezvládnu. „ Máš nervy? Tak je měj, ale funguj!"
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25
Nevím co ti poradit, možná psychologa a zkusit terapii.
Já si prožila xxx horších věci od detstvi, v dospívání atd, naši se nerozvedli,ale ziji vedle sebe doteď jak dva cizi lidi, kamarády jsem nikdy na ZŠ neměla a sport mi taky nikdy nešel.
Je ti 25 jsi tak mlada, musis si dat do kupy co chces v životě dělat a podle toho buď dodělat vzdělání nebo jinak na sobě pracovat.
Můžeš ještě vyrazit jako aupair, můžeš na working holiday, můžeš kamkoliv. Svět je tak krásný,tak ho neztrat tím,ze se bojis vyjít z domu. Musis zřejme proste změnit kompletně cely svůj život. Odjet asi z nějakého maleho města kde žiješ atd atd.
A opravdu mas panickou poruchu nebo jen strach se změny? To jsou dvě odlišné věci. Často maminky co jsou doma zavřené 3 roky mají taky problém jít mezi lidi,ale vše se dá potlačit. Kde je vůle je vždy cesta
- Citovat
- Upravit
Děkuju za komentáře, já čekala spíš nadávky. Já vím, že to je jen v hlavě, zhoršilo se to teď po tragédii v rodině a jsem už vyčerpaná. Mám pocit, že všechny jen zklamávám. Rodiče, že jsem jaká jsem, rodinu. Vždycky jsem byla ta divná, ta uzavřená, ta co nechtěla jet nikam na návštěvu. Mě takovýto život taky nebaví, bát se ,kde se zas budu mít ataku a strach že se nevzpamatuju. Je to těžký. Léky beru a k psycholožce chodím.
- Citovat
- Upravit
@Lana25 píše:
Děkuju za komentáře, já čekala spíš nadávky. Já vím, že to je jen v hlavě, zhoršilo se to teď po tragédii v rodině a jsem už vyčerpaná.
Proč nadávky, za tohle člověk nemůže. Upřímně nemusím ty lidi co si myslí že si člověk vymýšlí, nebo že to má z toho že nemá co na práci, potom má čas si vymýšlet tyhle blbosti atd… Lidi jsou holt různý… Musíš prostě začít znovu, jsi mladá a život je krásný i když se to někdy nezdá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele, mě celou školu šikanovali, rodiče mě bili, byly doby kdy jsem neměla kde spát a co jíst, sportovat nemůžu, mám zdraví v háji. Kolikrát se mi chtělo někam zalízt a tam si v klidu umřít. No, nikomu nezávidím, makám na sobě a mám díky tomu hezký život. Je to všechno o přístupu, oni ty lidi kolem pro to své štěstí museli taky hodně udělat, nespadlo jim jen tak do klína. To by sis měla uvědomit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25 Víš, zaměř se více sama na sebe.
A jasně, třeba z tebe rodiče nemají vždycky radost, ale to každí rodiče ze svých dětí. Jsme si ale naprosto jistý, že kdykoliv se rozhodneš sama sobě pomoci, budou ti oporou. Nikdy nepodceňuj, jaký je vztah rodičů k dětem.
Je moc dobře, že ses rozhodla o všem napsat. Myslím, že tady vždynajdeš dost lidí, kteří tě povzbudí, poradí, nebo napíšou svůj pohled.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Premek_Orac píše:
@Lana25 Víš, zaměř se více sama na sebe.
A jasně, třeba z tebe rodiče nemají vždycky radost, ale to každí rodiče ze svých dětí. Jsme si ale naprosto jistý, že kdykoliv se rozhodneš sama sobě pomoci, budou ti oporou. Nikdy nepodceňuj, jaký je vztah rodičů k dětem.
Je moc dobře, že ses rozhodla o všem napsat. Myslím, že tady vždynajdeš dost lidí, kteří tě povzbudí, poradí, nebo napíšou svůj pohled.
moc hezky napsaný, přemýšlím jettli to má i tak cenu. Nějak nevidím naději, rostě deprese. Hodně to na mě padlo. Už jsem i uvažovala, že se nechám zavřít na psychiatrii. Ale to by zase mnozí nevydýchali. Děkuju moc za podporu, vím, že fňukám.
- Citovat
- Upravit
@Sasanka jarní píše:
Ahoj kočko,
To je mi moc líto, myslím, že se nemáš vůbec za co stydět a objednat se třeba k psychiatrovi, lehčí antidepresiva by tě nakopla a zvládla by si začít znovu svůj život!
Pokud je ti tohle nepříjemné, jako brání léků, zajdi do nějakého psychologického centra
Vypiš se, vymluv se, dej to ven!
Klidně napiš SZ.
Držím palce
Moc děkuju, když tak napíšu.
@Sarinaa a ty jsi se z toho jak dostala? Brala jsi léky?
- Citovat
- Upravit
@Lana25 Neděkuj. Jsou lidé, co pomohli mě (nám), tak je normální, pomoci zas jiným. Život má vždycky cenu. Já si to v jednu dobu nemyslel, ale byla to chyba.
Nevyčítej si, že nejsi taková, jakou by ses sama chtěla, nebo jakou by tě chtěli ostatní. Takovej není nikdo, já taky ne. Jsem veskrze hrozně průměrnej, a to si možná fandím 
. Přesto se mi vyplatilo vše těžké přečkat, a život mi to vrací. Vždycky je naděje, že bude líp. Kdykoliv napiš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lana25 jo brala jsem antidepresiva, ale došlo mi, že mě jenom „oblbnou“, utlumili mě tak že jsem si sice došla nakoupit, ale nebyla jsem to já. Takže jsem na sobě začala pracovat. Nejdřív jsem si vyšla do malých obchůdků, třeba do knihkupectví nebo papírnictví a postupně jsem se vydala do tesca, nebo do obchodních domů. A teď my to už vůbec nevadí. Ještě mám problém s akcema, třeba když mě kamarád pozve na oslavu tak to chodím občas ale snažím se. Jde o to dělat malé krůčky a pak ze sebe budeš mít radost. Přeju hodně sil a myslím na tebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
