Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Bavi píše:
@tterka a kolik je dítěti, já mám pocit že moje už je taky v předpubertě, má 7
Předpuberťákovi bude 10
, holčině je 6 a ta je zase na přesdržku, když začne kňučet, že něco chce ![]()
Ale jinak jsou to moji miláčci ![]()
Ja mam kojeni rada, kojit budu klidne i do tri, ale doufala jsem ze to bude doplnek k normalni strave. Zatim to nevypada. Sice jsem hodne zhubla, coz je fajn ale ted uz me to kojeni naplno rozjeteho batolete fakt drti
Mně kojení taky nevadí, upřímně řečeno - než se patlat s příkrmy, tak bych snad i radši jen kojila
![]()
já vždycky, když vidím třeba někde v herně dítě, kterému matka nestíhá dávat, tak fakt tiše závidím
já jsem slavila, když dvouletá snědla skoro celou skleničku určenou pro 10měsíční děti ![]()
no a mladší (8měsíční) je taky expert - ona zřejmě ráda nové chutě, takže když něco dostane prvně, tak jí krásně (dnes např. 60 g špenátu s bramborem - to je u nás pomalu na oslavu), ale druhý den už jí to nejede ![]()
@pomeranca Jelikož pečuji a vychovávám bez přestání 23 let. Nebaví mne už nic ![]()
@chaarleene zase u nás je problém s novou chutí. Takže naše v roce (86cm a 12,5kg) sní klidně 2×230g přesnídávky nebo doma udělané maso+zelenina+příloha sní tak 300g. Ale jakmile je nová chuť, pro mě nezaznamenatelná (třeba jiná příloha), tak je problém. Nesnáší ani chutě bylinek (to bude po mě, ochutím jídlo jen solí a pepřem)… Každé dítě má něco ![]()
To je hezká diskuze ![]()
Nerada koupu děti, fakt jsem na tom nenašla nic úžasného(manžel to miluje
) nemám ráda když dítě nežere, protože jsem pak ve stresu, že nebude zase jíst ![]()
Nesnáším dětský pláč, ale děti nemám uřvánky tak se to dalo. No a pak nesnáším děti ve věku 12+, to by se klidně mohli odstěhovat a vrátit se až s pozvánkou na svatbu ![]()
Miluju miminka
jsou dokonalá ![]()
Tato diskuze je balzám na moji duši, ukazuje, že nejsem taková hyena, jak jsem myslela
.
Já to vezmu od počátku- nesnáším být těhotná (ač jsem neměla žádné zdrav. potíže, prostě se mi to nelíbilo- nevolnost, bolelo celý tělo atd., 2× stejně), nesnáším nemohoucnost po sekci (2×).
Nesnáším dětský pláč, ten mě nevytáčí snad jen ve chvíli, kdy se dítě třeba bouchne, tam ho beru jako přijatelný, nesnáším ani dětské kníkání.
Nemoci- t. č. jsou oba kluci nastydlí, starší pořád ryčí „nudle“ (teda spíš „dudle“) a já za ním běhám se šnuptychlem.
Krmení- staršímu nic není recht, raději se nechá ve 3R krmit, mladší 10m chce jíst, ale řve u toho, vyráží lžičku.
Čištění zubů- řev.
Přebalování mi nikdy ani nevadilo, až teď mi vadí, že si mladší snaží vymáchat ruce v bobku, než to stihnu všechno otřít.
Vztekání, dělání bordelu, neschopnost počkat pár vteřin, než vyhovím jejich přání, neposlušnost atd atd. Ale chlapečky miluju
.
Pred 4 rokmi by som napísala, že ponúkanie jedla nežravcovi. Cez to som sa úspešne dostala sposobom „Nechceš? Nejedz. Budeš mať hlad“. Teraz dlhodobo vedie „selektívna hluchota“
- obávam sa, že tá s nami ostane najbližších 10 rokov
(dcéra bude mať 6)
takže:
nebaví mě každou noc vstávat k ukřičenému ročnímu dítěti, nebaví mě odpovídat na dotazy:co je to za dinosaura?..,nebaví mě chodit kolem psů se svými tříletými dvojčaty, co mi skáčou hned kolem noh jakmile zvíře spatří, nebaví mě odpovídat na dotazy pejskařů proč se mé děti bojí jejich pejsánka..,nebaví mě posazovat na nočník peroucí se děcko, nebaví mě chodit do školky pro děti, nebaví mě vařit jídla které nikdo nejí a nebaví a nebaví a stejně to dělám a budu dělat, protože své děti i přes denní halekání miluju a pořádně si to uvědomím až když spí a jsou táááááák krásní a milí a klidní
![]()
Nebaví mě nemoci-máme mužský exemplář a je to znát od malička
. Ze začátku mě bavilo všechno, ale postupně se mi začíná zajídat pískoviště, procházky, kdy se courá, kňourání, posílání aut a vláčků, věčné přesvědčování, proč má něco udělat, aby u toho neztropil scénu (oblékání, jídlo, koupání, spaní po o, odchod z hřiště, jízda na kole když už ho s sebou táhneme). A v posledních dnech je to dotaz u čtení pohádek : „A co povídá?“ a ukazuje na předměty v knížce a při procházkách „Co to je?“ a ukazuje na projíždějící auta, jakmile nestíhám, začíná se vztekat…Noční vstávání, občasné počůrávání, binec v bytě beru jako součást balení „DÍTĚ“ a nějak mě to nechává chladnou… ![]()
@devanikola píše:takže:
nebaví mě každou noc vstávat k ukřičenému ročnímu dítěti, nebaví mě odpovídat na dotazy:co je to za dinosaura?..,nebaví mě chodit kolem psů se svými tříletými dvojčaty, co mi skáčou hned kolem noh jakmile zvíře spatří, nebaví mě odpovídat na dotazy pejskařů proč se mé děti bojí jejich pejsánka..,nebaví mě posazovat na nočník peroucí se děcko, nebaví mě chodit do školky pro děti, nebaví mě vařit jídla které nikdo nejí a nebaví a nebaví a stejně to dělám a budu dělat, protože své děti i přes denní halekání miluju a pořádně si to uvědomím až když spí a jsou táááááák krásní a milí a klidní![]()
Jsem si vzpomněla na scénu z přátel, když bráchovi od Phoebe usnuly trojčata… „Člověk si to musí užít, protože ví, že se zase prubudí“ ![]()
Mně už nebaví být doma na mateřský. Naši malou miluju moc, ale už jsem po třech letech doma jak vymačkanej citron
Nejhorší na tom je, že manžel je pořád pryč a já se uplně děsim toho jak začnu pracovat a jak to všechno budu zvládat. Jestli malou vezmou do školky. Babičky sice mám, ale vzhledem k jejich problémum se zdravím s nimi také nemužu moc počítat. No prostě nesnáším ten pocit nejistoty na konci mateřské
A jinak momentálně pěním když začne knourat pro nic za nic a je tvrdohlavá a příšerně na mně závislá, že na wc jsem nebyla sama ani nepamatuju
![]()